8 C 178/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa , právně zastoupeného anonymizováno jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované IČO , se sídlem adresa žalované , právně zastoupené anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , za účasti na straně žalované: právnická osoba , IČO , se sídlem adresa vedlejší účastnice , o zaplacení 82 516,75 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 82 516,75 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 16.4.2022 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 24 647 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky se shora rovněž specifikovaným příslušenstvím. V odůvodnění uvedl, že [datum] parkoval na místě určeném k parkování v blízkosti kontejnerů na odpad, a to ulici [ulice] v [obec]. Kolem jedenácté hodiny došlo následně k pohybu dvou plastových kontejnerů na odpad, které jsou v majetku žalované. Kontejnery nebyly řádně zajištěné proti pohybu brzdou a původně stály cca 1 m od zaparkovaného vozidla žalobce. Vlivem silného větru se nedostatečně zabrzděné kontejnery posunuly a narazily do žalobcova vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka] (dále jen„ předmětné vozidlo“). Následkem této události došlo k poškození předmětného vozidla, kdy náklady na opravu byly posudkem vyčísleny na 81 016,75 Kč, za vypracování posudku žalobce uhradil 1 500 Kč. Škodu žalobce uplatnil u žalované i u její pojišťovny, kde má žalovaná sjednáno pojištění odpovědnosti. Obě žádosti o náhradu škody byly nicméně zmíněnými subjekty odmítnuty. Žalovaná škodu nevyrovnala ani přes zaslání předžalobní výzvy s tím, nechť tak učiní do 15.4.2022. Žalovaný má dle § 2900 občanského zákoníku učinit vše nezbytné, aby nedošlo ke škodě na cizím majetku, což v tomto případě neučinil, neboť kontejnery, které způsobily škodu na majetku žalobce, nebyly v době škodné události proti pohybu zajištěny.

2. Žalovaná ve svém podání ze dne 6.9.2022 uvedla, že s žalobou nesouhlasí a tuto navrhla zamítnout. Žalovaná již s žalobcem opakovaně komunikovala v minulosti a tomu sdělila, že jeho nárok není oprávněný. Ze strany žalované nedošlo k žádnému pochybení či porušení povinností, resp. k žádnému opomenutí náležitého dohledu na předmětným kontejnerem. Tento byl řádně zabrzděn a umístěn na místě k tomu určeném. Žalovaná nemohla škodě nijak zabránit, když příčinou byly mimořádné klimatické podmínky, dle meteorologických údajů panovalo na daném místě v daném čase proudění vzduchu o rychlosti vichřice. Škoda tedy byly způsobena vyšší mocí, za níž žalovaná nemůže nést odpovědnost.

3. Vedlejší účastník na straně žalované ve svém vyjádření ze dne 5.12.2022 uvedl, že nárok uplatněný žalobou rovněž neuznává a připojuje se k vyjádření žalované.

4. Při jednání soudu dne 16.12.2022 účastníci řízení setrvali na svých stanoviscích. Právní zástupkyně dále uvedla, že jedna věc jen nezabrzdění kontejnerů a druhá věc je ta, že na rozdíl od ostatních kontejnerů v lokalitě nejsou tyto v žádné ohrádce, či obdobně zajištěné a žalovaná tak i tímto nedostatečně předcházela hrozící škodě, když umístila kontejnery nedaleko parkovacích míst, přičemž jí muselo být zřejmé, že silné vichry jsou během roku poměrně obvyklé. Právní zástupce žalované dále dodal, že fotografie předložené žalobcem nevypovídají nic o tom, zda kontejnery byly či nebyly zabrzděné i v momentě nárazu do vozidla. Právní zástupkyně žalobce k tomu odvětila, že žalobce si od té doby průběžně fotí a také natáčí manipulaci s kontejnery v dané lokalitě. Z této vyplývá, že tyto nejsou běžně zajišťovány, či je s nimi jinak obdobně nedostatečně manipulováno.

