8 C 174/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně , právně zastoupený Mgr. jméno příjmení jméno , advokátem se sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované , o zaplacení 99 953,30 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 71 300 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 8.2.2023 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 28 653,30 Kč, úroku ve výši 13 234,71 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 98 353,30 Kč od 2.5.2023 až do zaplacení, úroku z prodlení z částky, úroku z prodlení z částky 28 653,30 Kč za dobu od 8.2.2023 až do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 7 227 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 99 953,30 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 384,38 Kč od 8.2.2023 do 1.5.2023, dále spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 99 953,30 Kč od 2.5.2023 až do zaplacení, dále spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 98 353,30 Kč od 2.5.2023 do zaplacení a spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 234,71 Kč. V odůvodnění uvedl, že uzavřel s žalovanou dne 8.7.2021 úvěrovou smlouvu [číslo] (dále jen„ ÚS“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen„ ÚP“). Před uzavřením smlouvy žalobce řádně prověřil schopnost žalované úvěr splácet, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. [příjmení] je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaná prostřednictvím úvěru čerpala 100 000 Kč, které se zavázala splatit v měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila 28 700 Kč, splátky nehradila řádně a včas, proto žalobce úvěr zesplatnil ke dni 24.1.2023. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 98 353,30 Kč, poplatků ve výši 164 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč.

2. V doplnění žaloby ze dne 18.7.2023 žalobce zevrubně specifikoval, jak dospěl k závěru o tom, že je žalovaná schopna splácet předmětný úvěr s tím, že vychází ze statistického modelu. Pokud pak zohlednil, že žalovaná má příjem 28 000 Kč, tak po odečtení statisticky daných nákladů na živobytí a bydlení, splátek úvěrů mimo žalobce ve výši 3 176 Kč měsíčně a splátek žalobci ve výši 832 Kč, vyšlo, že žalované stále schází dostatek prostředků na splácení předmětné úvěru ve výši 2 050 Kč měsíčně. Dále žalobce uvedl, že žalovanou lustroval v příslušných registrech a vyžádal si výpis z jejího bankovního účtu. Závěrem pak žalobce s odkazem na judikaturu uzavřel, že nelze vyloučit užívání statistických modelů při zkoumání úvěruschopnosti, stejně tak lze vycházet z údajů sdělených spotřebitelem. Žalovaná také předmětný úvěr více jako rok splácela.

3. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila, ač řádně a včas předvolána (fikcí – vhozením do schránky na adrese jejího trvalého pobytu shora), soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Žalobce při jednání soudu navrhl vydání rozsudku pro zmeškání, který soud nevydal, neboť neměl za to, že tvrzení a důkazy jsou dostatečné pro vyhovění žalobě. Žalobce následně k výzvě soudu dle § 118a o.s.ř. nechť doplní tvrzení a důkazy k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované uvedl, že již v daném ohledu i přes výstrahu neúspěchu ve věci ničeho doplňovat nebude a závěrem navrhl žalobě vyhovět.

4. Žalobce předložil ÚS ze dne 8.7.2021 uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalované ve výši 100 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet minimálně po 2 050 Kč měsíčně. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních i údaje o poměrech žalované, a to že je svobodná, a že zaměstnána s měsíčním příjmem 28 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 10 000 Kč. K této žalobce zároveň doložil ÚP.

5. Z listiny označené jako„ Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ vyplynulo, že bylo provedena lustrace žalované v interních registrech žalobce a dále v registru NRKI, CEE, ISIR a MVCR. Dále je zde uvedeno, že žalovaná má příjmy ve výši 28 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 10 000 Kč a výdaje domácnosti pak 10 000 Kč. V listině označené jako„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“ žalobce představuje svou metodiku hodnocení úvěruschopnosti klientů, když zejména uvádí, že používá statistický model, jehož užití zevrubně obhajuje, dále uvádí, že používá lustrace v příslušných registrech a dále zde upozornil, že žádný právní předpis nestanoví konkrétní postup při zkoumání úvěruschopnosti.

6. Z výpisu čerpání žalované vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou od žalobce čerpala celkem 100 000 Kč a uhradila zpět 28 700 Kč, a to ve splátkách v období od 20.8.2021 do 20.9.2022.

7. Dále žalobce doložil výzvu ke splacení úvěru adresovanou žalované ze dne 24.1.2023, kde ji vyzývá k doplacení dluhu do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalované odeslána dne 25.1.2023. V předžalobní výzvě ze dne 9.2.2023 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalované odeslána dne 10.2.2023.

8. Z výpisu z bankovního účtu žalované za období od 5.6.2021 do 8.7.2021 vyplynulo, že žalovaná v mnoha desítkách transakcí utratila za dané období celkem 294 057,94 Kč a zůstala v záporném zůstatku ve výši 25 406,87 Kč, přitom čerpala dva nebankovní úvěry ve výši 105 000 Kč a 110 000 Kč (od [právnická osoba] [anonymizováno] - [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba]), obdržela výplatu 26 560 Kč a dále blíže neurčené platby od fyzických osob (18 300 Kč, 4 000 Kč a 2x 100 Kč) či právnických osob (3 587 Kč a 1 004,07 Kč).

