8 C 199/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: právnická osoba ., IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 , se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , právně zastoupený jméno právního zástupce advokátem Adresa zainteresované osoby 0/0 , proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 , Adresa zainteresované osoby 1/0 , o zaplacení 117 548,46 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 93 787,36 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 23 761,20 Kč, úroku ve výši 16 223,75 Kč, úroku z prodlení ve výši 3 884,87 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 115 792,46 Kč za dobu od 25.6.2024 až do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 117 548,46 Kč za dobu od 25.6.2024 až do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 11 729 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 117 548,46 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 223,75 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 115 792,46 Kč od 25.6.2024 do zaplacení, úrokem z prodlení za dobu od 4.4.2024 do 24.6.2024 ve výši 3 884,87 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 117 548,46 Kč od 25.6.2024 až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že uzavřel s žalovaným dne 10.6.2021 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, (dále jen „ÚS“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen „ÚP“). Před uzavřením smlouvy žalobce řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaný prostřednictvím revolvingového úvěru s rámcem 116 000 Kč načerpal po změně úvěrového rámce celkem 162 450 Kč, které se zavázal splatit v měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem ve výši 4 % dlužné částky, takto žalovaný uhradil 68 662,64 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr nehradil řádně a včas, žalobce tedy za této situace úvěr zesplatnil ke dni 20.3.2024. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 115 792,46 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, poplatků ve výši 156 Kč a smluvní pokuty 1 000 Kč.

2. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Žalobce byl při jednání soudu dne 6.9.2024 poučen soudem dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. k prohloubení tvrzení a důkazů v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s výstrahou neúspěchu ve věci. V doplnění žaloby ze dne 23.9.2024 žalobce zevrubně specifikoval, jak dospěl k závěru o tom, že je žalovaný schopen splácet předmětný úvěr s tím, že vychází ze statistického modelu. Pokud pak zohlednil, že žalovaný má příjem 17 500 Kč, tak po odečtení statisticky daných nákladů na živobytí a bydlení ve výši 2 713 Kč a životního minima ve výši 3 860 Kč, vyšlo, že žalovanému stále schází dostatek prostředků na splácení předmětného úvěru ve výši 712 Kč měsíčně. Dále žalobce uvedl, že žalovaného lustroval v příslušných registrech a vyžádal si výpis z jeho bankovního účtu co se týče příjmů. Závěrem pak žalobce s odkazem na judikaturu uzavřel, že nelze vyloučit užívání statistických modelů při zkoumání úvěruschopnosti, stejně tak lze vycházet z údajů sdělených spotřebitelem. Z dalšího jednání soudu se již žalobce omluvil.

3. Žalobce předložil ÚS ze dne 10.6.2021 uzavřenou mezi účastníky řízení, jejímž předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru žalovanému až do výše 17 790 Kč, které se žalovaný zavázal splácet po 4 % dlužné částky měsíčně. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních i údaje o poměrech žalovaného, a to že je svobodný, žije u rodičů, a že je zaměstnán s měsíčním příjmem 17 500 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 28 500 Kč. K této žalobce zároveň doložil ÚP. Z listiny označené jako Úvěrová zpráva vyplynulo, že jsou zde uvedeny osobní údaje žalovaného a dále údaje o jeho stávajících úvěrech, které nemá. Z listiny označené jako „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ vyplynulo, že byla provedena lustrace žalovaného v interních registrech žalobce a dále v registru NRKI, CEE, ISIR a MVCR. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má příjmy ve výši 17 500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 28 500 Kč, žalovaný nemá děti a bydlí u rodičů, měsíční výdaje domácnosti činí 0 Kč. V listině označené jako „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ žalobce představuje svou metodiku hodnocení úvěruschopnosti klientů, když zejména uvádí, že používá statistický model, jehož užití zevrubně obhajuje, dále uvádí, že používá lustrace v příslušných registrech a dále zde upozornil, že žádný právní předpis nestanoví konkrétní postup při zkoumání úvěruschopnosti. Z výpisu čerpání a splátek žalovaného vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou od žalobce čerpal celkem 162 450 Kč a uhradil zpět 68 662,64 Kč (dne 17.6.2021 žalovaný čerpal 17 790 Kč, dne 16.12. a 20.12.2021 pak 4 300 Kč a 20 990 Kč. Dne 6.1.2022 pak částku 60 000 Kč, úhrady splátek od června 2022 činily 4 400 Kč měsíčně). Dále žalobce doložil výzvu ke splacení úvěru adresovanou žalovanému ze dne 20.3.2024, kde jej vyzývá k doplacení dluhu do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána. V předžalobní výzvě ze dne 11.4.2024 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána před podáním žaloby. Z výpisu z účtu žalovaného za březen 2021 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil 41,44 Kč a konečný pak 33,44 Kč, žalovaný obdržel od společnosti , právnická osoba, . částku 27 104 Kč a 27 000 Kč obratem vybral. Obdobný průběh pak měly i dva následující měsíce, kdy konečný zůstatek činil 8,44 Kč, resp. 22,44 Kč, když žalovaný obdržel od zmíněné společnosti 21 037 Kč (vybral o dva dny později 21 000 Kč), resp. obdržel částku 17 735 Kč (o dva dny později vybral 17 000 Kč).