5. Soud následně žalovanou vyzval dle § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř.“), nechť s výstrahou neúspěchu ve věci doplní tvrzení, jaké konkrétní povětrnostní podmínky (rychlost větru) panovaly v den vzniku škody v centru města Chomutova a z jakého konkrétního důvodu má žalovaná za to, že tyto konkrétní podmínky mohly způsobit pohyb kontejnerů i při vynaložení veškerého náležitého dohledu nad nimi. Dále nechť žalovaná navrhne důkazy k prokázání předchozího tvrzení a k prokázání tvrzení, že kontejnery, které narazily do předmětného vozidla, byly v té době řádně zabrzděny.

6. Žalovaná ve vyjádření ze dne 16.1.2023 doplnila, že dne 28.1.2022 panovaly na místě samém s ohledem na záznamy [obec] hydrometeorologického ústavu (dále jen„ ČHMÚ“) takové povětrností podmínky, kdy rychlost větru dosahovala hodnoty 79,3 km/hod (nejbližší meteostanice k místu škody je v [část obce]), když v [anonymizováno] kraji dosahoval vítr v rozhodné době hodnoty až 118,9 km/hod. Vítr o této síle je hodnocen jako vichřice, což je považováno za vyšší moc a v této souvislosti za případné škody nemůže žalovaný odpovídat. V místě nehody se nenachází žádná meteorologická stanice, a proto se vždy pracuje při šetření škodních událostí z údajů ze stanic nejblíže umístěných. Předmětný kontejner byl řádně zabrzděn a umístěn na obvykle vymezeném místě. V době rozhodné vichřice způsobila na majetku [územní celek] škody, které byly také hlášeny jako pojistné události u příslušné pojišťovny, když plnění z těchto pojistných události bylo také odmítnuto, a to z důvodu vyšší moci.

7. Při jednání soudu dne 17.3.2023 žalobce sdělil, že vozidlo dosud reálně opraveno nemá, stále je čekáno na náhradní díly. Soud následně vyzval právního zástupce žalované, nechť se vyjádří k otázce stanovišť kontejnerů či nádob na odpad a jejich zabezpečení ohrádkami apod., k čemuž právní zástupce sdělil, že k tomuto se vyjadřovat nebude. Žalovaná byla následně opětovně poučena dle § 118a odst. 3 o.s.ř. s výstrahou neúspěchu ve věci, a to v souvislosti s konkrétní rychlostí větru v centru [územní celek] v předmětný den a dále upozorněna, že nevznáší žádnou obranu z pohledu zanedbání zajištění kontejnerů i jiným způsobem než jejich vlastním brzdným systémem.

8. Právní zástupkyně žalovaného závěrem navrhla žalobce vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení. Dále uvedla, že pro přiznání odpovědnosti za škodu musí být splněny dvě podmínky, a sice musí být dána odpovědnost žalovaného ze zákona a musí být prokázán vznik a výše škody. Škodu způsobenou věcí dle § 2937 občanského zákoníku má hradit ten, kdo nad věcí měl mít dohled, což byla v daném případě žalovaná, která zajišťuje dohled nad nádobami na odpad. Fotografiemi bylo prokázáno, že nádoby na odpad v místě, kde došlo ke škodě, nebyly zajištěny, a to žádnou ohrádkou bránící posunu nádob a ani nebyly zcela zajištěny brzdou. Skutečnost, že nejsou vždy zajištěny, žalobce prokázal fotodokumentací jak z místa škodné události, tak z okolí tohoto místa. Jelikož žalobce od vzniku škody sleduje stav brzdění nádob na odpad, tak si povšiml, že od doby škodné události se již stávalo jen velmi zřídka, že by nádoby nebyly řádně zajištěné. K zajištění konkrétních nádob na předmětném místě ve smyslu nějaké ohrádky apod. však nedošlo. Žalovaná neprokázala panování vichřice v daném čase a místě, když nejbližší stanice na měření je až v [část obce], které jsou vzdáleny 10 až 15 kilometrů od [obec]. Svědek [příjmení] o zabrzdění nádoby v době vzniku škody nic nevěděl. Svědek [příjmení] vypověděl, že nádoby poté, co je umístí na místo, vždy zabrzdí, a že se mu nestalo, že by při vysypávání nádob byla nádoba na odpad odbrzděná, což je zcela nevěrohodné tvrzení. Den, kdy došlo ke vzniku škody si ovšem nepamatoval, ani nevěděl, zda měl službu. Svědek je dlouholetý a zjevně loajální zaměstnanec žalobce a jeho výpověď je v rozporu s fotodokumentací žalobce. I pokud by žalovaná prokázala panování vichřice v daném místě a čase, což se jí nepodařilo, tak s odkazem na § 2900 občanského zákoníku nebylo z její strany učiněno vše nezbytné, aby nedošlo na škodě na cizím majetku, neboť nebylo prokázáno, že by nádoby na odpad byly jakkoliv zahrazeny proti posunu, což se činí poměrně běžně, a v takovém místě by se to předpokládalo a nebylo také nicméně prokázáno, že by nádoby na odpad byly v době vzniku škody zabrzděny.

