8 C 102/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně , trvale bytem Adresa žalobkyně , právně zastoupené Jméno Zástupce A , advokátem se sídlem adresa , proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované Anonymizováno trvale bytem Adresa žalované , právně zastoupené Jméno Zástupce B ., advokátkou se sídlem adresa , o zaplacení 480 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení 480 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované na náhradě nákladů řízení 41 788 Kč, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení 480 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 8. 6. 2025 až do zaplacení. V odůvodnění uvedla, že dne 28. 2. 2022 uzavřela smlouvu o poskytnutí finančního příspěvku (dále jen „Smlouva“), jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „Společnost“), finanční příspěvek (zápůjčku) ve výši 480 000 Kč s tím, že žalobkyně finance zašle na bankovní účet č. , č. účtu, . Smlouvu za Společnost tehdy uzavřel , jméno FO, , narozený dne , datum, , který je nyní ve výkonu trestu odnětí svobody. Tento nebyl v době uzavření Smlouvy zplnomocněn k učinění jakéhokoliv právního jednání za Společnost, což žalobkyně zjistila až později. S ohledem na absenci plné moci je Smlouva neplatná. V den jejího uzavření zaslala žalobkyně 480 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, uvedený ve Smlouvě. Až později se žalobkyně dozvěděla, že tento účet je vedený na žalovanou, která tehdy byla přítelkyní pana , jméno FO, . S ohledem na neplatnost Smlouvy neexistuje právní titul, na jehož základě by existoval právní důvod k převodu 480 000 Kč na účet žalované a na její straně došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), které je žalovaná povinna vrátit žalobkyni. Žalobkyně po zaslání 480 000 Kč již neobdržela ničeho nazpět. Dne 30. 5. 2025 byla žalované odeslána předžalobní výzva, kde byla žalovaná vyzvána k vydání zmíněného obohacení do 7. 6. 2025, což žalovaná neučinila.

2. Soud žalobě vyhověl vydáním elektronického platebního rozkazu, proti němuž brojila žalovaná včasným odporem s tím, že s žalobou nesouhlasí a tuto navrhuje zamítnout. Smlouva byla řádně a platně uzavřena, , jméno FO, v době jejího uzavření disponoval generální plnou mocí k zastupování Společnosti, tuto mu dne 8. 7. 2021 udělil tehdejší jednatel Společnosti , jméno FO, , narozený dne , datum, , jenž vykonával funkci jednatele společnosti v době od , datum, do , datum, . , jméno FO, tedy byl oprávněn jednat za Společnost včetně uzavření Smlouvy, v níž je i odkaz na generální plnou moc uveden. V návaznosti na shora uvedené skutečnosti bylo proti , jméno FO, u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání , podezřelý výraz, činu podvodu při uzavírání Smlouvy. Řízení bylo skončeno zproštěním obžaloby, když bylo mj. prokázáno, že pan , jméno FO, byl oprávněn jednat za Společnost, když udělení plné moci ve své výpovědi stvrdil již zmíněný , jméno FO, . Těchto skutečností si pak musí být žalovaná vědoma, když se trestního řízení účastnila v roli poškozené. Finanční prostředky na účet žalované tedy nebyly připsány bez právního důvodu, ale na základě platné Smlouvy, přičemž žalobkyně předmětnou úhradou splnila svou smluvní povinnost ve vztahu ke Společnosti, v jejíž prospěch byly poskytnuty. Bankovní účet žalované byl pouze platebním místem, ve prospěch žalované plněno nebylo. Žalovaná všechny finanční prostředky předala , jméno FO, , který její účet částečně využíval, což rovněž vyplynulo z již zmíněného trestního řízení. Žalovaná dále upozornila, že z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že finanční plnění poskytnuté na základě právního důvodu mezi dvěma subjekty na bankovní účet třetí osoby, byť tento později odpadne, nelze pokládat za bezdůvodné obohacení majitele bankovního účtu, ale o poskytnutí plnění druhé smluvní straně. V daném ohledu pak odkázala na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2021 sp. zn. 23 Cdo 2939/2020, ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2505/2019, ze dne 13. 7. 2021 sp. zn. 25 Co 270/2020 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4279/2016). K bezdůvodnému obohacení na straně žalované pak nemohlo dojít ani v případě, že by Smlouva byla od počátku neplatná v důsledku chybějícího zmocnění, když v takovém případě dle § 440 občanského zákoník platí, že překročí-li zástupce své zástupčí oprávnění a zastoupený jednání zástupce neschválí bez zbytečného odkladu, tak je zavázána osoba, která sama jednala. V projednávané věci by takovou osobou byl , jméno FO, , k jehož rukám byly finanční prostředky složeny.

