8 C 192/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: právnická osoba ., IČO: IČO , se sídlem adresa zastoupeného advokátem Jméno advokáta , se sídlem Adresa advokáta , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , trvale bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 158 506,85 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 152 217,32 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 6 289,53 Kč, úroku za dobu od 25. 5. 2024 do 6. 11. 2024 ve výši 11 277,05 Kč, úroku z prodlení za dobu od 31. 5. 2025 do 31. 10. 2024 ve výši 640,59 Kč, úroku ve výši 12,7 % ročně z částky 158 007,85 Kč za dobu od 14. 2. 2025 až do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 158 007,85 Kč za dobu od 14. 2. 2025 až do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 22 714 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 158 506,85 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. II tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „Banka“), dne 30. 1. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 12,70 % ročně formou 60 měsíčních splátek po 4 520 Kč. Banka před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného lustracemi v registrech NRKI, BRKI, SOLUS či insolvenčním rejstříku. V daném ohledu žalobce upozornil, že žalovaný po dlouhou dobu úvěry splácel s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 27. 9. 2023. Žalovaný podmínky smlouvy řádně neplnil, proto Banka využila svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr prohlásila za splatný ke dni 13. 11. 2024. Dlužná částka pak představuje neuhrazenou jistinu ve výši 158 007,85 Kč, poplatky ve výši 499 Kč a úroky shora uvedené. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s žalobcem dne 18.9.2023. Žalovaný byl upomenut k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně.

2. V doplnění žaloby ze dne 4. 11. 2025 žalobce uvedl, že Banka splnila své zákonné povinnosti ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Vycházela z údajů sdělených žalovaným, ale s těmito se nespokojila a dále provedla lustrace v dostupných databázích.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, k jednáním soudu se bez omluvy nedostavil ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu setrval na žalobě, po seznámení s poučením soudu dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., že je třeba v rámci úspěchu ve věci prohloubit tvrzení a důkazní návrhy v otázce úvěruschopnosti již ničeho nedoplnil.Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 1. 2023 vyplynulo, že tuto uzavřela Banka s žalovaným, kdy předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 200 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem v 60 měsíčních splátkách po 4 520 Kč. Jako nedílná součást smlouvy byly sjednány též produktové podmínky, obchodní podmínky a ceník, které žalobce rovněž doložil, žalovaný v tentýž den podepsal též formulář s informacemi o úvěru. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb vyplynulo, že tuto uzavřela Banka s žalovaným s tím, že tomuto mj. povede bankovní účet. Místo podpisu žalovaného jsou u shora uvedených listin připojeny elektronické certifikáty o podpisu na dálku.

5. Z výpisu z úvěrového účtu a platební historie vyplynulo, že žalovaný čerpal předmětný úvěr ve výši 200 000 Kč, v souvislosti s tímto úvěrem uhradil celkem 47 782,68 Kč.

6. V žádosti ze dne 30. 1. 2023 vyplynulo, že se jedná o formulář Banky, kde jsou uvedeny osobní a kontaktní údaje o žalovaném. Je zde uvedeno, že žije v družstevním bytě s družkou, je zaměstnán s příjmem 35 000 Kč měsíčně. Výdaje na bydlení činí 10 000 Kč, výdaje na živobytí 2 000 Kč a rodinné a ostatní náklady pak 5 000 Kč. Součástí tabulky je též výpočet, který zohledňuje shora uvedené příjmy a výdaje, které v sekci životních nákladů navyšuje na 4 470 Kč s tím, že žalovanému zbývá k volnému užití 15 047 Kč měsíčně. Shora uvedené závěry pak Banka shrnuje též v listině označené jako Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, kde dále uvádí též žalobní tvrzení ohledně šetření ve shora zmíněných registrech, které vyplynulo jako pozitivní ve prospěchu poskytnutí úvěru.