9. Právní zástupce žalované závěrem navrhl žalobu zamítnout a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení. Dále uvedl, že provedeným dokazováním byla jednoznačně vyvrácena oprávněnost žaloby. Žalovaná prokázala tvrzení o panování vichřice v době rozhodné prostřednictvím zpráv ČHMÚ a stejně tak o řádné manipulaci s předmětným kontejnerem, a to souvisejícími interními listinami žalované a z výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení]. <b>Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:</b> 10. Žalobce své účastnické výpovědi uvedl, že nebyl přítomen nárazu kontejnerů do předmětného vozidla, ale byl zde přítomen těsně po události. Ráno přišel donů, vozidlo zaparkoval a bylo v pořádku, následně šel do sousedícího parčíku vyvenčit psa a když se asi po deseti minutách vrátil, vozidlo bylo poškozeno, bylo na něm víko kontejneru, bylo zřejmé, že došlo k nárazu. Co se týče počasí, tak ten den bylo větrno, byl poměrně silný vítr. Během doby, kdy byl venčit psa, žalobce viděl projet popelářské auto, když vozidlo původně parkoval, kontejnery vyvezené nebyly. Následně již ano, s tím, že u každého z kontejnerů bylo zabrzděno jen jedno kolečko. Vítr byl poměrně silný, ale kdyby byly zabrzděné, tak je možné, že by ke škodě nedošlo. Všude v okolí mají také kontejnery ohrádky, či jsou jinak zajištěné, bohužel tyto dva jediné stojí samostatně na chodníku v blízkosti parkovacích míst.

11. Svědek [jméno] [příjmení] ve své výpovědi uvedl, že je zaměstnanec žalované, má na starosti hospodaření s odpady. O předmětné škodné události se dozvěděl od svého vedení, měl za úkol tuto prošetřit. Žalovaná se o škodě dozvěděla od policie, svědek se následně dostavil na dané stanoviště, aby situaci zkontroloval. Zde fyzicky zkontroloval předmětný kontejner, brzdný systém byl funkční a kontejnery byly umístěné na obvyklém místě. V tomto duchu pak sepsal zprávu o této události. Svědkovi nebylo známo, zda byly kontejnery v době vzniku škodu zabrzděné, protože se na místo dostavil až se zpožděním. Zaměstnanci žalobkyně mají za úkol kontejnery brzdit, jsou v tomto ohledu i školeni při nástupu do zaměstnání, dále také probíhá jednou ročně školení o bezpečnosti práce a pracovních postupech, z něhož se pořizuje zápis. Při manipulaci s nádobami na odpad po jejich vysypání mají zaměstnanci za úkol tyto vrátit na původní místo a zabrzdit. Co se týče systému umísťování kontejnerů, tak o tomto si rozhoduje magistrát, stanoviště jsou v jeho majetku, žalovaná je pouze společnost, která se zabývá svozem. [územní celek] je zřizovatelem žalované. O tom, zda někde vznikne kolem kontejnerů ohrádka, nebo budou jinak obdobným způsobem zajištěny, rozhoduje magistrát.

