8 C 237/2020

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně , právně zastoupený anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného , o zaplacení 329 582,51 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 241 245,31 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 23.5.2019 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 88 337,20 Kč, úroku ve výši 34 404,39 Kč, úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 327 792,51 Kč za dobu od 14.5.2020 až do zaplacení, úroku z prodlení z částky 329 582,51 Kč za dobu od 15.5.2019 do 22.5.2019 a úroku z prodlení z částky 88 337,20 Kč za dobu od 23.5.2019 až do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 12 142 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit 329 582,51 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 34 404,39 Kč za dobu od 15.5.2019 do 13.5.2020, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 26 987,66 Kč za dobu od 15.5.2019 do 13.5.2020, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 329 582,51 Kč od 14.5.2020 do zaplacení a úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 327 792,51 Kč od 14.5.2020 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že dne 10.8.2016 uzavřel žalobce s žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo], na jejímž základě byl žalovanému dne 10.8.2016 poskytnut úvěr ve výši 430 000 Kč. Žalovaný se tento zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 7,9 % ročně po měsíčních splátkách ve výši 6 067 Kč počínaje dnem 15.9.2016. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobce využil svého práva sjednaného v předmětné smlouvě a úvěr zesplatnil ke dni 15.5.2019. Dlužná částka 329 582,51 Kč pak představuje dlužnou jistinu ve výši 327 792,51 Kč a dlužné poplatky ve výši 1 790 Kč.

2. V podání ze dne 6.11.2023 žalobce doplnil, že úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumal. Od žalovaného sice neměl doložený jeho příjem, nicméně provedl odbornou analýzu jeho bankovního účtu, z nějž příjmy a výdaje žalovaného vyplynuly. V otázce zkoumání úvěruschopnosti žalobce spoléhá na materiální důkazy, jimiž v daném případě byly právě výpisy z účtu žalovaného. Takto bylo zjištěno, že žalovaný měl v době od ledna 2016 do května 2016 příjmy ve výši zhruba od 50 000 Kč do 65 000 Kč měsíčně. Co se týče výdajů, tak tyto byly vypočteny ve výši 9 230,56 Kč, zbývající platební kapacita žalovaného tedy byla s přehledem dostatečná pro splácení předmětného úvěru po 6 067 Kč měsíčně. Zadluženost a rizikovost žalovaného byla zjišťována z registru CBCB s výsledkem bez negativních informací s nízkou rizikovostí. Dále žalobce zjišťoval tzv. KO kritéria z interních blacklistů, evidence exekucí, insolvencí apod., kde byla všechna splněna pro poskytnutí úvěru.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k oběma jednáním soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Při jednání soudu dne 21.11.2023 soud žalobce poučil s odkazem na § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., aby doplnil tvrzení a důkazy k prokázání těchto tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Z dalšího jednání soudu se žalobce omluvil.

5. V podání ze dne 8.12.2023 žalobce k výzvě soudu doplnil, že žalovaný v době od 15.9.2016 do 11.2.2019 uhradil celkem 188 754,69 Kč v 28 měsíčních splátkách. Žalovaný tedy v době uzavření úvěru musel být úvěruschopný, pokud jej byl schopen po dobu více než dvou let splácet. Není tedy nutné nadále ohledně zkoumání úvěruschopnosti něčeho doplňovat, neboť je důležité materiální hledisko, tedy, že žalovaný v době poskytnutí úvěru skutečně úvěruschopným byl. V daném ohledu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27.9.2023. <b>Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:</b> 6. Z žádosti ze dne 10.8.2016 vyplynulo, že tuto směřoval žalovaný žalobci s tím, že požaduje poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 430 000 Kč za zde uvedených podmínek.

7. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 10.8.2016 mezi účastníky řízení soud zjistil, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve shora uvedené výši, který se žalovaný zavázal splatit po 6 067 Kč měsíčně počínaje dnem 15.9.2016. K této žalobce rovněž předložil obsáhlý formulář s předsmluvními informacemi, který žalovaný rovněž opatřil svým podpisem a dále také obchodní podmínky, které byly sjednány jako její součást.

8. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] vyplynulo, že dne 10.8.2016 bylo na níže uvedený účet žalovaného převedeno 430 000 Kč.

9. V oznámení ze dne 17.5.2019 sdělil žalobce žalovanému, že předmětný úvěr zesplatňuje s ohledem na porušení povinností ze strany žalovaného. Dle připojení dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalovaného dne 21.5.2019. Z výzvy ze dne 25.3.2019 vyplynulo, že žalobce upozornil žalovaného, že je v prodlení se dvěma splátkami úvěru s výstrahou zesplatnění úvěru. Dle připojené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalovaného dne 27.3.2019. Dále žalobce doložil další tři upomínky adresované žalovanému bez dokladu jejich odeslání.

10. Z žádosti žalovaného ze dne 30.3.2011 vyplynulo, že požádal o změnu kontaktní adresy pro případy související s jeho bankovním účtem č. [bankovní účet].

11. Z předžalobní výzvy ze dne 27.4.2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalobou následně uplatněného dluhu s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému před podáním žaloby odeslána.

12. Z lustrace žalovaného z registru CBCB vyplynulo, že měl šest aktuálních úvěrů se splátkami 6 614 Kč měsíčně, v minulosti měl tři úvěry a dva mu byly zamítnuty.

13. Dále žalobce předložil listinu označenou jako„ CRIF“, kde jsou uvedeny údaje o předmětném úvěru, osobní údaje žalovaného a historie úvěrování žalovaného u žalobce. Dále je zde uvedeno, že výsledek lustrace z CBCB a SOLUS je„ OK“.

