8 C 236/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce adresa žalobkyně – příjmení příjmení zastoupeného advokátem: anonymizováno jméno příjmení jméno, se sídlem adresa žalobkyně, proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované, o zaplacení 20 741,02 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 20 741,02 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 10.6.2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení úroku z prodlení ve výši 1 482,81 Kč, úroku z prodlení z částky 20 741,02 Kč od 14.5.2020 do 9.6.2020 a úroku z částky 20 741,02 Kč ve výši 29 % ročně od 5.6.2018 až do zaplacená, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit 20 741,02 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 482,81 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 20 741,02 Kč od 5.6.2018 do zaplacení a úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 20 741,02 Kč od 14.5.2020 do zaplacení. Dále uvedl, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, dne 8.2.2012 smlouvu o vedení běžného účtu a následně také o poskytování úvěru anonymizováno se sjednaným úvěrovým limitem 10 000 Kč. Žalovaná překročila povolený úvěrový limit, čímž porušila závazky ze smlouvy a právní předchůdce žalobce debetní zůstatek běžného účtu převedl na úvěrový účet č. bankovní účet ke dni 30.1.2018. Jelikož žalovaná ani poté dluh nevyrovnala, právní předchůdce žalobce v souladu se smlouvou úvěr zesplatnil ke dni 4.6.2018, přičemž dlužní částka byla dle smlouvy dále úročena shora uvedenou úrokovou sazbou. Předmětná pohledávka byla výše uvedenou společností postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.5.2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, byla rovněž před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dlužná jistina představuje částku 20 741,02 Kč.

2. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy řádně zabýval schopností žalované splácet předmětný úvěr, uvedl, že žalovaná doložila svůj příjem ve výši 13 583 Kč měsíčně a dále uvedla, že příjmy domácnosti činí 40 000 Kč. Z interních zdrojů právní předchůdce žalobce zjistil, že žalovaná má vůči němu v době poskytnutí úvěru měsíční závazky ve výši 3 550,50 Kč a z externích zdrojů zjistil, že žalovaná měla další závazky s celkovou výší měsíčních splátek ve výši 5 300 Kč. Dále žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského soud v Českých Budějovicích, č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, kde bylo shledáno, že pro posouzení úvěruschopnosti klienta není rozhodné, zda má poskytovatel dané osvědčující listiny fyzicky k dispozici, ale postačuje postup, kdy tyto listiny byly prověřeny v rámci uzavírání smlouvy, což následně obě smluvní strany stvrdili svým podpisem. V době uzavření předmětné smlouvy zákon o spotřebitelském úvěru nestanovil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v případě nedostatku zkoumání schopnosti splácet úvěr.

3. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora a převzala osobně na adrese další), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu po seznámení s názorem soudu, že i přes doplnění žaloby je třeba mít otázku dostatečného zkoumání úvěruschopnosti za neprokázanou, žádné další důkazy nenavrhl, tvrzení nedoplnil. Závěrem navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši.

4. Ze smlouvy uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovanou dne 8.2.2012 vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí bankovních produktů a služeb žalované, konkrétně pak vedení běžného účtu a poskytnutí úvěru anonymizováno. Z dispozice ke shora uvedené smlouvě ze dne 25.10.2016 vyplynulo, že tuto podepsala žalovaná a shora uvedené společnost ohledně konkrétních podmínek poskytnutí úvěru anonymizováno, a to do výše 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit zpět spolu s úrokem. Úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku byla sjednána ve výši 29 %. K této smlouvě žalobce dále doložil obchodní podmínky, které byly sjednány jako její součást a informace poskytnuté žalované o předmětném spotřebitelském úvěru.

5. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 18.5.2020 vedeného na žalovanou a platební historie vyplynulo, že zůstatek nesplacené jistiny na tomto účtu činil 20 741,02 Kč.

6. Z dopisu ze dne 4.6.2018 vyplynulo, že právnická osoba oznámila žalované, že prohlašuje předmětný úvěr za splatný ke dni 4.6.2018.

7. Z oznámení ze dne 25.5.2020 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, oznámila žalované, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň ji informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalované odeslána dne 3.6.2020.

8. Z předžalobní upomínky adresované žalované právním zástupcem žalobce dne 18.12.2020 vyplynulo, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalované odeslána před podáním žaloby.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14.5.2020 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovanou.

