8 C 146/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., IČO: IČO žalobce A, se sídlem Adresa žalobce A, právně zastoupený Jméno žalobce B advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, trvale bytem Adresa žalovaného, o zaplacení 204 567,63 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 131 474,29 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 73 093,34 Kč, úroku ve výši 34 303,64 Kč, úroku z prodlení za dobu od 26. 12. 2025 do 16. 3. 2026 ve výši 5 209,32 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 199 008,06 Kč za dobu od 17. 3. 2026 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 204 567,63 Kč od 17. 3. 2026 až do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 204 567,63 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným shora ve výroku č. II tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedl, že uzavřel s žalovaným dne 24. 7. 2024 úvěrovou smlouvu č. hodnota. Před uzavřením smlouvy žalobce řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím kontroly registrů a databází, zejména registru NRKI a výpočtem disponibilního příjmu klienta a zjištěním jeho kreditního skóre. Při tomto zjišťování žalobce použil specializované ekonomické a matematické modely, k čemuž upozornil, že tyto jsou dle judikatury přípustnou metodou. Žalovaný čerpal úvěr celkem ve výši 186 242 Kč, na nějž splatil pouze 67 459 Kč, ač se tento zavázal splatit spolu se sjednanými úroky a poplatky. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 11. 12. 2025, kdy dluh činil 168 999,77 Kč na jistině, 1 493,61 Kč na poplatcích, 600 Kč na nákladech na vymáhání a 1 000 Kč představuje smluvní pokuta. Účastníci řízení dále uzavřeli dne 5. 11. 2023 smlouvu o úvěru č. hodnota, kde žalovaný čerpal 58 570 Kč a splatil pouze 45 878,71 Kč. I v tomto případě tak žalobce přistoupil k zesplatnění dluhu, a to rovněž ke dni 11. 12. 2025, kdy dluh činil 30 008,29 Kč na jistině, 156 Kč na poplatcích, 600 Kč na nákladech na vymáhání a 1 000 Kč představuje smluvní pokuta. Žalovaný dluh neuhradil i přes upomínání ze strany žalobce.

2. V doplnění žaloby ze dne 19. 6. 2026 žalobce zevrubně zopakoval svou argumentaci ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když především s odkazem na četnou judikaturu vyzdvihl, že žalovaný po určitou dobu úvěr splácel a dále přípustnost a efektivnost užití matematických a obdobných modelů při zkoumání úvěruschopnosti. Dále žalobce uvedl, že zjistil výdaje žalovaného na úvěry z registru NRKI, a sice ve výši 8 071 Kč měsíčně.

3. Žalovaný se z jednání soudu omluvil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Žalobce po seznámení s názorem soudu, že i přes doplnění žaloby je třeba mít otázku dostatečného zkoumání úvěruschopnosti za neprokázanou, žádné další důkazy nenavrhl, tvrzení nedoplnil. Závěrem navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět.

4. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění. Žalobce předložil úvěrovou smlouvu ze dne 5. 11. 2023 uzavřenou mezi účastníky řízení, jejímž předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru žalovanému až do výše 30 009 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 4 % dlužné částky. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních i údaje o poměrech žalovaného, a to že je svobodný, žije u rodičů, nemá vyživovací povinnost, a že je zaměstnán s měsíčním příjmem 45 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 0 Kč, výdaje na bydlení činí 2 500 Kč, splátky úvěrů 7 968 Kč a ostatní výdaje 3 000 Kč. K této žalobce zároveň doložil úvěrové podmínky sjednané jako její součást. Žalobce dále doložil úvěrovou smlouvu ze dne 24. 7. 2024 uzavřenou mezi účastníky řízení, jejímž předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru žalovanému až do výše 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 27,90 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 3,310 % dlužné částky. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních i údaje o poměrech žalovaného, a to že je svobodný, žije u rodičů, nemá vyživovací povinnost, a že je zaměstnán s měsíčním příjmem 45 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 0 Kč, výdaje na bydlení činí 3 000 Kč, splátky úvěrů 11 000 Kč a ostatní výdaje 5 000 Kč. K této žalobce zároveň doložil úvěrové podmínky sjednané jako její součást.

5. Z listiny označené jako Karta klienta vyplynulo, že byla provedena lustrace žalovaného v interních registrech žalobce a dále v registru NRKI, CEE, ISIR a MVCR. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má příjmy ve výši 45 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč a výdaje domácnosti pak 19 000 Kč, žalovaný bydlí u rodičů, nemá děti a je svobodný. Z další listiny označené jako Karta klienta vyplynulo, že byla provedena lustrace žalovaného v interních registrech žalobce a dále v registru NRKI, CEE, ISIR a MVCR. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má příjmy ve výši 45 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 0 Kč a výdaje domácnosti pak 13 468 Kč, žalovaný bydlí u rodičů, nemá děti a je svobodný.

6. Z listiny označené jako Úvěrová zpráva vyplynulo, že žalovaný aktuálně splácí čtyři úvěry, zbývá doplatit celkem 594 157 Kč, když měsíční splátky činí 12 448 Kč. Z další listiny označené rovněž jako úvěrová zpráva vyplynulo, že žalovaný aktuálně splácí dva úvěry, zbývá doplatit celkem 661 395 Kč, když měsíční splátky činí 7 969 Kč.