7. Dále žalobce doložil výpis z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od října 2022 do prosince 2022. Z výpisu za říjen 2022 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil 313,76 Kč, konečný zůstatek činil 7 237,88 Kč. Příjmy účtu činily 77 645 Kč a výdaje 70 720,88 Kč. Příjmy jsou tvořeny převodem od společnosti , právnická osoba, ve výši 37 027 Kč, zbytek jsou blíže neurčené bezhotovostní převody případně označené jako „výkup odpadu“. Z výpisu za listopadu 2022 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil 7 237,88 Kč, konečný zůstatek činil 5 802,40 Kč. Příjmy účtu činily 84 354,50 Kč a výdaje 85 789,98 Kč. Příjmy jsou tvořeny převodem od společnosti , právnická osoba, ve výši 36 054 Kč, zbytek jsou blíže neurčené bezhotovostní převody případně označené jako „výkup odpadu“. Z výpisu za prosinec 2023 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil 5 802,40 Kč, konečný zůstatek činil 1 099,17 Kč. Příjmy účtu činily 77 699 Kč a výdaje 82 402,23 Kč. Příjmy jsou tvořeny převodem od společnosti , právnická osoba, ve výši 34 046 Kč, zbytek jsou blíže neurčené bezhotovostní převody případně označené jako „výkup odpadu“.

8. Dále žalobce doložil i historický výpis z bankovního účtu žalovaného č. , hodnota, za dobu od 19. 7. 2022 do 12. 2. 2025. Za dobu od poskytnutí předmětného úvěr, tedy od 30. 1. 2023 dále soud žádná skutková zjištění z daného důkazu nečinil, neboť nemají žádný význam pro posuzovanou věc, když ilustrují poměry žalovaného až po poskytnutí předmětného úvěru. Z výpisu je dále patrno, že příjmy účtu činily 964 057,28 Kč a výdaje byly shodné. Příjmy účtu za srpen 2022 činily 5 989 Kč, výdaje činily 4 532 Kč. V září 2022 činily příjmy 4 614 Kč, výdaje činily 6 866 Kč. V říjnu 2022 činily příjmy 1 213 Kč, výdaje činily 1 405,88 Kč. V listopadu 2022 činily příjmy účtu 500 Kč, výdaje nebyly žádné. V prosinci 2022 účet neměl žádné příjmy a výdaje. V lednu 2023 činil příjem účtu 200 000 Kč (předmětný úvěr) a výdaje činily 175 000 Kč.

9. Z oznámení ze dne 13. 11. 2024 vyplynulo, že Banka oznámila žalovanému, že prohlašuje předmětný úvěr za splatný.

10. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 8. 4. 2025 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího archu byla tato výzva žalovanému odeslána před podáním žaloby.

11. Z oznámení ze dne 13. 3. 2025 vyplynulo, že Banka oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci. Dle přiloženého podacího archu bylo toto oznámení žalovanému odesláno.

12. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2024 a navazující smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2025 uzavřených mezi žalobcem a Bankou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným.

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Banka s žalovaným uzavřela smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 200 000 Kč, žalovaný v této souvislosti splatil celkem 47 782,68 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který byl zaznamenán v žádosti o úvěr. Banka disponovala výpisy z bankovních účtů žalovaného, jak jsou shora specifikovány. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.

14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o úvěru ve znění účinném od 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 200 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitý úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak velmi obecně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

