8 C 124/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., IČO: IČO žalobce A, se sídlem Adresa žalobce A, právně zastoupeného Jméno žalobce B, advokátkou se sídlem adresa, proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, trvale bytem Adresa žalovaného, o zaplacení 18 031 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 11 342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 6 689 Kč a úroků z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 031 Kč za dobu od 28. 8. 2025 až do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 395 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 18 031 Kč spolu úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 28. 8. 2025 až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že dne 20. 5. 2025 žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO: IČO (dále jen „právnická osoba“), smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě Smlouvy poskytlo právnická osoba žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu se smluvním úrokem ve výši 6 031 Kč do 27. 8. 2025. Smlouva byla sjednána prostřednictvím internetu, což žalobce dále zevrubně popsal. Žalovaný úvěr řádně nehradil, celková pohledávka, která byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025, činí 18 031 Kč, z toho 12 000 představuje jistinu a 6 031 Kč jsou úroky.

2. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

3. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce vyplynulo, že na účet č. účtu odeslal mezi 20. 5. 2025 a 3. 6. 2025 celkem 12 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota a následujících dvou dodatků bylo zjištěno, že tuto uzavřel žalovaný se právnická osoba ohledně poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč. Z výpisu splátek vyplynulo, že žalovaný v dané souvislosti uhradil dne 8. 7. 2025 částku 658 Kč. Žalobce rovněž doložil smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi ním a právnická osoba a svědčící o postoupení předmětné pohledávky žalobci. Dále žalobce doložil předžalobní upomínku adresovanou právním zástupcem žalobce žalovanému. Dále doložil dvě upomínky adresované právnická osoba žalovanému a oznámení o postoupení předmětné pohledávky, všechny bez dokladu jejich odeslání.

4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: právnická osoba poskytlo žalovanému 12 000 Kč, jak je shora uvedeno na základě uzavřené úvěrové smlouvy. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, jak je shora uvedeno. Žalovaný v dané souvislosti uhradil jen 658 Kč i přes zaslání předžalobní upomínky žalobcem.

5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce netvrdil, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval, tedy postupoval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP, k čemuž ani nedoložil žádné důkazy. Soudu tak nezbylo nic jiného než přijmout závěr, že se právní předchůdce žalobce zkoumáním úvěruschopnosti v daném případě nezabýval, resp. tuto skutečnost nijak nedoložil, a že tedy předmětný úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 zákona o SP. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být poučen dle § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit v ohledu zkoumání úvěruschopnosti tvrzení a důkazy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ze dne 23.5.2012).

7. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 12 000 Kč poníženou o dosavadní splátky ve výši 658 Kč na výsledných 11 342 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musel být vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru či zaslání upomínky).

8. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „tarif“), náleží odměna ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokátka v daném případě vykonala tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a písemné podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží jí tak odměna a náhrady v celkové výši 1 500 Kč (3 x 300 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 315 Kč. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 2 815 Kč (1 000 + 1 500 + 315). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 11 342 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 6 689 Kč s úroky z prodlení, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně 8 489,88 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 19 831,88 Kč tak představuje úspěch žalobce 57 %, úspěch žalovaného 43 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 14 % svých nákladů, z částky 2 815 Kč tedy ve výši 395 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.