8 C 233/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A , bytem Adresa žalobce A , právně zastoupeného Jméno žalobce B , advokátkou se sídlem Jméno advokátky Anonymizováno , proti žalovaným: 1) Jméno žalované A , narozená dne Datum narození žalované A , bytem Adresa žalované A , 2) Jméno žalované B , narozený dne Datum narození žalované B , bytem Adresa žalované A , oběma zastoupeným opatrovnicí Jméno opatrovnice , advokátkou se sídlem Anonymizováno , o žalobě na určení, že žalobce je dědicem po zůstaviteli Jméno zůstevitele ,

I. Žaloba na určení, že žalobce je dědicem zůstavitele , Jméno zůstevitele, , narozeného dne , datum, a zemřelého dne , datum, , se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 8.8.2024, kdy byla podána osobně právní zástupkyní žalobce, domáhal, aby soud určil, že je dědicem po shora uvedeném zůstaviteli. V odůvodnění uvedl, že zůstavitel byl jeho otcem, důvody pro vydědění, které otec uvedl v listině o vydědění, nejsou dány. K tomu žalobce uvedl rozsáhlou skutkovou argumentaci a navrhl rozsáhlé portfolio důkazů k prokázání svých tvrzení.

2. S ohledem na nezletilost žalovaných a skutečnost, že žalobce je jejich otcem a tedy zákonným zástupcem, byla těmto ustanovena k ochraně práv shora uvedená opatrovnice. Tato navrhla žalobu zamítnout, když žalobce dosud neprokázal rozporovanou pravdivost listiny o vydědění, která je soukromou listinou a důkazní břemeno tak v daném ohledu nese žalobce.

3. Při jednání soudu dne 7.2.2025 žalobce setrval na žalobě s tím, že žalobou především hledá satisfakci proti očernění, jemuž se mu dostalo prostřednictvím listiny o vydědění. Soudem bylo při jednání konstatováno, že žaloba byla podána opožděně, strany závěrem nechtěly ničeho uvést. Žalovaní nepožadovali náhradu nákladů řízení.

4. Soud provedl důkaz usnesení zdejšího soudu č.j. , spisová značka, ze dne 15.5.2024, které bylo dle připojených dodejek doručeno žalobci dne 22.5.2024 a žalovaným prostřednictvím jejich zákonné zástupkyně stejného dne. Rozhodnutím, které nabylo právní moci dne 7.6.2024, bylo žalobci uloženo, aby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení uplatnil své právo podanou žalobou u Okresního soudu v Chomutově proti zde specifikovaným žalovaným, jíž se bude domáhat určení, že je dědicem po shora uvedeném zůstaviteli. Zároveň pověřená notářka přímo ve výroku usnesení poučila žalobce, že nebude-li žaloba ve lhůtě podána, bude-li řízení o žalobě zastaveno nebo bude-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou.

5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobce byl vyzván usnesením, které nabylo právní moci dne 7.6.2024, k podání žaloby na určení dědického práva ve lhůtě dvou měsíců od právní moci usnesení. Žalobce podal žalobu osobně (prostřednictvím právní zástupkyně) dne 8.8.2024.

6. Dle § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“) v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce. Dle § 170 odst. 2 z.ř.s. nebyla-li žaloba ve lhůtě podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou.

7. Dle § 57 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) se do běhu lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin. Dle § 57 odst. 2 o.s.ř. se lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůty určené podle hodin končí uplynutím hodiny, která se svým označením shoduje s hodinou, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Dle § 57 odst. 3 o.s.ř. je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

8. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Předně se soud v otázce právního posouzení věci zabýval otázkami formálními, kdy v případě žaloby daného typu je nutno se s odkazem na § 170 z.ř.s. nutno zabývat včasností podané žaloby, přičemž v daném případě soud shledal, že tato byla podána opožděně a tudíž nezbývá, než tuto zamítnout (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 493/2004 ze dne 15.7.2004).

9. Soud se zabýval rovněž formálními náležitostmi usnesení, jímž byl žalobce vyzván k podání žaloby, k čemuž shledal, že usnesení obsahuje poučení o tom, jakou konkrétní žalobu má podat, proti komu a k jakému soudu. Usnesení rovněž obsahuje dostatečnou lhůtu k učinění tohoto úkonu (viz § 170 odst. 1 poslední věta za středníkem z.ř.s.) a poučení o následcích zmeškání takové lhůty. Usnesení, resp. výzva k podání žaloby, tedy splňuje všechny potřebné náležitosti.

10. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 7.6.2024, když bylo účastníků doručeno dne 22.5.2024. U lhůty počítané podle měsíců tato končí dnem, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty (§ 57 odst. 2 o.s.ř.). Pokud tedy k nabytí právní moci daného usnesení došlo 7.6.2024 měla být žaloba podána nejpozději dne 7.8.2024, případě dána v tento den k poštovní přepravě (§ 57 odst. 3 o.s.ř.). Datum 7.8.2024 pak vychází na středu, tedy na běžný pracovní den, v daném případě tedy nedojde k posunutí konce lhůty z toho důvodu, že její konec formálně vyjde na sobotu, neděli nebo svátek. Pro úplnost soud dodává, že pravidlo obsažené v § 57 odst. 1 o.s.ř. spočívající v tom, že do začátku lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, se vztahuje pouze na lhůty určené podle dnů. Ustanovení § 57 odst. 2 hovořící o lhůtách určených podle měsíců je ve vztahu k předchozímu odstavci ustanovením speciálním.

11. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobu jako opožděnou zamítl, přičemž z důvodu nadbytečnosti neprováděl žádné jiné důkazy navržené žalobcem, když tyto směřovaly pouze do skutkové stavu věci ohledně samotné podstaty a oprávněnosti provedeného vydědění.

12. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měli žalovaní ve věci plný úspěch. Tito nicméně žádné náklady řízení neuplatnili a žádné na jejich straně z proběhlého řízení ani nevyplývají, soud tedy rozhodl o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.