7 C 80/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalované a žalobkyně , zastoupené anonymizováno jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované naposledy bytem adresa žalované a žalobkyně , zastoupené opatrovníkem příjmení jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , o určení vlastnického práva,

I. Určuje se, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. [číslo], zahrada o výměře 175 m2 (způsob ochrany zemědělský půdní fond) zapsaném v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov pro k.ú. [obec] u [obec], [územní celek].

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Soud přiznává opatrovníku [příjmení] [jméno] [příjmení], [adresa] za zastupování žalované náklady ve výši 8 228 Kč.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 28. 2. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc.č. [číslo], zahrada, o výměře 175 m2 (způsob ochrany zemědělský půdní fond) zapsaném na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov pro k.ú. [obec] u [obec], [územní celek] (dále jen„ sporný pozemek“). V odůvodnění žaloby uvedla, že dne [datum] uzavřela kupní smlouvu s prodávajícími [jméno] [celé jméno žalované], narozenou [datum] a [jméno] [příjmení], narozeným [datum], předmětem koupě byl pozemek parc.č. [číslo] a [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům) – dále jen„ předmětné nemovitosti“. Žalobkyně byla sice v době koupě shora uvedených nemovitostí vdaná, nemovitosti však nabyla z prodeje nemovitostí, které zdědila po svých rodičích (doloženo kupní smlouvou ze dne [datum]), je tedy zřejmé, že žalobkyně nemovitosti nabyla do svého výlučného vlastnictví. Žalobkyně začala nemovitosti užívat od 1. 7. 2002. Předmětné nemovitosti žalobkyně zakoupila a užívala včetně sporného pozemku. Mezi sporným pozemkem a předmětnými nemovitostmi není patrna žádná přírodní hranice ani jiné oplocení. Žalobkyně sporný pozemek po celou dobu užívá, tedy obdělává půdu, včetně výstavby a provozování skleníku, vysazována stromků, provádění terénních úprav, údržby, apod. Žalobkyně je tedy přesvědčena, že po celou dobu (od uzavření shora uvedené kupní smlouvy) jsou předmětné nemovitosti včetně sporného pozemku v jejím výlučném vlastnictví. Jelikož žalobkyně sporný pozemek nepřerušeně užívá a spravuje v dobré víře od 1. 7. 2002, tedy více jak 20 let, stala se vlastníkem sporného pozemku. Žalobkyně k výzvě soudu dne 2. 8. 2023 dále sdělila, že o žalované nemá žádnou informaci, z dostupných informací vyplývá, že žalovaná nabyla sporný pozemek záznamem [číslo jednací] na základě rozhodnutí o dědictví [spisová značka] stát. not. v [obec] ze dne [datum]. Z rozhodnutí vyplývá, že byla schválena dohoda dědiců s tím, že žalovaná nabyla ½ domu [adresa] v [obec], pozemek st. [číslo] pozemek parc. [číslo] [číslo]. Žalobkyně zakoupila předmětné nemovitosti od [jméno] [příjmení] (syna žalované) a [jméno] [celé jméno žalované], kdy tyto byly na prodávající převedeny na základě záznamu [číslo jednací] dle listiny Rozhodnutí o dědictví [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], reg.č. [datum].

2. Jelikož osoba žalované neprochází dostupnými registry (centrální evidence obyvatel) a šetřením soudu se nepodařilo zjistit, zda tato osoba zemřela, byl žalované dle ust. § 29 odst. 3 o.s.ř. ustanoven opatrovník (usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 13. 11. 2023, č.j. 7 C 80/2023-48, a to z důvodu neznámého data úmrtí žalované a neznámého okruhu dědiců). Opatrovník žalované při jednání soudu dne 31. 1. 2024 k věci uvedl, že s žalobou nesouhlasí, neboť sporný pozemek nebyl součástí kupní smlouvy uzavřené dne [datum], navíc samotná existence společného oplocení nemůže být směrodatná ve vztahu k okamžiku, kdy se žalobkyně ujala řádné držby sporného pozemku.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že žalovaná je vlastnicí pozemku parc.č. [číslo] o výměře 175 m2, zahrada, zemědělský půdní fond, zapsaném na [list vlastnictví], okres [okres], [územní celek], [katastrální uzemí], vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc.č. [číslo] o výměře 207 m2, zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba [obec], [adresa], rodinný dům, a dále pozemku parc.č. [číslo] o výměře 149 m2, zahrada, zemědělský půdní fond, vše zapsáno na [list vlastnictví], okres [okres], [územní celek], [katastrální uzemí], vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov.

