8 C 163/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., IČO: IČO žalobce A, se sídlem Adresa žalobce A, právně zastoupeného Jméno žalobce B, advokátkou se sídlem adresa, proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, trvale bytem Adresa žalovaného, s adresou pro doručování Žitná 665, Klášterec nad Ohří, o zaplacení 10 872 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 7 500 Kč a na náhradě nákladů řízení 471 Kč, to vše do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 3 372 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 650,08 Kč od 12. 1. 2025 až do zaplacení, zamítá.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení 10 872 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 10 650,08 Kč ve výši 12 % ročně od 12. 1. 2025 až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 2. 2. 2026 se společností právnická osoba., IČO: IČO, jako původním věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 12. 12. 2024 úvěr ve výši 7 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 11. 1. 2025. Žalovaný úvěr nesplatil, stejně tak sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 150,08 Kč a úrok ve výši 221,92 Kč, a to i přes následné upomínání. Předmětná úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetu, před jejím uzavřením byla prověřena schopnost žalovaného úvěr splatit především prostřednictvím výplatních pásek za dva měsíce nazpět a lustrace v registrech ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI.

2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný ve věci uvedl, že s žalobou je srozuměn a s touto souhlasí, dluh by byl schopen zaplatit do dvou měsíců.

3. Z potvrzení o platbě vyplynulo, že z účtu č. č. účtu společnost právnická osoba. dne 12. 12. 2024 převedla na účet č. č. účtu částku 7 500 Kč. Z informace o vlastníkovi účtu vyplynulo, že druhý zmíněný účet je veden ve prospěch žalovaného. Dále žalobce doložil smlouvu o úvěru č. hodnota ze dne 12. 12. 2024 uzavřenou mezi žalovaným a společností právnická osoba., smlouva není fyzicky podepsána, obsahuje elektronické potvrzení, k této je dále připojen formulář s informacemi o úvěru. Dále žalobce doložil předžalobní upomínku adresovanou žalovanému právní zástupkyní žalobce včetně oznámení o postoupení pohledávky, které byly dle připojeného podacího lístku žalovanému dne 17. 2. 2026 odeslány. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 2. 2026 vyplynulo, že předmětnou pohledávku za žalovaným postoupila společnost právnická osoba. žalobci.

4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Společnost právnická osoba. poskytla dne 12. 12. 2024 žalovanému 7 500 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, jak je shora uvedeno, ten v zásilce odeslané dne 17. 2. 2026 5žalovaného vyzval k zaplacení a oznámil mu postoupení předmětné pohledávky.

5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak velmi obecně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval, tedy postupoval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP, k čemuž nicméně nedoložil žádné důkazy. Soudu tak nezbylo nic jiného než přijmout závěr, že se právní předchůdce žalobce zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nezabýval, resp. tuto skutečnost nijak nedoložil, a že tedy předmětný úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 zákona o SP. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být poučen dle § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit v ohledu zkoumání úvěruschopnosti tvrzení a důkazy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ze dne 23.5.2012).

7. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 7 500 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Soud žalovanému uložil dluh uhradit ve lhůtě dvou měsíců s ohledem na vlastní vyjádření žalovaného a § 160 odst. 1 o.s.ř., když zároveň shledal, že úhrada v dané lhůtě nemůže jít k tíži žalobce s ohledem na povahu dluhu a povahu samotného žalobce jakožto podnikající právnické osoby ve sféře pohledávek.

8. Vyjádření žalovaného učiněné při jednání soudu je možno kvalifikovat jako uznání nároku uplatněného žalobou. Zde soud nicméně shledal, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání a tím vyhovění žalobě v celém rozsahu, nejsou dány. Dle § 99 odst. 1 věta první o.s.ř., připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Dle § 99 odst. 2 věta první o.s.ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. Dle § 153a odst. 2 o.s.ř. nelze rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. Soud s odkazem na § 153a odst. 2 o.s.ř. a § 99 odst. 2 o.s.ř. shledal, že v tomto případě by vydání rozsudku pro uznání bylo v rozporu s právními předpisy. Důvodem pro daný závěr byl procesní stav, kdy žalobce nedoložil řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a tedy neprokázal platnost předmětné úvěrové smlouvy, jak je shora uvedeno a případné plné vyhovění žalobě prostřednictvím rozsudku pro uznání by bylo v rozporu s hmotným právem, konkrétně pak s § 86 a 87 zákona o SP. Vydání rozsudku pro uznání by bylo v hrubém nepoměru s případným nekontumačním rozhodnutím soudu vedeného shora uvedenými závěry, a to výrazně v neprospěch žalovaného, což je dále akcentováno tím, že žalobce je obchodní společností zastoupenou advokátem a žalovaný je spotřebitel. Pokud by žalovaný v řízení zůstal pasivní, mělo by meritorní rozhodnutí soudu stávající podobu a žalovaný by tak byl svým způsobem znevýhodněn za svou aktivitu ve vztahu k dluhu, což odporuje obecným zásadám spravedlivého uspořádání.

9. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, náleží odměna ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokátka v daném případě vykonala tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží jí tak odměna a náhrady v celkové výši 1 500 Kč (3 x 400 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 315 Kč. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 2 615 Kč (800 + 1 500 + 315). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 7 500 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 5 305 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 12 805 Kč tak představuje úspěch žalobce 59 %, úspěch žalovaného 41 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 18 % svých nákladů, z částky 2 615 Kč tedy ve výši 471 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.