7. Ze dvou výpisů čerpání a splátek ke shora uvedeným smlouvám vyplynulo, že žalovaný celkem čerpal 186 242 Kč a 58 570 Kč, v dané souvislosti splatil 67 459 Kč a 45 878,71 Kč. 8. právnická osoba listinách označených jako „hodnota“ žalobce představuje svou metodiku hodnocení úvěruschopnosti klientů, když dále uvádí konkrétní údaje o žalovaném shodné jako v kartách klienta, na jejich základě při započítání životného minima a normativních nákladů na bydlení dospívá k závěru, že žalovaný má dostatek volných financí ke splácení úvěru.

9. Dále žalobce doložil dvě výzvy ke splacení obou úvěrů adresované žalovanému ze dne 11. 12. 2025, kde jej vyzývá k doplacení dluhu. Dle poštovních podacích archů byly tyto písemnosti žalovanému následující dne odeslány. V předžalobní výzvě ze dne 29. 1. 2026 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána před podáním žaloby.

10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobcem shora specifikované smlouvy. Žalovaný na základě smluv čerpal 186 242 Kč a 58 570 Kč, v dané souvislosti splatil žalobci 67 459 Kč a 45 878,71 Kč. Žalobce před uzavřením obou smluv provedl lustraci žalovaného v externích a interních registrech, opatřil si úvěrové zprávy svědčící shora specifikované. V obou smlouvách byly uvedeny shora specifikované údaje o poměrech žalovaného, které žalobce následně převzal do dvou listin označených jako karta klienta. Žalobce zaslal žalovanému dvě upomínky k zaplacení dluhu, následně také upomínku předžalobní.

11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli dle § 2395 občanského zákoníku smlouvu o úvěru shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný čerpal finanční prostředky, jak je shora již také uvedeno. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jednalo o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Jednotlivými ujednáními z úvěrových smluv se ovšem soud dále nezabýval, protože tyto neshledal platnými s odkazem na skutečnost, že žalobce nedoložil, že by se řádně zabýval schopností žalovaného úvěry splácet. Z doložených důkazů nevyplývá, že by žalobce jakkoliv ověřil příjmy či výdaje žalovaného, a to za situace, kdy výdaje deklarované v úvěrových smlouvách a následně převzaté do karet klienta se bez dalšího nejeví jako věrohodné, neboť jsou výrazně nízké. Nejeví se také jako pravděpodobné, že žalovaný sice žije u rodičů, ale příjmy dalších členů domácnosti jsou 0 Kč, přesto náklady na bydlení žalovaného činí pouze 2 500 Kč a veškeré ostatní výdaje 3 000 Kč. Pokud by žalovanému mělo po úhradě veškerých výdajů zbývat k volnému užití zhruba 30 000 Kč, pak se samozřejmě také nabízí otázka, z jakého důvodu by si měl vůbec potřebu oba předmětné úvěry brát s ohledem na jejich původní limit 10 000 Kč, resp. 30 000 Kč. Jediným skutečně objektivně zjištěným údajem o poměrech žalovaného ve smyslu jeho příjmů a výdajů tak zůstávají úvěrové zprávy, z nichž ovšem vyplývá poměrně značné splátkové zatížení žalovaného ve výši 7 969 Kč, resp. 12 448 Kč, které mohou být v kombinaci s aktuálně poskytnutými úvěry pro osobu s nižšími či průměrnými příjmy již nad rámec jejich možností. Při absenci věrohodného ověření příjmů a při znalosti takto vysokého splátkového zatížení nepostupoval žalobce odpovědně, pokud žalovanému jakékoliv úvěry poskytl, nadto úvěry poměrně vysoké a s vysokými splátkami.

13. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v pohledu zkoumání poměrů klientů nejsou bezbřehé a tyto samozřejmě musí být přiměřené okolnostem, zejména ve vztahu k výdajům, které jsou na rozdíl od příjmů komplikovaněji doložitelné. Na druhou stranu ale nelze připustit, aby na zkoumání příjmů a výdajů poskytovatelé úvěrů rezignovali zcela, a to zvláště za situace, kdy se údaje sdělené spotřebitelem jeví jako nevěrohodné, stejně jako v tomto případě. Spolehnout se pouze na matematický model spočívající v uvedení životního minima, z nějž ovšem většina obyvatel reálně nevyžije a nežije, soud neshledává dostatečným. Soud je pak přesvědčen, že ani skutečnost, že žalovaný po určitou dobu úvěr řádně splácel, není důvodem pro pozitivní závěr o úvěruschopnosti žalovaného, když není zřejmé, z jakých konkrétních zdrojů tak žalovaný činil a daná skutečnost nezbavuje žalobce povinnosti se úvěruschopností zabývat v době před uzavřením smlouvy.

14. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaný při neplatnosti smluv povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 244 812 Kč poníženou o dosavadní splátky ve výši 113 337,71 Kč na výsledných 131 474,29 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musel být žalovaný vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru a datum zaslání upomínek).

15. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně zaplacení 131 474 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 126 084,62 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu obou stran je tedy zhruba stejný, když vyjádřen procenty představuje poměr 51 % ku 49 %. Proto soud rozhodl o nákladech řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.