12. Svědek [jméno] [příjmení] ve své výpovědi uvedl, že je již sedmnáct let pracuje u žalované jako závozník. Tato práce mimo jiné spočívá i v manipulaci s kontejnery na odpad v rámci jejich vysypávání. Svědek si již nevzpomněl, zda měl službu a byl v práci 28. 1. 2022. Co se týče obvyklé manipulace s nádobami na odpad, tak tyto jsou vzaty ze svého stanoviště, vysypány do vozů a následně vráceny na původní místo a zabrzděny. Kontejnery mají dvě brzdy, svědek vždy brzdí obě. Svědek byl proškolen, jakým způsobem má danou činnosti vykonávat, než s touto začal. Závozník není řidičem vozidla, jezdí buď na stupačkách v zadní části vozu, případně při delších vzdálenostech vedle řidiče. Svědek si nevzpomněl, že by v minulosti byla řešena náhrada škody z důvodu manipulace s nádobami na odpad. K dotazu, zda se někdy stane, že přijedou vysypávat kontejner a tento je zcela či částečně odbrzděný, svědek uvedl, že tohoto si není vědom, co si vzpomíná, tak kontejnery jsou vždy zabrzděné i při jejich příjezdu.

13. Ze souboru dvou fotografií žalobce vyplynulo, že na těchto je zachyceno předmětné vozidlo, tohoto se dotýkají dva plastové kontejnery na odpad, které se nenacházejí na chodníky, ale drtivou většinou svého objemu ve vozovce, kde je zaparkováno předmětné vozidlo. Víko jednoho z kontejnerů je otevřené proti běžnému směru otevření, tedy do zadní části kontejneru, tímto víkem se pak dotýká přední kapoty předmětného vozidla. Na fotografiích je zachycen brzdný systém jednoho z kontejnerů, je zabrzděna pouze jedna ze dvou přítomných brzd.

14. Dále žalobce doložil technický průkaz předmětného vozidla, z nějž je zřejmá technická specifikace tohoto vozidla včetně registrační značky a dalších obvyklých údajů, mj. také, že jeho vlastníkem je žalobce.

15. Z posudku č. [anonymizováno] ze dne [datum] zpracovaného společností [právnická osoba] vyplynulo, že tento byl zpracován k objednávce žalobce ohledně opravy předmětného vozidla, která je zde podobně specifikována a vyčíslena na 81 016,75 Kč. Z faktury vystavené stejnou společností a připojeným dokladem o zaplacení vyplynulo, že zmíněná společnost za vypracování shora uvedeného posudku žalobci fakturovala 1 500 Kč, které žalobce dne 21.3.2022 uhradil.

16. Ze sdělení ze dne 4.3.2022 vyplynulo, že toto adresovala žalobci [právnická osoba] s.r.o., která tomuto sdělila, že byla pověřena vedlejším účastníkem k likvidaci události spočívající v poškození předmětného vozidla dne 28.1.2022. S ohledem na mimořádné klimatické podmínky v době a místě vzniku škody bylo žalobci sděleno, že nebude vyplaceno pojistné plnění. Shodné závěry pak zmíněná společnost sdělila v dopise ze dne 4.3.2022 [anonymizováno] městu [obec]. Ve vyjádření ze dne 8.3.2022 obdobné skutečnosti sdělila žalobci žalovaná.

17. Z výzvy ze dne 23.3.2022 vyplynulo, že tuto adresovala [právnická osoba]. [anonymizováno], pobočka pro ČR žalované s tím, že tuto s výstrahou soudního vymáhání vyzvala, aby žalobci v souvislosti s předmětnou škodní událostí uhradila žalovanou částku, a to do 15.4.2022. Na tuto výzvu reagovala žalovaná dopisem ze dne 8.4.2022, kde s odkazem na již učiněnou argumentaci sdělila, že z důvodu vyšší moci plnit ničeho nebude.

18. Z likvidační zprávy zpracované vedlejším účastníkem, resp. již zmíněnou [právnická osoba] s.r.o., vyplynulo, že v této byly zaznamenány podrobnosti předmětné události tak, že vlivem větru došlo k posunu nádob na odpad, které narazily do předmětného vozidla a na tomto způsobily škodu. Následně však bylo zjištěno v daném místě a čase, že rychlost větru dosahovala rychlosti vichřice.

