7 C 76/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 6 158,03 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 6 158,03 Kč spolu s úrokem ve výši 8,3 % ročně z částky 6 158,03 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 158,03 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 8. 2021 se žalobkyně na žalované (dříve [jméno] [příjmení]) domáhá zaplacení částky 6 158,03 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 18. 12. 2018 uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru formou kontokorentního úvěru, nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Obchodní podmínky. Na základě smlouvy se žalobkyně žalované na její běžný účet č. [bankovní účet], zřízený na základě Rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 8. 10. 2018 zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni odměnu ve výši stanovené v Sazebníku pro kontokorentní úvěry pro fyzické osoby, poplatek za přistavení úvěru činil ke dni podpisu smlouvy 200 Kč. Žalovaná se dále zavázala platit žalobkyni úroky z poskytnutých peněžních prostředků ve výši stanovené v Sazebníku dle Tarifu, tj. ke dni podpisu smlouvy ve výši 8,3 % ročně, přičemž úroková sazba se po dobu poskytnutí úvěru mohla měnit pouze v závislosti na změnách referenční sazby věřitele. Ve smlouvě bylo stanoveno, že pokud žalovaná bude v prodlení s plněním svých závazků vůči žalobkyni, nepovinna hradit žalobkyni roční úrok z prodlení ve výši roční repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Výše zákonného úroku z prodlení je 10 % ročně. Žalobkyně zaslala v souladu s Obchodními podmínkami žalované na její adresu pro doručování. Výpověď úvěrové smlouvy a výzvu k úhradě dluhu ze dne 26. 11. 2019. Smlouva byla ukončena ke dni 18. 12. 2019. Dne 19. 12. 2019 byl úvěrový rámec nastaven na 0 Kč. Dlužná částka se po ukončení smlouvy snížila o příjem převodem ve výši 286,14 Kč dne [datum] a navýšila o naúčtovaný oplatek za pojištění platební karty Basic, kdy poplatek byla naúčtován celkem jedenkrát ve výši 10 Kč dle Ceníku a dále se navýšila o naúčtovaný poplatek za dotaz na zůstatek mimo Pharro, kdy byl poplatek naúčtován celkem jedenkrát ve výši 9 Kč dle Ceníku. Za období od 19. 12. 2018 do 31. 7. 2021 žalovaná kontokorentní věr čerpala a žalobkyně ke dni 31. 7. 2021 evidovala za žalovanou celkový dluh ve výši 6 158,03 Kč. Žalobkyně eviduje za žalovanou rovněž příslušenství předmětného dluhu, a to úrok ve výši 8,3 % ročně z dlužné částky 6 158,03 Kč za období od 1. 8. 2021 do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky 6 158,03 Kč za období od 1. 8. 2021 do zaplacení. Žalovaná však neuhradila ničeho i přes zaslání předžalobní výzvy právním zástupcem žalobkyně.

2. V podání došlém soudu dne 16. 3. 2022 žalobkyně zevrubně popsala postup při prověřování bonity spotřebitele. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vzala žalobkyně v úvahu zdroj příjmu žalované v Žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru, kdy v případě žalované tato byla podána elektronicky v aplikaci Internetbanking dne 13. 12. 2018. Jedním z požadavků pro poskytnutí kontokorentního úvěru je, aby žadatel měl u žalobkyně zřízen běžný účet, na nějž je směřován primární příjem žadatele. Žalovaná v žádosti uvedla, že její čistá mzda dosahuje průměrné měsíční výše 18 000 Kč a je zasílána plátcem mzdy [právnická osoba] Žalobkyně toto ověřovala na základě pohybů na účtu žalované, žalobkyně k tomu dokládá přehled pohybů na účtu za období od 8. 10. 2018 do 13. 12. 2018 a dále Přehled příjmů na účtu, kdy je patrné, že měsíční příjem žalované dosahoval průměrné výše 15 083,50 Kč. K výdajové stránce rozpočtu žalovaná v Žádosti uvedla, že výše dalších nezbytných výdajů včetně podílu na takových výdajích, které měsíčně hradí, činí částku 5 000 Kč. Dle přiloženého přehledu Pohybu na účtu a dále dle Přehledu výdajů na účtu jsou patrné výběry z bankomatu, úhrady za potraviny a další drobné výdaje. Žalovaná v žádosti nevyplnila v kolonce stávajících úvěrů a jiných závazků ničeho, tedy tvrdila, že žádné takové v době podání žádosti nemá. Žalobkyně ověřila tyto informace v databázi BRKI, z něhož zjistila, že žalovaná měla poskytnutý splátkový úvěr s měsíční splátkou a dále kreditní kartu. Při posuzování Žádosti žalované měla žalobkyně ucelený přehled, že proti žalované není vedeno žádné exekuční řízení ani zahájeno insolvenční řízení. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovaného schopného splácet předmětný úvěr.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

4. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu rovněž nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Žalobkyně předložila Rámcovou smlouvu o poskytování platebních služeb ze dne 8. 10. 2018, tato listina je opatřena vlastnoručním podpisem žalované, kdy z této smlouvy vyplývá, že banka pro žalovanou zřizuje a vede běžný účet [číslo] zároveň jí poskytne elektronickou správu účtů (Internetbanking), a to vše za podmínek stanovených smlouvou a Obchodními podmínkami k Rámcové smlouvě o poskytování platebních služeb [právnická osoba] Z předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru ze dne 18. 12. 2018 vyplývá, že tato listina není žalovanou vlastnoručně podepsána, kdy je zde uvedeno, že smlouva byla uzavřena elektronickým úkonem v aplikaci Internetbanking uživatelem [příjmení] [jméno], přidělené číslo klienta [číslo], dne 18. 12. 2018 v 10:34:24 z IP [číslo]. Smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ze dne 18. 12. 2018, kdy tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, na poslední listině smlouvy je uvedeno, že smlouva byla uzavřena elektronickým úkonem v aplikaci Internetbanking uživatelem [příjmení] [jméno], přidělené číslo klienta [číslo], dne 18. 12. 2018 v 10:34:24 z IP [číslo]. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí kontokorentního úvěru žalované, a to v podobě debetního zůstatku k běžnému účtu klienta, ve výši 5 000 Kč, tj. s možností přečerpání aktuálního zůstatku na běžném účtu až do výše úvěrového rámce, a to na bankovní účet žalované. Žalovaná se měla zavázat úvěr splácet spolu s příslušenstvím úvěru, a to za podmínek stanovených ve smlouvě a v obchodních podmínkách. Úvěrový rámec byl poskytnut na dobu jednoho roku počínaje následujícím dnem ode dne autorizace smlouvy. Výše úroků z úvěru dle Tarifu stanoveného v Sazebníku byla stanovena ve výši 8,30 % ročně. Poplatek za přistavení úvěrového rámce pro čerpání kontokorentního úvěru na běžném účtu dle Tarifu stanoveného v Sazebníku činil 200 Kč. Z Obchodních podmínek k Rámcové smlouvě o poskytování platebních služeb plyne, že tyto podmínky upravují práva a povinnosti mezi bankou a klientem při poskytování bankovních a platebních služeb klientovi na základě uzavřené Rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb. Z Obchodních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru vyplývá, že tyto obchodní podmínky upravují práva a povinnosti mezi bankou a klientem při poskytování kontokorentního úvěru k běžnému účtu klienta na základě uzavřené smlouvy, tyto podmínky jsou nedílnou součástí úvěrové smlouvy. Žalobkyně rovněž předložila Ceník finančních operací a služeb pro fyzické a právnické osoby, Sazebník pro kontokorentní úvěry pro fyzické osoby, Ceník finančních operací a služeb pro fyzické a právnické osoby, ovšem všechny shora uvedené listiny neobsahují vlastnoruční podpis žalované. Z Žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 13. 12. 2018 vyplývá, že žalovaná požádala úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč, kdy dle žalované činí její čistý měsíční příjem 18 000 Kč (odesílatelem – [právnická osoba]). Žádost není ze strany žalované vlastnoručně podepsána, v žádosti je uvedeno, že tato byla podána rovněž elektronicky v aplikaci Internetbanking uživatelem [příjmení], [jméno], přidělené číslo klienta [číslo], dne 13. 12. 2018 v 11:21 z IP [číslo]. Z listiny„ Přehled pohybů na účtu za období 8. 10. 2018 až 13. 12. 2018 plyne, že v průběhu shora uvedeného období na předmětný účet byly zaznamenány příchozí a odchozí platby. Z listiny„ Přehled pohybů zůstatků na účtu žalované č. [bankovní účet] za období 19. 12. 2018 – 31. 7. 2021“ plyne, že dne 19. 12. 2018 činil zůstatek na účtu 7 732 Kč, ke dni 31. 7. 2021 činil záporný zůstatek – 6 158,03 Kč. Z listiny„ Přehled příjmů“ bez datace plyne, že v kolonce částka je uvedeno 12 969 Kč ([anonymizováno] [příjmení] [příjmení]) – 13. 11. 2018, 4 077 Kč ([anonymizováno]) – 22. 11. 2018, celkem 17 046 Kč, dále je zde uvedena částka 12 666 Kč ([anonymizováno] [příjmení] [příjmení]) – 13. 12. 2018, 455 Kč ([anonymizováno]) - 11. 12. 2018, celkem 13 121 Kč. Z listiny„ Přehled výdajů“ bez datace plyne, že jsou zde zaznamenány výdaje za období od 14. 11. 2018 do 13. 12. 2018. Z listiny Výpověď úvěrové smlouvy a výzva k úhradě dluhu ze dne 26. 11. 2019 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k bezodkladnému vyrovnání debetního zůstatku účtu [číslo], který ke dni 31. 10. 2019 činil – 5 159,54 Kč. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě, jak plyne z poštovní doručenky. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 3. 2020 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Tato výzva byla žalované doručena do vlastních rukou dne 7. 3. 2020, jak plyne z přiložené doručenky.

6. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 565 občanského zákoníku, je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměněn právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. Podle § 582 odst. 1, věty první, občanského zákoníku, není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Dle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

8. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla dne 18. 12. 2018 uzavřena smlouva, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 5 000 Kč a žalovaná se měla zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni, včetně sjednané odměny a úroku. Předložená smlouva o úvěru ze dne 18. 12. 2018 není opatřena vlastnoručním podpisem žalované, je opatřena elektronickým úkonem v aplikaci Internetbanking, uživatelem [příjmení], [jméno], přidělené číslo klienta [číslo], dne 18. 12. 2018 v 10:34:24 z IP [číslo].

9. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky § 565 věta druhá občanského zákoníku v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U podpisu prostřednictvím aplikace Internetbanking (prostého elektronického podpisu) však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsala žalovaná, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalované, ta však v řízení zůstala nečinná. Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu žalovaná podepsala, přičemž svojí nepřítomností u jednání se žalobkyně připravila o právo na poučení podle § 118a odst.3 o.s.ř. k označení důkazů, že smlouvu uzavřela žalovaná. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaná, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalované k uzavření smlouvy bez vědomí žalované použila třetí osoba (např. člen domácnosti). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 3. 2022, č.j. 95 Cdo 172/2021-105).

10. Zároveň soud, odhlédne-li od výše uvedené neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila schopnost žalované úvěr splácet. Soud zjistil, že v Žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru je uvedeno, že žalovaná má příjem 18 000 Kč čistého, kdy zaměstnavatelem je uvedena společnost [právnická osoba] Z doloženého výpisu z bankovního účtu pak vyplývá, že dne 13. 11. 2018 byla na předmětný účet zaslána částka 12 969 Kč, dne 22. 11. 2018 částka 4 077 Kč, dne 11. 12. 2018 potom částka 455 Kč a dne 13. 12. 2018 částka 12 666 Kč. Odborná péče předpokládá zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaná je v době před uzavřením smlouvy zaměstnána (příp. pobírá dávky) a s jakým výdělkem, dokladem o uspokojování bytové potřeby, apod. Dle názoru soudu žalobkyně rovněž nezjišťovala a neověřovala výdaje žalované, zejména výdaje na bydlení, apod. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

11. Soud se rovněž zabýval tím, zda na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalované poskytla kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 5 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Přehled pohybů zůstatků na účtu žalované č. [bankovní účet] za období 19. 12. 2018 – 31. 7. 2021 a Přehled pohybů na účtu za shora uvedené období, z nichž však jednoznačně neplyne, jaká konkrétní celková částka byla poskytnuta žalované na předmětný úvěr. Jedná se pouze o interní listinu vyhotovenou samotnou žalobkyní. Soud tak uzavřel, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatila.

12. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu tedy co do jistiny ve výši 6 158,03 Kč, úroků z úvěru, jež byly vázány na neplatnou smlouvu o úvěru, zamítl včetně úroků z prodlení (výrok I. rozsudku).

13. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšné žalované dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalované vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku).