8 C 142/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce, se sídlem Adresa žalobce, proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, trvale bytem Adresa žalovaného, o zaplacení 72 535,88 Kč,

I. Řízení se ohledně zaplacení 0,01 Kč zastavuje.

II. Žaloba o zaplacení 72 535,87 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit 72 535,88 Kč. V odůvodnění uvedl, že dne 31. 3. 2015 uzavřel s žalovaným smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. hodnota, v níž se žalovaný zavázal v případě překlenovacího úvěru splácet úroky z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách až do přidělení cílové částky a po přidělení cílové částky (u přiděleného úvěru od počátku) v měsíčních splátkách splácet jistinu úvěru a úroky až do úplného splacení. Žalobce na základě uvedené smlouvy poskytl žalovanému v dubnu, srpnu a říjnu 2015 celkem 350 000 Kč, čímž byl sjednaný úvěr zcela vyčerpán. Nejpozději k 25. dni v měsíci následujícím po datu výplaty mělo být započato se splácením, žalovaný však svůj závazek řádně neplnil, když poslední splátku uhradil dne 13. 4. 2022, i přes upomínání ze strany žalobce. Žalobce tak přistoupil k odstoupení od předmětné smlouvy, dlužná částka ke dni odstoupení, tedy ke dni 31. 8. 2022, činila 239 525,40 Kč. Žalovaný podal dne 19. 12. 2023 ke Krajskému soudu v adresa insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud následně rozhodnutím ze dne 28. 12. 2023 zjistil úpadek žalovaného a povolil jeho řešení oddlužením. Rozhodnutím ze dne 12. 4. 2024 byl na majetek žalovaného prohlášen konkurs, do nějž žalobce svou pohledávku z předmětného úvěru přihlásil. Dne 4. 9. 2025 byla na účet žalobce připsána částka 296 433,24 Kč, jejímž přijetím došlo k částečnému umoření dlužných úroků z prodlení ve výši 41 037,70 Kč, k částečnému umoření dlužných úroků z úvěru ve výši 15 870,07 Kč a dále k umoření celkové dlužné jistiny ve výši 239 525,40 Kč. Usnesením ze dne 8. 10. 2025, které nabylo právní moci dne 14. 10. 2025, zrušil insolvenční soud konkurs prohlášený na majetek žalovaného. Dlužná částka nezaplacených úroků z úvěru 4,99 % ročně z dlužné jistiny ve výši 239 525,40 Kč činila k datu 4. 9. 2025 částku 20 119,73 Kč, dlužná částka nezaplacených úroků z prodlení ve výši 13 % ročně z dlužné jistiny ve výši 239 525,40 Kč činila k datu 4. 9. 2025 částku 52 416,14 Kč. Obě částky celkem tedy 72 535,88 Kč.

2. V podání ze dne 26. 5. 2026 žalobce uvedl, že dlužnou částku uvedl chybně, nadále nepožaduje zaplacení 72 535,88 Kč, ale zaplacení 72 535,87 Kč.

3. V podání ze dne 26. 5. 2026 žalobce doplnil skutečnosti ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy. Žalobce se takto zabýval příjmy a výdaji žalovaného, příjmy zjistil ve výši 21 162 Kč ze závislé činnosti. Výdaje žalobce zjišťoval pomocí ekonomického modelu, přičemž splátky předmětného úvěru činily 2 851 Kč, žalovanému byl poskytnut tzv. rychloúvěr ve výši 350 000 Kč na koupi nemovitosti. Dále žalobce lustroval žalovaného v dostupných registrech, a to v insolvenčním rejstříku, interní evidenci dotazů na exekuční orgány ČR, registru neplatných dokladů, evidenci adres obecních úřadů a dále také lustroval interní data skupiny právnická osoba.

4. Žalobce se z jednání soudu omluvil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný ve věci uvedl, že v minulosti zanedbával platební povinnosti, čehož si je vědom, nicméně pak měl insolvenci, byl mu prodán byt a žil v přesvědčení, že tím je tedy celá záležitost vyřešena. Závěrem žalovaný uvedl, že pokud mu bude uložena nějaká platební povinnost, mohl by splácet po 5 000 Kč měsíčně. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 31. 3. 2015 uzavřené mezi účastníky řízení vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí překlenovacího úvěru ve výši 350 000 Kč ze strany žalobce. Úroková sazba byla sjednána ve výši 4,99 % ročně, měsíční splátky činily 1 455,42 Kč jako zálohová platba na měsíční splátku úroků a 1 396 Kč ve formě vkladu stavebního spoření. Jako nedílná součást smlouvy byly sjednány Všeobecné úvěrové podmínky, které žalobce rovněž doložil. Dle čl. 9 odst. 1 těchto podmínek může žalobce požadovat okamžité splacení dluhu v případě neplnění sjednaných podmínek žalovaným.

6. Z žádosti o výplatu ze dne 31. 3. 2015 vyplynulo, že žalovaný požádal žalobce o vyplacení částky 300 000 Kč na zde uvedený bankovní účet. Z oznámení ze dne 16. 4. 2015 vyplynulo, že toto bylo adresováno žalovanému a žalobce jej zde informuje o výplatě úvěru. Z přiloženého potvrzení o výplatě vyplynulo poskytnutí shora uvedené částky dne 16. 4. 2015. Z žádosti o výplatu ze dne 3. 8. 2015 vyplynulo, že žalovaný požádal žalobce o vyplacení částky 39 000 Kč na zde uvedený bankovní účet. Z oznámení ze dne 5. 8. 2015 vyplynulo, že toto bylo adresováno žalovanému a žalobce jej zde informuje o výplatě úvěru. Z přiloženého potvrzení o výplatě vyplynulo poskytnutí shora uvedené částky dne 5. 8. 2015. Z žádosti o výplatu ze dne 14. 10. 2015 vyplynulo, že žalovaný požádal žalobce o vyplacení zbývající částky z předmětného úvěru na zde uvedený bankovní účet. Z oznámení ze dne 19. 10. 2015 vyplynulo, že toto bylo adresováno žalovanému a žalobce jej zde informuje o výplatě úvěru ve výši 10 416,70 Kč. Z přiloženého potvrzení o výplatě vyplynulo poskytnutí shora uvedené částky dne 19. 10. 2015.

7. Žalobce dále doložil výpis z účtu stavebního spoření za období let 24. 3. 2015 až 31. 8. 2022. Z tohoto vyplynulo, že žalovaný uhradil 84 měsíčních splátek po 1 396 Kč a v jedné splátce 3 725 Kč jako vklady stavebního spoření, tedy celkem 120 989 Kč.

8. Z výpisu z účtu překlenovacího úvěru za období od 16. 4. 2015 do 31. 12. 2025 vyplynulo splacení 10 885,78 Kč. Dále žalobce doložil výpisy označené jako výpisy z úvěrového účtu ve fázi překlenovacího úvěru. Z výpisu za rok 2016 vyplynuly pravidelné měsíční splátky v celkové výši 17 490,04 Kč, stejné pak také za roky 2017, 2018 a 2019. V roce 2020 tyto činily celkem 17 465,04 Kč. Dle výpisu za období od 10. 2. 2021 do 31. 12. 2021 žalovaný uhradil 7 měsíčních splátek po 1 456 Kč, jednou 2 910 Kč, jednou 1 454,80 Kč a jednou částku 1 454 Kč, tedy celkem 16 010,80 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu ve fázi překlenovacího úvěru za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 vyplynulo, že žalovaný uhradil celkem 7 321 Kč v pěti měsíčních splátkách. Z výpisu za období od 18. 4. 2023 do 31. 12. 2023 nevyplynula žádná úhrada žalovaného, stejný závěr vyplynul z výpisu za rok 2024. Z výpisu za rok 2025 vyplynulo splacení částky 296 433,24 Kč. Ke každému ročnímu období žalobce doložil potvrzení, které žalovanému vystavil ohledně uhrazených částek.

9. Z výzvy ze dne 1. 8. 2022 vyplynulo, že tuto adresoval žalobce žalovanému s tím, že jej vyzývá k doplacení dlužných částek z předmětného úvěru s výstrahou odstoupení od dané smlouvy ke dni 31. 8. 2022, které pro případ neuhrazení dluhu činí. Dle přiložené obálky byla písemnost ve sféře dispozice žalovaného dne 3. 8. 2022.

10. Z listiny označené jako Výpočet narostlého příslušenství vyplynulo, že zde žalobce specifikoval žalovanou částku s tím, že úroky a úroky z prodlení počítal z dlužné jistiny 239 525,40 Kč za období od 28. 12. 2023 do 4. 9. 2025, tedy za období čítající 606 dní, kdy úroky ve výši 4,99 % činí částku 20 119,73 Kč a úroky z prodlení ve výši 13 % ročně činí 52 416,14 Kč.

11. Z Návrhu na úvěr ze dne 26. 3. 2015 vyplynulo, že se jednalo o listinu vyhotovenou pracovnicí žalobce, kde jsou uvedeny kontaktní údaje žalovaného a parametry úvěru, který by mu měl být poskytnut. Dále jsou zde uvedeny závěry ohledně úvěruschopnosti, k nimž daná pracovnice dospěla s tím, že žalovaný má příjmy 21 162 Kč měsíčně z mzdy, kdy je zaměstnán na dobu neurčitou od roku 2007. Žalovaný měl doložit jeden doklad o příjmu, druhý měl být ověřen telefonicky. Z lustrace NRKI / BRKI a SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný má nezajištěné úvěry, tyto splácí, exekuce ani záznam v black listu nebyly zjištěny. Bonita žalovaného je vyhovující, do bonity je započteno splácení 1 500 Kč a RŽP 123 Kč. V listině označené jako Předběžná kalkulace úvěru jsou uvedeny parametry předmětného úvěru, co se týče splátek a úroků.

12. Z žádosti o úvěr ze dne 5. 6. 2018 vyplynulo, že tuto adresoval žalovaný žalobci ohledně překlenovacího úvěru k předmětné úvěrové smlouvě. Zde uvedl, že je svobodný, žije ještě s jednou osobou v domácnosti, má jedno dítě do 6 let. Žalovaný pobírá mzdu 21 162 Kč, nájemné a poplatky za služby činí 2 500 Kč, dále splácí penzijní spoření 300 Kč měsíčně a úrazové pojištění 1 000 Kč měsíčně.

13. Z nepodepsané kupní smlouvy a nedatované kupní smlouvy doložené žalobcem vyplynulo, že účastníky této smlouvy měl být žalovaný jako kupující a třetí osoba jako prodávající, když předmětem koupě byl zde specifikovaný byt v ceně 300 000 Kč. Z pojistné smlouvy ze dne 19. 3. 2015 vyplynulo, že tuto uzavřel žalovaný jako pojistník se zde specifikovanou pojišťovnou ohledně rizikového životního pojištění vázané k předmětné úvěrové smlouvě. Žalovaný se zavázal hradit pojistné ve výši 123 Kč měsíčně.

14. Z potvrzení ze dne 19. 3. 2015 vyplynulo, že tímto zaměstnavatel žalovaného, společnost Eaton Industries s.r.o. potvrdila, že průměrný čistý příjem žalovaného za posledních 12 měsíců činil částku 21 162 Kč. K tomu žalobce dále doložil dvě výplatní pásky žalovaného za období ledna a února 2015, z nichž vyplynula čistá mzda ve výši 21 466 Kč, resp. 21 967 Kč.

15. Žalobce také doložil dvě listiny označené jako Aplikační Scoring, kde zaznamenal údaje zjištěné z žádosti o úvěr, ohledně druhé osoby v domácnosti uvedl, že příjmy činí 0 Kč. Do výdajů žalovaného nad rámec shora uvedený započetl, že má debetní kartu s limitem 15 000 Kč. Dle listiny byl žalovaný lustrován v registrech BRKI / NRKI s výsledkem OK.

16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobcem úvěrovou smlouvu, jak je výše uvedeno, na jejímž základě obdržel na svůj bankovní účet od žalobce celkem 349 416,70 Kč, které se zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem. S ohledem na skutečnost, že sjednané splátky úvěru nebyly řádně hrazeny, žalobce ke dni 31. 8. 2022 odstoupil od předmětné smlouvy, tato možnost byla ve smlouvě sjednána. Žalovaný v minulosti na úvěr uhradil částky specifikované v odstavcích č. hodnota. a 8. tohoto rozsudku. Žalobce se před uzavřením předmětné smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem zaznamenaným v listinách specifikovaných shora v odstavcích 11. až 15. tohoto rozsudku, když si především opatřil potvrzení o příjmu žalovaného a tohoto lustroval v interních registrech a rejstříku NRKI / BRKI.

17. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

18. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 2 písm. e) zákona o úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období. Dle § 9 odst. 1 zákona o úvěru ve znění účinném od 24. 2. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Předně soud konstatuje, že s odkazem na § 96 o.s.ř. a podání žalobce specifikované shora v odstavci 2. tohoto rozsudku, kdy žalobce požadoval méně než v podané žalobě a jednalo se tedy o částečné zpětvzetí žaloby, soud řízení v daném rozsahu zastavil, jak je uvedeno ve výroku č. I tohoto rozsudku.

20. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 349 416,70 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

21. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 1 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli přesahující 5 000 Kč. Žalobce argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval v souladu s § 9 zákona o úvěru, tomuto závěru však soud nepřisvědčil, přičemž dle znění zákona o úvěru účinného v době uzavření předmětné smlouvy má nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti za následek absolutní neplatnost smlouvy. Žalobce sice po formální stránce učinil některá zkoumání (šetření v registrech a doložení příjmu žalovaného) nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů nedošlo (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8. 7. 2015).

22. Žalobce spolehlivě zjistil pouze příjmy žalovaného ve výši zhruba 21 000 Kč měsíčně, kdy si opatřil potvrzení o jeho příjmu za poslední jeden rok, což je jistě dostatečně dlouhá doba pro vyloučení jakéhokoliv náhlého excesu. Ač se v kontextu roku 2015 jedná o příjmy poměrně solidní, stále se jedná i v dobovém kontextu o ryze průměrný příjem. Nelze se tedy, jako v případě výrazně nadprůměrného příjmu, spoléhat jen na obvyklou výši výdajů, neboť jen splátky předmětného úvěru činily bezmála 3 000 Kč měsíčně a jednalo se již o poměrně značný zásah do celkové bilance žalovaného, kdy jen tato splátka představuje zhruba 15 % ne zcela vysokého příjmu. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v pohledu zkoumání poměrů klientů nejsou bezbřehé a tyto samozřejmě musí být přiměřené okolnostem, zejména ve vztahu k výdajům, které jsou na rozdíl od příjmů komplikovaněji doložitelné. Na druhou stranu ale nelze připustit, aby na zkoumání výdajů poskytovatelé úvěrů rezignovaly zcela, a to zvláště za situace, kdy jsou kombinovány ne zcela vysoké příjmy s poměrně značnou splátkou a kdy se údaje sdělené spotřebitelem nejeví jako zcela věrohodné, stejně jako v tomto případě (celkové náklady na bydlení ve výši 2 500 Kč měsíčně u dvou osob). Náklady na bydlení v dané výši nelze bez dalšího přijmout, když např. náklady na nájemní bydlení se již v dané době běžně pohybovaly v míře troj a vícenásobné, což je obecně známo. Není zřejmé, s jakou osobou měl žalovaný domácnost sdílet, ale u této žalobce detekoval nulové příjmy a zjistil, že žalovaný má nezletilé dítě. Není zřejmé, zda dítě má být oním spolubydlícím, nicméně zmíněné faktory jsou opět přitěžující, ať se již jednalo o jakoukoliv jejich kombinaci, neboť znamenají výrazný zásah do výdajové bilance žalovaného. Ač měl žalobce lustrovat úvěry žalovaného, tak z jeho šetření nevyplývá konkrétní částka splátek, pouze spoření a pojištění v celkové výši kolem 1 500 Kč měsíčně. Ekonomické a matematické modely jistě nelze paušálně odmítat, ale žádný konkrétní model z tvrzení žalobce nevyplývá, nejsou zřejmá žádná vstupní data a zjištěné hodnoty, které měly být výsledkem scoringu kromě samotného paušálního závěru, že tento je OK. Žalobci např. ničeho nebránilo si od žalovaného pořídit výpis z jeho bankovního účtu za dobu minulou, když tento je velmi spolehlivým dokladem o platební bilanci každé osoby. Pokud soud zohlední, že náklady na nájemní bydlení dvou osob již v dané době mohly běžně představovat zhruba polovinu příjmů žalovaného, kterému tedy měla další polovina ve výši zhruba 11 000 Kč měsíčně zbývat na úhradu pojištění a spoření ve výši 1 500 Kč, neurčených splátek úvěru a veškerých životních nákladů včetně stravy, ošacení, hygieny a nákladů na dítě, ať již ve formě přímé péče či výživného, nelze bez dalšího šetření odpovědně shledat, že taková osoba je způsobilá unést další výdaje ve výši zhruba 3 000 Kč měsíčně. Ze samé skutečnosti, že spotřebitel po určitou dobu úvěr splácí, nelze automaticky uzavřít, že úvěruschopnost byla dána. Tato musí být dána vždy v momentě poskytnutí úvěru a poskytovatel úvěru tuto náležitě zjistit. Nelze např. bez dalšího náležitě dovodit, z jakého důvodu byl úvěr po určitou dobu řádně splácen, mohlo se jednat o financování stávajícím či jinými úvěry apod., zatížením jiných členů domácnosti, jejichž poměry jsou neznámé (některé zjištěné splátky nebyly činěny žalovaným) a je otázka jejich relevantnosti pro dané zkoumání bez znalosti bližších pravidel a fungování daného soužití.

