8 C 159/2020

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa žalobkyně , právně zastoupeného Mgr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované , o zaplacení 4 150 Kč s příslušenstvím, Žalovaná je povinna uhradit žalobci 4 150 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 15. 1. 2019 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 3 840 Kč, to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 600 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci předem k rukám žalobce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, to vše pod ztrátou výhody splátek. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení 4 150 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jak je shora specifikován. V odůvodnění žalobkyně uvedla, že žalovaná je provozovatelem vozidla [registrační značka], číslo technického průkazu [anonymizováno] s objemem válců motoru do 1 350 cm3 a neměla od 18.6.2018 do 5.10.2018 k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Tím žalovaná porušila § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., kdy vozidlo nebylo pojištěno 110 dní a žalobkyni dle § 4 zmíněného zákona tak vzniklo právo požadovat po žalované zaplacení příspěvku dle tohoto zákona. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě příspěvku do 30 dnů od doručení výzvy k úhradě, a to výzvou doručenou žalované dne 15.12.2018, splatnost příspěvku tak nastala v den předcházející dni, od nějž žalobce požaduje úhradu úroků z prodlení. Nároková částka pak sestává z příspěvku a paušální náhrady nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky, obojí ve výši dle vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaná ničeho neuhradila i přes předžalobní upomínku zaslanou jí žalobkyní. Žalobkyně následně zevrubně rozvedla žalobní tvrzení a k výzvě soudu doložila výpis z registru vozidel a svého registru. Žalobkyně se z jednání soudu dne 15.12.2020 omluvila, soud tedy věc rozhodl a projednal v její nepřítomnosti s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Žalovaná ve věci při zmíněném jednání uvedla, že nechápe, o co by se mělo jednat, celá tato záležitost s pojištěním již byla vyřešena. Záležitost souvisí s jejím bývalým partnerem, on měl vozidlo pojistit, žalovaná ani nemá řidičský průkaz. Řešila to již v minulosti, přišla jí upomínka, přičemž na základě této upomínky telefonovala žalobkyni, kde celou situaci vysvětlila a zde jí bylo sděleno, že již nic řešit nemusí, protože záležitost s pojištěním byla vyřešena přepsáním na někoho jiného. Žalovaná tedy považuje celou věc za vyřešenou, neví, že by měla cokoliv platit, bylo jí jasně řečeno do telefonu, že nic platit nemusí, navíc se pro ni jedná o vysokou částku, je na tom teď finančně špatně, auto stojí někde v [obec], o tuto záležitost se přestala starat, když se v minulosti s přítelem rozešli, takto auto nějak vypustila. Všechny hovory jsou nahrávány, není tedy jistě problém, aby se daný hovor zjistil, tam bude jasně řečeno, že celou záležitost vyřešila, žalobkyni volala 7.8.2019 ve 14:50 hod. Pokud bude žalované uloženo cokoliv uhradit, mohla by tak činit maximálně po 500 Kč měsíčně s ohledem na další závazky a ztrátu příjmů. K jednání soudu dne 2.2.2021 se žalovaná bez omluvy nedostavila, právní zástupce žalobkyně setrval na žalobě, této závěrem navrhl vyhovět a přiznat žalobkyni náhradu nákladů řízení, přičemž žalobkyně by souhlasila se splátkami v minimální výši 840 Kč měsíčně. Soud provedl následující důkazy a z nich učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně doložila výzvu k úhradě dlužného příspěvku, jak je shora specifikován, adresovanou žalovanému s tím, nechť tak žalovaný učiní do 30 dnů od doručení této výzvy. Z potvrzení provozovatele poštovních služeb vyplynulo, že daná písemnost byla odeslána dne 30.11.2018. Dále žalobkyně doložila upomínku adresovanou žalované k úhradě dlužného příspěvku, jež byla dle přiloženého potvrzení pošty (a dodejky) žalované doručena dne 19.3.2019. Upomínka obsahuje rovněž výstrahu soudního vymáhání daného dluhu. Dále žalobkyně doložila další upomínku adresovanou