19. Z archivu webu [webová adresa] soud zjistil, že 28.1.2022 byl v [anonymizováno] kraji naměřen silný vítr. Na stanici [část obce] dosahala rychlost maxima 79,3 km/h, na jiných místech [anonymizováno] kraje i více (např. [obec], přes 90 km/h aj.), nejvíce pak na [anonymizováno], kde rychlost dosahovala 118,9 km/h.

20. Z místního provozního předpisu žalované č. MPP 211 (ze znění účinného od 1.9.2011 a ze znění účinného od 1.12.2022), konkrétně pak kapitoly 7, prvního odstavce, vyplynulo, že žalovaná stanoví pro své zaměstnance postup pro svoz odpadu, kdy se nádoby na odpad po svém vysypání mají vrátit na původní stanoviště a zajistit proti pohybu brzdami. Celkově se předpis zabývá svozem odpadů, údržbou, vysypáváním a případně také výměnou a opravou nádob na odpad v obci [obec].

21. Z osobních listů zaměstnanců žalované, a to [jméno] [příjmení] (ze dne 7.3.2018), [jméno] [příjmení] (ze dne 10.5.2019) a [jméno] [příjmení] (ze dne 22.10.2014), vyplynulo, že tito byly proškoleni z bezpečnosti práce a dalších zde zmíněných předpisů ve zde uvedených datech. V případě pánů [anonymizováno] a [příjmení] pak i z předpisu MPP 211.

22. Žalobce dále doložil soubor 20 fotografií, na těchto fotografiích jsou zachyceny kontejnery, které nejsou řádně zabrzděné, u většiny fotografií je pak zřejmé, že se zachycený stav nachází na místě škody či v jejím bezprostředním okolí v rámci jedné ulici, resp. křižovatky, což je místně obecně známo, jedná se o lokalitu v centru [územní celek].

23. Ve zprávách ČHMÚ ze dne 2.2.2023 a 23.3.2023 vyplynulo, že dne 28.1.2022 v době od 10:30 hod. do 11:30 hod. byl na stanici [část obce] zaznamenány nárazy větru od 17,5 m/s do 21 m/s, na stanici [příjmení] [jméno] pak nárazy od 15,6 m/s do 21,7 m/s. Právní zástupkyně žalobce k tomu podotkla, že ze zprávy mimo jiné vyplývá, že srážkoměrná stance [obec] není vybavena přístrojem na měření rychlosti větru, je zaznamenáván pouze výskyt větru, který by mohl způsobit škody na majetku a který je hodnocen subjektivně podle rozpoznávacích znaků Beaufortovy stupnice.

24. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne [datum] došlo v důsledku pohybu kontejnerů na odpad, které jsou ve správě žalované, a které jsou běžně umístěny v bezprostřední blízkosti zaparkovaných vozidel v dané lokalitě, k jejich nárazu do předmětného vozidla ve vlastnictví žalobce. Kontejnery nebyly nad rámec jejich vlastního brzdného systému nijak zajištěny. Nárazem došlo k poškození vozidla, jehož oprava odpovídá částce 81 016,75 Kč, dalších 1 500 Kč žalobce vynaložil na kalkulaci a specifikaci škody. V době vzniku škody na daném místě panovaly zhoršené klimatické podmínky, kdy nárazy větru dosahovaly až 21 m/s. Žalobce vyzval žalovanou k předmětnému finančnímu plnění do 15.4.2022 dopisem ze dne 23.3.2022. Na tento žalovaná reagovala dopisem ze dne 8.4.2022, kde oprávněnost nároku žalobce odmítla.