16. Z provedeného dokazování nevyplývá, že Banka disponovala jediným objektivním podkladem o poměrech žalovaného, a tím byly výpisy z jeho bankovních účtů. Z těchto je patrný příjem žalovaného ze zaměstnání v poměrně solidní výši zhruba 35 000 Kč měsíčně, což odpovídá žádosti o úvěr. Z výpisů je ovšem také patrno, že další okolnosti poskytnutí úvěru nesvědčí. Účet, na nějž byl vyplacen předmětný úvěr, vykazoval až do jeho poskytnutí pouze minimální obraty v řádu nižších jednotek tisíc Kč se zhruba nulovou bilancí. Účet č. č. , č. účtu, sice vykazoval vysoké obraty nad rámec příjmy ze mzdy, nicméně z těchto není zřejmé, o jaké finance se mělo jednat, přičemž tyto byly obratem v podstatě zcela spotřebovány. Zůstatky v prezentovaném období byly v řádu jednotek tisíc Kč, z části zůstatky nepostačovaly ke splátkám předmětného úvěru (4 520 Kč měsíčně), když např. zůstatek k prosinci 2022 činil pouze 1 099,17 Kč, zůstatek za září 2022 činil 313,76 Kč a zůstatek za listopad 2022 splátku předmětného úvěru přesahoval jen minimálně (5 802,40 Kč). Výdaje na živobytí deklarované v žádosti o úvěr ve výši 2 000 Kč jsou zcela nepravděpodobné, stejně tak hodnota uváděná následně Bankou ve výši zhruba dvojnásobné. Tyto údaje jsou pak zcela v rozporu s hodnotami vyplývajícími z bankovních účtů žalovaného. Pouze na základě výše uvedeného nelze dle názoru soudu shledat, že žalovaný byl osobou úvěruschopnou, z doložených důkazů a tvrzení spíše vyplývá opak. Skutečnost, že žalovaný byl po určitou dobu schopen úvěr splácet nebo zkrátka byl ve výsledku úvěruschopný, nijak nezbavuje poskytovatele úvěru povinnosti úvěruschopnost zkoumat. Není pak ani zřejmé, z jakých finančních prostředků se tak dělo, zda se poměry žalovaného v průběhu čas nezměnily a nelze automaticky uzavřít, že se tak dělo z důvodu jeho dostačujících majetkových poměrů v době uzavření předmětné smlouvy.

17. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 200 000 Kč poníženou o již provedené úhrady ve výši 47 782,68 Kč na výsledných 152 217,32 Kč. Soud pak ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o úvěru spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musel být žalovaný vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, datum zaslání předžalobní upomínky).

18. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobce byl ve věci většinově úspěšný a má tak vůči žalovanému právo na poměrnou část svých nákladů (§ 142 odst. 2 o.s.ř.), když zároveň doložil splnění podmínek daných § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 6 341 Kč a nákladech na právní zastoupení. Dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „tarif“) náleží advokátu v daném případě odměna ve výši 7 460 Kč za jeden úkon právní služby, přičemž byly účelně vykonány tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání soudu). S ohledem na skutečnost, že v doložené předžalobní výzvě absentuje širší právní posouzení věci a také širší posouzení skutkové, je třeba takovou výzvu považovat za tzv. jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) tarifu a přiznat za ni odměnu poloviční, v daném případě tedy 3 730 Kč. Poměrně stručné doplnění žaloby ohledně zkoumání úvěruschopnosti soud neshledává účelně vykonaným, když žalobci ničeho nebránilo dané skutečnosti o splnění zákonné povinnosti uvést již v žalobě. Dle § 13 odst. 4 tarifu advokátu dále náleží paušální náhrada nákladů ve výši 450 Kč za každý úkon právní služby. Dle § 14 odst. 3 tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z , adresa, a zpět, za níž advokátka nárokovala adekvátní náhradu v rozsahu šesti půlhodin (což je obecně známo), tedy za 900 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z , adresa, a zpět v adekvátní délce 220 km (rovněž obecně známo), k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z nějž vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 9,8 l benzinu 95 oktanů na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 475/2024 Sb. činí náhrada za 1 km 5,80 Kč, dle § 4 písm. a) činí průměrná cena benzinu 95 oktanů 35,80 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 220 x 5,8 + 9,8 x 35,80 x 220/100, tedy celkem 2 048 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 6 481 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobce tedy činí celkem 43 680 Kč (6 341 + 3 x 7 460 + 3 730 + 4 x 450 + 900 + 2 048 + 6 481).

19. Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 152 217,32 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení celkem 48 394,46 Kč (jistina a příslušenství specifikované ve výroku č. II tohoto rozsudku). Z celkového předmětu řízení ve výši 200 611,78 Kč tak představuje úspěch žalobce 76 %, úspěch žalovaného 24 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 52 % svých nákladů, z částky 43 680 Kč tedy ve výši 22 714 Kč.