8 C 241/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: právnická osoba ., IČO: hodnota , se sídlem adresa zastoupeného advokátkou Jméno advokátky , se sídlem Adresa advokátky , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , trvale bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 141 744,95 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 137 530,49 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně 4 214,46 Kč, úroku za dobu od 14. 12. 2022 do 10. 6. 2024 ve výši 6 906,16 Kč, úroku z prodlení za dobu od 14. 12. 2022 do 10. 6. 2024 ve výši 146,52 Kč, úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 141 245,95 Kč za dobu od 15. 3. 2025 až do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 141 245,95 Kč za dobu od 15. 3. 2025 až do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 16 132 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 141 744,95 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. II tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „, jméno FO, “), dne 14. 12. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 9,90 % ročně formou měsíčních splátek. , jméno FO, před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného lustracemi v registrech NRKI, BRKI, SOLUS či insolvenčním rejstříku. V daném ohledu žalobce upozornil, že žalovaný po dlouhou dobu úvěr splácel s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 27. 9. 2023. Žalovaný podmínky smlouvy řádně neplnil, proto , jméno FO, využila svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr prohlásila za splatný ke dni 10. 6. 2024. Dlužná částka pak představuje neuhrazenou jistinu ve výši 141 245,95 Kč, poplatky ve výši 499 Kč a úroky shora uvedené. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena společnosti I-Xon a.s. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 3. 2025. Zmíněná společnost postoupila předmětnou pohledávku žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 4. 2025. Žalovaný byl upomenut k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně.

2. V doplnění žaloby ze dne 12. 11. 2025 žalobce uvedl, že , jméno FO, splnila své zákonné povinnosti ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Vycházela z údajů sdělených žalovaným, ale s těmito se nespokojila a dále provedla lustrace v dostupných databázích.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, k jednáním soudu se bez omluvy nedostavil ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), žalobce se z jednání soudu omluvil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 14. 12. 2022 vyplynulo, že tuto uzavřela , jméno FO, s žalovaným, kdy předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 150 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem v 120 měsíčních splátkách po 1 974 Kč. Jako nedílná součást smlouvy byly sjednány též obchodní podmínky, produktové podmínky a ceník, které žalobce rovněž doložil, žalovaný v tentýž den podepsal též formulář s informacemi o úvěru. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb vyplynulo, že tuto uzavřela , jméno FO, s žalovaným dne 1. 8. 2022 s tím, že tomuto mj. povede bankovní účet. Žalobce rovněž doložil kopii občanského průkazu žalovaného a tabulku s kontaktními údaji na žalované ze dne uzavření smlouvy. , adresa, podpisu žalovaného jsou u shora uvedených listin připojeny elektronické certifikáty o podpisu na dálku.

5. Z výpisu z úvěrového účtu a platební historie vyplynulo, že žalovaný čerpal předmětný úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný splatil 12 469,51 Kč.

6. V žádosti ze dne 14. 12. 2022 vyplynulo, že se jedná o formulář , jméno FO, , kde jsou uvedeny osobní a kontaktní údaje o žalovaném. Je zde uvedeno, že je svobodný a žije ve vlastním bydlení, je zaměstnán s příjmem 23 000 Kč měsíčně. Výdaje na bydlení činí 3 500 Kč, výdaje na živobytí 2 000 Kč a rodinné a ostatní náklady pak 0 Kč. Součástí tabulky je též výpočet, který zohledňuje shora uvedené příjmy a výdaje, které v sekci životních nákladů navyšuje na 4 250 Kč a v sekci bydlení na 7 150 Kč s tím, že žalovanému zbývá k volnému užití 3 573 Kč měsíčně, tento dle registrů splácí úvěry ve výši 8 027 Kč. Shora uvedené závěry pak , jméno FO, shrnuje též v listině označené jako Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, kde dále uvádí též žalobní tvrzení ohledně šetření ve shora zmíněných registrech, které vyplynulo jako pozitivní ve prospěchu poskytnutí úvěru.