žalované, bez dokladu jejího odeslání. Dále žalobkyně doložila předžalobní upomínku ze dne 6.12.2019, jež byla dle výpisu z pošty žalované zaslána před podáním žaloby právní zástupkyní žalobkyně. Z výpisu z databáze žalobkyně vyplynulo, že shora uvedené vozidlo se shora uvedeným objemem motoru je v registru silničních vozidel evidováno jako provozované, a to žalovanou, přičemž v době shora uvedené nebylo k tomuto vozidlu uzavřeno pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Z výpisu z registru vozidel Magistrátu města Chomutova ze dne 22.12.2020 vyžádaného soudem vyplynulo, že jako vlastník a provozovatel předmětného shora označeného vozidla je od 28.2.2017 až doposud žalovaná. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalovaná provozovala shora specifikované vozidlo ve shora specifikovaném období bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě příspěvku výzvou odeslanou dne 30.11.2018, následně žalovanou k úhradě upomínala s výstrahou soudního vymáhání dluhu. Dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném od 1.1.2018 (dále jen„ zákon“), nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Dle § 4 odst. 1 zákona jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle § 4 odst. 2 zákona při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Dle § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 zákona je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Dle § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., ve znění účinném od 1.1.2018, činí denní sazba příspěvku u vozidla s objemem válců motoru shora specifikovaným částku 35 Kč. Dle § 2a cit. vyhlášky činí výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla 300 Kč. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má za prokázané, že žalovaná jako provozovatel vozidla specifikovaného shora ve výše zmíněném období neměla k tomuto vozu sjednané pojištění odpovědnosti z provozu. Žalovaná předně argumentovala tím, že vozidlo prakticky provozoval její přítel, žalovaná ani nemá řidičské oprávnění. Dle § 4 odst. 2 zákona se však za provozovatele či vlastníka vozidla považuje ten, kdo je jako provozovatel nebo vlastník zapsán v registru silničních vozidel. Ohledně vlastnictví či provozování vozidla tedy platí pro účely nároku na tzv. příspěvek nepojištěných vymáhaný žalobkyní zákonná fikce shora uvedená. Není tedy rozhodné, zda žalovaná vozidlo fakticky řídí, zda je k řízení oprávněna či zda vozidlem fakticky disponuje. Pokud pak žalovaná argumentovala tím, že vozidlo mělo být„ přepsáno“ a sporovala tak interní výpis žalobkyně svědčící o registraci žalované jako vlastníka, tak tato verze událostí se jevila jako nepravděpodobná, neboť žalovaná zároveň připouštěla, že pro„ přepsání“ vozidla ničeho neučinila a bylo jí telefonicky oznámeno. Soud nicméně s ohledem na skutečnost, že žalovaná sporovala své vlastnictví či provozování dle registru vozidel a žalobkyně předložila pouze důkaz interní povahy, s odkazem na § 120 odst. 2 o.s.ř. vyžádal sdělení přímo z registru vozidel vedeného u zdejšího magistrátu, z nějž vyplynulo, že jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla je od 28.2.2017 až doposud (22.12.2020, kdy byla zpráva vyhotovena) žalovaná. Ohledně žalované tedy platí shora uvedená zákonná fikce vlastnictví a provozování vozidla. Pokud pak žalovaná argumentovala tím, že jí kdosi od žalobkyně měl telefonicky sdělit, že již nic platit nemusí a v této souvislosti navrhovala důkaz záznamem tohoto telefonického hovoru, tak takový důkaz s ohledem na výše uvedené soud shledal nadbytečným. I kdyby totiž bylo potvrzeno, že snad nějaký zaměstnanec či obdobná osoba ve vztahu k žalobkyni žalované cokoliv ústně sdělovala, nemá taková případně prokázaná skutečnost žádný vliv na oprávněnost daného nároku, pokud je uplatněn u soudu a žalobkyně na tomto zjevně trvá. Žalované navíc byla ještě několik měsíců po údajném telefonickém hovoru, k němuž mělo dojít dne 7.8.2019, zaslána předžalobní upomínka, muselo jí tedy být zřejmé, že žalobkyně na svém návrhu trvá. Pokud se pak žalovaná do dané situace dostala protiprávním zaviněním