8 C 181/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa , právně zastoupené advokátem Mgr. jméno příjmení , se sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného , v řízení o zaplacení 186 893,12 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 135 543 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 21.7.2022 do zaplacení a náhradě nákladů řízení 32 890 Kč, to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci předem k rukám žalobce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 51 350,12 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 819,04 Kč, úroku z prodlení z částky 3 530 Kč za dobu od 21.7.2022 až do zaplacení a úroku z prodlení z částky 10 216,26 Kč za dobu od 21.7.2022 až do zaplacení, zamítá.

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 28.4.2023 domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit 186 893,12 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 530 Kč od 21.7.2022 až do zaplacení, z částky 145 759,26 Kč ve výši 11,75 % ročně od 21.7.2022 až do zaplacení a dále spolu s kapitalizovanými úroky z prodlení za dobu od 16.11.2021 do 20.7.2022 ve výši 819,04 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovaným prostřednictvím obchodního zástupce žalobce, společnosti [právnická osoba] uzavřeli dne 2.7.2021 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno]. Úvěr byl žalovanému poskytnut ve výši 146 691 Kč za účelem nákupu zboží, čtyřkolky, částka byla poskytnuta prodejci. Žalovaný se v této souvislosti zavázal splatit i sjednaný úrok, celkem pak 193 032 Kč, a to v 72 měsíčních splátkách po 2 681 Kč. Žalovaný neplnil řádně své platební povinnosti a žalobce tak využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr zesplatnil dopisem ze dne 30.6.2022. Dlužná částka pak sestává z dlužné jistiny ve výši 149 289,26 Kč, dlužných poplatků za odeslání upomínek ve výši 300 Kč a 200 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 536 Kč a 36 567,86 Kč. První zmíněná pokuta byla sjednána ve výši 10 % z dlužné splátky za prodlení se splátkou, v daném případě se jednalo o prodlení se splátkami splatnými ve dnech 15.11.2021 a 15.12.2021. Ve druhém případě se jednalo o sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, a to z částky 129 673,26 Kč za dobu od 21.7.2022 do data podání žaloby. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky.

2. Žalovaný ve věci uvedl, že si je vědom uzavření kupní smlouvy s úvěrem, z počátku sjednané splátky hradil, ale následně se domluvil se svým otcem, že zakoupené vozidlo bude po určitou dobu užívat právě otec žalovaného a po tuto dobu bude splátky hradit otec. Následně se ukázalo, že tak otec řádně nečinil, žalovanému tedy asi nezbude než dluh uhradit, mohl by tak učinit ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně. Právní zástupkyně žalobce k tomu uvedla, že po žalobce jsou přijatelné splátky znamenající úhradu dluhu ve lhůtě maximálně dvou let. Při jednání dne 18.8.2023 soud žalobce s odkazem na § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) poučil o nutnosti doplnit důkazy a tvrzení v otázce zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy s výstrahou neúspěch ve věci.

3. Žalobce následně ve svém podání ze dne 6.12.2021 doplnil, že si je své povinnost zkoumat schopnost klientů splácet úvěr dobře vědom a bez zbytku tuto naplňuje. Všechny získané informace pak komplexně analyzuje, jeho postupy jsou také předmětem kontrol České národní banky. Žalobce takto vyhodnocuje informace získané především z registru rizikových subjektů [anonymizováno] banky, registru SOLUS (registr dlužníků, členy jsou zejména banky, pak nebankovní finanční instituce, telefonní operátoři, atd.), ostatních registrů a databází, interní platební morálky klienta, interního [příjmení] [příjmení] [právnická osoba] s.r.o., insolvenčního rejstříku, neplatných dokladů MVČR, centrální evidence exekucí, registru hledaných osob, příjmů a výdajů žalovaného, výdajů na splátky úvěrů, finanční rezervy / disponibilní příjem, demografických a statistických informací (skóringového modelu). Následně žalobce zevrubně popsal jednotlivé registry shora uvedené. Co se týče příjmů, tak žalovaný uvedl, že pobírá 29 000 Kč měsíčně jako operátor výroby u společnosti [právnická osoba], tato částka pak dle šetření žalobce odpovídá příjmům v daném segmentu a lokalitě. Co se týče výdajů, tak žalovaný uvedl, že náklady na bydlení u něj vyjdou na 2 500 Kč měsíčně (uvedl, že bydlí u příbuzných), splátky dalších úvěrů 2 000 Kč a ostatní výdaje na 500 Kč měsíčně. Žalovaný v žádosti dále uvedl, že nemá vyživovací povinnosti, žalobce při výpočtu disponibilního příjmu pak započetl životní minimum ve výši 3 860 Kč. Ze shora uvedeného je pak zřejmé, že žalobce se nespolehl pouze na informace od žalovaného, ale sám zjišťoval hodně informací a tyto systematicky analyzoval. I spotřebitel má povinnost uvádět pravdivé informace, opak může být kvalifikován i jako trestný čin. Právní úprava ani judikatura nestanovuje žádná striktní konkrétní pravidla, co se týče způsobu zkoumání úvěruschopnosti, což potvrzuje i judikatura.