14. Dále žalobce doložil výpis z účtu žalovaného za období od 4.12.2015 do 9.8.2016. Co se týče prosince 2015, tak žalovaný dne 4.12.2015 obdržel (zřejmě) mzdu od„ [příjmení]“ ve výši 19 385 Kč, v danou chvíli se jednalo o celkový zůstatek na účtu, dne 7.12.2015 již zůstatek na účtu činil jen 535,60 Kč. Dne 8.12.2015 bylo na účet připsáno bez bližší specifikace 3 000 Kč, dne 9.12.2015 pak částka 2 503 Kč. Dne 11.12.2015 pak zůstatek činil již jen 256 Kč. Do konce měsíce prosince bylo připsáno na účet dále několik dalších položek v řádu desítek, stovek či jednotek tisíců Kč v celkové výši 23 626,10 Kč. Zůstatky na účtu ovšem vždy po připsání jednotlivých položek klesly k nule či dokonce zápornému zůstatku, k 31.12.2015 činil zůstatek na účtu 0 Kč. Co se týče ledna 2016, tak žalovaný dne 7.1.2016 obdržel (zřejmě) mzdu ve výši 47 000 Kč od„ [příjmení]“, která tvořila celkový zůstatek, dne 8.1.2016, tedy již po jednom dni, po několika platbách na účtu zbývalo 13 897,30 Kč, ke dni 11.1.2016 pak pouhých 3 447,30 Kč, v tento den bylo na účet připsáno několik blíže neurčených plateb v řádech tisíců Kč, ale zároveň provedeny i platby záporné s tím, že den 11.1.2016 končil účet se zůstatkem 0 Kč. Dne 21.1.2016 bylo na účet připsáno 3 000 Kč, od 26.1.2016 činil zůstatek na účtu 309,63 Kč, ke dni 31.1.2016 pak zůstatek po několik kladných i záporných transakcích v řádu stovek Kč činil 0 Kč. Co se týče února 2016, tak žalovaný dne 5.2.2016 obdržel (zřejmě) mzdu ve výši 46 875 Kč od„ [příjmení]“, která tvořila celkový zůstatek, dne 8.2.2016, po několika kladných i záporných platbách na účtu zbývalo 12 175,80 Kč, ke dni 8.2.2016 pak pouhých 3 447,30 Kč, ke dni 10.2.2016 již zůstatek činil - 5 Kč. Po několika kladných i záporných platbách, kdy se účet opakovaně dostal i do záporných hodnot, v řádu stovek Kč činil zůstatek na účtu k 29.2.2016 částku 0 Kč. Co se týče března 2016, tak žalovaný dne 8.3.2016 obdržel platbu od společnosti [právnická osoba] ve výši 3 221 Kč, k tomuto dni se jednalo o zůstatek na účtu, následně dne 10.3.2016 obdržel (zřejmě) mzdu ve výši 54 625 Kč od„ [příjmení]“, zůstatek k tomuto dni činil 57 425 Kč. Již dne 14.3.2016, po mnoha platbách učiněných v tento den, činil zůstatek na účtu pouze 8 000 Kč, ke dni 15.3.2016 pak již zůstatek činil 0 Kč. Po několika kladných i záporných platbách v řádu stovek Kč, kdy se účet opakovaně dostal i do záporných hodnot, činil zůstatek na účtu k 31.3.2016 částku 0 Kč. Co se týče dubna 2016, tak žalovaný dne 8.4.2016 obdržel (zřejmě) mzdu ve výši 49 000 Kč od„ [příjmení]“, zůstatek k tomuto dni činil 49 000 Kč. Po desítkách plateb, z toho velkou část v daný den, činil zůstatek na účtu ke dni 26.4.2016 částku 2 511,30 Kč. Po několika kladných i záporných platbách v řádu stovek či nižších jednotek tisíc Kč, kdy se účet opakovaně dostal i do záporných hodnot, činil zůstatek na účtu k 30.4.2016 částku 4 001 Kč. Co se týče května 2016, tak již dne 4.5.2016 byl na účtu opět záporný zůstatek. Dne 6.5.2016 obdržel (zřejmě) mzdu ve výši 55 750 Kč od„ [příjmení]“, zůstatek k tomuto dni činil 55 750 Kč. Již dne 10.5.2016 po několika platbách činil zůstatek na účtu pouze 11 259,84 Kč, dne 11.5.2016 pak částku 5 634,84 Kč a dne 12.5.2016 pak částku 1 832,24 Kč. Po několika kladných i záporných platbách v řádu stovek či nižších jednotek tisíc Kč, kdy se účet opakovaně dostal i do záporných hodnot, činil zůstatek na účtu k 31.5.2016 částku 0 Kč. Co se týče června 2016, tak žalovaný dne 6.6.2016 obdržel (zřejmě) mzdu ve výši 48 760 Kč od„ [jméno] [příjmení]“, zůstatek k tomuto dni činil 48 760 Kč. Po několika záporných platbách činil zůstatek na účtu již dne 7.6.2016 částku 4 762,23 Kč. Po několika kladných i záporných transakcích v řádu stovek či nižších jednotek tisíc Kč byl na účtu ke dni 17.6.2016 již záporný zůstatek. Po několika dalších kladných i záporných platbách v řádu stovek či nižších jednotek tisíc Kč, kdy se účet opakovaně dostal i do záporných hodnot, činil zůstatek na účtu k 30.6.2016 částku 375,90 Kč. Co se týče července 2016, tak žalovaný dne 8.7.2016 obdržel (zřejmě) mzdu ve výši 52 125 Kč od„ [příjmení]“, zůstatek na účtu k tomuto dni činil 52 294,40 Kč. Ještě ve stejný den byl po několika platbách zůstatek na účtu 699,88 Kč, po přijetí 9 300,12 Kč z nespecifikovaného zdroje pak zůstatek činil 10 000 Kč, ke dni 11.7.2016 činil zůstatek - 5 Kč. Po několika kladných i záporných platbách v řádu spíše stovek či desítek Kč, kdy se účet opakovaně dostal i do záporných hodnot, činil zůstatek na účtu k 31.7.2016 částku 0 Kč. Co se týče srpna 2016, tak žalovaný dne 5.8.2016 obdržel (zřejmě) mzdu ve výši 47 250 Kč od„ [příjmení]“, zůstatek na účtu k tomuto dni činil 47 250 Kč. Ke dni 9.8.2016, kdy předložený výpis končí, činil zůstatek na účtu 27 341,84 Kč.

