8 C 206/2020

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce adresa žalobkyně – příjmení příjmení zastoupeného advokátem: JUDr. Ing. jméno příjmení jméno , se sídlem adresa žalobkyně , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného , o zaplacení 2 761,69 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení 2 761,69 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 2 761,69 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 91,52 Kč a dále úrokem z prodlení z žalované jistiny v zákonné výši od [datum] až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba]) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru. Na základě smlouvy poskytla společnost žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal hradit úroky z poskytnutého úvěru ve výši 16,90% ročně a dále také poplatky za poskytnuté bankovní služby, to vše formou měsíčních splátek počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaný následně porušil své závazky z úvěrové smlouvy tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek. Právní předchůdce žalobce proto využil svého práva sjednaného ve smlouvě a dopisem ze dne [datum] ukončil poskytování úvěru a úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši 27 707,60 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Ode dne následujícího po dni zesplatnění, tj. od [datum] požaduje žalobce také zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného v plné výši uhrazena. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne [datum].

2. Při jednání soudu dne [datum] žalobce setrval na žalobě. Žalovaný ve věci uvedl, žemu není zcela známo, o co by se v dané záležitosti mělo jednat. Po seznámení s předmětem řízení ze strany soudu žalovaný dále uvedl, že si je vědom, že dříve této společnosti dlužil, nicméně se domnívá, že podstatnou část doplatil, a jistě by doplatil i zbytek, pokud by byl někým upomenut, v tomto ohledu dále upozornil, že celá situace vznikla již před značnou spoustou let a přece není možné, aby byl dluh vymáhán po tak dlouhé době. Žalovaný si je vědom existence promlčení, nicméně neví, zda je tento dluh promlčen a zda tuto námitku může uplatnit, namítá nicméně promlčení. Právní zástupce žalobce k tomu uvedl, že danou otázku nechává na úvaze soudu. Žalovaný dále k výzvě soudu uvedl, že nepožaduje žádnou náhradu nákladů řízení. Právní zástupce žalobce k tomu uvádí, že věc nechává na posouzení soudu.

3. Dle § 100 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění zákona [číslo] Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené. K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle § 101 občanského zákoníku pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

4. Po provedeném jednání soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předně soud konstatuje, že s ohledem na § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a s ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy posoudil věc dle občanského zákoníku. Soud neprováděl ve věci dokazování, když již ze samotných tvrzení žalobce v kombinaci s námitkou promlčení ze strany žalovaného bylo možno ve věci rozhodnout. Z tvrzení žalobce vyplynulo, že celkový dluh z předmětné úvěrové smlouvy byl splatný ke dni [datum]. Následující den tedy žalobce, resp. jeho právní předchůdce, mohl své právo vykonat poprvé a od této chvíle počala běžet promlčecí lhůta, která v daném případě činí tři roky (§ 101 občanského zákoníku). Promlčecí lhůta pak tedy uplynula ke dni [datum]. Jelikož pak žalobce podal žalobu ohledně daného nároku až [datum] a žalovaný vznesl námitku promlčení, soud s odkazem na § 100 občanského zákoníku žalobu zamítl, když shledal předmětný nárok promlčeným. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný a měl by tak vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil, rozhodl soud, jak je shora uvedeno.