8 C 152/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., IČO: IČO žalobce A, se sídlem Adresa žalobce A, právně zastoupeného Jméno žalobce B, advokátem se sídlem adresa proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované, trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 41 451,76 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 38 508 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 2 943,76 Kč, úroku ve výši 6 007,76 Kč, úroku z prodlení ve výši 3 461,74 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 39 651,76 Kč za dobu od 28. 1. 2026 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 41 451,76 Kč za dobu od 28. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 3 099 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované zaplatit 41 451,76 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. II tohoto rozsudku. V odůvodnění žaloby uvedl, že dne 10. 5. 2024 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem v měsíčních splátkách po 746 Kč. Žalobce se před uzavřením dané smlouvy zabýval schopností žalované úvěr splácet, když tuto lustroval v insolvenčním rejstříku, rejstříku CBCB a rejstříku SOLUS. Dále žalobce posoudil životní náklady žalované a dospěl k závěru, že tato má dostatečnou platební kapacitu na splácení úvěru. Žalobce vycházel z tvrzení žalované a také z údajů zjištěných z jejího bankovního účtu. Žalovaná své platební povinnosti řádně neplnila, žalobce tedy využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr zesplatnil. Dlužná jistina činí 39 651,76 Kč na jistině a 1 800 Kč představují poplatky za upomínky. Žalovaná dluh nevyrovnala i přes zaslání předžalobní upomínky.

2. V podání ze dne 8. 7. 2026 žalobce zevrubně popsal shora uvedené lustrace a šetření na dvou bankovních účtech žalované, kde zjistil příjmy ve výši 30 000 Kč měsíčně a výdaje ve výši 22 819,60 Kč. Platební kapacita pro splácení předmětného úvěru tedy byla dostatečná. Rizikovost žalované byla stanovena jako velmi nízká, nebyly zjištěny žádné negativní poznatky. Dále žalobce vyzdvihl, že zákon ani judikatura nestanoví přesný postup zkoumání úvěruschopnosti či konkrétní metody, jichž má být užito, ani jejich hierarchii. Je také přípustné používat scoringové a ekonomické modely.

3. Žalovaná se k jednání soudu, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy nedostavila, ve věci se nevyjádřila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalobce při seznámení s poučením soudu dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., že je třeba v zájmu úspěchu ve věci ještě dále prohloubit tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované již ničeho nedoplnil, odkázal na svá dosavadní vyjádření a navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět.

4. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 10. 5. 2024 mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou vyplynulo, že jejím předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v 96 měsíčních splátkách po 746 Kč v době od 14. 6. 2024 dále. Dle výpisu z interního systému žalobce byla tato listina elektronicky podepsána. Jako nedílná součást smlouvy byly sjednány obchodní podmínky, které žalobce všechny doložil. Dále žalobce doložil dvě dohody ze dne 4. 8. 2020, resp. 6. 8. 2020, které s žalovanou uzavřel ohledně služeb elektronického bankovnictví ke dvěma bankovním účtům žalované, které žalobce pro žalovanou vedl.

5. Dále žalobce doložil tři upomínky, které adresoval žalované v souvislosti s prodlením se splácením předmětného úvěru, všechny bez dokladu jejich odeslání. Žalobce dále rovněž doložil upomínku s výstrahou zesplatnění předmětného úvěru ke dni 7. 12. 2024 ze dne 7. 11. 2024 a oznámení o zesplatnění předmětného úvěru ze dne 23. 1. 2025. Dle připojených dodejek byly poslední dvě zmíněné písemnosti ve sféře dispozice žalované ne 12. 11. 2024, resp. dne 29. 1. 2025. Dále žalobce doložil předžalobní upomínku ze dne 13. 2. 2026, jež byla dle připojeného potvrzení žalované odeslána právním zástupcem žalobce před podáním žaloby v této věci.

6. Ze dvou verzí výpisu čerpání a splátek vyplynulo, že žalovaná v souvislosti s předmětným úvěrem čerpala od žalobce 40 000 Kč a splatila 1 492 Kč.

7. Z lustrace žalované z rejstříku CBCB vyplynulo, že tato má tři existující úvěry, kdy splácí celkem 367 968 Kč po 3 833 Kč měsíčně.

8. Dále žalobce předložil interní listiny s datem 5. 2. 2026, kde zaznamenal údaje o předmětném úvěru včetně informací o žádosti o předmětný úvěr a zjištění, která učinil v souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti žalované. Splátky předmětného úvěru jsou stanoveny v počtu 96 po 746 Kč měsíčně, je zde dále uvedeno, že žalovaná má příjem 30 000 Kč měsíčně, má výdaje ve výši 4 000 Kč měsíčně a dále splácí úvěry po 3 833 Kč měsíčně. Platební kapacitu žalované žalobce stanovuje na 7 180,40 Kč.

