8 C 195/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., IČO: IČO žalobce A, se sídlem Adresa žalobce A, zastoupeného Jméno žalobce B, advokátkou se sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, trvale bytem Adresa žalovaného, o zaplacení 364 245,78 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 237 621,39 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 126 624,39 Kč, úroku 14,9 % ročně z částky 160 641,27 Kč od 28. 7. 2025 do 24. 8. 2025, úroku 12 % ročně z částky 160 641,27 Kč od 7. 8. 2025 do zaplacení, úroku 12 % ročně z částky 160 641,27 Kč od 25. 8. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 6 177,82 Kč, úroku 17,9 % ročně z částky 88 603,95 Kč od 28. 7. 2025 do 24. 8. 2025, úroku 12 % ročně z částky 88 603,95 Kč od 7. 8. 2025 do zaplacení, úroku 12 % ročně z částky 88 603,95 Kč od 25. 8. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 5 587,65 Kč, úroku 16,9 % ročně z částky 101 017,17 Kč od 28. 7. 2025 do 24. 8. 2025, úroku 12 % ročně z částky 101 017,17 Kč od 7. 8. 2025 do zaplacení, úroku 12 % ročně z částky 101 017,17 Kč od 25. 8. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 5 663,68 Kč, úroku 18,9 % ročně z částky 13 983,39 Kč od 28. 7. 2025 do 31. 8. 2025, úroku 12 % ročně z pohledávky 13 983,39 Kč od 7. 8. 2025 do zaplacení, úroku 12 % ročně z pohledávky 13 983,39 Kč od 1. 9. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 637,25 Kč za dobu od 1. 5. 2025 do 27. 7. 2025, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 3 163 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit 364 245,78 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. II tohoto rozsudku. V odůvodnění žaloby uvedl, že uzavřel s žalovaným rámcovou smlouvu č. hodnota, na jejímž základě žalovanému vedl bankovní účet č. č. účtu. Dne 14. 11. 2022 s žalovaným uzavřel dodatek č. hodnota k této smlouvě, na jehož základě žalovaný ke své žádosti obdržel od žalobce úvěr ve výši 178 684 Kč, které se zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem 14,9 % ročně v měsíčních splátkách po 3 219 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci s tím, že úvěr má být zcela splacen ke dni 20. 10. 2030. Dne 26. 4. 2023 s žalovaným uzavřel dodatek č. hodnota k této smlouvě, na jehož základě byl sjednán kontokorentní úvěr do výše 14 000 Kč. Dne 5. 7. 2023 s žalovaným uzavřel dodatek č. hodnota k této smlouvě, na jehož základě žalovaný ke své žádosti obdržel od žalobce úvěr ve výši 89 156 Kč, které se zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem 17,9 % ročně v měsíčních splátkách po 1 609 Kč splatných vždy k 13. dni v měsíci s tím, že úvěr má být zcela splacen ke dni 13. 6. 2033. Dne 12. 8. 2023 s žalovaným uzavřel dodatek č. hodnota k této smlouvě, na jehož základě žalovaný ke své žádosti obdržel od žalobce úvěr ve výši 101 295 Kč, které se zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem 16,9 % ročně v měsíčních splátkách po 1 757 Kč splatných vždy k 13. dni v měsíci s tím, že úvěr má být zcela splacen ke dni 13. 8. 2033. Žalobce se před uzavřením dodatků sjednávajících úvěry zabýval schopností žalovaného úvěr splácet. Žalobce se nespoléhal jen na tvrzení žalovaného uvedená v žádostech o úvěr, ale poskytnuté informace též ověřil. Dále žalobce v dané souvislosti využil informace z interních a externích databází. Žalovaná řádně své platební povinnosti neplnil, žalobce tak využil svého práva sjednaného ve smlouvě a jejích dodatcích a shora uvedené úvěry zesplatnil ke dni 28. 7. 2025. V případě kontokorentu činí dlužní jistina 13 983,39 Kč, dlužné úroky ke dni zesplatnění pak částku 637,25 Kč. V případě úvěru ze dne 14. 11. 2022 činí dlužná jistina 160 641,27 Kč, dlužný kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění 6 177,82 Kč, v případě úvěru ze dne 5. 7. 2023 činí dlužná jistina 88 603,95 Kč, dlužný kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění 5 587,65 Kč, v případě úvěru ze dne 12. 8. 2023 činí dlužná jistina 101 017,17 Kč, dlužný kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění 5 663,68 Kč. Žalovaná dluh nevyrovnal i přes upomínání ze strany žalobce.

