8 C 105/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce, se sídlem Adresa žalobce zastoupeného advokátem: Jméno advokáta., se sídlem Adresa advokáta, proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, trvale bytem Adresa žalovaného, o zaplacení 13 380,57 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 11 104,93 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 2 275,64 Kč, úroku ve výši 1 032,90 Kč, úroku z prodlení ve výši 366,23 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 265,06 Kč od 2. 12. 2025 až do zaplacení a úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 11 265,06 Kč od 2. 12. 2025 až do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 1 933 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 13 380,57 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným shora ve výroku č. II tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba., IČO: IČO (dále jen „právnická osoba), dne 28. 3. 2025 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem 12 % ročně po 3,2 % čerpané částky a 100 % úroků měsíčně. Ve smlouvě bylo ujednáno, že dlužné úroky a poplatky budou po uplynutí splatnosti součástí jistiny. Žalovaný žádné splátky neuhradil, právnická osoba tedy dluh zesplatnila ke dni 10. 9. 2025. Předmětná pohledávka byla právnická osoba postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 11. 2025. Žalovaný dále uzavřel se právnická osoba dne 8. 3. 2025 smlouvu o účtu, k němuž byla následně dne 4. 4. 2025 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru s limitem 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně. Ani v tomto případě žalovaný své povinnosti řádně neplnil, ke dni 1. 8. 2025 tedy byl úvěr zesplatněn, když dlužná jistina činí 5 265,06 Kč, úrok 78,75 Kč a úrok z prodlení 5,82 Kč. I v tomto případě byla pohledávka právnická osoba postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 11. 2025. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.

2. Žalobce v doplnění ze dne 27. 5. 2026 uvedl, že se právnická osoba při uzavírání smluv řádně zabývala schopností žalovaného splácet úvěr. Žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v adresa, č.j. spisová značka ze dne 31. 7. 2020, kde bylo shledáno, že pro posouzení úvěruschopnosti klienta není rozhodné, zda má poskytovatel dané osvědčující listiny fyzicky k dispozici, ale postačuje postup, kdy tyto listiny byly prověřeny v rámci uzavírání smlouvy, což následně obě smluvní strany stvrdily svým podpisem. Dle rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 12 Co 367/2020-170 ze dne 9.3.2021 pokud nejsou uvedeny výdaje spotřebitele, lze užít ekonomického modelu.

3. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobce při jednání po seznámení s názorem soudu, že i přes doplnění žaloby je třeba mít otázku dostatečného zkoumání úvěruschopnosti za neprokázanou, žádné další důkazy nenavrhl, tvrzení nedoplnil. Závěrem navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené dne 4. 4. 2025 elektronicky mezi právnická osoba a žalovaným vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí kontokorentního úvěru do 5 000 Kč k níže uvedenému účtu, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem ve výši 18,9 % ročně. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 28. 3. 2025 elektronicky mezi právnická osoba a žalovaným vyplynulo, že jejím předmětem byl poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem. Ze smlouvy ze dne 8. 3. 2025 vyplynulo, že tato byla uzavřena mezi právnická osoba a žalovaným ohledně poskytování finančních služeb včetně vedení účtu č. č. účtu. Jako součást smluv byla sjednány další listiny předložené žalobcem, a sice Oznámení o úrokových sazbách, Ceník pro soukromou klientelu a obchodní podmínky.

5. Dále žalobce doložil dvě listiny vyhotovené právnická osoba a nazvané Posouzení úvěruschopnosti klienta ze dnů 28. 3. 2025 a 4. 4. 2025. právnická osoba zde uvedla svou argumentaci stran zkoumání úvěruschopnosti svých klientů s podrobnými odkazy na judikaturu vyšších soudů. Dále uvedla, že zjistila příjem žalovaného ve výši 16 000 Kč, resp. 17 000 Kč, měsíčně, po odečtení předpokládaných splátek daného úvěru žalovanému zbývalo k úhradě životních nákladů 15 820 Kč, resp. 16 590 Kč. Z žádosti ze dne 28. 3. 2025 vyplynulo, že žalovaný tímto elektronicky požádal o úvěr 6 000 Kč, resp. zřízení kartového účtu. V listině jsou uvedeny parametry daného úvěru.

6. Dále žalobce doložil výpis z účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1. 10. 2024 do 31. 3. 2025. Z tohoto vyplývá, že v říjnu 2024 činil počáteční zůstatek 250,68 Kč a konečný zůstatek 110,42 Kč, žalovaný v daném měsíci obdržel 10 500 Kč. V listopadu 2024 činil konečný zůstatek 100,48 Kč, žalovaný v daném měsíci obdržel 33 341 Kč. V prosinci 2024 činil konečný zůstatek 0,33 Kč, žalovaný v daném měsíci obdržel 55 227 Kč. V lednu 2025 činil konečný zůstatek -39,23 Kč, žalovaný v daném měsíci obdržel 27 760 Kč. V únoru 2025 činil konečný zůstatek 0 Kč, žalovaný v daném měsíci obdržel 52 226 Kč. Anonymizováno. Činnost společnosti Anonymizováno soud považuje za obecně známou s ohledem na její masívní marketingovou kampaň.