4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobcem shora specifikovanou smlouvu. Žalobce poskytl žalovanému v této souvislosti celkem 162 450 Kč, žalovaný žalobci v dané souvislosti uhradil 68 662,64 Kč. Žalobce zaslal žalovanému výzvy shora uvedené.

5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli dle § 2395 občanského zákoníku smlouvu o úvěru shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný čerpal finanční prostředky, jak je shora již také uvedeno. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jednalo o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Jednotlivými ujednáními z úvěrové smlouvy se ovšem soud dále nezabýval, protože tuto neshledal platnou s odkazem na skutečnost, že žalobce nedoložil, že by se řádně zabýval schopností žalovaného předmětný úvěr splácet. Z doložených listin vyplývá, že žalobce ověřil příjmy žalovaného, který tento deklaroval ve výši 17 500 Kč měsíčně. Jednalo se tedy o příjmy nikterak vysoké, přičemž žalobce umožnil žalovanému čerpat až do té výši, že poměrně zakrátko splátky představovaly zhruba čtvrtinu těchto příjmů. Žalobce si sice opatřil výpisy z účtu žalovaného, tedy poměrně spolehlivý zdroj výpovědi o majetkových poměrech jakékoliv osoby, nicméně z těchto nevyplynulo, že by žalovanému zbývala měsíčně jakákoliv částka ke splácení úvěrů, když zůstatky byly v podstatě nulové, účel výběru peněz zůstal neobjasněn. Žalobce pak zejména žádným způsobem neověřil výdaje žalovaného, a to dokonce ani prostřednictvím jednostranného prohlášení žalovaného. Měsíční výdaje domácnosti ve výši 0 Kč, uvedené v listině „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ jsou samozřejmě zcela nepravděpodobné, příjmy domácnosti nebyly ověřeny nijak. Užití statistického modelu jistě nelze paušálně vyloučit, nicméně žalobcem takto deklarované výdaje na bydlení, resp. obecné výdaje žalovaného, nejsou v souladu s realitou většiny obyvatel tohoto státu, což soud považuje za obecně známé. Je zřejmé, že s ohledem na poměrně nízké příjmy a dále s ohledem na výši úvěru, resp. splátek, byl žalovaný poměrně výrazně rizikovým klientem, přičemž nároky na zkoumání úvěruschopnosti se za dané situace ještě dále prohlubují. Z doložených důkazů nelze uzavřít pozitivní závěr o úvěruschopnosti žalovaného a tedy i o platnosti uzavřené ÚS. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzal možnosti být poučen dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a především důkazy v dané otázce (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ze dne 23.5.2012).

7. S odkazem na § 87 odst. 1 je pak žalovaný při neplatnosti ÚS povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 162 450 Kč poníženou o již provedené platby ve výši 68 662,64 Kč na výsledných 93 787,36 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musel být žalovaný vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru a datum zaslání upomínek).

8. Žalobce byl ve věci většinově úspěšný a má tak vůči žalovanému právo na poměrnou část svých nákladů (§ 142 odst. 2 o.s.ř.), když zároveň doložil splnění podmínek daných § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 5 878 Kč a nákladech na právní zastoupení. Dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) náleží advokátu v daném případě odměna ve výši 5 820 Kč za jeden úkon právní služby, přičemž byly účelně vykonány tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby). Doplnění žaloby spočívající v rozšíření tvrzení o úvěruschopnosti mohl žalobce učinit již v žalobě, a proto jej soud účelným neshledal. Dle § 13 odst. 3 tarifu advokátu dále náleží paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby. Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z , adresa, a zpět, za níž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu čtyř půlhodin, což je obecně známo, tedy za 400 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z , adresa, a zpět rovněž v obecně známé adekvátní délce 196 km při použití vozidla se spotřebou 4,3 l motorové nafty na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 398/2023 Sb. činí náhrada za 1 km 5,60 Kč, dle § 4 písm. a) činí průměrná cena motorové nafty 38,70 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 196 x 5,6 + 4,3 x 38,70 x 196/100, tedy celkem 1 424 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 6 809 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 45 111 Kč (5 878 + 5 x 5 820 + 5 x 300 + 4 x 100 + 1 424 + 6 809). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 93 787,36 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 54 585,35 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 148 372,71 Kč tak představuje úspěch žalobce 63 %, úspěch žalovaného 37 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 26 % svých nákladů, z částky 45 111 Kč tedy ve výši 11 729 Kč.