9. Z nedatovaného sdělení žalobce vyplynulo, že tento v listině shrnul svůj postup při zkoumání úvěruschopnosti žalované s tím, že tato deklarovala příjem 30 000 Kč měsíčně, z účtu byl zjištěn příjem 39 005 Kč měsíčně. Z výpisu z účtů vyplynuly výdaje ve výši 22 819,60 Kč, žalované tedy průměrně zbývalo 7 180,40 Kč, byla tak schopna platit 746 měsíčně na splátkách předmětného úvěru.

10. Z potvrzení o platbě a výpisu z účtu ze dne 10. 5. 2024 vyplynulo, že žalobce v daný den převedl na účet žalované č. č. účtu částku 40 000 Kč. Z výpisu ze zmíněného účtu za dobu od 1. 5. 2024 do 31. 5. 2024 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil 2 407,30 Kč a konečný zůstatek činil 3 722,72 Kč.

11. Dále žalobce doložil výpis z bankovního účtu č. hodnota za dobu od 10. 5. 2023 do 9. 5. 2024, a to pouze ohledně příjmových plateb. Žalovaná každý měsíc obdržela pravidelné platby od společnosti právnická osoba částku 13 282 Kč, dále se jednalo vždy každý měsíc nazpět o částky 18 356 Kč, 12 253 Kč, 15 749 Kč, 15 497 Kč, 15 915 Kč, 15 315 Kč, 16 977 Kč, 14 456 Kč, 16 641 Kč, 15 247 Kč a 14 494 Kč. Výpis obsahuje i další příjmové platby, ovšem platby nahodilé v řádu jednotek stovek či výjimečně tisíc Kč od různých společností (právnická osoba apod.) svědčící spíše o tom, že se jednalo o přeplatky za určité služby. Dále výpis obsahuje řadu položek vkladů samotnou žalovanou.

12. Dále žalobce doložil výpis z bankovního účtu č. hodnota za dobu od 11. 5. 2023 do 24. 4. 2024, a to pouze ohledně příjmových plateb. Výpis obsahuje drobné příjmové platby v řádu stovek Kč, nad jejich rámec se jednalo o platby od společnosti právnická osoba v květnu až říjnu 2023 v částkách 19 573 Kč, 26 865 Kč, 21 747 Kč, 28 316 Kč, 23 758 Kč a 22 539 Kč. Dále žalovaná dne 29. 11. 2023 obdržela 92 500 Kč s označením jako „výplata dědictví“ a dne 13. 3. 2024 částku 35 000 Kč od jméno FO.

13. Dále žalobce doložil výpis z bankovního účtu č. hodnota za dobu od 10. 5. 2023 do 9. 5. 2024, a to veškeré transakce. Z výpisu vyplynula čerpání úvěrů, a to dne 22. 2. 2024 částka 200 000 Kč, dne 15. 1. 2024 částka 96 000 Kč, dne 6. 1. 2024 částka 40 000 Kč, dne 9. 10. 2023 částka 80 000 Kč, dne 23. 8. 2023 částka 41 000 Kč a dne 7. 8. 2023 částka 20 000 Kč. Co se týče zůstatků na účtu v měsících, kdy žalovaná čerpala úvěry, tyto činily k 31. 8. 2023 částku 0 Kč, k 25. 10. 2023 (až do 23. 11., kdy tento klesl na 0 Kč) částku 1 023 Kč, k datu 31. 1. 2024 částku 29 748 Kč, k datu 24. 2. 2022 částku 3 081,71 Kč, k datu 29. 2. 2024 částku 9 909,98 Kč. K datu 27. 3. 2024 činil zůstatek 1 814,61 Kč, konečný zůstatek pak činil k 9. 5. 2024 částku 14 934,30 Kč, přičemž žalovaná tohoto dne obdržela mzdu od společnosti právnická osoba ve výši 13 282 Kč.

14. Dále žalobce doložil výpis z bankovního účtu č. hodnota za dobu od 2. 5. 2023 do 9. 5. 2024, a to veškeré transakce. Počáteční zůstatek na tomto účtu činí 128,24 Kč a konečný činí 234,23 Kč. K 29. 11. 2023 činil zůstatek na účtu -14,14 Kč. K 31. 12. 2023 činil zůstatek 25 706,40 Kč, k 31. 1. 2024 činil zůstatek 5 992,84 Kč.

15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala bezhotovostně 40 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách po 746 Kč. Žalovaná v dané souvislosti uhradila celkem 1 492 Kč. Žalobce zaslal žalované písemnosti specifikované shora v odstavci 5. tohoto rozsudku. Žalobce před uzavřením smlouvy lustroval žalovanou v registru CBCB, měl k dispozici výpisy z jejích dvou účtů, které jsou specifikovány v odstavcích 11. až 14. tohoto rozsudku.

