8 C 231/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČO: IČO žalobce A , se sídlem Adresa žalobce A , právně zastoupeného Jméno žalobce B , advokátkou se sídlem adresa , proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované , trvale bytem Adresa žalované , o zaplacení 15 525 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 15 000 Kč a na náhradě nákladů řízení 6 839 Kč, a to v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 700 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci předem k rukám žalobce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 525 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 100 Kč, úroku ve výši 5 400 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 3. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Řízení se ohledně vzájemného návrhu žalované na zaplacení 4 500 Kč zastavuje.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 8. 10. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 15 525 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. II tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedl, že dne 3. 8. 2025 uzavřel s žalovanou rámcovou smlouvu o úvěru , hodnota, , která upravovala rámec pro jednotlivé smlouvy o úvěru, když téhož dne zmíněné strany uzavřely i smlouvu o úvěru ID , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 5 400 Kč do 2. 9. 2025. Pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a dále povinnost uhradit náklady spojené s upomínkami ve výši 520 Kč za první upomínku a 580 Kč za druhou upomínku. Žalovaná i přes upomínání žalobce nehradila ničeho, žalobce tedy požaduje úhradu shora uvedených položek, když smluvní pokuta představuje 0,1 % denně z 15 000 Kč za dobu od 3. 8. 2025 do 8. 10. 2025.

2. V doplnění ze dne 10. 12. 2025 žalobce uvedl, že se před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru zabýval schopností žalované úvěr splácet. Takto zjistil průměrný příjem žalované za poslední tři měsíce ve výši 25 000 Kč, které zjistil z bankovního účtu žalované. Za výdaje žalované žalobce považoval částku 10 000 Kč, k níž dospěl pomocí statistických ukazatelů, které nadhodnotil až na částku 40 % příjmů. Dále žalobce ověřil osobní doklady žalované, tuto lustroval v rejstříku insolvencí a exekucí. S ohledem na výši úvěru a krátkodobost jeho poskytnutí je žalobce přesvědčen o dostatečnosti svého postupu zmíněného výše. Dále pak žalobce v daném ohledu upozornil na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023 s tím, že žalovaná byla stálým klientem žalobce, který své závazky řádně plnil. Předmětný úvěr byl již třetím poskytnutým žalované.

3. Žalovaná ve svém podání ze dne 14. 12. 2025 a ze dne 30. 12. 2025 uvedla, že celou věc předala finančnímu arbitrovi a žalobce již tedy nemá právo podat žalobu. Dále uvedla, že na předmětný dluh již uhradila celkem 19 500 Kč, čímž přeplatila poskytnutou jistinu, přičemž předmětná smlouva je neplatná pro nedostatek zkoumání úvěruschopnosti. Sjednané poplatky a sankce jsou příliš vysoké, smlouva je též v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná závěrem navrhla, aby soud žalobu zamítl a zároveň uložil žalobci uhradit žalované 4 500 Kč.

4. Žalobce ve svém podání ze dne 5. 1. 2026 uvedl, že úrok byl v dané smlouvě sjednán přiměřeně, zejména s ohledem na povahu a výši předmětného úvěru. Úrok ve výši 1 % denně a RPSN 2 355 % byly shledány přiměřený v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 5. 2025 č.j. 64 Co 182/2025 – 144. Co se týče avizované úhrady žalované, tak tato se vztahovala k již dříve poskytnutým úvěrů, o nichž žalobce hovořil ve svém předchozím podání.

5. Při jednání soudu dne 6. 1. 2026 žalovaná vzala zpět svůj protinávrh na zaplacení 4 500 Kč, s čímž žalobce souhlasil. Žalobce po poučení soudem dle § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) nechť s výstrahou neúspěchu ve věci dále prohloubí tvrzení a důkazní návrhy ohledně otázky zkoumání úvěruschopnosti žalované, již ničeho nedoplnil. Dále uvedl, že s danými závěry soudu nesouhlasí, k čemuž v zevrubně odkázal na svá předchozí vyjádření s tím, že pokud jsou na bankovním účtu žalované položky z exekucí, tak se jedná o příjmy a nikoliv výdaje, žalobce měl také opakovanou dobrou zkušenost s žalovanou. I dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je potřeba při zkoumání úvěruschopnosti vzít v potaz povahu a výši konkrétního úvěru. Žalovaná dále ve věci sdělila, že je na tom teď finančně velice špatně, má nesplacených asi jedenáct spotřebitelských úvěrů. Její situace byla špatná již v tom srpnu 2025, proto si brala nebankovní půjčky, kterými hradila jiné půjčky a také nájem, na který již neměla. Celkově v té době vynaložila na bydlení zhruba 7 500 Kč. V podstatě si brala půjčky na základní živobytí, měla v té době poměrně nízké příjmy z nové práce po mateřské, kromě dalších věcí spláceli také 300 000 Kč za umělé oplodnění. Žalovaná by tak mohla dluh splácet maximálně po 400 Kč až 500 Kč měsíčně, ráda by se vyhnula exekucím. Právní zástupce žalobkyně, který závěrem navrhl žalobě vyhovět, k tomu odvětil, že pro žalobkyni by v dané situaci byly přijatelné splátky ve výši 1500 Kč až 2000 Kč měsíčně.

6. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Z potvrzení o platbě ze dne 3. 8. 2025 vyplynulo, že žalobce odeslal daného dne na účet č. , č. účtu, částku 15 000 Kč.

7. Dále žalobce doložil rámcovou smlouvu a úvěrovou smlouvu uzavřené elektronicky dne 3. 8. 2025 s žalovanou, jak jsou shora specifikovány v žalobních tvrzeních. Součástí smlouvy o úvěru byl též formulář s informacemi o úvěru.

8. Z emailové zprávy ze dne 22. 9. 2025 soud zjistil, že touto žalobce upomínal zaplacení dluhu z předmětného úvěru u žalované. Z SMS zprávy ze dne 23. 9. 2025 soud zjistil, že touto žalobce upomínal zaplacení dluhu z předmětného úvěru u žalované. Z výpisu z interního systému žalobce vyplynulo, že v souvislosti s předmětným úvěrem žalované odeslal 14 SMS zpráva 15 emailových zpráv v době po splatnosti předmětného úvěru. Dále žalobce doložil předžalobní výzvu ze dne 22. 9. 2025, kterou žalované adresoval v souvislosti s předmětným dluhem.

9. Z historie žádostí žalované u žalobce vyplynulo, že žalovaná dne 27. 6. 2025 uzavřela s žalobcem úvěrovou smlouvu (č. , hodnota, ) ohledně zaplacení 5 000 Kč, přičemž dluh je splacen. Dne 1. 7. 2025 pak žalovaná uzavřela smlouvu (č. , hodnota, ) ohledně zaplacení 10 000 Kč, dluh je splacen. Dne 27. 7. 2025 žalovaná uzavřela smlouvu ohledně 15 000 Kč, je podána žaloba. Z dalšího výpisu ze systému žalobce vyplynulo, že tento provedl „scoring“ žalované s tím, že prověřil její doklady, adresu, rejstřík CNCB a dosavadní úvěry u žalobce. Z šetření vyplynulo, že žalovaná měsíčně splácí 11 802 Kč na celkem tři úvěry, z nichž zbývá uhradit 218 065 Kč a dále má devět úvěrů z kreditních karet v celkové výši 331 930 Kč.

10. Žalobce dále doložil výpis z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, za dobu od 25. 7. 2025 do 25. 7. 2025. Z výpisu vyplynulo, že v daném období bylo obdrženo 593 897,38 Kč, odešlo 598 119,21 Kč. Z toho příjmy z úvěrů činily 270 768,37 Kč, příjmy z exekucí 9 168,01 Kč, státní a vládní příjmy 4 722 Kč a ostatní příjmy 206 631 Kč. Dne 9. 7. 2025 žalovaná obdržela mzdu 18 787 Kč, dne 6. 6. 2025 obdržela mzdu 13 613 Kč a dne 9. 5. 2025 obdržela mzdu 18 231 Kč. Účet za dané období také obsahuje celkem , hodnota, transakcí s protistranou označenou jako „, jméno FO, “, jemuž jsou zasílány značné sumy peněz, které následně daný subjekt opět zasílá na účet žalované.

11. Z oznámení ze dne 31. 10. 2025 vyplynulo, že , tituly před jménem, , jméno FO, , finanční arbitr, oznámila, že ohledně předmětného dluhu bylo dne 15. 10. 2025 zahájeno řízení před finančním arbitrem.

12. Z dopisu ze dne 12. 9. 2025 vyplynulo, že žalovaná vyzvala žalobce k uznání neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy a dohodě o splátkách dluhu ve výši 500 Kč měsíčně. Dle připojené dodejky byla písemnost doručena dne 12. 9. 2025 do datové schránky žalobce. Z dopisu ze dne 25. 9. 2025 vyplynulo, že tímto žalobce odmítl návrh žalované na smírné vyřešení věci, dle doručenky byla písemnost doručena do datové schránky žalované.