2. V doplnění žaloby ze dne 13. 11. 2025 žalobce zevrubně popsal, že se dostatečně zabýval schopností žalovaného splácet předmětné úvěry. Takto žalobce zjišťoval příjem žalovaného u každého ze čtyř úvěrů, který chronologicky u každého jednotlivého úvěru vyplynul v měsíční výši 28 408 Kč, 19 590 Kč, 25 581 Kč a 25 581 Kč. U každého úvěru byl z tvrzení žalovaného zjištěn příjem ostatních členů domácnosti ve výši 11 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení ve výši 12 000 Kč měsíčně, náklady na léky, jídlo a dopravu ve výši 8 000 Kč měsíčně a splátky úvěrů ve výši 7 328 Kč, 8 919 Kč, 9 547 Kč a 9 547 Kč. Výdaje domácnosti dle expertní analýzy činily 8 090 Kč, resp. 8 510 Kč měsíčně, výdaje žalovaného dle expertní analýzy pak činily 4 250 Kč, resp. 4 470 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný a nemá vyživovací povinnost. Žalobce výdaje žalovaného podrobil analýze, kterou zpracovává na základě statistických dat, lustroval žalovaného v příslušných relevantních registrech. Žalobce rovněž šetřil bankovní účet žalovaného, z nějž nevyplynuly žádné exekuční příkazy či jakákoliv riziková činnost typu hazardních her a sázek.

3. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu setrval na žalobě, po poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., že je v zájmu úspěchu ve věci nutno dále prohloubit tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného již ničeho nedoplnil. Závěrem navrhl žalobě vyhovět s tím, že smlouvy byly v daném případě uzavřeny řádně, když žalobce důkladně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce měl k dispozici potvrzení o příjmech žalovaného, výpisy z jeho bankovního účtu, kde sice byly menší zůstatky nicméně tyto byly způsobeny splátkami dosavadních úvěrů, k jejichž refinancování prostřednictvím předmětných úvěrů došlo. Existence stávajících úvěrů umožnila žalobci prozkoumat platební morálku žalovaného, následkem čehož žádná rizika nezjistil. Po vyhodnocení expertní analýzy ohledně nákladů na bydlení a další došel žalobce k závěru, že žalovaný má dostatečný zůstatek financí ke splácení předmětných úvěrů. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:

4. Z rámcové smlouvy č. hodnota ze dne 26. 10. 2022 uzavřené elektronicky mezi účastníky řízení vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytování bankovních a platebních služeb žalovanému ze strany žalobce. Žalobce se pro žalovaného zavázal vést mj. bankovní účet č. č. účtu. Dále žalobce doložil 19 dodatků k této smlouvě, které pod č. hodnota s žalovaným uzavřel, jejichž předmětem bylo v případě dodatků č. hodnota poskytnutí úvěrů, jak jsou shora popsány v žalobních tvrzeních. K těmto žalobce dále doložil obchodní podmínky sjednané jako součást smlouvy, a to Podmínky pro používání kontokorentu a Podmínky pro používání úvěru, dále pak formulář s informacemi o úvěru ke každému ze čtyř úvěrů.

5. Z přehledu čerpání a splátek vyplynulo, že žalovaný v souvislosti s jednotlivými úvěry čerpal 13 983,39 Kč (kontokorent, doložený rovněž fragmentem výpisu z účtu ze dne 4. 9. 2025), v případě úvěru ze dne 18. 11. 2022 žalovaný čerpal 178 684 Kč, v případě úvěru ze dne 14. 7. 2023 čerpal 89 156 Kč a v případě úvěru ze dne 12. 8. 2023 čerpal částku 101 295 Kč. Celkem tedy žalovaný čerpal 383 118,39 Kč, v dané souvislosti žalobci splatil celkem 145 497 Kč.