3. Žalobkyně v podání ze dne 23. 9. 2025 zareagovala na obranu žalované s tím, že s touto nesouhlasí a na podané žalobě trvá. Je předně velmi podivné, že najednou tedy existují generální plné moci dvě, když v trestním řízení byla předložena generální plná moc udělená , jméno FO, až dne , datum, . Podstatné je ovšem dále to, že výkon funkce jednatele společnosti s ručením omezeným je závazkem osobní povahy, který není přenositelný na jiné osoby, což opakovaně dovodil Nejvyšší soud např. v rozhodnutích ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1183/2013 či ze dne 30. 3. 2016 sp. zn. 29 Cdo 164/2014, což přímo koresponduje s ustanovením § 159 odst. 2 občanského zákoníku. Jelikož je pak udělená plná moc v rozporu se zákonem a citovaným rozhodnutími, tak , jméno FO, nikdy nemohl být zmocněn jednat za Společnost a nemohl tedy uzavřít Smlouvu o zápůjčce, tato je absolutně neplatná. Se závěry soudu v žalovanou zmíněném trestním řízení žalobkyně nesouhlasí, proti rozsudku bohužel v pozici poškozené nemohla brojit odvoláním. Odkaz žalované na § 440 odst. 1 občanského zákoníku není případný, neboť toto ustanovení upravuje případ, kdy zástupce svým jednáním překročí zástupčí určité oprávnění, nicméně , jméno FO, nikdy žádné oprávnění neměl. Žalobkyně rovně nepovažuje za přiléhavou judikaturu, na níž odkazuje žalovaná v případě zaslání finančních prostředků. Zmiňovaná rozhodnutí se totiž týkají situace, kdy právní důvod existoval, ale později odpadl, nicméně v daném případě právní důvod neexistoval od samého počátku. Dále žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2022 sp. zn. 28 Cdo 706/2022 s tím, že povinnost vydat plnění nabyté bez právního důvodu stíhá adresáta plnění, nikoliv osobu, která má předmět plnění aktuálně ve svém držení. Nabude-li dodatečně spornou hodnotu odlišný subjekt, povinnost vydat přijatý prospěch na něj nepřechází, neboť závazkový vztah z bezdůvodného obohacení se utváří jen mezi tím, kdo se obohatil, a tím, na jehož úkor obohacení vzniklo. V nyní posuzované věci tedy není rozhodné, jak žalovaná s finančními prostředky žalobkyně dále naložila, když faktem zůstává, že se bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně. Pokud poté předala finanční prostředky do dispozice jiné osoby, je na žalované, aby se finančních prostředků následně domáhala po této třetí osobě. Není povinností žalobkyně pátrat po tom, jak s jejími finančními prostředky následně naložila žalovaná a bezdůvodného obohacení se domáhat po jakési třetí osobě. Sama žalovaná v protokolu o podání vysvětlení ze dne 29. 11. 2022, který přiložila ke svému vyjádření, uvádí, že po obdržení financí, chtěla tyto finance odeslat zpět žalobkyni s tím, že částku 32 000 Kč si ponechala.

4. Žalovaná na dodatečné vyjádření žalobkyně reagovala písemným podáním ze dne 9. 10. 2025. Zde zejména opětovně vyzdvihla, že , jméno FO, byl oprávněn jednat za Společnost a dále opětovně odkázala na § 440 občanského zákoníku. Žalobkyně musela být v době uzavření Smlouvy v dobré víře v oprávnění , jméno FO, , když sama uvádí, že absenci jeho oprávnění zjistila až později, přičemž na základě Smlouvy sama plnila. Dále žalovaná poukázala na to, že Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uzavřel, že nezmocněný jednatel je ze svého jednání zavázán bez ohledu na platnost smlouvy, což vyplývá z rozhodnutí ze dne 17. 8. 2021 sp. zn. 28 Cdo 2077/2021 či ze dne 26. 3. 2019 sp. zn. 27 Cdo 4056/2017. Dále žalovaná opětovně odkázala na závěry Nejvyššího soudu v tom, že aktivní legitimace k vydání bezdůvodného obohacení na základě neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy svědčí zásadně pouze smluvním stranám, když nad rámec již žalovanou uvedených rozhodnutí dále odkázala na rozhodnutí ze dne 4. 6. 2019 sp. zn. 28 Cdo 694/2019 a ze dne 9. 11. 2021 sp. zn. 28 Cdo 2591/2021, z nichž obsáhle citovala.

5. Při jednání soudu dne 14. 10. 2025 strany setrvaly na svých stanoviscích. Žalobkyně podrobně odkázala na svá dosavadní vyjádření a dále uvedla, že judikatura, jíž cituje žalovaná, není přiléhavá, neboť se zabývá odlišným skutkových stavem. Jedno ze specifik nyní posuzované věci je to, že Smlouva byla uzavřena v zastoupení někým, kdo k tomu nebyl oprávněn a následně došlo k zaslání finančních prostředků na účet žalované, jíž se zvýšil tímto majetkový stav, přičemž s těmito prostředky disponovala a je již zcela lhostejno, jakým tak činila následně způsobem. Právní zástupce žalované též odkázal na svá předchozí vyjádření a dále doplnil, že ze souvisejícího trestního řízení jednoznačně vyplývá, že žalobkyně se Smlouvou řídila, alespoň do určité doby dle ní jednala, navštívila provozovnu Společnosti, bavila se opakovaně s pane , jméno FO, a také obdržela první splátku. Následně smlouvu vypověděla a dále přitom jednala s panem , jméno FO, , kde je pak otázkou, zda například nedošlo k uzavření nějakého nového závazku.

6. Žalobkyně závěrem navrhla žalobě vyhovět, když zevrubně odkázala na svá předchozí vyjádření. Dále uvedla, že v nedávné době byla akutně hospitalizována s , Anonymizováno, a dalšími nálezy, když svůj zdravotní stav žalobkyně připisuje i stresu z dané záležitosti, kdy přišla o nemalé finanční prostředky a nyní i v souvislosti se soudním řízením je zcela bez prostředků. Dopady na žalobkyni při přiznání náhrady nákladů řízení žalované by tak byly příliš tvrdé, a proto navrhuje postup soudu dle § 150 o.s.ř., když ve výše uvedeném shledává důvody hodné zvláštního zřetele. Žalovaná závěrem navrhla žalobu zamítnout, když velmi podrobně odkázala na svou předchozí argumentaci a rozsáhle citovala související judikaturu již zmíněnou výše.Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:

7. Z listiny označené jako Generální plná moc vyplynulo, že tuto udělil , jméno FO, dne , datum, , jméno FO, , aby jeho jménem činil veškeré právní a obchodní úkony za Společnost. Listinu obě zmíněné osoby opatřily úředně ověřenými podpisy.

8. Z výpisu z obchodního rejstříku týkajícího se Společnosti vyplynulo, že shora uvedený , jméno FO, byl v době od , datum, do , datum, jednatelem Společnosti.

9. Z úředního záznamu Policie ČR č.j. , spisová značka, ze dne 29. 11. 2022 vyplynulo, že v tomto je zaznamenáno podání vysvětlení žalované. Žalovaná zde uvádí, že žalobkyni nezná, s touto nikdy nejednala. Nikdy nedala souhlas k použití svého účtu za účelem smluv Společnosti. Když na její účet dorazily finanční prostředky ve výši 480 000 Kč od žalobkyně, tak toto sdělila svému bývalému příteli , jméno FO, . Ten jí k tomu odvětil, že se jedná o investice, které si k ní nechal poslat, k čemuž mu sdělila, že peníze pošle zpět, když si je , jméno FO, nevybere, což se ve spolupráci s žalobou následně stalo v několika výběrech učiněných v době od 6. 3. 2022 do 15. 3. 2022. Všechny finance si ponechal , jméno FO, .

10. Ze Smlouvy vyplynulo, že byla dne 28. 2. 2022 uzavřena mezi žalobkyní a Společností s tím, že tato je zastoupena , jméno FO, na základě generální plné moci. Žalovaná se zde zavázala poskytnout Společnosti 480 000 Kč, které jí měly být následně za zde uvedených podmínek spláceny spolu se sjednaným výnosem. Smluvní strany stvrdily, že žalobkyně dané finanční prostředky předala.

11. Z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne 4. 11. 2024, jenž nabyl právní moci dne 9. 1. 2025, vyplynulo, že tímto byl obžalovaný , jméno FO, zproštěn obžaloby pro podezření ze spáchání , podezřelý výraz, činu podvodu spočívajícího v tom, že přesvědčil žalobkyni v investování 480 000 Kč do Společnosti, ačkoliv neměl v úmyslu v daném smyslu obchodovat s deklarovanými produkty a následně nesplnil svou povinnost ze Smlouvy, když žalobkyni vyplatil pouze 25 000 Kč a tím jí způsobil škodu 455 000 Kč.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 5. 2025 vyplynulo, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalované s tím, nechť uhradí 480 000 Kč do 7. 6. 2025 s výstrahou podání žaloby. Dle přiloženého podacího lístku byla písemnost odeslána dne 30. 5. 2025.

13. Z potvrzení o platbě ze dne 28. 2. 2022 vyplynulo, že žalobkyně daného dne odeslala 480 000 Kč na účet č. , č. účtu, .

14. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, vyplynulo, že tento je evidován na žalovanou. Výpis je z období od 1. 3. 2022 do 31. 3. 2022. Počáteční zůstatek na účtu činí 515 925,01 Kč, následně je z tohoto vybrána dne 3. 3. 2022 částka 50 000 Kč, dne 6. 3. 2022 částka 80 000 Kč, dne 7. 3. 2022 částka 80 000 Kč a 80 000 Kč, dne 8. 3. 2022 částka 80 000 Kč, dne 9. 3. 2022 částka 80 000 Kč a dne 15. 3. 2022 částka 32 000 Kč. Kromě zmíněných položek účet obsahuje běžné transakce v řádu jednotek tisíc Kč, konečný zůstatek činí 18 812,76 Kč. Právní zástupce žalované k tomu doplnil, že žalovaná doložila výpis i za následující období, aby bylo zřejmé, že po výběru předmětných finančních prostředků nebyly žádné na účet vráceny apod. Z účtu je zřejmé, že na tomto kromě daných transakcí probíhal běžný provoz a žalovaná se tak reálně nijak neobohatila. Právní zástupce žalobkyně k tomu odvětil, že z výpisu z účtu je patrno, že docházelo k jednotlivým výběrům, přičemž není nijak prokázáno, zda žalovaná finanční prostředky předávala panu , jméno FO, , ale je to hlavně z pohledu předmětu řízení lhostejno, jakým způsobem s nimi naložila, protože tyto obdržela a disponovala jimi, čímž došlo k jejímu obohacení.

15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav: Tehdejší jednatel Společnosti , jméno FO, udělil dne , datum, plnou moc , jméno FO, ve shora uvedeném znění. Žalobkyně dne , datum, podepsala Smlouvu, kde jako druhá smluvní strana byla uvedena Společnost zastoupená , jméno FO, na základě generální plné moci, který smlouvu rovněž podepsal. Žalobkyně na základě Smlouvy odeslala na účet žalované 480 000 Kč, které byly v době od , datum, do , datum, z tohoto účtu postupně vybrány. Žalobkyně zaslala dne 30. 5. 2025 žalované předžalobní upomínku.

16. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2995 občanského zákoníku vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný.

17. Dle § 159 odst. 2 občanského zákoníku člen voleného orgánu vykonává funkci osobně; to však nebrání tomu, aby člen zmocnil pro jednotlivý případ jiného člena téhož orgánu, aby za něho při jeho neúčasti hlasoval.

18. Dle § 440 odst. 1 občanského zákoníku překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna. Dle § 440 odst. 2 občanského zákoníku není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, anebo aby nahradil škodu.

19. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi účastnicemi řízení byl v zásadě nesporný skutkový stav spočívající v tom, že žalobkyně uzavřela Smlouvu, kterou za Společnost podepsal , jméno FO, , přičemž žalobkyně následně na základě této plnila na účet žalované. Strany se pak neshodly pouze na právní kvalifikaci daných skutečností, jak je obsáhle citováno shora, když žalobkyně považovala Smlouvu za neplatnou z důvodu neplatnosti plné moci udělené , jméno FO, . Žalovaná se pak v dané věci necítila pasivně legitimována.

20. Soud se ztotožňuje s právní kvalifikací žalobkyně potud, že plná moc udělená , jméno FO, dne , datum, je neplatnou pro rozpor s § 159 odst. 2 občanského zákoníku. Dané ustanovení je svou povahou kogentní, když výkon volené funkce v orgánu právnické osoby, tedy i jednatele společnosti s ručením omezeným, váže na konkrétní osobu. Daným ustanovením není vyloučeno zmocnění k nahodilým úkonům či konkrétním dílčím činnostem, ale vylučuje, aby jednatel společnosti svou funkci jako celek „předal“ jiné osobě. K tomu ale nicméně došlo právě udělením předmětné plné moci, která svým názvem (generální) a obsahem (veškeré právní a obchodní úkony za Společnost) jednoznačně , jméno FO, v podstatě pasuje do role jednatele, aniž by jím však skutečně byl. Nemožnost udělení obdobné plné moci byla zakotvena již v předchozí právní úpravě (§ 66 odst. 2 obchodního zákoníku) a opakovaně zdůrazněna Nejvyšším soudem v jeho rozhodovací praxi (viz např. rozhodnutí, na než v daném ohledu odkazuje žalobkyně).

21. Soud však na rozdíl od žalobkyně nemá za to, že by shora uvedené zakládalo neplatnost Smlouvy. Je zřejmé, že , jméno FO, uzavřením Smlouvy překročil své oprávnění jednat za Společnost, když plnou moc, na níž Smlouva odkazuje, nelze shledat platnou. Samotný nedostatek plné moci nicméně nezakládá neplatnost uzavřené smlouvy, pouze může mít dle § 440 občanského zákoníku vliv na skutečnost, koho a jakým způsobem smlouva zavazuje. Taková okolnost již však není podstatná pro dané řízení, protože v úvahu připadá pouze odpovědnost či závazek zástupce či zastupovaného, tedy v daném případě Společnosti a , jméno FO, a nikoli žalované. Z pohledu § 440 je pak lhostejno, zda se jednalo o překročení platné plné moci či jednání na základě plné moci, které je neplatná jako celek, což vyplývá z § 440 odst. 1 věta druhá, která dané ustanovení vztahuje nejen na překročení oprávnění (dle věty prvé), ale i na případy jednání osoby, která k takovému jednání „není oprávněna“, tedy není oprávněna k jakémukoliv jednání za jiného. Žalobkyně jiný či podrobnější důvod neplatnosti Smlouvy (např. omyl a další důvody stanoveného zákonem v § 580 a násl. občanského zákoníku) neuváděla.