15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpal bezhotovostně 430 000 Kč, které se zavázal vrátit, jak je shora rovněž uvedeno. Žalovaný takto uhradil celkem 188 754,69 Kč. Před uzavřením smlouvy se žalobce zabýval schopností žalovaného splácet úvěr, když provedl lustraci ve shora uvedených registrech a opatřil si výpis z účtu žalovaného, jak je shora rovněž specifikován. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu jako celku výzvou, jež byla ve sféře dispozice žalovaného dne 21.5.2019.

16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

17. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25.2.2013 do 1.12.2016 (dále jen„ zákon o úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 2 písm. e) zákona o úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období. Dle § 9 odst. 1 zákona o úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

18. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli dle § 2395 občanského zákoníku smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný obdržel shora uvedenou částku. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

19. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 1 a § 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku poskytnutou spotřebiteli a přesahující 5 000 Kč. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 9 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

20. Žalobce si obstaral jediný objektivní podklad svědčícího o bilanci příjmů a výdajů žalovaného či obecně o jeho majetkových poměrech, a tím je výpis z účtu žalovaného podrobně popsaný v odstavci 14. tohoto rozsudku. Výpis z bankovního účtu je jistě velmi spolehlivým podkladem pro učinění věrohodného obrázku o majetkových poměrech dané osoby, žalobce si navíc opatřil výpis za dobu zhruba sedmi měsíců, zajistil tedy, aby učiněná zjištění nebyla jen krátkodobým excesem ať již ve prospěch jakéhokoliv závěru. Žalobce sám uváděl, že spoléhá na materiální důkazy a tento v podobě výpisu z účtu žalovaného podrobil kvalifikované analýze, z níž vyplynul pozitivní závěr o úvěruschopnosti žalovaného. Soud je přesvědčen, že i ze zběžné analýzy účtu žalovaného vyplývá závěr opačný. Je pravdou, že v době od ledna do srpna 2016 žalovaný disponoval velmi obstojnými příjmy kolem 50 000 Kč měsíčně, které by v obecném měřítku jistě měly postačovat k úhradě obvyklých výdajů i ve spojení se splátkami stávajících úvěrů ve výši zhruba 6 600 Kč a dále i ke splátkám úvěru předmětného. Žalobce však ve své analýze zcela přehlíží výdajovou stránku žalovaného. Z výpisů z účtu jednoznačně vyplývá, že žalovaný s naprostou pravidelností svůj nikoli malý příjem v řádu dnů po jeho obdržení v podstatě celý spotřeboval, aby se následně po poměrně dlouhou část měsíce potýkal s nulovými či zápornými zůstatky na účtu, nechyběly ani poměrně četné zamítnuté platby z důvodu nedostatku financí. Za takové situace, kdy žalovaný i bez poskytnutí předmětného úvěru zjevně nebyl schopen udržet kladné zůstatky na účtu po jakoukoliv delší dobu a dále za situace, kdy chybějí jiné objektivní podklady, není možné shledat, že žalovaný byl úvěruschopný. Nelze samozřejmě vyloučit, že žalovaný disponoval ještě jinými příjmy, případně jinými bankovními účty apod., nicméně žalobce volání soudu po doplnění dalších tvrzení a důkazů v daném ohledu nevyslyšel. Výše uvedené závěry pak nemohou zvrátit závěry lustrací v uvedených veřejných rejstřících.