23. Na základě shora uvedeného soud nemohl shledat, že se žalobce řádně a dostatečně úvěruschopností žalovaného v daném případě zabýval a pro rozpor s § 9 odst. 1 zákona o úvěru tedy předmětnou smlouvu shledal neplatnou. Svou neúčastí u jednání se žalobce vzdal možnosti být v daném ohledu poučen dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti případně doplnit další tvrzení a důkazy v zájmu úspěchu ve věci.

24. Pokud pak za daného stavu bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalovanému 349 416,70 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Jak vyplývá ze soupisu splátek shora specifikovaného, úhrady žalovaného poskytnutou částku přesahují, není již tedy z titulu bezdůvodného obohacení povinen hradit ničeho. Žalobce konečně žalovanou částku požadoval z titulu dlužných smluvních úroků, které nepřipadají v úvahu s ohledem na to, že jejich smluvní podklad nebyl shledán platným a dále z titulu úroků z prodlení, které požadoval ve výši 13 % ročně za dobu od 28. 12. 2023 do 4. 9. 2025 z dlužné jistiny. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jako první výzvu k zaplacení lze dle doložených důkazů kvalifikovat až výzvu k zaplacení s výstrahou odstoupení od smlouvy, kdy byl žalovaný vyzván k plnění do 31. 8. 2022. Pokud pak žalobce požadoval úroky z prodlení až od data uvedeného shora, je zřejmé, že k tomuto datu již žalovaný neplnil řádně a včas a je tedy s úhradou v prodlení a žalobci náleží úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), tedy dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Zákonné úroky k datu 31. 8. 2022 činily 15 % ročně, žalobní požadavek na úroky z prodlení ve výši 13 % ročně je tedy oprávněný, přičemž soud nemůže překročit žalobní petit.

25. Žalovaný v době do 28. 12. 2023 uhradil celkem 242 631,78 Kč, jak vyplývá ze součtu splátek specifikovaných v odstavcích 7. a 8. tohoto rozsudku. K datu 28. 12. 2023 byl tedy z titulu bezdůvodného obohacení v prodlení s úhradou částky 106 784,92 Kč. Úrok z prodlení ve výši 13 % ročně z dané částky za dobu od 28. 12. 2023 do 4. 9. 2025 činí 23 428,32 Kč. Dne 4. 9. 2025 žalovaný uhradil (v konkursním řízení) 296 433,24 Kč, tedy částku, jež přesahuje jak zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 106 784,92 Kč, tak dlužné úroky z prodlení, a to případně i od data 31. 8. 2022. Z daného titulu již tedy žalovaný v době podání žaloby nebyl povinen uhradit ničeho a soudu nezbylo než žalobu zamítnout jako celek.

26. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měl žalovaný ve věci plný úspěch. Jelikož žádné náklady neuplatnil, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího.