8 C 206/2020

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce adresa žalobkyně – příjmení příjmení zastoupeného advokátem: JUDr. Ing. jméno příjmení jméno, se sídlem adresa žalobkyně, proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného, o zaplacení 2 761,69 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení 2 761,69 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne datum domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 2 761,69 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 91,52 Kč a dále úrokem z prodlení z žalované jistiny v zákonné výši od datum až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, právnická osoba (dříve pod názvem právnická osoba) a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru. Na základě smlouvy poskytla společnost žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč z úvěrového účtu č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal hradit úroky z poskytnutého úvěru ve výši 16,90% ročně a dále také poplatky za poskytnuté bankovní služby, to vše formou měsíčních splátek počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaný následně porušil své závazky z úvěrové smlouvy tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek. Právní předchůdce žalobce proto využil svého práva sjednaného ve smlouvě a dopisem ze dne datum ukončil poskytování úvěru a úvěr zesplatnil ke dni datum. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši 27 707,60 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Ode dne následujícího po dni zesplatnění, tj. od datum požaduje žalobce také zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného v plné výši uhrazena. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne datum.

2. Při jednání soudu dne datum žalobce setrval na žalobě. Žalovaný ve věci uvedl, žemu není zcela známo, o co by se v dané záležitosti mělo jednat. Po seznámení s předmětem řízení ze strany soudu žalovaný dále uvedl, že si je vědom, že dříve této společnosti dlužil, nicméně se domnívá, že podstatnou část doplatil, a jistě by doplatil i zbytek, pokud by byl někým upomenut, v tomto ohledu dále upozornil, že celá situace vznikla již před značnou spoustou let a přece není možné, aby byl dluh vymáhán po tak dlouhé době. Žalovaný si je vědom existence promlčení, nicméně neví, zda je tento dluh promlčen a zda tuto námitku může uplatnit, namítá nicméně promlčení. Právní zástupce žalobce k tomu uvedl, že danou otázku nechává na úvaze soudu. Žalovaný dále k výzvě soudu uvedl, že nepožaduje žádnou náhradu nákladů řízení. Právní zástupce žalobce k tomu uvádí, že věc nechává na posouzení soudu.

3. Dle § 100 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění zákona číslo Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené. K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle § 101 občanského zákoníku pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

4. Po provedeném jednání soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předně soud konstatuje, že s ohledem na § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a s ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy posoudil věc dle občanského zákoníku. Soud neprováděl ve věci dokazování, když již ze samotných tvrzení žalobce v kombinaci s námitkou promlčení ze strany žalovaného bylo možno ve věci rozhodnout. Z tvrzení žalobce vyplynulo, že celkový dluh z předmětné úvěrové smlouvy byl splatný ke dni datum. Následující den tedy žalobce, resp. jeho právní předchůdce, mohl své právo vykonat poprvé a od této chvíle počala běžet promlčecí lhůta, která v daném případě činí tři roky (§ 101 občanského zákoníku). Promlčecí lhůta pak tedy uplynula ke dni datum. Jelikož pak žalobce podal žalobu ohledně daného nároku až datum a žalovaný vznesl námitku promlčení, soud s odkazem na § 100 občanského zákoníku žalobu zamítl, když shledal předmětný nárok promlčeným. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný a měl by tak vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil, rozhodl soud, jak je shora uvedeno. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.