7. Dále žalobce doložil výpis z bankovního účtu žalovaného vedeného , jméno FO, za období od září od listopadu 2022. V září 2022 činil počáteční zůstatek na účtu -10 246,72 Kč, konečný činil -16 113,46 Kč, žalovaný obdržel 25 172 Kč od společnosti , právnická osoba, . V říjnu 2022 činil počáteční zůstatek na účtu -16 113,46 Kč, konečný činil -19 157,96 Kč, žalovaný obdržel 24 161 Kč od společnosti , právnická osoba, . V listopadu 2022 činil počáteční zůstatek -19 157,96 Kč, konečný činil -19 295,27 Kč, od zmíněné společnosti žalovaný obdržel 22 957 Kč. Dále žalobce doložil i výpis z bankovního účtu vedeného , jméno FO, v době prosince 2022 do 31. 7. 2024. Z tohoto soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť nemají žádný význam pro posuzovanou věc, když ilustrují poměry žalovaného až po poskytnutí předmětného úvěru.

8. Z oznámení ze dne 10. 6. 2024 vyplynulo, že , jméno FO, oznámila žalovanému, že prohlašuje předmětný úvěr za splatný. Z upomínky ze dne 20. 12. 2023 vyplynulo, že , jméno FO, vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky z předmětného úvěru.

9. Z oznámení ze dne 17. 4. 2025 vyplynulo, že , jméno FO, oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena společnosti , právnická osoba, Dle přiloženého podacího archu bylo toto oznámení žalovanému odesláno. Z oznámení ze dne 9. 5. 2025 vyplynulo, že společnost , právnická osoba, a.s. oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci. Dle přiloženého podacího archu bylo toto oznámení žalovanému odesláno včetně předžalobní upomínky adresované žalovanému právní zástupkyní žalobce.

10. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 12. 2023 a navazující smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 3. 2025 uzavřených mezi společností , právnická osoba, . a , jméno FO, bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 4. 2025 uzavřené mezi společností I-Xon a.s. a žalobcem bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: , jméno FO, s žalovaným uzavřela smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 150 000 Kč, žalovaný v této souvislosti splatil celkem 12 469,51 Kč. , jméno FO, se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který byl zaznamenán v žádosti o úvěr a disponovala výpisem z jeho bankovního účtu specifikovaným výše. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena společnosti I-Xon a.s., která pohledávku následně postoupila žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.

12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 150 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitý úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak velmi obecně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

14. Z provedeného dokazování vyplývá, že , jméno FO, disponovala jediným objektivním podkladem o poměrech žalovaného, a tím byly výpisy z jeho bankovních účtů. Z tohoto lze dovodit, že žalovaný disponoval měsíčním příjmem kolem 23 000 Kč, který byl deklarován v žádosti o úvěr. Dále ovšem z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný zde dosahoval záporných zůstatků po celou sledovanou dobu, a to zůstatků poměrně výrazných, zvláště v porovnání s jeho příjmem, které se postupem času prohlubovaly. Údaje, které měly být uvedeny v žádosti o úvěr, jsou kromě deklarovaného příjmu bez dalšího velmi nevěrohodné či zjevně nepravdivé. , jméno FO, očividně považovala výdaje sdělené žalovaným na bydlení za nepravděpodobné, když deklarovaný výdaj 3 500 Kč měsíčně v matematickém modelu navýšila na 7 150 Kč. Výdaje na živobytí deklarované ve výši 2 000 Kč měsíčně jsou rovněž zcela nepravděpodobné a těmi bez dalšího zůstává i údaj užitý , jméno FO, ve výši 4 250 Kč, když je obecně známo, že z v drtivé většině případů jsou náklady na živobytí, tedy na stavu, hygienu, léky atp., každé osoby v ČR vyšší, a to i výrazně. Ostatní náklady deklarované ve výši 0 Kč (finanční závazky, zábava, internet, telefon, pojištění, TV poplatky atd.) pak nejen nejsou pravděpodobné, ale jsou zjevně nepravdivé, když sama , jméno FO, zjistila, že žalovaný má minimálně výdaje na několik úvěrů ve výši 8 027 Kč, tedy ve výši bezmála třetiny deklarovaných příjmů. Příjmy žalovaného byly spíše nízké a žalovaný se předmětným úvěrem zavázal ke splácení úvěru ve výši více bezmála poloviny takových příjmů. Tato kombinace faktorů činila z žalovaného vysoce rizikového klienta a pouhé užití matematického modelu při shora uvedených vstupních údajích je tak nutno považovat za nedostatečné, přičemž jediný doložený objektivní důkaz o skutečných poměrech žalovaného, tedy výpis z jeho bankovního účtu, je s matematickým modelem v rozporu a poskytnutí úvěru i obecně rozhodně nesvědčí, když z tohoto vyplývá, že výdaje žalovaného převyšují jeho příjmy.