5. Z kupní smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně jakožto kupující zakoupila od [jméno] [příjmení], narozeného [datum], a [jméno] [celé jméno žalované], narozené [datum], nemovitosti, a to budovu [adresa] postavenou na pozemku p.č. [číslo], pozemek p.č. [číslo], zastavená plocha a nádvoří, o výměře 194 m2, a dále pozemek p.č. [číslo], zahrada, o výměře 171 m2, vše zapsáno na [list vlastnictví], [katastrální uzemí].

6. Z kupní smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně jakožto prodávající prodala panu [jméno] [příjmení] jakožto kupujícímu, nemovitosti, a to budovu [adresa] postavenou na pozemku p. [číslo] pozemek p. [číslo] zastavená plocha a nádvoří, objekt k bydlení, o výměře 2 022 m2, dále pozemek p. [číslo] zahrada, o výměře 1 723 m2, pozemek p. [číslo] ostatní plocha, dobývací prostor, o výměře 12 915 m2, pozemek p. [číslo] orná půda, o výměře 12 382 m2, pozemek p. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha, o výměře 4 299 m2, pozemek p. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha, o výměře 3 147 m2, pozemek p. [číslo] orná půda, o výměře 1 897 m2, vše zapsáno na [list vlastnictví], [katastrální uzemí].

7. Z kupní smlouvy o dodávce zemního plynu [číslo] ze dne 1. 7. 2002 vyplývá, že žalobkyně jakožto odběratel uzavřela se [právnická osoba] jakožto dodavatelem kupní smlouvu na dodávku plynu do odběrného místa [adresa žalované a žalobkyně].

8. Z dokladu o přidělení spojovacího čísla plátce SIPO vyplývá, že žalobkyni bylo dne 1. 7. 2002 přiděleno spojovací číslo plátce [číslo], a to na adrese [adresa žalované a žalobkyně].

9. Ze smlouvy o dodávce elektřiny [číslo] ze dne 1. 7. 2002 vyplývá, že žalobkyně jakožto odběratel uzavřel předmětnou smlouvu se [právnická osoba], kdy jakožto adresa odběrného místa je uvedena [obec a číslo].

10. Z fotografií předložených žalobkyní je patrno, že se na sporném pozemku nachází travní porost, ovocné stromy, a dále rovněž skleník.

11. Ze zaměření oplocení pozemků č. [číslo], [číslo] a [číslo] – [obec], ze dne [datum], číslo zak. [číslo], technické zprávy, vyhotovené Ing. [jméno] [příjmení], vyplývá, že shora uvedené pozemky tvoří jeden oplocený celek.

12. Z kopie ortofoto mapy vyplývá, že pozemky p.č. [číslo], [číslo] a [číslo] na sebe vzájemně navazují, kdy na pozemku p.č. [číslo] se nachází budova [adresa].

13. Z předžalobní upomínky ze dne 13. 2. 2023 adresované žalované vyplývá, že právní zástupkyně žalobkyně žalovanou vyzvala k poskytnutí součinnosti k převodu vlastnického práva týkající se sporného pozemku v katastru nemovitostí. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalované před podáním žaloby odeslána.