někoho jiného, kdo vozidlem fakticky disponoval, má případně žalovaná možnost se domáhat nároku na náhradu škody či nároku obdobného po této osobě. Jelikož tedy žalovaná byla ve shora uvedeném období registrována jako vlastník a provozovatel vozidla a k tomuto vozidlu nebylo uzavřeno pojištění odpovědnosti z jeho provozu, což vyplývá z důkazů předložených žalobkyní a žalovaná ani netvrdila, a tím méně prokázala, opak, má žalobkyně právo na úhradu příspěvku dle § 4 zákona. Za dané období čítající 110 dní po 35 Kč (§ 2 odst. 1 shora cit. vyhlášky) tedy v celkové výši 3 850 Kč, žalobkyně má pak rovněž právo na paušální náhradu svých výdajů dle § 4 odst. 4 zákona, které dle § 2a shora cit. vyhlášky činí 300 Kč Celkem tedy v součtu dlužná částka odpovídá žalobnímu nároku. Žalovaná byla dle § 4 zákona povinna plnit k výzvě žalobkyně (dle § 573 občanského zákoníku je třeba odeslanou zásilku považovat za doručenou třetí den od jejího odeslání), jelikož tak v dané lhůtě řádně a včas neučinila, je od následujícího dne v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobkyni náleží rovněž úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci plný úspěch a zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokátka v daném případě účelně vykonala dva takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a písemné podání ve věci samé – žaloba) a náleží jí tak odměna a náhrady v celkové výši 600 Kč (2 x 200 + 2 x 100). Náklady na zaslání předžalobní upomínky právní zástupkyní nelze shledat účelně vynaloženými, když dle doložených dokladů byl žalovaný opakovaně vyzýván i samotným žalobcem, a to rovněž s výstrahou soudního vymáhání dluhu (žalobkyně tím konečně pouze plnila povinnost danou § 4 odst. 7 zákona), přičemž náklady na předžalobní upomínky byly žalobkyni přiznány. Co se týče doplnění žaloby k výzvě soudu, tak žalobkyni ničeho nebránilo, aby dané listiny a tvrzení uvedla již v žalobě, nereagovala tak na protistranu či obdobný procesní vývoj ve věci. Dalším úkonem právní služby byla účast při jednání soudu, na níž je třeba již aplikovat obecná ustanovení tarifu. Dle § 7 bod 3 tarifu, náleží odměna ve výši 1 000 Kč za jeden úkon právní služby a rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z [obec] do [obec] a zpět, za níž advokátka nárokovala adekvátní náhradu v rozsahu šesti půlhodin, což je obecně známo, tedy za 600 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokátka požadoval náhradu za danou cestu rovněž v obecně známé adekvátní délce 220 km s vozidlem s průměrnou spotřebou 5,3 l motorové nafty na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 589/2020 Sb. činí náhrada za 1 km 4,40 Kč, dle § 4 písm. a) činí průměrná cena motorové nafty 27,20 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátce náleží 220 x 4,4 + 5,3 x 27,20 x [číslo], tedy celkem 1 285 Kč. Jelikož se právní zástupkyně prostřednictvím substituce účastnila v předmětný den u zdejšího soudu celkem dvou jednání, je třeba náklady na cestovné a za promeškaný čas v celkové výši 1 885 Kč (600 + 1 285) přiznat v jednotlivých věcech v rozsahu jedné poloviny, tedy ve výši 943 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 597 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 3 840 Kč (400 + 2 x 200 + 2 x 100 + 1 000 + 300 + 943 + 597). O splátkách soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když vzal v potaz povahu žalobkyně jakožto specializované právnické osoby zřízené zákonem, dále povahu nároku a také povahu žalované, jež má více nesplacených závazků, což je soudu známo z jeho činnosti. Splátky ve výši 600 Kč měsíčně pak znamenají celkovou úhradu dluhu ve lhůtě zhruba roku a půl včetně nákladů řízení, což s ohledem na výše uvedené nemůže jít k tíži žalobkyně a zároveň neohrozí žalovanou, která sama uváděla, že splátky jen o málo nižší (500 Kč) odpovídají jejím možnostem. Pro ochranu žalobce jako oprávněného pak soud vyslovil podmínku ztráty výhody splátek, jež znamená, že pokud se žalovaná opozdí se splácením svého dluhu byť s jedinou splátkou, stane se tím splatnou celá zbývající nesplacená částka najednou.