15. Skutečnost, že žalovaný byl po určitou dobu schopen úvěr splácet nebo zkrátka byl ve výsledku úvěruschopný, nijak nezbavuje poskytovatele úvěru povinnosti úvěruschopnost zkoumat. Není pak ani zřejmé, z jakých finančních prostředků se tak dělo, zda se poměry žalovaného v průběhu čas nezměnily a nelze automaticky uzavřít, že se tak dělo z důvodu jeho dostačujících majetkových poměrů v době uzavření předmětné smlouvy. Co se týče rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023, na nějž žalobce odkazuje, tak tento není dle názoru soudu přiléhavý na nyní projednávanou věc, neboť v případu posuzovaném Nejvyšším soudem došlo k úplnému splacení celého úvěrového závazku včetně veškerého příslušenství. Na základě doložených podkladů v této věci musela panovat důvodná obava, že dlužník nebude schopen úvěr splácet, k čemuž následně, byť po delší době, také došlo. Svou neúčastí při jednání se žalobce vzdal možnosti být poučen o nutnosti ve shora uvedeném ohledu doplnit tvrzení a důkazy dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř.

16. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 150 000 Kč poníženou o již provedené úhrady ve výši 12 469,51 Kč na výsledných 137 530,49 Kč. Soud pak ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o úvěru spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musel být žalovaný vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, datum zaslání předžalobní upomínky).

17. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobce byl ve věci většinově úspěšný a má tak vůči žalovanému právo na poměrnou část svých nákladů (§ 142 odst. 2 o.s.ř.), když zároveň doložil splnění podmínek daných § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 5 670 Kč a nákladech na právní zastoupení. Dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „tarif“) náleží advokátu v daném případě odměna ve výši 6 780 Kč za jeden úkon právní služby, přičemž byly účelně vykonány tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby). S ohledem na skutečnost, že v doložené předžalobní výzvě absentuje širší právní posouzení věci a také širší posouzení skutkové, je třeba takovou výzvu považovat za tzv. jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) tarifu a přiznat za ni odměnu poloviční, v daném případě tedy 3 390 Kč. K tomu je nutno pro úplnost poznamenat, že předžalobní výzvy jsou v podstatě totožného znění u dalších pohledávek postoupených , jméno FO, žalobci, jak vyplývá z dalších řízení žalobce u zdejšího soudu. Poměrně stručné doplnění žaloby ohledně zkoumání úvěruschopnosti soud neshledává účelně vykonaným, když žalobci ničeho nebránilo dané skutečnosti o splnění zákonné povinnosti uvést již v žalobě. Dle § 13 odst. 4 tarifu advokátu dále náleží paušální náhrada nákladů ve výši 450 Kč za každý úkon právní služby. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 3 843 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobce tedy činí celkem 27 813 Kč (5 670 + 2 x 6 780 + 3 390 + 3 x 450 + 3 843).

18. Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 137 530,49 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení celkem 36 354,55 Kč (jistina a příslušenství specifikované ve výroku č. II tohoto rozsudku). Z celkového předmětu řízení ve výši 173 885,04 Kč tak představuje úspěch žalobce 79 %, úspěch žalovaného 21 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 58 % svých nákladů, z částky 27 813 Kč tedy ve výši 16 132 Kč.