7. Z výpisu čerpání a splátek vyplynulo, že žalovaný v souvislosti s úvěrem ze dne 28. 3. 2025 čerpal 6 000 Kč. Stejná skutečnost vyplynula i z výpisu z kartového účtu za období od 28. 3. 2025 do 10. 9. 2025. Z výpisu z účtu č. č. účtu z období od 30. 4. 2025 do 2. 10. 2025 vyplynulo, že konečný zůstatek činil 5 265,06 Kč po připočetení úroku, bez této položky činil záporný zůstatek 5 104,93 Kč.

8. Dále žalobce doložil několik upomínek adresovaných právnická osoba žalovanému, a sice upomínku ohledně dluhu z kreditní karty ze dne 16. 7. 2025 a 10. 9. 2025 a předžalobní výzvu ohledně kontokorentu ze dne 3. 8. 2025.

9. Z písemnosti ze dne 15. 12. 2025 vyplynulo, že tato byla adresována žalovanému, přičemž se jednalo o oznámení o postoupení předmětných pohledávek vyhotovené právnická osoba a žalobcem. Dle připojeného podacího lístku byly písemnosti dne 16. 12. 2025 žalovanému odeslány. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 23. 2. 2026 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána před podáním žaloby.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 25. 11. 2025 mezi žalobcem a právnická osoba bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: právnická osoba uzavřela s žalovaným shora specifikované smlouvy, na jejichž základě žalovaný čerpal 6 000 Kč a 5 104,93 Kč. Pohledávky z předmětných smluv byly následně postoupeny žalobci, což bylo žalovanému oznámeno, žalovanému byla také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno. právnická osoba před poskytnutím úvěrů disponovala výpisem z bankovního účtu žalovaného.

12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvy o úvěru, jak je shora specifikovány, na jejichž základě žalovaný čerpal celkem 11 104,93 Kč. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatnými, dále se nezabýval jejich ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel zákona o úvěru.

14. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitý úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval, tomuto závěru však soud nepřisvědčil. právnická osoba sice po formální stránce učinila určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila, resp. tato jsou zcela nedostatečná. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

15. Dle doložených důkazů právnická osoba disponovala jediným podkladem dokládajícím poměry žalovaného (ani žádost o úvěr žádné, byť jednostranné, údaje o poměrech žalovaného neobsahuje), a sice výpisem z jeho bankovního účtu za období šesti měsíců. V obecném pohledu se jistě jedná o velmi spolehlivý podklad pro zjištění poměrů každé osoby, období šesti měsíců pak již také dostatečně vylučuje možný exces v příjmech a výdajích, ať již v jakémkoliv směru. Z doložené výpisu však vyplývá závěr opačný, než jaký dovodila právnická osoba. Z výpisu je patrno, že žalovaný dosahoval v podstatě nulových zůstatků, a to vždy již ke konci měsíce, kdy příjmové platby nedocházely k začátku měsíce dalšího. Již z tohoto pohledu nelze dovodit, že žalovaný byl osobou, která má unést další finanční závazky, byť nikterak vysoké. Anonymizováno, a to výrazně, což je samozřejmě další silný argument proti závěru o jeho schopnosti úvěry splácet. Na základě výše uvedených podkladů tedy nebylo možné shledat, že se právní předchůdce žalobce dostatečně zabýval schopností žalovaného úvěry splácet, když z doložených dokladů vyplýval závěr zcela opačný. Soudu tak nezbylo, než předmětné úvěrové smlouvy kvalifikovat jako neplatné dle § 87 zákona o úvěru.

16. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 11 104,93 Kč. Soud pak ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o úvěru spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musel být vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, zaslání upomínky apod.).

17. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 200 Kč (3 x 300 + 3 x 100). Dalším úkonem právní služby byla účast u jednání soudu, na nějž je třeba již aplikovat obecná ustanovení tarifu (§ 14b odst. 3 tarifu). Dle § 7 bod 5 tarifu zde náleží odměna ve výši 1 660 Kč za jeden úkon právní služby a rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 tarifu. Úkon spočívající ve stručném doplnění žaloby soud neshledal účelně vykonaným, když žalobci ničeho nebránilo tuto obecnou argumentaci uvést již v podané žalobě či při jednání soudu. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 759 Kč, když soud ověřil, že advokát žalobce je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobce tedy činí celkem 5 369 Kč (1 000 + 3 x 400 + 3 x 100 + 1 660 + 450 + 759). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 11 104,93 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 5 172,57 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 16 277,50 Kč tak představuje úspěch žalobce 68 %, úspěch žalovaného 32 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 36 % svých nákladů, z částky 5 369 Kč tedy ve výši 1 933 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.