8 C 102/2008

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupeného Mgr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalobce a žalované zastoupené JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , o vyklizení bytu,

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalované vyklizení bytu v [anonymizována dvě slova] domu [adresa] v [anonymizována dvě slova] v [obec], se zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalované na náhradě nákladů řízení 6 534 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované vyklizení bytu o velikosti [anonymizována dvě slova] domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec]. V odůvodnění žaloby uvedl, že vlastníkem bytu se stal na základě kupní smlouvy uzavřené s žalovanou dne [datum], v jejímž rámci se žalovaná zavázala byt vyklidit do [datum].

2. Soud následně řízení přerušil, neboť vyšlo najevo, že žalovaná se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhá proti žalobci s odkazem na neplatnost předmětné kupní smlouvy určení, že je vlastníkem předmětného bytu. Věc byla u zdejšího soudu vedena pod sp. zn. [spisová značka].

3. Po právní moci rozsudku ve shora uvedené související věci žalobce dále v podání ze dne 14.10.2019 uvedl, že na podané žalobě stále trvá, žalované řádně uhradil za předmětný byt kupní cenu, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. V době uzavření předmětné kupní smlouvy byl také problém s otázkou omezení svéprávnosti žalovaného, který byl omezen v nakládáním s vyšší částkou než 1 000 Kč (kupní cena byla v daném případě vyšší), soudy v související věci tedy rozhodly mylně. Žalovaná navíc v související věci nevyjádřila svou restituční povinnost vůči žalobci, žalobě tedy nemůže být vyhověno již z tohoto důvodu. Proto také žalobce podává v související věci dovolání, v řízení o vyklizení by se tedy mělo vyčkat.

4. Žalovaná k výzvě soudu k otázce možného přerušení řízení k návrhu žalobce sdělila, že stanovisko nechává na úvaze soudu. Soud tedy následně řízení opět přerušil do skončení dovolacího řízení v související věci.

5. Žalovaná ve vyjádření ze dne 15.2.2021 uvedla, že žaloba je zcela nedůvodná. Žalovaná disponuje již pravomocným rozhodnutím o určení jejího vlastnictví k předmětnému bytu. Žalovaná byt žalobci nikdy nepronajala ani nezřídila jiné užívací právo. Žalovaná již také předmětný byt převedla na třetí osobu, která zde žalované zřídila služebnost – věcné břemeno trvalého dožití.

6. Při jednání soudu dne 27.7.2021 právní zástupkyně žalobce uvedla, že si je vědoma stavu v souvisejícím řízení, nicméně ničeho nebrání tomu, aby soud ještě na několik měsíců řízení přerušil a vyčkal na opětovné rozhodnutí v dovolacím řízení. Žalobce tedy navrhuje přerušení řízení. Žalovaná k tomu prostřednictvím svého právního zástupce uvedla, že s návrhem na přerušení řízení nesouhlasí, a to zejména z důvodu, že rozhodnutí dovolacího soudu lze s ohledem na obsah daných rozhodnutí předvídat v tom smyslu, že dovolání žalobce vyhověno nebude. I kdyby na straně Nejvyššího soudu došlo k rozhodnutí překvapivému, je související řízení aktuálně pravomocně skončeno, není tedy dán důvod pro přerušení, přičemž žalovaná žije již delší dobu v nejistotě ohledně předmětu svého vlastnictví. Soud následně návrh na přerušení řízení při jednání zamítl, stejně tak obecně veškeré důkazy, které k prokázání svých tvrzení navrhl žalobce.

7. Právní zástupkyně žalobce závěrem odkázala na žalobní tvrzení. Právní zástupce žalované závěrem rovněž odkázal na své písemné podání ve věci s tím, že žalovaná zároveň požaduje náhradu nákladů řízení, a to ve výši 6 534 Kč, nákladů nad rámec této částky se pro tuto chvíli vzdává.

8. Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vyplynulo, že tímto bylo vyhověno žalobě podané žalovanou proti žalobci, bylo tedy určeno, že žalovaná je vlastníkem předmětného bytu. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl shora uvedený rozsudek k odvolání žalobce potvrzen. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, když dovolací soud především vyzdvihl, že soudy nižších stupňů nezohlednily, že žalobce nebyl v době uzavírání k uzavření předmětné kupní smlouvy způsobilý a její neplatnost odvodily z jiných důvodů. Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], jenž nabyl právní moci dne [datum] vyplynulo, že tímto bylo při zohlednění výtek dovolacího soudu opět potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně shora uvedené.

9. S odkazem na § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud v dané věci aplikoval předchozí právní předpisy, tedy zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, když žalobce odvozuje svůj nárok z práv a povinností vzniklých před 1.1.2014. Podle § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1.1.1992, má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje.

10. Žalobce odvozuje svůj nárok na vyklizení bytu ze svého vlastnického práva k předmětnému bytu. Také důkazy, které ve věci navrhl, směřují k prokázání této předběžné otázky, jíž soud musí v daném typu řízení řešit, když právo domáhat se vydání (vyklizení) věci může jen její vlastník (§ 126 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž zákon č. 89/2012 Sb. tuto otázku řeší shodně). Jelikož však tato předběžná otázka spočívající v určení sporného vlastnictví byla samostatným předmětem řízení shora uvedeného, které již bylo pravomocně skončeno, je soud závěrem vysloveným shora uvedenými rozsudky vázán (§ 135 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“). Soudu v tomto řízení tedy již nepřísluší otázku vlastnictví předmětného bytu jakkoliv přezkoumávat, proto je tedy nadbytečné v tomto směru provádět dokazování a je zřejmé, že žalobu nezbylo než zamítnout, když žalobce z otázky svého vlastnictví předmětného bytu, které mu ve výsledku nesvědčí, nemůže odvozovat žádné nároky.

11. Pokud žalobce navrhoval přerušení řízení do skončení řízení dovolacího v související věci, neshledal soud tento návrh nadále důvodným. Soud sice řízení již v minulosti z tohoto důvodu přerušil, nicméně tak učinil se souhlasem, resp. bez odporu, žalované, která však nadále s přerušením výslovně nesouhlasí. Z formálně procesního hlediska není důvod přerušení již dán, neboť důvod odpadl s právní mocí rozhodnutí, jímž byla vyřešena předběžná otázka zmíněná shora. Za dané situace je také třeba dbát práv žalované, která si legitimně nárokuje brzkou právní jistotu v otázce nerušeného užívání předmětu řízení, přičemž žalobce může hypoteticky v souvisejícím řízení využívat i další procesní instrumenty a oddalování rozhodnutí v této věci by mohlo představovat poměrně značnou dobu. Soud samozřejmě nemůže nijak předjímat rozhodnutí dovolacího soudu, nicméně z celkového kontextu shora uvedených rozhodnutí je čitelné, že dovolací soud pouze nesouhlasil s důvody, o něž byl závěr soudů nižších stupňů opřen, nicméně důvod předestřený dovolacím soudu vede nutně ke shodnému závěru jako v minulosti, což se konečně odrazilo i ve výrocích rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí].

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalovaná ve věci plný úspěch. Náklady řízení u žalované spočívaly v nákladech na právní zastoupení. Advokátu dle § 7 bod 4 ve spojení s § 9 odst. 1 cit. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“), ve znění účinném v době zahájení řízení, náleží odměna 1 500 Kč za jeden úkon právní služby, když v daném případě advokát vykonal čtyři tyto úkony (příprava a převzetí zastoupení, dvě písemná vyjádření ve věci a účast u jednání soudu). Za každý úkon právní služby advokátu náleží rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 tarifu a dále dle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrada DPH v sazbě 21 %, tedy ve výši 1 512 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení na straně žalované při součtu výše uvedených částek činí 8 712 Kč (4 x 1 500 + 4 x 300 + 1 512). Jelikož se však žalovaná výslovně vzdala nákladů nad rámec částky 6 534 Kč, přiznal jí soud náhradu nákladů řízení v této výši.