16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitý úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

18. Jediným objektivním důkazem o konkrétních poměrech žalované, který si žalobce opatřil, byl výpis z jejího bankovního účtu. Žalobce disponoval dvěma výpisy za období zhruba jednoho roku nazpět, v obecném smyslu se tedy jedná o velmi komplexní podklad pro objasnění poměrů každé osoby. Závěry, které žalobce z těchto účtů vyvodil, nicméně soud nesdílí. Co se týče příjmů žalované, které měla sama deklarovat ve výši 30 000 Kč měsíčně a žalobce šetřením účtů zjistit ve výši 39 000 Kč měsíčně. Není zcela zřejmé, z jakých částek žalobce vycházel, nicméně příjmové platby zachycené na účtu žalované byly z významné části tvořeny blíže neurčenými drobnými platbami od různých obchodních společností, ale dále zejména z úvěrů a přeposíláním částek mezi účty samotnou žalovanou. Přeposílání částek žalovanou a čerpání úvěrů samozřejmě nelze započítávat na stranu příjmů při zkoumání úvěruschopnosti, když čerpání úvěrů je naopak rizikovým faktorem. Pokud se soud zaměří skutečně jen na pravidelné příjmy žalované, tak se jednalo o každoměsíční platby od společností právnická osoba, kde se s ohledem na jejich četnost a výši jednalo o mzdu či jinou odměnu za práci. Částky od obou společností skutečně v součtu činily zhruba 40 000 Kč měsíčně. Podstatné ale je, že příjmy od společnosti právnická osoba ustaly v říjnu 2023, tedy zhruba třičtvrtě roku před poskytnutím předmětného úvěru. Nadále tak žalovaná dostávala pouze platby od druhé zmíněné společnosti, a to platby poměrně nízké v průměru kolem 15 000 Kč měsíčně, a to za situace, kdy bylo zjištěno, že čerpala četné úvěry a splácí na tyto bezmála 4 000 Kč měsíčně. Pokud pak žalované při absenci zjištění jejích jakýchkoliv jiných poměrů mělo zbývat k celkovému živobytí zhruba 11 000 Kč měsíčně, což je např. běžná výše měsíčních nákladů na nájemní bydlení, což je obecně známo, rozhodně nebyla bez dalšího osobou, která by měla unést jakékoliv další splátkové zatížení. Z celkového kontextu účtů žalované navíc vyplývá, že dosahovala naprosto minimálních zůstatků po celou sledovanou dobu, kdy ke změně v daném ohledu nevedlo ani čerpání úvěrů ve výši bezmála 400 000 Kč, obdržení dědictví ve výši 92 500 Kč a blíže neurčená platba od jméno FO ve výši 35 000 Kč. Ač obecně nejsou splátky ve výši 746 Kč měsíčně nijak vysoké, v kontextu příjmů žalované a jejích zjištěných závazků se jedná o významný zásah do její sféry, pokud by nebyly zjištěny další okolnosti jejích poměrů. Na základě výše uvedeného soud nemohl shledat, že žalobce prokázal řádné a odpovědné splnění své povinnosti ohledně zkoumání úvěruschopnosti, k poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. již ničeho nedoplnil.

19. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinna vrátit částku 40 000 Kč poníženou o již provedené úhrady ve výši 1 492 Kč na výsledných 38 508 Kč. Ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o úvěru spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaná v řízení zůstala pasivní, soud nezjišťoval její možnosti a uložil jí dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musela být žalovaná vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, zaslání předžalobní upomínky).

20. Žalobce byl ve věci většinově úspěšný a má tak vůči žalované právo na poměrnou část svých nákladů (§ 142 odst. 2 o.s.ř.), když zároveň doložil splnění podmínek daných § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 1 659 Kč a nákladech na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, náleží odměna ve výši 700 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 800 Kč (3 x 500 + 3 x 100). Dalším úkonem právní služby byla účast při jednání soudu, na níž je třeba již aplikovat obecná ustanovení tarifu. Dle § 7 bod 5 tarifu, náleží odměna ve výši 2 780 Kč za jeden úkon právní služby a rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 tarifu. Úkon v podobě doplnění žaloby stran zkoumání úvěruschopnosti soud neshledává účelně vykonaným, když žalobce toto podání doručil soudu dne 8. 7. 2026, ač již dne 10. 7. 2026 se konalo ve věci jednání, kdy tedy nic nebránilo právnímu zástupci přednést tuto argumentaci u jednání. Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 1 057 Kč. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 7 746 Kč (1 659 + 1 800 + 2 780 + 450 + 1 057). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 40 000 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 16 238,26 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 54 746,26 Kč tak představuje úspěch žalobce 70 %, úspěch žalované 30 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 40 % svých nákladů, z částky 7 746 Kč tedy ve výši 3 099 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.