8 C 103/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem titul Petrem Karáskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce adresa žalobkyně – příjmení příjmení zastoupeného advokátem: titul titul . jméno příjmení jméno , se sídlem adresa žalobkyně , proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované , o zaplacení 15 222 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 1 845 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 21.2.2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 13 377 Kč, úroku z prodlení ve výši 980,54 Kč, smluvního úroku ve výši 6 868,02 Kč, úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 9 496,78 Kč za dobu od 21.1.2020 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 7 651,78 Kč za dobu od 21.1.2020 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 1 845 Kč za dobu od 21.1.2020 do 20.2.2020, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit 15 222 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 868,02 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 980,54 Kč, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 9 496,78 Kč od 21.1.2020 až do zaplacení a úrokem ze stejné částky ve výši 20,5 % ročně od 21.1.2020 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 5.6.2015, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], jako věřitelem. Na základě smlouvy bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto žalované 16 000 Kč, které se zavázala uhradit ve splátkách spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 13 377 Kč a spolu se smluvním úrokem rovněž shora specifikovaným pro případ, že úvěr nebude řádně splácen. Ke splatnosti dluhu jako celku došlo dle smluvních ujednání ke dni 29.7.2016. Ke dni podání žaloby zbývá uhradit na jistině a poplatku částku ve výši žalované jistiny, k nimž je požadován rovněž úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní úrok, obojí z neuhrazené jistiny. Žalovaná v souvislosti se smlouvou uhradila pouze 14 155 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, byla rovněž před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Při uzavírání předmětné smlouvy právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost, kdy s odbornou péčí zkoumal schopnosti žalované předmětnou zápůjčku splácet. Tyto informace právní předchůdce žalobce získal od žalované přímo při uzavírání smlouvy, kdy byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace pak ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalované a uvedeny v listině Zákaznická karta v části„ Ověřené dokumenty“. Dále žalobce vyzdvihl, že žalovaná s odkazem na obchodní podmínky prohlásila, že poskytla úplné a pravdivé údaje, a že je schopna právnímu předchůdci žalobce za daných podmínek zápůjčku splatit. Pokud by žalovaná konečně uvedla nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu, přičemž dle § 3030 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smluv řádně zabýval schopností žalované splácet předmětné zápůjčky, zevrubně zopakoval shora uvedené, když především dále vyzdvihl, že žalovaný svým podpisem stvrdila, že se její schopností splácet úvěr právní předchůdce žalobce řádně zabýval. Dle rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31.7.2020 je z pohledu povinnosti zkoumat schopnost splácet úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru postačující, že poskytovatel úvěru měl listiny, z nichž vycházel, k dispozici v době uzavření smlouvy, pokud žalovaný svým podpisem stvrdil, že tyto poskytl.

2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

3. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila, žalobce se z jednání soudu omluvil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 5.6.2015 vyplynulo, že jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 16 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 13 377 Kč v 60 týdenních splátkách po 490 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzala. V čl. 13 smlouvy žalovaná prohlásila, že před uzavřením smlouvy poskytla právnímu předchůdci žalobce přesné, úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet úvěr a prohlásila, že je schopna předmětný úvěr splatit.

5. Dále žalobce předložil listinu označenou jako Tabulka umoření, kde jeho právní předchůdce evidoval úhrady žalované související se shora uvedenými smlouvami a z nichž vyplynulo, že na jistině zbývá uhradit shora uvedenou částku.

6. Z oznámení ze dne 20.1.2020 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] oznámila žalované, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň ji informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalované odesláno dne 14.2.2020.

7. Z předžalobní upomínky adresované žalované právním zástupcem žalobce dne 23.4.2020 vyplynulo, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalované odeslána.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20.1.2020 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovanou.

9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o zápůjčce, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela 16 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila pouze 14 155 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupeny žalobci, o čemž byla žalovaná vyrozuměna a následně jí také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.

10. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

11. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

16. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25.2.2013 do 1.12.2016 (dále jen„ zákon o úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

17. Dle § 2 písm. e) zákona o úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období.

18. Dle § 9 odst. 1 zákona o úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o zápůjčce, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela 16 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila pouze 14 155 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

20. S ohledem na výši poskytnuté částky a povahu žalované a právního předchůdce žalobce na daný právní vztah dopadá zákon o úvěru (§ 1 a § 2 tohoto zákona), jenž ve znění účinném v době uzavření smlouvy pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru ukládal jeho poskytovateli, aby se zabýval schopností spotřebitele úvěr splácet. Žalobce ani elementárním způsobem k výzvě soudu nedoložil, zda a jaké konkrétní informace jeho právní předchůdce od žalované získal či na základě jakých dokladů tyto ověřil. Prohlášení spotřebitele ve smlouvě je v daném ohledu nicotné, neboť se tímto poskytovatel úvěru nemůže zbavit své zákonné povinnosti, což dále akcentuje svého druhu nerovnost mezi oběma subjekty. Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení. Pokud žalobce odkazuje na obecné zásady poctivosti v právním styku, tak v daném případě není objasněno za jakých okolností a z jakého důvodu má vyplněná zákaznická karta stávající podobu. Podstatné ale je, že poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo.

21. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalované nezabýval, resp. takovou skutečnost neprokázal, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 9 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalované 16 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno bez právního důvodu a je povinna takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z provedených důkazů rovněž vyplynulo, že žalovaná v souvislosti se smlouvu uhradila 14 155 Kč, zbývá tedy uhradit 1 845 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce dle doložených důkazů žalovanou vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném dne 14.2.2020. Toto je třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 19.2.2020, jelikož pak žalovaná bez zbytečného odkladu v následující den neplnila, je od následujícího dne s úhradou v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalované má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.

22. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná byla v řízení většinově úspěšná a měla by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.