25. Dle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Dle § 2910 věta první občanského zákoníku, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Dle § 2969 občanského zákoníku se při určení výše škody na věci vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

26. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

27. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že důsledkem nárazu kontejnerů ve správě žalobce (správa vyplynula také z výpovědi svědka [příjmení] či místního provozního předpisu žalované) došlo ke škodě na předmětném vozidle ve vlastnictví žalobce. Žalobkyně rovněž nerozporovala výši škody, tak jak ji žalobce doložil a prokázal na základě doloženého posudku, který specifikoval náklady nutné k obnovení předešlého stavu věci a dále prokazatelně uhrazených nákladů na jeho zpracování. Pro úplnost soud dodává, že dle konstantní judikatury a související literatury se do skutečné škody (tedy škody, jíž je škůdce povinen uhradit) započítávají i zbytečně vynaložené náklady související přímo se škodní událostí. Za takové náklady je nutno považovat i zmíněné náklady vynaložené žalobcem na specifikaci škody a zjištění její hodnoty, kdy soud neshledal, že by tyto byly uplatněny v jakkoliv neadekvátní výši.

28. Obrana žalované tak spočívala v podstatě pouze v tom, že škodě nebylo možné z její strany zabránit z důvodu vyšší moci, když v daném místě a čase panovaly podmínky vichřice, kterou je již z její povahy či intenzity nutno považovat za vyšší moc. Soud se ztotožnil s žalovanou v tom, že vítr o síle vichřice nepochybně splňuje znaky vyšší moci, tedy události, která je nahodilá, a které nejde zabránit, a která má schopnost vytvářet škody na majetku, konkrétně pak již i menší škody na stavbách (jak vyplývá ze specifikace obsažené v Beaufortově stupnici, kterou soud považuje za obecně známou, resp. mezinárodně ustálenou obecně používanou klasifikaci rychlosti a povahy větru, která je snadno dostupná každému minimálně prostřednictvím internetu, např. prostřednictvím webu [webová adresa], ale i mnoha a mnoha dalších). Takový zásah vyšší moci pak vylučuje zavinění jako jeden z pojmových znaků náhrady škody dle § 2910 občanského zákoníku a představoval by liberační důvod ve prospěchu žalované. Soud se rovněž ztotožnil s žalovanou v tom, že bylo prokázáno, že na daném místě a v daném čase panovaly klimatické podmínky vichřici odpovídající, byť na spodní hranici, kterou pro vichřici stanoví shora zmíněná stupnice. Zprávy od ČHMÚ pro prokázání této skutečnosti soud považuje za dostatečné i přes námitky vznesené žalující stranou. Lokalita bývalé [územní celek], kde byla rychlost větru o síle vichřice naměřena, je od centra [územní celek] vzdálena vzdušnou čarou zhruba 10 km, což je regionálně obecně známo. Jedná se tedy z pohledu počasí o nepříliš významnou vzdálenost, silné vichry, a to poměrně výrazně, vyplývaly z archivu specifikovaného v odstavci 19. v celém [anonymizováno] kraji napříč celou touto lokalitou v předmětný den. Závěry navíc podpořily i záznamy ze stanice [příjmení] [jméno], které také vypověděly o nárazech větru až o síle vichřice, a to v konkrétní dopolední čas, kdy k předmětné škodě dle žalobce došlo. Byť pak záznamy ze stanice [příjmení] [jméno] mají určité nedostatky či spíše limity, na něž upozorňovala právní zástupkyně žalobce, soud je toho názoru, že tyto závěry je třeba vnímat v celkovém kontextu všech důkazů předložených ohledně síly větru, a které ve vzájemné souvislosti dávají za pravdu verzi žalované.