4. Ze smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 26.5.2017 vyplynulo, že tato byla uzavřena mezi žalobcem a společností [právnická osoba], přičemž předmětem smlouvy byla specifika spolupráce ohledně financování nákupu zboží nabízeného zmíněnou společností prostřednictvím žalobce.

5. Ze smlouvy ze dne 2.7.2021 č. [anonymizováno] vyplynulo, že tuto uzavřel žalovaný s žalobcem prostřednictvím shora uvedené společnosti ohledně úvěru na nákup zboží u shora uvedené společnosti. Předmětem smlouvy je úvěr ve výši 146 691 Kč, který se žalovaný zavázal splatit po 2 681 Kč měsíčně po dobu 72 měsíců bezhotovostně. Ve smlouvě je dále vyplněno, že žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, vynaloží na bydlení 2 500 Kč, jeho čistý měsíční příjem činí 29 000 Kč, měsíční příjem domácnosti činí 29 000 Kč, splátky úvěrů činí u žalovaného 2 000 Kč a jiné výdaje žalovaného pak činí 500 Kč. Ke smlouvě žalobce dále doložil sazebník, formulář s informacemi o úvěru a úvěrové podmínky.

6. Z potvrzení o platbě vyplynulo, že žalobce ve shora uvedené souvislosti dne 7.7.2021 uhradil celkem 146 691 Kč. Dále žalobce doložil tabulku, v níž jsou specifikovány splátky žalovaného na předmětný dluh včetně jejich další položkové specifikace. Z přehledu plateb žalovaného vyplynulo, že na předmětný dluh uhradil celkem 11 148 Kč. Z druhé tabulky označené jako tabulka umoření vyplynulo, že žalovaný měl v dané souvislosti uhradit celkem 9 875 Kč.

7. Dále žalobce doložil oznámení adresované žalovanému, kde tomuto oznamuje, že z důvodu porušení povinností ze strany žalovaného zesplatňuje předmětný úvěr a vyzývá žalovaného k úhradě dluhu do 20.7.2022. Dle připojené dodejky byla tato písemnost ve sféře dispozice žalovaného dne 7.7.2022.

8. Dále žalobce doložil předžalobní upomínku adresovanou žalovanému, jež byla dle připojené podacího archu žalovanému odeslána dne 3.1.2023.

9. Dále žalobce předložil výpis ze svého interního systému, z nějž vyplynulo, že v případě žalovaného zde byla evidována lustrace ve shora uvedených registrech (v doplnění žaloby). Z další tabulky z interního systému žalobce vyplynulo, že v této byly zaneseny údaje o žalovaném a o předmětném úvěru. Co se týče poměrů žalovaného, nad rámec uvedený shora ve specifikaci úvěrové smlouvy zde bylo dále uvedeno, že žalovaný žije v typu bydlení„ u známých nebo příbuzných“.

10. Dále žalobce doložil potvrzení o platbách na účet žalovaného svědčících o tom, že mu [právnická osoba] [příjmení] zaslala dne 11.6.2021 částku 31 907 Kč a dne 12.5.2021 částku 28 160 Kč.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel celkem 146 691 Kč, resp. tyto finance byly v souladu se smlouvou převedeny na účet třetí osoby jako úhrada kupní ceny zboží zakoupeného žalovaným. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil před podáním žaloby 11 148 Kč. Žalobce doručil žalovanému shora uvedenou výzvu dne 7.7.2022, následně také žalovanému odeslal předžalobní upomínku.

12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 146 691 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli, přičemž daný právní předpis v dané situaci žalobci ukládá, aby se zabýval schopností spotřebitele splácet úvěr (§ 86 odst. 1 zákona o SP). V daném případě však žalobce neprokázal, že by tak v souladu se zákonem a navazující judikaturou učinil, když do znění smlouvy byly pouze bez dalšího zaneseny určité kusé informace o majetkové sféře žalovaného, jak jsou shora zmíněny, které navíc nejsou zcela nevěrohodné.

14. Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení. Pokud žalobce odkazuje na obecné zásady poctivosti v právním styku, tak v daném případě není objasněno za jakých okolností a z jakého důvodu mají údaje o majetkové sféře vyplněné ve smlouvě či tabulce ze systému žalobce stávající podobu. Podstatné ale je, že poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, nedošlo (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015).