13. Ze dvou potvrzení o platbách, které doložila žalovaná vyplynulo, že dne 27. 7. 2025 odeslala na účet č. , č. účtu, částku 13 000 Kč s uvedením VS , var. symbol, a dále dne 1. 7. 2025 odeslala na shodný účet 6 500 Kč s uvedením VS , var. symbol, .

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce zaslal dne 3. 8. 2025 na bankovní účet žalované 15 000 Kč na základě smlouvy uzavřené elektronicky mezi stranami sporu. Žalovaná v dané souvislosti neuhradila nic zpět. Žalobce žalované zaslal email, SMS zprávu a předžalobní upomínku (odstavec 8. tohoto rozsudku). Před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy se žalobce zabýval schopností žalované splácet předmětný úvěr, když si opatřil výpis z jejího bankovního účtu a provedl lustrace shora specifikované (odstavec 9. a 10. tohoto rozsudku).

15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Soud předně s odkazem na § 96 o.s.ř. řízení částečně zastavil, a to ohledně protinávrhu žalované na zaplacení 4 500 Kč, když žalovaná tento vzala zpět, s čímž žalobce souhlasil. Pro úplnost soud dodává, že žalovaná daný nárok opírala o úhradu 19 500 Kč, nicméně tyto finanční prostředky dle doložených potvrzení o platbě žalobci zaslala ve dnech 1. 7. 2025 a 27. 7. 2025, tedy ještě před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru, resp. poskytnutím předmětného úvěru dne 3. 8. 2025. Již z této časové posloupnosti je tedy zřejmé, že dané platby se předmětného úvěru týkat nemohly. Pokud žalovaná argumentovala překážkou v podobě řízení u finančního arbitra, tak toto řízení bylo dle přiloženého potvrzení finančního arbitra zahájeno později než řízení o žalobě, návrh je již tedy nepřípustný /§ 9 písm. b) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi/.

17. Z provedeného řízení dále vyplynulo, že žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela 15 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitý úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

18. Z provedených šetření pozitivní závěr o úvěruschopnosti žalované nevyplývá. Z těchto naopak vyplývá, že žalovaná v posuzovaném období tří měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy disponovala poměrně nízkou mzdou v průměrné výši zhruba 16 900 Kč měsíčně. Závazek z předmětné úvěrové smlouvy tedy přesahoval poměrně výrazně příjmy žalované, když se zavázala žalobci za pouhý měsíc vyplatit 20 400 Kč. Dle šetření žalobce navíc žalovaná měla nadto splácet úvěry ve výši zhruba 11 800 Kč měsíčně na závazky v řádu stovek tisíc Kč. Pokud by soud po vzoru žalobce k sumě výdajů na úvěry připočetl 40 % příjmů ze mzdy představujících částku 6 760 Kč, žalovaná je již v záporných hodnotách. Obecně je pak nutnou podotknout, že u takto nízkých příjmů statistická hodnota , hodnota, % příjmů na veškeré výdaje fyzické osoby není nikterak pravděpodobná s odkazem na obecně známé ceny základních životních potřeb jako jsou náklady na bydlení, stravu atp. Z doloženého výpisu z bankovního účtu, který je v obecné rovině jistě vhodným podkladem pro zkoumání poměrů, vyplývá, že žalovaná byla za sledované období v záporném zůstatku, přičemž za pouhé tři měsíce čerpala úvěry ve výši zhruba šestnáctinásobku své průměrné mzdy (270 768,37 Kč x 16 900). Dalších příjmů účtu bylo kromě marginální částky z exekucí a od státu (9 168,01 Kč a 4 722 Kč) dosaženo pouze operacemi s blíže neurčeným , jméno FO, , jemuž žalovaná v desítkách transakcí zasílala různé sumy, které jí pak tento střídavě na účet vracel. Ze shora uvedeného se podává, že z šetření žalobce naopak jednoznačně vyplývá, že žalovaná byla výrazně rizikovým klientem, který se zjevně dostal do finančních obtíží dalece přesahujícím jeho poměry. Žalovaná tedy nemohla být na základě takového šetření shledána úvěruschopnou a na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že předchozí dva tzv. „mikroúvěry“ žalobci splatila. Pokud žalobce v daném ohledu odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023, tak tento odkaz není přiléhavý, neboť v daném případě se jednalo o dlouhodobé splácení úvěru, který byl splacen zcela, přičemž předmětem žaloby byl již právě tento zcela splacený úvěr. Soud tedy uzavírá, že žalobce ani k dodatečné výzvě soudu neprokázal, že by se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval, tedy postupoval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak tedy žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinna vrátit částku 15 000 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl.

19. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení.

20. O splátkách soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když vzal v potaz povahu a výši dluhu, která je pro žalobce s ohledem na povahu a rozsahu jeho činnosti (jenž soud usuzuje z množství podaných žalobce jen u zdejšího soudu) zcela marginální, na rozdíl od žalované. Z provedeného řízení je naopak zřejmé, že žalovaná je osobou ve finanční krizi, a proto jí i s ohledem na asymetričnost vztahu obou účastníků, umožnil dluh uhradit ve splátkách po 700 Kč měsíčně znamenající zaplacení jistiny ve lhůtě zhruba 20 měsíců a celkového dluhu pak ve lhůtě zhruba 30 měsíců, kterou soud považuje za maximální možnou a umožnil jí s ohledem na celkový kontext věci. Pro ochranu žalobce jako oprávněného pak soud vyslovil podmínku ztráty výhody splátek, jež znamená, že pokud se žalovaná opozdí se splácením svého dluhu byť s jedinou splátkou, stane se tím splatnou celá zbývající nesplacená částka najednou.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce. Náklady řízení na straně žalobce tvoří uhrazený soudní poplatek 1 000 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon, a to do podání žaloby včetně. V daném případě byly vykonány dva takové úkony, a to příprava a převzetí zastoupení a písemné podání ve věci samé – žaloba. Dalším úkonem právní služby bylo doplnění žaloby ze dne 10. 12. 2025 a účast u jednání soudu dne 6. 1. 2026, na něž je třeba již aplikovat obecná ustanovení tarifu (§ 14b odst. 3 tarifu). Dle § 7 bod 3 tarifu, náleží advokátu v daném případě odměna ve výši 1 740 Kč za jeden úkon právní služby v případě vyjádření ze dne 10. 12. 2025 a odměna ve výši 1 940 Kč v případě jednání soudu, kdy již tarifní hodnota s ohledem na protinávrh žalované nečinila 15 525 Kč ale 20 025 Kč. Za každý úkon právní služby náleží též paušální náhrada výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 tarifu. Doplnění žaloby ze dne 5. 1. 2026 soud neshledává účelně vykonaným, když toto bylo soudu doručeno ve 20:46 hod. v den před konáním ústního jednání, žalobci ničeho nebránilo zde uvedenou poměrně stručnou obranu stran smluvního úroku a plateb žalované ponechat již na jednání, jehož se druhý den od 9:45 hod. účastnil. Dle § 14 odst. 3 tarifu ve znění účinném v době vykonání cesty náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z Olomouce do Chomutova a zpět, za níž advokátka nárokovala adekvátní náhradu v rozsahu 16 půlhodin (což je obecně známo), tedy za 2 400 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokátka požadovala náhradu za cestu z Olomouce do Chomutova a zpět v adekvátní délce 686 km (rovněž obecně známo), k čemuž předložila technický průkaz použitého vozidla, z nějž vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 9 l benzinu 95 oktanů na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 573/2025 Sb. činí náhrada za 1 km 5,90 Kč, dle § 4 písm. a) činí průměrná cena benzinu 95 oktanů 34,70 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátce náleží 686 x 5,9 + 9 x 34,70 x 686/100, tedy celkem 6 190 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 2 472 Kč, když soud ověřil, že advokátka je plátcem DPH. Tehdy nezastoupenému žalobci náleží za zaslání předžalobní upomínky paušální náhrada ve výši 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Náhrada nákladů řízení na straně žalobce tedy činí celkem 15 542 Kč (1 000 + 2 x 400 + 2 x 100 + 1 740 + 1 940 + 2 x 450 + 6 190 + 2 472 + 300). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 15 000 Kč a také ohledně protinávrhu ve výši 4 500 Kč, kde bylo řízení zastaveno vinou žalované (§ 146 odst. 2 o.s.ř.). Žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 7 653,56 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 27 153,56 Kč tak představuje úspěch žalobce 72 %, úspěch žalované 28 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 44 % svých nákladů, z částky 15 542 Kč tedy ve výši 6 839 Kč.