29. I přes klimatické podmínky odpovídající vichřici však soud shledal, že si žalovaná nepočínala při svém konání při správě nádob na odpad tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na vlastnictví jiného, a to při přihlédnutí k okolnostem případu dle § 2900 občanského zákoníku. I bez ohledu na stav zabrzdění předmětných kontejnerů je soud přesvědčen, že přesto žalovaná zanedbala shora uvedenou povinnost. Z fotografií je patrno, že žalobce zanechal předmětné vozidlo na místě k tomu určeném, tedy na místní komunikaci, a to v její části vyhrazené k parkování. Dále je z fotografií patrno, že kontejnery jsou bez jakéhokoliv dalšího jištění (ohrádka, připoutání kontejnerů k sobě či k jakékoliv opěře) umístěny v bezprostřední blízkosti řady zaparkovaných vozidel, pokud se jedná o první vozidlo v řadě, kterým bylo v předmětný den vozidlo žalobce, se pak jedná o vzdálenost odpovídající zhruba jednomu metru (např. na fotografii na č.l. 87 spisu je dostatečně objektivně vidět, že kontejnery se nacházejí u samého kraje konce chodníku, za nímž začínají parkovací místa, k čemuž soud opakuje, že se jedná o místně známou lokalitu v centru města). S ohledem na značnou blízkost kontejnerů a absenci jejich jakéhokoliv jištění je pak zřejmé, že může poměrně snadno dojít k jejich posunu směrem k vozidlům a nárazu. V případě kontejneru se jedná o zařízení vybavené kolečky pro usnadnění pohybu s tímto zařízením, a to dále zařízením, které v případě zbavení obsahu nemá nijak zásadní váhu a je tedy poměrně dobře pohyblivé. Může tedy dojít k jeho posunu při každém silnějším větru, zvláště za situace, kdy žalovaná pochopitelně nemůže garantovat jeho řádné zabrzdění po celou dobu stání a nemůže ani garantovat, že její zaměstnanci vždy zcela správně dodrží pracovní postup, zvláště pak v provozu v centru města, kdy jsou tito pod tlakem vyřešit vysypání nádoby a její zpětné umístění v co nejkratším čase. Při zohlednění těchto okolností je pak soud přesvědčen o tom, že žalovaná zanedbala svou prevenční povinnost, když nádoby na daném místě nezajistila nad rámec pouhého využití jejich vlastního brzdného systému. Je zřejmé, že v daném místě bylo riziko pohybu nádob a způsobení škody na vozidlech velmi vysoké a technické prostředky pro jeho výrazné omezení či celkové zamezení i velmi jednoduché, jak je již naznačeno shora. Případně žalovaná na toto místo ze zmíněného důvodu vůbec neměla nádoby umísťovat. Opět s odkazem na danou lokalitu v centru města, která je místně známa, soud také dodává, že v této jsou poměrně běžné kovové„ ohrádky“, které zamezují pohybu kontejnerů, a to z jejich povahy i při silném větru, taková bariéry se nachází např. i v rámci křižovatky, v jejímž ústí došlo k předmětné škodné události. Ohledně místní znalosti zmíněné shora pak soud doplňuje, že zmíněné okolnosti jsou dále snadno ověřitelné a dostupné prostřednictvím mapových aplikací a zde dostupných podrobných fotografií lokalit, typicky např. [příjmení] [příjmení] [jméno] či [webová adresa].

30. Jelikož tedy žalovaná s odkazem na výše uvedené porušila svou právní povinnost ve smyslu zanedbání prevence škody dle § 2900 občanského zákoníku, když nezajistila dané kontejnery nad rámec jejich vlastního brzdného systému, případně tyto neumístila na vhodnější a bezpečnější místo, a v přímém důsledku jejich nedostatečného zabezpečení došlo k nárazu do předmětného vozidla a tím ke škodě na vlastnickém právu žalobce, kdy je tedy mezi zaviněným protiprávním jednáním žalované a vzniklou škodou tzv. příčinná souvislost, je žalovaná povinna žalobci uhradit, co tímto způsobila dle § 2910 občanského zákoníku. Již z povahy vzájemného právního vztahu je zřejmé, že doba plnění nebyla mezi stranami sjednána a žalovaná tak byla povinna plnit k výzvě žalobce (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož pak žalovaná k výzvě žalobce ze dne 23.3.2022, nechť tak učiní do 15.4.2022, řádně a včas neučinila, je s úhradou v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobci náleží z žalované částky též úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce nedoložil odeslání či doručení dané výzvy, nicméně ze skutečnosti, že na tuto žalovaná reagovala dopisem ze dne 8.4.2022, je zřejmé, že došlo k jejímu doručení žalované, a to v dostatečné lhůtě před datem k plnění.