6. Žalobce doložil formuláře potvrzení o výši příjmu, kdy dne 14. 11. 2022 potvrdila společnost právnická osoba, že žalovaný je zde zaměstnána na dobu určitou do 31. 12. 2022 na hlavní pracovní poměr, jeho průměrný čistý měsíční příjem za měsíce srpen až říjen 2022 činil 28 408 Kč. V potvrzení ze dne 12. 7. 2023 potvrdila společnost právnická osoba., že žalovaný je zde zaměstnán na dobu neurčitou jeho průměrný čistý příjem za měsíce duben až červen 2023 činil 25 581 Kč.

7. Dále žalobce doložil přehled z jeho interní databáze, z nějž vyplynula evidence jednotlivých žádostí žalovaného po předmětné úvěry a záznamy o potvrzení jeho příjmů.

8. Z úvěrové zprávy ze dne 27. 10. 2022 zpracované žalobcem vyplynulo, že dle jeho šetření měl žalovaný k danému dva existující úvěry, jeden byl ukončen a šest odmítnuto. Žalovaný aktuálně splácí 3 328 Kč měsíčně a zbývá mu doplatit 316 137 Kč. Splátky po splatnosti nevyplývají. Z úvěrové zprávy ze dne 26. 4. 2023 zpracované žalobcem vyplynulo, že dle jeho šetření měl žalovaný k danému dva existující úvěry, dva byly ukončeny a sedm odmítnuto. Žalovaný aktuálně splácí 4 524 Kč měsíčně a zbývá mu doplatit 342 849 Kč. Splátky po splatnosti nevyplývají. Z úvěrové zprávy ze dne 26. 6. 2023 zpracované žalobcem vyplynulo, že dle jeho šetření měl žalovaný k danému dva existující úvěry, jeden byl ukončen a sedm odmítnuto. Žalovaný aktuálně splácí 4 524 Kč měsíčně a zbývá mu doplatit 333 801 Kč. Splátky po splatnosti nevyplývají. Z úvěrové zprávy ze dne 18. 2. 2024 zpracované žalobcem vyplynulo, že dle jeho šetření měl žalovaný k danému čtyři existující úvěry, pět bylo ukončeno a jeden odmítnut. Žalovaný aktuálně splácí 7 890 Kč měsíčně a zbývá mu doplatit 772 292 Kč. Po splatnosti je 104 Kč.

9. Dále žalobce doložil výpisy z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu. Z výpisu za měsíc září 2022 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil -175,17 Kč, konečný zůstatek činil 33,85 Kč, žalovaný obdržel dne 8. 9. 2022 částku 26 978 Kč od společnosti právnická osoba, již dne 14. 9. 2022 činil zůstatek na účtu pouze 631,83 Kč. Z výpisu za měsíc července 2022 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil 7,89 Kč, konečný zůstatek činil 12,31 Kč, dne 8. 7. 2022 žalovaný obdržel od shora uvedené společnosti 18 058 Kč, již dne 14. 7. 2022 činil zůstatek pouze 729,11 Kč. Z výpisu za měsíc srpen 2022 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil 12,31 Kč, konečný zůstatek činil -175,17 Kč, dne 3. 8. 2022 žalovaný obdržel 14 581 Kč z pojistné události od pojišťovny, dne 9. 8. 2022 žalovaný obdržel od shora uvedené společnosti 26 162 Kč, již dne 22. 8. 2022 činil zůstatek pouze 864,34 Kč.

10. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu za období od 26. 1. 2023 do 26. 4. 2023 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil 988,20 Kč a konečný zůstatek 56,39 Kč. Stejný údaj vyplynulo ze výpisu z daného účtu za období od 27. 1. 2023 do 26. 4. 2023. Na účet bylo v daném období připsáno 225 958 Kč a odepsáno 226 889,81 Kč. Z výpisu z daného účtu za období od 26. 3. 2023 do 26. 6. 2023 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil 15 759,06 Kč a konečný činil -11 533,71 Kč. Ke kladnému počátečnímu zůstatku je nutno dále doplnit, že již dne 28. 3. 2023 činil zůstatek pouze 1 905,66 Kč, dne 30. 3. 2023 pak 105,66 Kč. Další transakcí pak byla již pouze platba 38,70 Kč dne 6. 4. 2023, kdy žalovaný obdržel 14 420 Kč od společnosti právnická osoba a dne 11. 4. 2023 obdržel 10 630 Kč od Úřadu práce v adresa, kdy byly provedeny platby v celkové výši 9 014 Kč. Dne 13. 4. 2023 žalovaná obdržel 25 977 Kč od společnosti právnická osoba. Již dne 20. 4. 2023 činil po několika platbách zůstatek pouze 187,39 Kč. Na účet bylo v daném období připsáno 188 386,80 Kč a odepsáno 215 679,57 Kč.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 7. 2025 vyplynulo, že tuto adresoval žalobce žalovanému s tím, aby uhradil dluhy z předmětných úvěrů s výstrahou jejich soudního vymáhání.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobcem úvěrové smlouvy, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovanému žalobce poskytl celkem 383 118,39 Kč. Žalovaný v dané souvislosti uhradil pouze 145 497 Kč. Žalobce dále disponuje listinami shora specifikovanými, opatřil si výpisy z bankovního účtu žalovaného shora specifikované a potvrzení o příjmech žalovaného rovněž shora specifikovaná.

