8 C 183/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A, narozený dne Datum narození žalobce A, bytem Adresa žalobce A, zastoupeného Jméno žalobce B, narozenou dne Datum narození žalobce B, bytem Adresa žalobce A, proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, trvale bytem Adresa žalovaného, o určení výživného pro zletilé dítě,

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce od 1. 1. 2025 ve výši 5 500 Kč měsíčně, a to vždy do každého 25. dne v měsíci k rukám žalobce.

II. Nedoplatek na výživném za období od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 pro žalobce ve výši 66 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit v měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci k rukám žalobce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Co do hrazení výživného ve výši 1 500 Kč měsíčně v době od 1. 1. 2025 dále se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 11. 9. 2025 domáhal proti žalovanému určení výživného ve výši 7 000 Kč měsíčně počínaje 1. 1. 2025. V odůvodnění uvedl, že žalovaný je jeho otec, po rozchodu rodičů před několika lety zůstal žalobce v péči matky, s níž žije doposud. V roce 2021 žalobce začal studovat první ročník právnická osoba právnická osoba a právnická osoba škola, příspěvková organizace. Aktuálně je žalobce žákem čtvrtého ročníku zmíněné školy. Matka žalobce pracuje s průměrným příjem 30 000 Kč hrubého, nad rámec vybavení bytu, kde se zdržují ničeho nevlastní. Otec dříve pracoval ve Anonymizováno, aktuální poměry nejsou žalobci známy. V souvislosti se studiem matka žalobce vynaloží 600 Kč až 700 Kč měsíčně, další náklady vznikají v souvislosti se zájmovou a sportovní činností žalobce. Žalovaný uzavřel s matkou žalobce mimosoudní dohodu, kdy se počínaje lednem 2024 zavázal přispívat na výživu žalobce 3 000 Kč měsíčně. Tuto dohodu od ledna 2025 neplní, na výživu žalobce nic nepřispívá.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu setrval na žalobě.

3. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Z rodného listu žalobce vyplynulo, že jeho otcem je žalovaný, jeho matkou je Jméno žalobce B. Z dohody ze dne datum vyplynulo, že tuto uzavřel žalovaný s matkou žalobce s tím, že žalovaný se zde zavázal přispívat na výživu žalobce 3 000 Kč měsíčně. Z potvrzení shora uvedené školy vyplynulo, že žalovaný je v době od 1. 9. 2025 do 30. 6. 2026 studentem 4. ročníku denního studia. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že v souvislosti se školou hradí zhruba 700 Kč měsíčně, jedná se o učebnice, pomůcky a příspěvky na maturitní ples. Žádné speciální výdaje se zdravotním stavem nemá, Anonymizováno, v této souvislosti vynaloží zhruba 3 500 Kč ročně. Co se týče koníčků, chodí hrát Anonymizováno, v této souvislosti vynaloží zhruba 7 000 Kč ročně. Co se týče kulturního a jiného vyžití, má běžné koníčky, chodí s přáteli do kina a sportovat, v této souvislosti vynaloží cca 1 500 Kč měsíčně. Na ošacení, stravu a hygienu vydá zhruba 6 000 Kč měsíčně. Na výživném žalovaný od 1. 1. 2025 ničeho neuhradil.

4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobce, jehož otcem je žalovaný, byl v rozhodném období (tedy od 1. 1. 2025 až do současnosti) studentem střední školy, náklady žalobce představují shora uvedené sumy. Žalovaný na výživu žalobce od 1. 1. 2025 ničeho neplatí, ač s matkou žalobce uzavřel dne 1. 1. 2024 smlouvu, v níž se zavázal hradit výživné 3 000 Kč měsíčně.

5. Dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník) mají předci a potomci vyživovací povinnost. Dle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle § 913 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Dle § 922 odst. 1 občanského zákoníku lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného právnická osoba i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V dané věci je zřejmé, že žalobce ve věku blízkém samotné zletilosti jakožto student prezenčního studia střední školy není osobou schopnou se samostatně živit, neboť se studiem připravuje na budoucí povolání. Jedná se tedy o situaci, jíž předvídá § 911 občanského zákoníku jakožto předpoklad pro přiznání výživného, a to ve vztahu k osobám s vyživovací povinností, jimiž jsou rodiče žalovaného, tedy i žalovaný (§ 910 občanského zákoníku). V případě přípravy na budoucí povolání a v takto nízkém věku, vyživovací povinnost nezaniká zletilostí oprávněného. Z provedeného dokazování vyplynulo, že veškeré potřeby žalobce uspokojuje pouze jeho matka, žalovaný nepřispívá v rozhodné době ničeho. Pro úplnost soud dodává, že s ohledem na zletilost žalovaného již dohoda uzavřená mezi žalovaným a matkou žalobce postrádá právní relevanci mezi účastníky řízení, nicméně stále je dokladem toho, že žalovaný si musel být své vyživovací povinnosti vědom a schopen přispívat minimálně 3 000 Kč měsíčně.

7. Při určení výše výživného soud v souladu s § 913 občanského zákoníku zohlednil potřeby žalobce, majetkové poměry žalovaného pak pouze fiktivně s ohledem na pasivitu žalovaného v řízení. Konkrétně pak soud především zohlednil, že žalobce nemá žádné zvýšené výdaje (významně zhoršený zdravotní stav, velmi nákladné koníčky apod.) kromě výdajů obvyklých, přičemž i náklady na studium žalobce jsou poměrně nízké s ohledem na typ studia a skutečnost, že navštěvuje školu v místě svého bydliště. Celkové výdaje na žalobce představují při zprůměrování shora uvedených nákladů částku zhruba 9 000 Kč měsíčně, do nichž ovšem nejsou zahrnuty náklady na bydlení, které saturuje matka žalobce a dále také případná tvorba úspor (§ 917 občanského zákoníku). Pro účely kvantifikace potřeb žalobce tedy soud vycházel z částky 11 000 Kč měsíčně. Pokud se pak mají oba rodiče podílet na výživě shodně, vychází, že otec by měl přispívat částkou 5 500 Kč měsíčně. K tomu soud dodává, že matka žalobce nad rámec finančního zajištění také zajišťuje faktickou péči o žalobce, kterou samozřejmě ani kvantifikovat nelze a je v rámci výchovy a výživy zcela zásadní.

8. Soud nezjistil poměry žalovaného, neboť žalobci známy nebyly a žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Soud tedy vycházel pouze z potřeb žalobce, jak je shora uvedeno, k čemuž dodává, že v případě nedoložení poměrů osobou povinnou, tedy žalovaným, k čemuž s ohledem na pasivitu žalovaného došlo, by soud mohl vycházet z fiktivních příjmů povinného ve výši až pětadvacetinásobku životního minima (tedy částky ve výši více než 100 000 Kč) dle § 917 občanského zákoníku. Výživné, k jehož platbám by byl žalovaný povinován, by pak tedy bylo ještě výrazně vyšší. „Doporučené výchozí rozmezí pro stanovení výše výživného za účelem sjednocení rozhodovací praxe soudů v otázkách výživného na nezaopatřené děti“ publikované v roce 2010 Ministerstvem spravedlnosti ČR pak s ohledem na věk žalobce (18 a více let) doporučuje stanovit výživné ve výši 19 % až 25 % příjmu povinného. Stanovené výživné ve výši 5 500 Kč měsíčně tedy dle tohoto vzorce odpovídá příjmům zhruba 22 000 Kč čistého až 28 900 Kč čistého, tedy příjmům na hranici průměru či mírně pod ní, jichž lze poměrně běžně dosáhnout. Z řízení nevyplynulo, že by měl žalovaný jiné vyživovací povinnosti či jakékoliv náklady nad obvyklou míru.

9. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl žalobce ve věci většinový úspěch a měl by tak právo na poměrnou část nákladů řízení. Žalobce však žádné náklady řízení neuplatnil, proto soud rozhodl o nákladech řízení, jak je shora uvedeno. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.