31. Pokud pak v řízení zaznělo z výpovědi svědka [příjmení], že žalovaná odpovídá za nádoby na odpad, ale nikoliv za samotná stanoviště kontejnerů, a to i ve smyslu jejich rozvržení a technické stránky, tak k tomu soud nepřihlédl. Soud nemůže dovozovat chybějící tvrzení z obsahu důkazů, tedy ani ze svědeckých výpovědí. Soud opakovaně žalovanou při jednání dne 17.3.2023 vyzval k doplnění tvrzení v daném ohledu, a to i s odkazem na § 118a o.s.ř. Pokud pak žalovaná nesplnila ani primární povinnost tvrzení, stěží pak mohla splnit navazující sekundární povinnost uplatněná tvrzení prokázat. S odkazem na vše výše uvedené tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

32. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měl žalobce ve věci plný úspěch a zároveň doložil splnění podmínek daných § 142a o.s.ř., tedy zaslání předžalobní výzvy. Náklady řízení na straně žalobce spočívaly v nákladech na soudní poplatek ve výši 4 126 Kč a dále v nákladech na právní zastoupení. Dle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) činí v daném řízení odměna advokáta za jeden úkon právní služby 4 420 Kč. Právní zástupkyně žalobce v daném řízení účelně vykonala čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé – žaloba, účast při jednání soudu dne 16.12.2022 a 23.6.2023). Pokud právní zástupkyně požadovala náhradu za předžalobní výzvu a závěrečný návrh, soud neshledal tyto nároky důvodnými. Doloženou předžalobní výzvu zpracovávala [právnická osoba]. [anonymizováno], pobočka pro ČR, [IČO], přičemž z kontextu je zřejmé, že tato tak činila ve prospěch žalobce jakožto pojištěného. Co se týče závěrečného návrhu, tak právní zástupci zde pouze využili volby, kterou jim poskytl soud v tom smyslu, zda chtějí učinit závěrečný návrh ústně do protokolu či dodatečně písemně s ohledem na odročení jednání za účelem vyhlášení rozsudku. Právním zástupcům nicméně nic nebránilo učinit závěrečný návrh do protokolu a zmíněná volba nemůže jít k tíži protistrany ve smyslu navyšování nákladů řízení, které je v daném kontextu třeba kvalifikovat jako neúčelné. Dle § 13 odst. 3 tarifu pak advokátu náleží paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby. Dle § 14 odst. 3 tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o dvě cesty z [obec] do [obec] a zpět, za něž advokátka nárokovala adekvátní náhradu v rozsahu čtyř půlhodin (což je obecně známo), tedy za 400 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokátka požadovala náhradu za cestu z [obec] do [obec] a zpět v adekvátní délce 43 km za jednu cestu tam a zpět (rovněž obecně známo), k čemuž předložila technický průkaz použitého vozidla, z nějž vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 5,5 l motorové nafty na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb. (ve znění účinném od 20.8.2022) činí náhrada za 1 km 4,70 Kč, dle § 4 písm. c) činí průměrná cena motorové nafty 47,10 Kč. Za vykonanou cestu v prosinci roku 2022 tedy advokátce náleží 43 x 4,7 + 5,5 x 47,10 x [číslo], tedy celkem 313 Kč. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 467/2022 Sb. (ve znění účinném do 30.6.2023) činí náhrada za 1 km 5,20 Kč, dle § 4 písm. c) činí průměrná cena motorové nafty 44,10 Kč. Za vykonanou cestu v červnu 2023 tedy advokátce náleží 43 x 5,2 + 5,5 x 44,10 x [číslo], tedy celkem 328 Kč. Žalobci, který se účastnil jednání soudu dne 17.3.2023 a vyhlášení rozsudku bez právní zástupkyně náleží za tyto dva procesní úkony paušální náhradu nákladů ve výši 300 Kč za jeden takový úkon s odkazem na § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených položek činí 24 647 Kč (4 126 + 4 x 4 420 + 4 x 300 + 4 x 100 + 313 + 328 + 2 x 300).