14. Z rozhodnutí o dědictví [spisová značka] Státního notářství v [obec] ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná jakožto pozůstalá manželka nabyla po svém manželovi [jméno] [příjmení] (zemřel dne [datum]) ½ domu [adresa] v [obec], pozemek parc. [číslo] dále pozemek parc. [číslo]. Dle identifikace parcel vyhotovené dne [datum] Ústavem geodézie a kartografie v [obec], Středisko geodézie v [obec], zakázka [číslo] vyplývá, že ve věci dědictví [jméno] [příjmení], [obec a číslo], zemř. dne [datum], jsou specifikovány nemovitosti (stav v evidenci nemovitostí), a to parc. č. st. [anonymizováno] o výměře 145 m2, dům [adresa], parc. [číslo] zahrada 12 m2, mimo to má ještě příděl, návrhy přídělu nemáme, a proto nemůžeme udat z které části parcely se skládá: [číslo] zah ., 171 m2.

15. Z notářského zápisu [spisová značka], NZ [číslo], ze dne [datum], vyplývá, že žalovaná jakožto prodávající uzavřela s [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalované] jakožto kupujícími kupní smlouvu na nemovitosti, a to rodinný dům [adresa] v [obec], dále se zast. plochou č. [číslo] a zahradou č. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí].

16. Ze sdělení [jméno] [příjmení] (dříve [celé jméno žalované]), bývalé snachy žalované, vyplývá, že v roce 1975 či 1976 koupila spolu s [jméno] [příjmení] dům v [adresa], a to včetně zahrady (rovněž sporného pozemku). O tom, že zahrada nebyla přepsána na katastrálním úřadě, po celou dobu nevěděli. Dle výše jmenované se nejednalo o dědictví. Koupě nemovitosti proběhla u soudu s notářem.

17. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně na základě kupní smlouvy ze dne [datum] nabyla do vlastnictví od manželů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (dříve [celé jméno žalované]) pozemek parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), zapsáno na listu vlastnictví [anonymizováno] v [katastrální uzemí], [územní celek], a to za sjednanou kupní cenu. Žalobkyně shora uvedené nemovitosti prokazatelně užívala od 1. 7. 2002 (odběr zemního plynu, elektrické energie, přidělení SIPO). Tyto předmětné nemovitosti žalobkyně užívala včetně sporného pozemku, kdy nemovitosti byly jako celek společně oploceny. Sporný pozemek žalobkyně po celou dobu užívala, zejména vysázela stromky, prováděla terénní úpravy, postavila a užívala na sporném pozemku skleník. Ze sdělení [jméno] [příjmení] (dříve [celé jméno žalované]), jež předmětné nemovitosti žalobkyni prodala, lze dovodit, že tyto nemovitosti včetně sporného pozemku byly převedeny na žalobkyni, kdy sama prodávající o tom, že by stav zaznamenaný v katastru nemovitostí neodpovídal stavu reálnému, nevěděla.

18. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ občanský zákoník, či o. z.“). Podle ustanovení § 1089 odst. 1 občanského zákoníku, drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Podle § 1090 odst. 1 občanského zákoníku, k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Podle § 1091 odst. 2 občanského zákoníku, k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle § 1095 občanského zákoníku, uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle přechodného ustanovení § 3066 občanského zákoníku do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinností tohoto zákona, jde-li o movitou věc, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

19. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3387/2021: Držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem (§ 991 o. z.). Kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží (§ 992 odst. 1 o. z.). Neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu (§ 993 o. z.). K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let (§ 1091 odst. 1 a 2 o. z.). Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl (§ 1095 o. z. – mimořádné vydržení). Nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce (§ 1096 odst. 1 o. z). Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího (§ 1096 odst. 2 o. z.). K mimořádnému vydržení zákon vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby, a aby nebyl držiteli prokázán„ nepoctivý úmysl“. K naplnění takové držby postačí„ držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“; jde zde o kritérium obdobné dobré víře„ v nejméně přísném pojetí“. Samotný„ nikoliv nepoctivý úmysl“ se nemusí změnit v úmysl nepoctivý jen tím, že držitel zjistí okolnosti, ze kterých se podává, že vlastníkem věci je ve skutečnosti někdo jiný (např. že smlouva, na jejímž základě se chopil držby vlastnického práva, je z nějakého důvodu neplatná). Je třeba zvážit, že i vlastnické právo k nemovitosti lze nabýt mimoknihovně (vydržením), takže ani vědomost o tom, že držitel nemovitosti není jako vlastník evidován ve veřejném seznamu, nevylučuje nepoctivý úmysl; to platí tím spíše pro zápisy v takovém seznamu, které mají původ v letech 1948 až 1990, ev. i o něco později, v dobách, kdy nebyla vedena řádná evidence práv k nemovitostem. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně„ vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o. z.). Lze ze tedy uzavřít, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Kritéria uvedená v § 992 odst. 1 o. z., resp. dříve v § 130 odst. 1 obč. zák., se tu neuplatní. Dovolací soud uzavírá, že držiteli, který se dovolává mimořádného vydržení, se započte vydržecí doba předchůdce, který držel věc„ nikoliv v nepoctivém úmyslu“; není třeba, aby byl předchůdce držitelem poctivým (§ 992 odst. 1 o. z.), anebo oprávněným (§ 130 odst. 1 obč. zák.). Podle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2307/2022: Zákon v § 1095 o. z. zjevně vychází z toho, že v průběhu dvojnásobné vydržecí doby nutné pro mimořádné vydržení má vlastník dost prostoru pro uplatnění jeho práva, a proto není třeba na držbu pro mimořádné vydržení klást tak přísné nároky, jako na držbu vedoucí k vydržení řádnému. Je tedy odůvodněné vyjít z předpokladu, že by zákonodárce, kdyby tuto otázku výslovně upravil, se v § 1095 o. z. přidržel méně přísného pojetí, totiž že„ držba nikoliv v nepoctivém úmyslu“ tu musí být v době, kdy se jí držitel chopil; to, že se později dozví, že v katastru nemovitostí je jako vlastník evidován někdo jiný, resp. že někdo jiný vlastníkem je, nemá samo o sobě za následek zánik držby„ nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Lze tedy uzavřít, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to, že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení.

20. Z § 3066 o. z. vyplývá, že vlastnické právo k věci nabude mimořádným vydržením držitel, který měl před 1. 1. 2019 věc po stanovenou dobu v držbě„ nikoliv v nepoctivém úmyslu“, a to i se započtením stejně kvalifikované držby jeho předchůdce, k započtení je způsobilá i doba držby před 1. 1. 2014.

21. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalobkyně zakoupila v roce 2002 předmětné nemovitosti (budova [adresa] postavená na pozemku p.č. [číslo], pozemek p.č. [číslo] a pozemek parc.č. [číslo]), s těmito nemovitostmi se současně chopila držby i sporného pozemku (parc.č. [číslo]), neboť tyto nemovitosti tvořily se sporným pozemkem jeden funkční celek (pozemky jsou společně oploceny, což ostatně vyplývá z technické zprávy - Zaměření oplocení pozemků č. [číslo], [číslo] a [číslo] - [obec]), a to nikoliv v nepoctivém úmyslu dle § 1095 občanského zákoníku, žalobkyně byla přesvědčena, že nikomu nepůsobí újmu. Takto držela předmětné nemovitosti včetně sporného pozemku od roku 2002 do současnosti. Je tak splněna podmínka držby po dobu 20 let.

22. Opatrovník žalované v rámci svého důkazního břemene netvrdil žádné skutečnosti, které by nepoctivou držbu žalobkyně potvrdily. Argumentoval pouze skutečností, že nepoctivý úmysl žalobkyně vyplývá, z obsahu kupní smlouvy, neboť sporný pozemek není její součástí. Námitka, že žalobkyně se držby sporného pozemku ujala, aniž by měla zapsaný nabývací titul a nepostupovala tedy v souladu se zásadou právo patří bdělým, je zcela nemístná, neboť právě tyto situace mají být řešeny mimořádným vydržením. Naopak je nutno konstatovat, že sama prodávající ([jméno] [příjmení], dříve [celé jméno žalované]) uvedla, že nevěděla o skutečnosti, že sporný pozemek nebyl řádně přepsán v katastru nemovitostí a byl nadále veden na žalovanou.