22. Pro úplnost je nutno uzavřít, že žalovaná by v dané věci nebyla pasivně legitimována ani při přijetí verze, že Smlouva platná nebyla, a že tedy plněním na jejím základě, tedy bez právního důvodu, došlo k bezdůvodnému obohacení. Žalobkyně se pro případ bezdůvodného obohacení žalované dovolávala rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2022 sp. zn. 28 Cdo 706/2022 s tím, že zde byl přijat závěr, že povinnost vydat plnění nabyté bez právního důvodu stíhá adresáta plnění, nikoliv osobu, která má předmět plnění aktuálně ve svém držení. Z toho žalobkyně dovozovala, že není podstatné, kdo a jak vybral předmětné finanční prostředky a následně s nimi disponoval, ale že žalovaná byla adresátem plnění. Dané rozhodnutí však soud neshledává pro danou věc přiléhavým. Tehdy posuzovaná věc se týkala skutkového stavu, kdy došlo k převodu finančních prostředků na adresáta zcela bez právního důvodu. Tak tomu ale v nyní posuzované věci nebylo, když důvodem pro předmětný převod byla Smlouva a zde vyjádřený závazek žalobkyně k tomuto převodu. I sama žalobkyně uváděla, že plnila na základě Smlouvy a touto byla zjevně i ochotna se řídit, dokud nezjistila okolnosti uváděné v žalobě, resp. ze strany Společnosti nebylo plněno. V daném ohledu lze naopak odkázat na četná rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaná žalovanou, kde bylo opakovaně uzavřeno, že v případě finanční plnění poskytnutého na základě právního důvodu (typicky tedy smlouvy) mezi dvěma subjekty na bankovní účet třetí osoby, byť právní důvod později odpadne (nebo je od počátku neplatný), nelze toto plnění pokládat za bezdůvodné obohacení majitele bankovního účtu, ale o poskytnutí plnění druhé smluvní straně, která je tím zavázána. Z výše uvedeného je zřejmé, že skutkový stav v nyní posuzované věci naopak přiléhá na judikaturu citovanou žalovanou, když plnění bylo poskytnuto na základě Smlouvy a i kdyby bylo nutno tuto shledat následně neplatnou, byla by k vydání takto vzniklého bezdůvodného obohacení povinna druhá smluvní strana, tedy Společnost, resp. případně , jméno FO, . Rozhodnutí citovaná žalovanou hovoří výslovně o vydání bezdůvodného obohacení na základě neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy s tím, že aktivní i pasivní legitimace svědčí tolik smluvním stranám. Za všechny lze odkázat na rozsudek ze dne 4. 6. 2019 sp. zn. 28 Cdo 694/2019, kde Nejvyšší soud své dlouholeté závěry o nutnosti rozlišovat mezi skutkovou podstatou plnění bez právního důvodu a skutkovými podstatami plnění z neplatného právního úkonu či právního důvodu, který odpadl akcentuje a uzavírá jako platné i pro režim občanského zákoníku. Okolnosti vyjádřené v § 2995 občanského zákoníku pak v řízení tvrzeny nebyly a ze skutkového stavu nevyplynuly. Pokud pak žalobkyně upozorňovala, že daná věc má skutková specifika odporující aplikaci shora uvedených závěrů, tak není zřejmé, o jaká by se mělo jednat, když pro závěry Nejvyššího soudu není konkrétní důvod neplatnosti právního důvodu plnění vůbec podstatný, stejně jako skutečnost, jakým způsobem s plněním naložil příjemce, když jeho chování může případně zakládat odpovědnostní vztah s druhou stranou smlouvy, v daném případě tedy mezi žalovanou a Společností, resp. , jméno FO, .

23. S ohledem na shora uvedené tedy soud uzavřel, že žalovaná není v řízení pasivně legitimována a žalobu proti ní zamítl. Z daného důvodu již pak také shledal nadbytečným provádění dalšího dokazování navrženého žalovanou na její obranu, konkrétně pak listinami ze spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, a svědeckou výpovědí , jméno FO, . Pro úplnost soud také uvádí, že žalobkyně pominula, že ze zjištění v , podezřelý výraz, řízení vyplynulo, že částka 25 000 Kč jí byla v dané souvislosti již vyplacena, případné bezdůvodné obohacení by tak činilo 455 000 Kč.

24. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalovaná ve věci plný úspěch. Náklady řízení na straně žalované spočívaly v nákladech na právní zastoupení. Dle § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „tarif“) činí v daném řízení odměna advokáta za jeden úkon právní služby 10 220 Kč. Právní zástupce žalované v daném řízení účelně vykonal tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé – odůvodněný odpor proti platebnímu rozkazu a účast u jednání soudu). Pokud žalovaná požadovala náhrady i za repliku k vyjádření žalobkyně ze dne 9. 10. 2025, resp. za písemný závěrečný návrh, tak tyto úkony soud neshledal účelně vykonanými. Písemné vyjádření ze dne 9. 10. 2025 bylo soudu doručeno pouhé čtyři dny před nařízeným jednáním (nadto s částečně opakující se argumentací), žalované tedy nic nebránilo s daným vyjádřením vyčkat na jednání soudu. Stejně tak nic nebránilo žalované přednést svůj závěrečný návrh ústně do protokolu. Pokud využila procesní nabídky soudu učinit tak dodatečně písemně v souvislosti s odkladem vyhlášení rozsudku, nelze tuto skutečnost klást k tíži druhé strany sporu. Dle § 13 odst. 4 tarifu pak advokátu náleží paušální náhrada výdajů ve výši 450 Kč za každý úkon právní služby. Dle § 14 odst. 3 tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z , adresa, a zpět, za níž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu šesti půlhodin (což je obecně známo), tedy za 900 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z , adresa, a zpět v adekvátní délce 207 km (rovněž obecně známo), k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z nějž vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 5,9 l motorové nafty na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 475/2024 Sb. činí náhrada za 1 km 5,80 Kč, dle § 4 písm. c) činí průměrná cena motorové nafty 34,70 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 207 x 5,8 + 5,9 x 34,70 x 207/100, tedy celkem 1 625 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 7 253 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 41 788 Kč (3 x 10 220 + 3 x 450 + 6 x 150 + 1 625 + 7 253).

25. Soud vzal v potaz návrh žalobkyně na postup dle § 150 o.s.ř. ve smyslu nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované, ale tento neshledal důvodným. Žalobkyně ve svém závěrečném návrhu doložila svůj vážný zdravotní stav, své majetkové poměry již nikoliv. Žalobkyně byla iniciátorkou soudního řízení, s obranou žalované byla, jsa zastoupena advokátem, seznámena nejpozději v souvislosti s podaným odporem a mohla tak případnou dispozicí s žalobou dalším nákladům řízení na obou stranách sporu předejít již v tomto momentu. Nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím svého právního zástupce dne 30. 5. 2025 (v pátek) předžalobní upomínku, kde žalované poskytla lhůtu do 7. 6. 2025 k úhradě dlužné částky ve značné výši, přičemž již dne 12. 6. 2025 podala žalobu v této věci. Z žádného tvrzení či důkazu nevyplývá, že by se žalobkyně pokusila o jakékoliv jednání s žalovanou, této poskytla dostatečnou lhůtu k obraně apod. I tímto způsobem ale žalobkyně mohla hrozbu úhrady nákladů významně snížit či zcela odstranit. V celkovém kontextu nelze ani přehlédnout, že žalovaná je fyzickou osobou, nejedná se tedy mezi účastnicemi řízení o jakkoliv asymetrický vztah jakoby tomu bylo např. při žalobě proti státu, nadnárodní korporaci apod. Nelze tedy jakkoliv bagatelizovat význam celého řízení, resp. jeho předmětu v podobě finanční částky značné výše, pro žalovanou. Z provedeného dokazování také nevyplynulo žádné chování žalované rozporné s právem či morálkou, když takové by ve vztahu k žalobkyni bylo snad možné implikovat na straně Společnosti či , jméno FO, , kteří ale účastníky tohoto řízení nejsou. Institut nepřiznání nákladů řízení je zcela výjimečný a důvod pro jeho aplikaci nemůže v zásadě spočívat pouze v majetkové situaci jedné ze stran, zvláště ve shora popsaném kontextu. S ohledem na výši nákladů řízení a doložený , podezřelý výraz, stav žalobkyně soud této uložil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. dluh uhradit ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku v zájmu případné možnosti konsolidace majetkových poměrů žalobkyně.