10. Z potvrzení o výši příjmů podepsaného žalovanou dne 17.12.2014 vyplynulo, že žalovaná je zaměstnána s průměrným příjmem za poslední tři měsíce ve výši 13 583 Kč.

11. Dále žalobce doložil částečně nečitelný výpis ze systému jeho právního předchůdce, z nějž vyplynulo, že žalovaná má další závazky se splátkami ve výši 3 550,50 Kč, 2 157 Kč a 1 579 Kč.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela 20 741,02 Kč, když se jednalo o záporný zůstatek na úvěrovém účtu. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smlouvy zabýval schopností žalované úvěr splácet způsobem, když zjistil výši splátek žalované v době poskytnutí úvěru a opatřil si potvrzení o jejích příjmech, jak je shora specifikováno. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, což bylo žalované oznámeno, žalované byla také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.

13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

19. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25.2.2013 do 24.2.2013 (dále jen„ zákon o úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

20. Dle § 2 písm. e) zákona o úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období.

21. Dle § 9 odst. 1 zákona o úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

22. Dle § 9 odst. 1 zákona o úvěru ve znění účinném od 25.2.2013 do 1.12.2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

23. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela 20 741,02 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

24. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 1 a § 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku poskytnutou spotřebiteli přesahující 5 000 Kč. Žalobce pak argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 9 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil, resp. tato jsou zcela nedostatečný. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

25. Žalobce svým šetřením získal pouze dvě informace (soud zde pak skutečně pomíjí, že příjem byl ověřen pouze prohlášením žalované), a to o výši příjmů žalované v době poskytnutí úvěru, a to v poměrně nízké výši zhruba 13 500 Kč. Druhou jsou pak žalobcem deklarované výdaje na splátky závazků ve výši 8 550,50 Kč, byť z doloženého výpisu vyplývají nižší (7 286,50 Kč). Je nicméně zřejmé, že žalované po úhradě těchto závazků zbyla naprosto minimální částka pro samotnou úhradu základních životních potřeb (zhruba 5 000, resp. 6 000 Kč měsíčně), rozhodně tedy bez dalšího nemůže být osobou, která se může zavázat k dalšímu splácení. Jiné výdaje žalované nebyly osvětleny nijak, žalobcem deklarované příjmy domácnosti z žádného provedeného důkazu nevyplývají ani ve formě alespoň prohlášení žalované. Navíc pak není zřejmé, o jaké příjmy se má konkrétně jednat, a pokud se z logiky věci jedná o příjem dalších osob sdílejících domácnost s žalovanou, není známo nic o majetkových poměrech této osoby či osob. Odkaz na žalobcem citovaný rozsudek pak není přiléhavý, neboť kromě zmiňovaného příjmu žalované, tato žádné další informace o svých příjmech a výdajích neprohlásila, nebo tuto skutečnost žalobce minimálně nedoložil.

26. Je pravdou, že zákon o úvěru ve znění v době uzavření smlouvy o poskytování bankovních služeb ukládal poskytovateli úvěru povinnost zkoumat schopnost splácet úvěr bez sankce neplatnosti smlouvy, nicméně k samotnému sjednání konkrétních parametrů úvěru došlo až dne 25.10.2016 a je tedy třeba na daný stav aplikovat zákon o úvěru ve znění k tomuto datu, kdy již pro případ nezkoumání tzv. úvěruschopnosti zákon stanovil sankci absolutní neplatnosti smlouvy. Nadto je nutno poznamenat, že Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy.

27. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalované nezabýval, když z provedeného šetření vyplynul závěr opačný, resp. žalobce tuto skutečnost i přes poučení soudem neprokázal, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 9 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalované 20 741,02 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno bez právního důvodu a je povinna takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce dle doložených důkazů žalovanou vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném dne předžalobní upomínce odeslané dne 3.6.2020. Tuto je třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručené třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 8.6.2020, jelikož pak žalovaná bez zbytečného odkladu v následující den neplnila, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalované má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.

28. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy poměr úspěchu a neúspěchu byl na obou stranám sporu zhruba shodný (žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 23 698,40 Kč a žalovaná ohledně 22 333,63 Kč, procentuálně se tedy jednalo o poměr 51,48 x 48,52). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.