9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s žalobcem shora specifikovanou smlouvu. Žalobce poskytl žalované v této souvislosti celkem 100 000 Kč, žalovaná žalobci v této souvislosti uhradila celkem 28 700 Kč. Žalobce zaslal žalované výzvy shora uvedené.

10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovanou uzavřeli dle § 2395 občanského zákoníku smlouvu o úvěru shora specifikovanou, kde se žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč, což dle výpisu čerpání učinil a žalovaná zaslala žalobci v této souvislosti celkem 28 700 Kč, jak je shora uvedeno. Jednotlivými ujednáními z úvěrové smlouvy se ovšem soud dále nezabýval, protože tuto neshledal platnou s odkazem na skutečnost, že žalobce nedoložil, že by se řádně zabýval schopností žalované úvěr splácet. Z doložených listin pouze vyplývá, že v podepsané smlouvě bylo uvedeno, že žalovaná je svobodná a její příjem činí 28 000 Kč měsíčně. Je zřejmé, že z holého údaje o příjmu žalované, ne zcela věrohodného odhadu výdajů a informace o tom, že je svobodná a příjmy blíže nespecifikovaných dalších členů domácnosti mají činit 10 000 Kč, rozhodně nelze uzavřít ani velmi hrubý závěr o jejích poměrech a tedy také schopnosti splácet úvěr. Jakýkoliv závěr o úvěruschopnosti žalované je nicméně v ostrém rozporu s jediným objektivním důkazem o jejích poměrech, a sice výpisem z bankovního účtu žalované. Z tohoto vyplývá, že příjmy žalované byly nižší, než je deklarováno v listinách žalobce, ale především, že žalovaná byla zjevně osobou finančně zcela nezodpovědnou, pokud je schopna za jediný měsíc skončit v záporném zůstatku ve výši svého měsíčního příjmu, ač v daném měsíci čerpá nebankovní úvěry ve výši 215 000 Kč, obdrží mzdu a ještě další blíže nespecifikované příjmy ve výši zhruba 27 000 Kč. Ze struktury výdajů je pak zřejmé, že se jedná o vyšší desítky položek utracených v restauracích, v obchodem s elektronikou a módou, supermarketech apod. Je tedy vyloučeno, že by se jednalo o náhlý vysoký výdaj, které by bylo nutné saturovat. Za dané situace i při užití jakkoliv sofistikovaných modelů nemohlo být zodpovědně dospěno k závěru, že žalovaná je osobou úvěruschopnou, když z jediného objektivního důkazu o jejích poměrech vyplývá pravý opak, a to velmi výrazně. Skutečnost, že žalovaná byla po určitou dobu schopna úvěr splácet nebo zkrátka byla ve výsledku úvěruschopná, předně nijak nezbavuje žalobce povinnosti úvěruschopnost zkoumat, přičemž není v daném případě vůbec zřejmé, z jakého důvodu byla žalovaná těchto splátek schopna.

12. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku).

13. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalované 100 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobce ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaná v souvislosti se smlouvu uhradila 28 700 Kč, zbývá tedy uhradit 71 300 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož tak žalovaná k doloženým upomínkám žalobce (první odeslaná dne 25.1.2023 a tedy dle § 573 občanského zákoníku doručená třetí pracovní den po odeslání) bezodkladně neučinila, je nepochybně od data 8.2.2023 v prodlení s úhradou dluhu. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 71 300 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.

14. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobce byl ve věci většinově úspěšný a má tak vůči žalované právo na poměrnou část svých nákladů (§ 142 odst. 2 o.s.ř.), když zároveň doložil splnění podmínek daných § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 4 998 Kč a nákladech na právní zastoupení. Dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) náleží advokátu v daném případě odměna ve výši 5 100 Kč za jeden úkon právní služby, přičemž byly účelně vykonány čtyři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby a účast při jednání soudu). Doplnění žaloby soud nepovažuje za účelně vykonané, když žalobci ničeho nebránilo otázku zkoumání úvěruschopnosti obšírněji rozvést již v žalobě a daným doplněním nereagoval na soud či protistranu. Dle § 13 odst. 3 tarifu advokátu dále náleží paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby. Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z [obec] do [obec] a zpět, za níž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu čtyř půlhodin (což je obecně známo), tedy za 400 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z [obec] do [obec] a zpět v adekvátní délce 120 km (rovněž obecně známo), k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z nějž vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 7,9 l benzinu 95 oktanů na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 467/2022 Sb. činí náhrada za 1 km 5,20 Kč, dle § 4 písm. c) činí průměrná cena benzinu 95 oktanů 41,20 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 120 x 5,2 + 7,9 x 41,20 x 120/100, tedy celkem 1 015 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 693 Kč, když soud ověřil, že advokátka je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 32 846 Kč (4 998 + 4 x 5 100 + 4 x 300 + 4 x 100 + 1 015 + 4 833). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 71 300 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 77 746,30 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 28 653,30 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. II tohoto rozsudku, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 50 016,01 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 127 762,31 Kč tak představuje úspěch žalobce 61 %, úspěch žalované 39 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 22 % svých nákladů, z částky 32 846 Kč tedy ve výši 7 227 Kč.