21. Skutečnost, že žalovaný byl po určitou dobu schopen úvěr splácet nebo zkrátka byl ve výsledku úvěruschopný, nijak nezbavuje žalobce povinnosti úvěruschopnost zkoumat. Co se týče rozsudku Nejvyššího soudu, na nějž žalobce odkazuje (viz odst. 5 tohoto rozsudku), tak tento není dle názoru soudu přiléhavý na nyní projednávanou věc, neboť v případu posuzovaném Nejvyšším soudem došlo k úplnému splacení celého úvěrového závazku včetně veškerého příslušenství. Na základě doložených podkladů musela panovat důvodná obava, že dlužník nebude schopen úvěr splácet, k čemuž následně, byť po delší době, také došlo.

22. Zákon o úvěru ve znění účinném v době uzavření předmětné smlouvy v § 9 odst. 1 stanovil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, pokud poskytovatel úvěru nedostatečně zkoumá schopnost úvěrovaného splácet úvěr. Ze shora uvedeného se pak podává, že k takové situaci došlo v daném případě, když žalobce danou okolnost neprokázal. Soud dále připomíná, že Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv.

23. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že se žalobce s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, když z provedeného šetření vyplynul závěr opačný a žalobce portfolio důkazů k výzvě soudu již nijak nerozšířil, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 9 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalovanému 430 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobce ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvou uhradil 188 754,69 Kč, zbývá tedy uhradit 241 245,31 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejdříve ve výzvě doručené dne 21.5.2019. Jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu v následující den neplnil, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.

24. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když byl žalobce v řízení většinově úspěšný a zároveň doložil splnění podmínek daných § 142a o.s.ř. (zaslání výzvy s výstrahou soudního vymáhání). Náklady řízení na straně žalobce představuje soudní poplatek uhrazený ve výši 13 184 Kč a náklady na právní zastoupení. Dle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náleží advokátu v daném případě odměna ve výši 9 620 Kč za jeden úkon právní služby, když v daném případě advokát vykonal pět těchto úkonů (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé – předžalobní výzva, žaloba a doplnění žaloby, účast při jednání soudu). Co se týče doplňování žaloby soud shledal účelným pouze jeden takový úkon, když žalovaný měl a mohl otázku úvěruschopnosti zmínit již v žalobě, kde tuto zcela pominul, ač nedostatek zkoumání úvěruschopnosti zákon v dané době sankcionoval absolutní neplatností smlouvy. Za každý úkon právní služby advokátu náleží rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z [obec] do [obec] a zpět, za níž advokát požadoval náhradu za celkem pět půlhodin, přičemž je obecně známo, že tento časový úsek je adekvátní. Co se týče náhrady cestovného, advokát nárokoval náhradu za cestu v celkové délce 209,2 km, což je rovněž adekvátní a obecně známo. Advokát k cestovnému předložil technický průkaz použitého vozidla, z nějž vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 6,8 motorové nafty na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 398/2023 Sb. činí náhrada za 1 km 5,60 Kč, dle § 4 písm. c) činí průměrná cena motorové nafty 38,70 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 209,2 x 5,6 + 6,8 x 38,70 x 209, 2/100, tedy celkem 1 722 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. náleží advokátu náhrada DPH v sazbě 21 % tedy ve výši 10 883 Kč, když advokát doložil, že je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce činí 75 889 Kč (13 184 + 5 x 9 620 + 5 x 300 + 5 x 100 + 1 722 + 10 883). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 241 245,31 Kč s příslušenstvím shora specifikovaným ve výroku č. I rozsudku, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 350 022,93 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 88 337,20 Kč a příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. II rozsudku, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí tyto položky v součtu 257 598,83 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 607 621,76 Kč tak představuje úspěch žalobce 58 %, úspěch žalovaného 42 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 16 % svých nákladů, z částky 75 889 Kč tedy ve výši 12 142 Kč.