13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak nikoli zcela. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce deklaroval, že vylustroval žalovaného v interních a externích databázích, což konkrétně nedoložil. I když žalobce lustrace nijak nedoložil, tyto by stejně bylo nutno shledat jako nedostatečné, když je nutno zkoumat individuální a konkrétní poměry spotřebitele a alespoň v obecné rovině zjistit bilanci jeho příjmů a výdajů. Skutečnost, že se někdo nenachází v nějakém dlužnickém či bankovním registru apod., je sice jedním ze signálů o jeho případné úvěruschopnosti, ale nemůže sama o sobě zakládat dostatečný ucelený závěr o takovém stavu.

15. Žalobce si opatřil jediné objektivní důkazy o majetkových poměrech žalovaného, a to výpisy z jeho bankovního účtu, resp. dvě potvrzení o mzdě žalovaného, které ovšem poskytnutí úvěru nepodporují. Účty žalovaného vykazují minimální zůstatky, které nedostačují splátkám jakéhokoliv z předmětných úvěrových produktů. Bilance obou účtů žalovaného je za sledovaná období záporná, stejně tak jednotlivé měsíční zůstatky, případně v kladné výši, ovšem pouze v řádu desítek korun. Jediný vyšší zůstatek na počátku výpisu za období od 26. 3. 2023 je zjevně způsoben pouze příhodnou volbou data, když o pouhé čtyři dny později již zůstatek činil pouze 105,66 Kč. Z celkového kontextu údajů je zjevné, že žalovaný po celou sledovanou dobu své příjmy po jejich obdržení v podstatě obratem či velmi rychle spotřeboval. Žalobce objektivně zjistil příjmy žalovaného (které vyplývají jak z výpisů z účtu, tak ze dvou potvrzení zaměstnavatelů), a to v poměrně stabilní a solidní výši kolem 25 000 Kč měsíčně. Příjmy dalšího člena domácnosti nebyly objektivně ověřeny nijak a není ani bez dalšího zjevné o jakou osobu by se mělo v případě bezdětného a svobodného žalovaného jednat a jaké má tato osoba další poměry a v jaké výši se tyto odrážejí v poměrech žalovaného. Žalovaný deklaroval náklady na nájemní bydlení ve věrohodné výši 12 000 Kč měsíčně, z výpisu z účtu za období od ledna do června 2023 vyplynuly platby nájemného ve výši 12 000 Kč, ale také 12 750 Kč a 13 000 Kč. K tomu je nutno podotknout, že není zřejmé, zda se jedná o celkové náklady na bydlení, když např. elektřina, plyn, internet či TV poplatky běžně součástí plateb souvisejících s nájmem nejsou. I kdyby v daném případě součástí byly, tak stále jen výdaje na bydlení představují bezmála polovinu příjmů žalovaného, v případě úvěru ze dne 28. 4. 2023 i méně, když příjem byl zjištěn jen ve výši zhruba 19 500 Kč měsíčně. Pokud pak sám žalobce dle expertní analýzy uvažuje o měsíčních nákladech žalovaného na živobytí ve výši zhruba 4 500 Kč a zjišťuje splátky stávajících úvěrů ve výši od zhruba 3 500 Kč do 7 500 Kč měsíčně, tak je zřejmé, že příjmy žalovaného v dané chvíli stěží pokrývají stávající výdaje či bilance představuje pouze minimální rezervu. A to vše za situace, kdy výdaje ve výši 4 500 Kč měsíčně nelze vnímat jako věrohodný údaj, když běžné náklady na živobytí jsou standardně mnohem vyšší, což soud považuje za obecně známé. Takové výdaje konečně ani neodpovídají předloženým výpisům z účtů žalovaného, kde jsou výdaje značně vyšší.

