8 C 242/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce adresa žalobkyně – příjmení příjmení zastoupeného advokátem: anonymizováno jméno příjmení jméno , se sídlem adresa žalobkyně , proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované , s adresou pro doručování adresa žalované , o zaplacení 24 611,45 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 8 630 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 21.2.2020 až do zaplacení, to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci předem k rukám žalobce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 15 981,45 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 440,62 Kč, úroku ve výši 2 156,53 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 14 667,37 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 6 037,37 Kč od 21.1.2020 až do zaplacení a úroku z prodlení z částky 8 630 Kč za dobu od 21.1.2020 do 20.2.2020, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 31.3.2021 domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit 24 611,45 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 440,62 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 156,53 Kč, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 14 667,37 Kč od 21.1.2020 až do zaplacení a úrokem z částky 14 667,37 Kč ve výši 29 % ročně od 21.1.2020 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 30.5.2018, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO]. Na základě smlouvy bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto žalované 20 000 Kč, které se zavázala uhradit ve splátkách spolu se smluvním úrokem a poplatky ve výši 17 333 Kč po 623 Kč týdně, když poslední splátka byla splatná dne 24.7.2019. Žalovaná své platební povinnost řádně neplnila, uhradila v souvislosti s předmětnou smlouvou pouze 11 370 Kč. Dlužná částka pak sestává z nezaplacené jistiny a poplatku. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s žalobcem dne 20.1.2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno, byla rovněž upomenuta k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně. Při uzavírání předmětné smlouvy právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost, kdy s odbornou péčí zkoumal schopnosti žalované předmětný úvěr splácet, přičemž spotřebitel má zákonnou povinnost poskytnout tyto informace úplné a pravdivé. Pokud by tyto zkreslil, mohlo by se konečně jednat o trestný čin úvěrového podvodu. Získané informace právní předchůdce žalobce získal od žalované a ověřoval na základě dokumentů žalovanou předložených, když informace a vyžádané doklady zanesl do tzv. zákaznické karty.

2. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy řádně zabýval schopností žalované splácet předmětný úvěr, zevrubně zopakoval shora uvedené.

3. Žalovaná ve věci při jednání soudu uvedla, že si půjčku vzala 14.10.2018 a tuto řádně splácela do 30.5.2018. Poté si od ní obchodní zástupce [anonymizováno] vzal kartičku, kde byly zaneseny jednotlivé splátky a sdělil žalované, že má dluh vyrovnaný. Žalovaná nebyla v daném ohledu nikdy kontaktována. Dostala se k ní až žaloba po více než třech letech. Z tohoto důvodu také vznáší námitku promlčení. Žalované k tomu bylo soudem sděleno, že časové údaje, které sděluje, jsou zjevně nesmyslné, když tvrdí, že si vzala půjčku v říjnu 2018 a tuto splatila v květnu 2018. Žalovaná k tomu odvětila, že si není jistá, jestli půjčku splatila celou, nicméně této půjčky lituje, vycházela ze skutečnosti, co jí řekla onen pán, tedy, že již má doplaceno. Dále k výzvě soudu uvedla, že žádné důkazy o svých platbách k dispozici nemá, dluh by mohla splácet po 1 000 kč měsíčně. Právní zástupce žalobce k tomu odvětil, že žalovaná písemně uznala dluh vůči žalobci. Právní zástupce žalobce dále po seznámení s názorem soudu, že i přes doplnění žaloby je třeba mít otázku dostatečného zkoumání úvěruschopnosti za neprokázanou, žádné další důkazy nenavrhl, tvrzení nedoplnil. Závěrem navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši.

4. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 30.5.2018 vyplynulo, že jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným v 60 týdenních splátkách po 623 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzala.

5. Z listiny označené jako [anonymizováno] umoření vyplynulo, že žalovaná v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradila shora uvedenou částku.

6. Z oznámení ze dne 20.1.2020 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], oznámila žalované, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň ji informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalované odesláno dne 14.2.2020 na adresu trvalého pobytu shora uvedenou 7. Z předžalobní upomínky adresované žalované právním zástupcem žalobce dne 28.1.2021 vyplynulo, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalované odeslána na adresu jejího trvalého pobytu shora.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20.1.2020 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovanou.

9. Z listiny označené jako Uznání dluhu vyplynulo, že tuto dne 7.3.2019 podepsala žalovaná, která zde prohlásila, že uznává svůj dluh ze shora uvedené smlouvy ve výši 32 818,53 Kč. Jako svou adresu uvedla adresu trvalého pobytu shora.

10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela 20 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila pouze 11 370 Kč. Dne 7.3.2019 žalovaná podepsala shora uvedenou listinu – uznání dluhu. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná vyrozuměna a následně jí také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.

11. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

12. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

17. Dle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

18. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o zápůjčce, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela 20 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila pouze 11 370 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

20. Předně se soud zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou. Promlčecí lhůta trvá dle § 629 odst. 1 občanského zákoníku tři roky, přičemž počátkem běhu této lhůty je obecně okamžik, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 619 odst. 1 občanského zákoníku). Žalobce podal žalobu dříve (31.3.2021) než vůbec uběhly tři roky od samotného uzavření smlouvy, resp. předání finančních prostředků (30.5.2018), je tedy bez dalšího zřejmé, že promlčecí lhůta nemohla uplynout. Pokud žalovaná namítala, že nebyla o ničem vyrozuměna, tak žalobce doložil, že jak oznámení o postoupení pohledávky, tak předžalobní upomínka, byly žalované odeslány na adresu, kterou sama oproti svému podpisu uvedla v uznání dluhu ze dne 7.3.2019. Žalobce i jeho právní předchůdce jsou soukromé osoby, nemají tedy v podstatě žádnou možnost zjišťovat, zda žalovaná změnila případně své bydliště, přičemž tato 21. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku poskytnutou spotřebiteli. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nemohl nepřisvědčil, když žalobce k prokázání tohoto tvrzení i přes dodatečnou výzvu soudu nedoložil žádné důkazy. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015). Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení 22. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku).

23. Na shora uvedených závěrech pak nemohlo nic změnit ani doložené uznání dluhu. Uznání dluhu je způsobem utvrzení dluhu ze strany dlužníka. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Toto hmotněprávní ustanovení (§ 2053 občanského zákoníku) má vazbu na procesní ustanovení § 133 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), kdy má soud domněnku za prokázanou, dokud v řízení nevyšel najevo opak. V daném řízení však opak najevo vyšel, kdy soudu nezbylo než předmětnou smlouvu o zápůjčce s odkazem na zákonnou úpravu a související judikaturu shledat neplatnou. Uznaný dluh v daném rozsahu a z daného titulu tedy trvat nemohl.

24. Jelikož pak tedy soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalované nezabýval, resp. žalobce tuto skutečnost neprokázal, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 86 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalované 20 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno bez právního důvodu a je povinna takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobce ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaná v souvislosti se smlouvu uhradila 11 370 Kč, zbývá tedy uhradit 8 630 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce dle doložených důkazů žalovanou vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném dne 14.2.2020. Toto je třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručené třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 19.2.2020, jelikož pak žalovaná bez zbytečného odkladu v následující den neplnila, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalované má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná byla v řízení většinově úspěšná a měla by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnila, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno. O splátkách soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když vzal v potaz povahu žalobce jakožto podnikající právnické osoby ve značném rozsahu v oblasti pohledávek a povahu dluhu jako postoupeného stejně jako jeho výše, která musí být pro žalobce s ohledem na výše uvedené marginální. Soud tedy uzavřel, že úhrada dluhu v délce zhruba devíti měsíců nemůže jít k tíži žalobce. Pro ochranu žalobce jako oprávněného pak soud vyslovil podmínku ztráty výhody splátek, jež znamená, že pokud se žalovaná opozdí se splácením svého dluhu byť s jedinou splátkou, stane se tím splatnou celá zbývající nesplacená částka najednou.