8 C 118/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně , zastoupeného advokátem JUDr. jméno příjmení , se sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného , o zaplacení 126 925,67 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 91 556,19 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 9.10.2021 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 35 369,48 Kč, úroku ve výši 8 129,25 Kč, úroku ve výši 15,1 % ročně z částky 124 925,67 Kč od 17.9.2021 až do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 497,84 Kč, úroku z prodlení z částky 124 925,67 Kč za dobu od 17.9.2021 do 8.10.2021 a úroku z prodlení z částky 33 369,48 Kč za dobu od 9.10.2021 až do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 5 865 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 126 925,67 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 129,25 Kč, úrokem z prodlení za dobu od 6.8.2018 do 25.5.2020 ve výši 15 497,84 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 124 925,67 Kč od 17.9.2021 až do zaplacení a úrokem z částky 124 925,67 Kč ve výši 15,1 % ročně od 17.9.2021 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru ze dne 6.8.2018, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO]. Předmětem úvěru byla částka 137 000 Kč za účelem konsolidace předchozích závazků žalovaného, přičemž žalovaný se dlužnou jistinu zavázala splatit spolu s úrokem a poplatky v 96 měsíčních splátkách po 2 686,45 Kč počínaje dnem 20.9.2018. Jako nedílná součást smlouvy byly sjednány obchodní podmínky a sazebník. Žalovaný podmínky smlouvy řádně neplnil, proto právní předchůdce žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr prohlásil za splatný ke dni 25.5.2020. Dlužná částka pak představuje neuhrazenou jistinu ve výši 124 925,67 Kč, poplatky ve výši 2 000 Kč a úroky shora uvedené. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s žalobcem dne 16.9.2021. Žalovaný byl upomenut k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně.

2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, k jednáním soudu se bez omluvy nedostavil, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Žalobce byl při jednání soudu dne 29.7.2022 poučen soudem dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., nechť doplní tvrzení, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce zkoumal před uzavřením předmětné smlouvy a jejího dodatku schopnost žalovaného splácet úvěr a tyto skutečnosti nechť prokáže s výstrahou neúspěchu ve věci.

4. Žalobce následně v podání ze dne 12.8.2022 k výzvě soudu doplnil, že jeho právní předchůdce při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých žalovaným. Žádost byla hodnocena individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti [právnická osoba] a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze MV ČR. Při hodnocení úvěruschopnosti banka porovnávala příjem a výdaje žalovaného odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů klienta. Z tohoto procesu nevyplynula skutečnost, která by bránila poskytnutí úvěru.

5. Žalobce při jednání soudu dne 13.9.2022 po seznámení s názorem soudu, že i přes doplnění žaloby je třeba mít otázku dostatečného zkoumání úvěruschopnosti za neprokázanou, žádné další důkazy nenavrhl, tvrzení nedoplnil. Závěrem navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši s tím, že má za to, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného zkoumal dostatečně.

6. Z výpisu z úvěrového účtu vyplynulo, že žalovaný dne 6.8.2018 čerpal úvěr ve výši 137 000 Kč, v souvislosti s daným úvěrem následně uhradil až do konce roku 2021 celkem 45 443,81 Kč.

7. Z oznámení ze dne 27.5.2020 vyplynulo, že tímto žalobce oznámil žalovanému, že předmětný úvěr prohlašuje za splatný ke dni 25.5.2020.

8. Ze smlouvy o úvěru ze dne 6.8.2018 vyplynulo, že tuto uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovaným, kdy předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 137 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet po 2 686,45 Kč měsíčně a 200 Kč měsíčně jako úhrada pojištění. Dále bylo ujednáno, že částka 135 645,08 Kč bude použita na úhradu již stávajících úvěrů. Jako nedílná součást smlouvy byly sjednány též obchodní podmínky a sazebník poplatků, které žalobce rovněž doložil, žalovaný v tentýž den podepsal též formulář s informacemi o úvěru.

9. Z žádosti o úvěr ze dne 6.8.2018 vyplynulo, že tuto podepsal žalovaný. Zde je dále uvedeno, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za poslední tři měsíce činí 19 987 Kč, čistý příjem domácnosti pak 19 987 Kč. Žalovaný má jeden zdroj příjmu a nemá vyživovací povinnost, nemá srážky ze mzdy a jiné měsíční splátky. Dále, že by měl být předmětným úvěrem konsolidován dřívější úvěr, kde žalovaný splácí žalobci 4 819,60 Kč měsíčně.

10. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 12.11.2021 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána před podáním žaloby.

11. Z oznámení ze dne 29.9.2021 vyplynulo, že [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalovanému odesláno dne 4.10.2021.

12. Z listiny označené jako Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že zde zaměstnanec právního předchůdce žalobce popsal proces zkoumání úvěruschopnosti obdobným způsobem, jako je uvedeno ve vyjádření žalobce ze dne 12.8.2022 s tím, že příjem byl ověřen z bankovního účtu žalovaného. Dále je zde uvedeno, že poskytnutým předmětným úvěrem byly konsolidovány dosavadní závazky ve výši 4 819,60 Kč měsíčně a dále další údaje o žalovaném, konkrétně pak, že je svobodný a žije v nájmu. Dále z listiny vyplynulo, že žalovaný splácí u právního předchůdce žalobce čtyři úvěry v celkové výši 5 356,97 Kč (198,37 + 3 759,63 + 1 059,97 + 339).

