8 C 102/2008

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupeného Mgr. jméno příjmení, advokátkou se sídlem adresa, proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalobce a žalované zastoupené JUDr. jméno příjmení, advokátem se sídlem adresa, o vyklizení bytu,

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalované vyklizení bytu v anonymizována dvě slova domu adresa v anonymizována dvě slova v obec, se zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalované na náhradě nákladů řízení 6 534 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované vyklizení bytu o velikosti anonymizována dvě slova domě adresa v ulici ulice v obec. V odůvodnění žaloby uvedl, že vlastníkem bytu se stal na základě kupní smlouvy uzavřené s žalovanou dne datum, v jejímž rámci se žalovaná zavázala byt vyklidit do datum.

2. Soud následně řízení přerušil, neboť vyšlo najevo, že žalovaná se svou žalobou došlou soudu dne datum domáhá proti žalobci s odkazem na neplatnost předmětné kupní smlouvy určení, že je vlastníkem předmětného bytu. Věc byla u zdejšího soudu vedena pod sp. zn. spisová značka.

3. Po právní moci rozsudku ve shora uvedené související věci žalobce dále v podání ze dne 14.10.2019 uvedl, že na podané žalobě stále trvá, žalované řádně uhradil za předmětný byt kupní cenu, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. V době uzavření předmětné kupní smlouvy byl také problém s otázkou omezení svéprávnosti žalovaného, který byl omezen v nakládáním s vyšší částkou než 1 000 Kč (kupní cena byla v daném případě vyšší), soudy v související věci tedy rozhodly mylně. Žalovaná navíc v související věci nevyjádřila svou restituční povinnost vůči žalobci, žalobě tedy nemůže být vyhověno již z tohoto důvodu. Proto také žalobce podává v související věci dovolání, v řízení o vyklizení by se tedy mělo vyčkat.

4. Žalovaná k výzvě soudu k otázce možného přerušení řízení k návrhu žalobce sdělila, že stanovisko nechává na úvaze soudu. Soud tedy následně řízení opět přerušil do skončení dovolacího řízení v související věci.

5. Žalovaná ve vyjádření ze dne 15.2.2021 uvedla, že žaloba je zcela nedůvodná. Žalovaná disponuje již pravomocným rozhodnutím o určení jejího vlastnictví k předmětnému bytu. Žalovaná byt žalobci nikdy nepronajala ani nezřídila jiné užívací právo. Žalovaná již také předmětný byt převedla na třetí osobu, která zde žalované zřídila služebnost – věcné břemeno trvalého dožití.

6. Při jednání soudu dne 27.7.2021 právní zástupkyně žalobce uvedla, že si je vědoma stavu v souvisejícím řízení, nicméně ničeho nebrání tomu, aby soud ještě na několik měsíců řízení přerušil a vyčkal na opětovné rozhodnutí v dovolacím řízení. Žalobce tedy navrhuje přerušení řízení. Žalovaná k tomu prostřednictvím svého právního zástupce uvedla, že s návrhem na přerušení řízení nesouhlasí, a to zejména z důvodu, že rozhodnutí dovolacího soudu lze s ohledem na obsah daných rozhodnutí předvídat v tom smyslu, že dovolání žalobce vyhověno nebude. I kdyby na straně Nejvyššího soudu došlo k rozhodnutí překvapivému, je související řízení aktuálně pravomocně skončeno, není tedy dán důvod pro přerušení, přičemž žalovaná žije již delší dobu v nejistotě ohledně předmětu svého vlastnictví. Soud následně návrh na přerušení řízení při jednání zamítl, stejně tak obecně veškeré důkazy, které k prokázání svých tvrzení navrhl žalobce.

7. Právní zástupkyně žalobce závěrem odkázala na žalobní tvrzení. Právní zástupce žalované závěrem rovněž odkázal na své písemné podání ve věci s tím, že žalovaná zároveň požaduje náhradu nákladů řízení, a to ve výši 6 534 Kč, nákladů nad rámec této částky se pro tuto chvíli vzdává.

8. Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí vyplynulo, že tímto bylo vyhověno žalobě podané žalovanou proti žalobci, bylo tedy určeno, že žalovaná je vlastníkem předmětného bytu. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí byl shora uvedený rozsudek k odvolání žalobce potvrzen. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, když dovolací soud především vyzdvihl, že soudy nižších stupňů nezohlednily, že žalobce nebyl v době uzavírání k uzavření předmětné kupní smlouvy způsobilý a její neplatnost odvodily z jiných důvodů. Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, jenž nabyl právní moci dne datum vyplynulo, že tímto bylo při zohlednění výtek dovolacího soudu opět potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně shora uvedené.

9. S odkazem na § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud v dané věci aplikoval předchozí právní předpisy, tedy zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, když žalobce odvozuje svůj nárok z práv a povinností vzniklých před 1.1.2014. Podle § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1.1.1992, má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje.

10. Žalobce odvozuje svůj nárok na vyklizení bytu ze svého vlastnického práva k předmětnému bytu. Také důkazy, které ve věci navrhl, směřují k prokázání této předběžné otázky, jíž soud musí v daném typu řízení řešit, když právo domáhat se vydání (vyklizení) věci může jen její vlastník (§ 126 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž zákon č. 89/2012 Sb. tuto otázku řeší shodně). Jelikož však tato předběžná otázka spočívající v určení sporného vlastnictví byla samostatným předmětem řízení shora uvedeného, které již bylo pravomocně skončeno, je soud závěrem vysloveným shora uvedenými rozsudky vázán (§ 135 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“). Soudu v tomto řízení tedy již nepřísluší otázku vlastnictví předmětného bytu jakkoliv přezkoumávat, proto je tedy nadbytečné v tomto směru provádět dokazování a je zřejmé, že žalobu nezbylo než zamítnout, když žalobce z otázky svého vlastnictví předmětného bytu, které mu ve výsledku nesvědčí, nemůže odvozovat žádné nároky.

11. Pokud žalobce navrhoval přerušení řízení do skončení řízení dovolacího v související věci, neshledal soud tento návrh nadále důvodným. Soud sice řízení již v minulosti z tohoto důvodu přerušil, nicméně tak učinil se souhlasem, resp. bez odporu, žalované, která však nadále s přerušením výslovně nesouhlasí. Z formálně procesního hlediska není důvod přerušení již dán, neboť důvod odpadl s právní mocí rozhodnutí, jímž byla vyřešena předběžná otázka zmíněná shora. Za dané situace je také třeba dbát práv žalované, která si legitimně nárokuje brzkou právní jistotu v otázce nerušeného užívání předmětu řízení, přičemž žalobce může hypoteticky v souvisejícím řízení využívat i další procesní instrumenty a oddalování rozhodnutí v této věci by mohlo představovat poměrně značnou dobu. Soud samozřejmě nemůže nijak předjímat rozhodnutí dovolacího soudu, nicméně z celkového kontextu shora uvedených rozhodnutí je čitelné, že dovolací soud pouze nesouhlasil s důvody, o něž byl závěr soudů nižších stupňů opřen, nicméně důvod předestřený dovolacím soudu vede nutně ke shodnému závěru jako v minulosti, což se konečně odrazilo i ve výrocích rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalovaná ve věci plný úspěch. Náklady řízení u žalované spočívaly v nákladech na právní zastoupení. Advokátu dle § 7 bod 4 ve spojení s § 9 odst. 1 cit. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“), ve znění účinném v době zahájení řízení, náleží odměna 1 500 Kč za jeden úkon právní služby, když v daném případě advokát vykonal čtyři tyto úkony (příprava a převzetí zastoupení, dvě písemná vyjádření ve věci a účast u jednání soudu). Za každý úkon právní služby advokátu náleží rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 tarifu a dále dle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrada DPH v sazbě 21 %, tedy ve výši 1 512 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení na straně žalované při součtu výše uvedených částek činí 8 712 Kč (4 x 1 500 + 4 x 300 + 1 512). Jelikož se však žalovaná výslovně vzdala nákladů nad rámec částky 6 534 Kč, přiznal jí soud náhradu nákladů řízení v této výši. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.