16. Z výše uvedeného pak soud uzavřel, že žalobce doložil minimum objektivních podkladů o poměrech žalovaného, přičemž ty stávající pozitivní závěr o úvěruschopnosti žalovaného nepodporují. Z dalšího kontextu výše zmíněného pak také vyplývá závěr o úvěruschopnosti spíše opačný, než jaký dovodil žalobce, přičemž je minimálně zřejmé, že žalovaný byl v době poskytnutí daných úvěrů již poměrně rizikovým klientem a určité deklarované položky jeho poměrů bez dalšího zkoumání nebyly zcela věrohodné. Ze samé skutečnosti, že spotřebitel po určitou dobu úvěr splácí, nelze automaticky uzavřít, že úvěruschopnost byla řádně zkoumána. Tato musí být dána vždy v momentě poskytnutí úvěru a poskytovatel úvěru tuto náležitě zjistit. Nelze např. bez dalšího náležitě dovodit, z jakého důvodu byl úvěr po určitou dobu řádně splácen, mohlo se jednat o financování stávajícím či jinými úvěry apod., zatížením jiných členů domácnosti, jejichž poměry jsou neznámé a je otázka jejich relevantnosti pro dané zkoumání bez znalosti bližších pravidel a fungování daného soužití. Ač žalovaný splatil poměrně významnou částku, tato představuje zhruba 40 % poskytnuté jistiny. Na daném závěru nemůže nic měnit ani skutečnost, že se v případě dvou úvěrů jednalo o refinancování stávajících, když se jednalo pouze o financování částečně a žalobce i těmito dvěma úvěry poskytoval žalovanému částky nad rámec refinancování, a to částky poměrně významné. Jistě nelze paušálně odmítnout užití různých statistických a ekonomických modelů, nicméně zde je nutné přihlédnout k povaze a důvěryhodnosti vstupních dat a ve výsledku také posoudit relevantnost výsledků takové činnosti. Na základě výše uvedeného soud nemohl shledat, že žalobce svou povinnost ohledně zkoumání úvěruschopnosti řádně splnil.

17. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 383 118,39 Kč poníženou o již provedené úhrady ve výši 145 497 Kč na výsledných 237 621,39 Kč. Soud pak ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotných neplatných smluv žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musel být žalovaný vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, datum zaslání předžalobní upomínky).

18. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobce byl v řízení většinově úspěšný a má tak vůči žalovanému právo na poměrnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce spočívají v nákladech na uhrazený soudní poplatek (18 213 Kč) a v nákladech nezastoupeného účastníka spočívajících ve třech procesních úkonech – předžalobní upomínka, podání žaloby, doplnění žaloby a účast u jednání soudu. Za každý takový úkon náleží paušální náhrada 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Žalobce má pak rovněž právo na náhradu cestovného, které požadoval za cestu z adresa a zpět v adekvátní délce 134 km (což je obecně známo), k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z nějž vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 5,9 l motorové nafty na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 475/2024 Sb. činí náhrada za 1 km 5,80 Kč, dle § 4 písm. c) činí průměrná cena motorové nafty 34,70 Kč. Za vykonanou cestu tedy náleží 134 x 5,8 + 5,9 x 34,70 x 134/100, tedy celkem 1 052 Kč. Jelikož se zástupkyně za žalobce v daný den účastnila u zdejšího soudu celkem tří jednání, je třeba náhradu za cestovné přiznat v rozsahu 1/3 za každé jednotlivé jednání, tedy konkrétně v částce 351 Kč. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce činí 19 764 Kč (18 213 + 4 x 300 + 351). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 237 621,39 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 126 624,39 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. II tohoto rozsudku, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 175 380,43 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 413 001,82 Kč tak představuje úspěch žalobce 58 %, úspěch žalovaného 42 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 16 % svých nákladů, z částky 19 764 Kč tedy ve výši 3 163 Kč. Pro úplnost soud dodává, že žalobce se výslovně vzdal nákladů na zastoupení advokátem. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.