15. Žalobce nijak nedoložil, že by kromě příjmů za období dvou měsíců jakoukoliv z informací získaných od žalovaného alespoň elementárně ověřil, disponoval nějakým dokladem, který by danou skutečnost osvědčoval, když sám uváděl, že významně pracoval s pravděpodobnostními modely. Již takový postup není zcela v souladu s dikcí zákona a navazující judikatury, která ukládá individuální přístup ke každému jednotlivému případu. Obecně nelze jistě užití pravděpodobnostních modelů vyloučit, nicméně nikoli bez dalších dokladů a s nevěrohodnými vstupními údaji, kdy veškeré výdaje žalovaného kromě bydlení a splátek úvěrů, tedy na stravu, ošacení, hygienu či zábavu, mají činit naprosto nevěrohodných 500 Kč Tyto pak shledává v podstatě nevěrohodnými i žalobce, který k výdajům deklarovaným žalovaným připočítává částku životního minima, která však má zcela omezenou vypovídající hodnotu, když je obecně známo, že prakticky nikdo nemá fakticky životní náklady pouze v této výši. Také údaje o výdajích žalovaného na bydlení jsou nepravděpodobné, když náklady na bydlení ve výši 2 500 Kč měsíčně jsou bez dalšího zjevně podhodnocené. Obvyklé ceny nájemného a souvisejících výdajů (teplo, voda, elektřina, internet apod.) jsou i mnohonásobně vyšší. Žalobce sice v daném ohledu eviduje informaci, že žalovaný má bydle u příbuzných či známých, nicméně příjmy„ domácnosti žalovaného“ jsou ve shodné výši jako samotné příjmy žalovaného, není tedy zřejmé, že by domácnost udržoval s někým, kdo má nějaké příjmy a může tak hradit alespoň část výdajů. Platební styk mezi stranami byl činěn bezhotovostně, žalobci tedy nic nebránilo učinit alespoň to minimum, že by si od žalovaného opatřil výpis z jeho bankovního účtu za několik měsíců nazpět, který by mu poskytl poměrně ucelený a věrohodný obrázek o majetkových poměrech žalovaného, o jeho bilanci příjmů a výdajů. Za shora popsaného stavu soud nemohl dospět k závěru, že se žalobce řádně a odpovědně zabýval schopností žalovaného předmětný úvěr splácet. K jednání soudu dne 3.10.2023 se již žalobce nedostavil, vzdal se tedy možnosti být v daném ohledu opětovně poučen dle § 118a o.s.ř.

16. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku), k čemuž došlo i v daném případě.

17. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalovanému 146 691 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku), a to ponížené o úhrady žalovaného ve výši 11 148 Kč na výsledných 135 543 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jako první výzvu k zaplacení lze dle názoru soudu z dostupných důkazů kvalifikovat až první prokazatelně doručenou výzvu, a to oznámení o zesplatnění úvěru, které bylo ve sféře dispozice žalovaného dne 7.7.2022 s tím, nechť žalovaný dluh uhradí do 20.7.2022. Jelikož do tohoto data žalovaný neplnil, je ode dne následujícího v prodlení s plněním závazku a žalobci náleží též úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), tedy dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 135 543 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když měl žalobce v řízení většinový úspěch a zároveň doložil splnění podmínek dle §142a o.s.ř. (zaslání předžalobní upomínky). Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 9 345 Kč a náklady na právní zastoupení. Dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) náleží advokátu v daném případě odměna ve výši 8 580 Kč za jeden úkon právní služby, přičemž byly účelně vykonáno pět takových úkonů (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, písemné doplněné žaloby a účast při jednání soudu). Dle § 13 odst. 3 tarifu advokátu dále náleží paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby. Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z [obec] do [obec] a zpět dne 18.8.2023, za níž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu osmi půlhodin (což je obecně známo), tedy za 800 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z [obec] do [obec] a zpět v adekvátní délce 220 km (rovněž obecně známo), k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z nějž vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 3,9 l motorové nafty na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 467/2022 Sb. ve znění účinném od 1.7.2023 činí náhrada za 1 km 5,20 Kč, dle § 4 písm. c) činí průměrná cena motorové nafty 34,40 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 220 x 5,2 + 3,9 x 34,40 x 220/100, tedy celkem 1 440 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 9 795 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobce tedy činí celkem 65 780 Kč (9 345 + 5 x 8 580 + 5 x 300 + 8 x 100 + 1 440 + 9 795). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 135 543 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 154 741,83 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 51 350,12 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. II tohoto rozsudku, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 53 977,93 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 208 719,76 Kč tak představuje úspěch žalobce 74 %, úspěch žalovaného 26 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 48 % svých nákladů, z částky 65 780 Kč tedy ve výši 32 890 Kč.

19. O splátkách soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Zde přihlédl k povaze žalobce jako právnické osoby zabývající podnikáním s úvěry ve značném rozsahu, kde přisouzená částka je sice obecně významnou ovšem nikoli pak zdaleka v takové míře pro žalobce. Splátky soud určil ve výši, která umožňuje celkové splacení dluhu v maximální možné lhůtě tří let, tedy dříve, než bylo dohodnuto splacení dluhu v uzavřené smlouvě. Nyní přiznané splátky jsou také zhruba dvojnásobné oproti splátkám sjednaným ve smlouvě. Pro ochranu žalobce jako oprávněného pak soud vyslovil podmínku ztráty výhody splátek, jež znamená, že pokud se žalovaný opozdí se splácením svého dluhu byť s jedinou splátkou, stane se tím splatnou celá zbývající nesplacená částka najednou.