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 16.9.2021 mezi žalobcem a společností [právnická osoba] bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 137 000 Kč, žalovaný v této souvislosti splatil celkem 45 443,81 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který byl zaznamenán v žádosti o úvěr a v listině Posouzení úvěruschopnosti klienta. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměn písemností odeslanou dne 4.10.2021 a následně mu také byla zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.

15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 137 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

21. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku poskytnutou spotřebiteli. Žalobce pak k výzvě soudu argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

22. Právní předchůdce žalobce deklaroval, že ověřil příjem žalovaného prostřednictvím bankovního účtu, tuto skutečnost však žalobce nijak nedoložil. Deklarovaný příjem byl pak spíše nižší, žádost o úvěr je také poměrně nevěrohodná v tom, že žalovaný uvádí, že nemá další výdaje na splácení, ač je z dalšího šetření právního předchůdce žalobce patrno, že toto není pravdou. Výdaje žalovaného právní předchůdce žalobce neověřil nijak, a to ani z jednostranného sdělení žalovaného, pouze zjistil údaje o jeho dalších úvěrech, přičemž dospěl k zjištění, že v kombinaci s aktuálně poskytovaným úvěrem by žalovaný splácel celkem 5 356,97 Kč měsíčně. Použití matematických či pravděpodobnostních modelů při zkoumání úvěruschopnosti jistě nelze paušálně vyloučit a jejich použití by přicházelo např. v úvahu, pokud by byl zjištěn příjem žalovaného několikanásobně vyšší. Za dané situace se však žalovaný zavázal k celkovým splátkám ve výši bezmála jedné třetiny jeho poměrně nízkých příjmů, kdy zbývající suma se povážlivě blíží hranici možnosti úhrady základních životních potřeb, jako jsou výdaje na bydlení (žalovaný uvedl, že žije v nájmu, přičemž jen obecně známá obvyklá výše nájemného může dosahovat i poloviny deklarovaných příjmů žalovaného), strava apod. a je zřejmé, že i sebemenší neočekávaný nutný výdaj by pro žalovaného mohl znamenat nemožnost dostát svým dalším závazkům. Za takové situace byl žalovaný zjevně vysoce rizikovým klientem a nelze shledat u právního předchůdce žalobce odpovědným přístup, kdy pouze zjistil příjem žalovaného a šířeji jeho majetkovou sféru neobjasňoval. Soud je pak přesvědčen, že ani skutečnost, že žalovaný po určitou delší dobu úvěr řádně splácel, není důvodem pro pozitivní závěr o úvěruschopnosti žalovaného, když není zřejmé, z jakých konkrétních zdrojů tak žalovaný činil a daná skutečnost nezbavuje žalobce povinnosti se úvěruschopností zabývat v době před uzavřením smlouvy. Právnímu předchůdci žalobce např. ničeho nebránilo, aby si opatřil výpisy z bankovního účtu žalovaného, které jsou poměrně spolehlivým a poměrně komplexním dokladem o finanční bilanci či obecně majetkových poměrech dané osoby. Na povinnosti odpovědně a dostatečně zkoumat úvěruschopnost klienta nic nemění, že se předmětnou úvěrovou smlouvou celkové splátky žalovaného vůči právnímu předchůdci žalobce snížily, neboť zákon na takovou eventualitu nepamatuje a povinnost stanoví při každém poskytnutí úvěru.

23. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku).

24. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, resp. tuto skutečnost neprokázal, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 86 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 137 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z provedeného dokazování ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvu uhradil 45 443,81 Kč, zbývá tedy uhradit 91 556,19 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném dne 4.10.2021. Toto je třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručené třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 7.10.2021, jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu v následující den neplnil, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a nad tento rámec žalobu zamítl.

25. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Protože žalobce měl ve věci většinový úspěch a doložil splnění podmínek daných § 142a o.s.ř., má dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši spočívající v nákladech na uhrazený soudní poplatek (6 347 Kč) a právní zastoupení. Dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“), náleží advokátu v daném případě odměna ve výši 6 180 Kč za jeden úkon právní služby a rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Advokát v daném případě vykonal celkem šest úkonů právní služby, a sice přípravu a převzetí zastoupení, tři písemná podání ve věci samé – žaloba, předžalobní výzva a doplnění žaloby a účast u dvou jednání soudu. Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o dvě cesty z [obec] do [obec] a zpět, za níž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu šesti půlhodin za jednu cestu (což je obecně známo), tedy celkem za 1 200 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z [obec] do [obec] a zpět v adekvátní délce 218 km (rovněž obecně známo), k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z nějž vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 5,3 l motorové nafty na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb. ve znění účinném od 14.5.2022 činí náhrada za 1 km 4,70 Kč, dle § 4 písm. a) činí průměrná cena motorové nafty 47,10 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 218 x 2 x 4,7 + 5,3 x 47,10 x [číslo], tedy celkem 3 138 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 9 076 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobce tedy činí celkem 58 641 Kč (6 347 + 6 x 6 180 + 6 x 300 + 12 x 100 + 3 138 + 9 076). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 91 556,19 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 98 805,43 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 35 369,48 Kč s příslušenstvím shora specifikovaným, když všechny tyto položky v součtu činí 81 158,42 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 179 963,05 Kč tak představuje úspěch žalobce 55 %, úspěch žalovaného 45 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 10 % svých nákladů, z částky 58 614 Kč tedy ve výši 5 865 Kč.