23. Institut mimořádného vydržení umožňuje poskytnout ochranu faktickým stavům, jejichž základ je sice pochybný nebo sporný, ale kde tvrzené nebo domnělé vlastnictví trvá značně dlouhou dobu. Jedná se tak, jako v dané věci, o situace, kdy někdo drží nemovitou věc a není s to dokázat svůj vlastnický titul. Pro vydržení řádné se vyžaduje držba opřená o řádný titul. Žádným takovým titulem, jímž by na žalobkyni prokazatelně došlo k převodu vlastnického práva, však žalobkyně nedisponuje. Nelze tedy uzavřít tak, že by vlastnické právo vydržela ve smyslu ustanovení § 1090 odst. 1 občanského zákoníku, ale ve smyslu § 1095 občanského zákoníku. Na místě je podotknout, že i pokud by žalobkyně mohla být vlastnicí již na základě řádného vydržení, tím spíše je nutné žalobě vyhovět z důvodu mimořádného vydržení, a to za pomocí výkladu„ a maiori ad minus“, tj. od většího k menšímu. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1646/2018: Účelem institutu vydržení není nucené zbavení vlastnického práva původního vlastníka, nýbrž uvedení dlouhodobého faktického stavu do souladu se stavem právním. Dlouhodobá držba nasvědčuje dobré víře držitele, protože při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by sám měl již dříve za to, že držitel užívá jeho pozemek. Lze uvést, že na dlouhodobou držbu váže nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. mimořádné vydržení, s výjimkou prokázaného nepoctivého úmyslu (§ 1095). V dané věci jde o držbu v délce 21 let v nikoliv nepoctivém úmyslu, je tak na místě žalobě vyhovět tak, aby byl skutečný stav uveden do souladu se stavem právním, což odpovídá tradičním principům soukromého práva, které byly vyjádřeny v obecném občanském zákoníku (§ 1477 OZ) a nyní v § 1095 nového občanského zákoníku.

24. V případě mimořádného vydržení trvá vydržecí doba u nemovitých věcí 20 let, a po nabytí účinnosti občanského zákoníku je možné mimořádné vydržení uznat nejdříve k 1. 1. 2019 a započíst lze držbu od 1. 1. 1999, což je v dané věci splněno. Po celou vydržecí dobu trvala držba žalobkyně kontinuálně bez přerušení, žalobkyně drží nemovitosti po dobu 21 let, od roku 2002 (konkrétně od 1. 7. 2002).

25. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

26. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z vyjádření žalobkyně plyne, že po žalované náklady řízení nepožaduje, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku).

27. Usnesením ze dne 13. 11. 2023, č.j. 7 C 80/2023-48, soud ustanovil žalované, která je neznámého data úmrtí jakožto opatrovníka [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa]. Dle ust. § 140 odst. 2 o.s.ř., byl-li ustanoven účastníku zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popř. též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát. Soud přiznal ustanovenému advokátu odměnu vypočtenou dle příslušných ustanovení podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ tarif“). Opatrovníku tedy přísluší odměna za úkon právní služby ve výši 3 100 Kč (dle § 9 odst. 4 písm. b), § 7 bod 5. tarifu) Náklady řízení opatrovníka v dané věci činí mimosmluvní odměna opatrovníka za dva úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), g) tarifu – převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání dne 31. 1. 2024) po 3 100 Kč, dvě náhrady hotových výdajů opatrovníka za dva úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), g) tarifu) po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 tarifu), s připočtením 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 1 428 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem tedy částku 8 228 Kč (výrok III. rozsudku).