8 C 135/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., IČO: IČO žalobce A, se sídlem Adresa žalobce A, právně zastoupeného: Jméno žalobce B, advokát se sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, trvale bytem Adresa žalovaného, o zaplacení 20 400 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 15 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 5 400 Kč a úroků z prodlení z částky 15 000 Kč ve výši 11,5 % ročně za dobu od 1. 9. 2025 až do zaplacení, zamítá,

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 1 078 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalobce je povinen uhradit soudní poplatek ve výši 204 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 20 400 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 15 000 Kč za dobu od 1. 9. 2025 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že dne 1. 8. 2025 uzavřel prostřednictvím internetu s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytl žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do 31. 8. 2025 spolu se smluvním úrokem ve výši 5 400 Kč. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky.

2. Žalobce se z jednání omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Z potvrzení o platbě ze dne 1. 8. 2025 vyplynulo, že žalobce odeslal daného dne 15 000 Kč na bankovní účet č. č. účtu. Dále žalobce předložil Smlouvu o úvěru (a formulář s informacemi o úvěru), kde jsou jako smluvní strany uvedeny žalobce a žalovaný a kde je vymezen již shora specifikovaný závazek, a to s uvedeném PIN kódu místo podpisu žalovaného. Dalším důkazem pak byla předžalobní výzva ze dne 15. 4. 2026 adresovaná žalovanému, jež byla dle podacího lístku žalovanému odeslána dne 17. 4. 2026.

4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce zaslal dne 1. 8. 2025 na bankovní účet žalovaného 15 000 Kč na základě smlouvy uzavřené elektronicky mezi stranami sporu.

5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce netvrdil a tím méně pak jakkoliv prokázal, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval, tedy postupoval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP. Soudu tak nezbylo nic jiného než přijmout závěr, že se žalobce zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nezabýval, resp. tuto skutečnost nijak nedoložil, a že tedy předmětný úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 zákona o SP. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být poučen dle § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit v ohledu zkoumání úvěruschopnosti tvrzení a důkazy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ze dne 23.5.2012). S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 15 000 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl.

7. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musel být žalovaný vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, datum zaslání předžalobní upomínky).

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 020 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „tarif“), náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 500 Kč (3 x 400 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 315 Kč. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 2 835 Kč (1 020 + 1 500 + 315). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 15 000 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 6 879,25 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 21 879,25 Kč tak představuje úspěch žalobce 69 %, úspěch žalovaného 31 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 38 % svých nákladů, z částky 2 835 Kč tedy ve výši 1 078 Kč.

9. Žalobce podal žalobu prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, v dané souvislosti uhradil soudní poplatek ve výši 816 Kč. Jelikož elektronický platební rozkaz nebyl vydán, bylo žalobci s odkazem na Položku 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků uloženo doplatit soudní poplatek ve výši 204 Kč s odkazem na položku 1 sazebníku, kdy 5 % z nárokované částky 20 400 Kč představuje částku 1 020 Kč. Žalobce poplatek k předchozí výzvě neuhradil, soud mu tedy uložil tuto povinnost v rozhodnutí o věci samé /§ 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích/. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.