8 C 249/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce adresa žalobkyně – příjmení příjmení zastoupeného advokátem: anonymizováno jméno příjmení jméno, se sídlem adresa žalobkyně, proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného, o zaplacení 259 085,81 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 178 983,10 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 17.9.2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 80 102,71 Kč, úroku z prodlení ve výši 295,19 Kč, úroku ve výši 10 127,40 Kč, úroku ve výši 10,5 % ročně z částky 256 741,81 Kč za dobu od 22.8.2019 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 259 085,81 Kč za dobu od 22.8.2019 do 16.9.2020 a úroku z prodlení z částky 80 102,71 Kč za dobu od 17.9.2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 259 085,81 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 259,19 Kč, úrokem ve výši 10,5 % ročně z částky 256 741,81 Kč od 22.8.2019 do zaplacení, úrokem ve výši 10 127,40 Kč a úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 259 741,81 Kč od 22.8.2019 do zaplacení. Dále uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, dne 2.11.2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě bylo žalovanému z úvěrového účtu č. bankovní účet poskytnuto celkem 300 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem a poplatky formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný se dostal opakovaně do prodlení se splácením úvěru, proto právní předchůdce žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr prohlásil za splatný ke dni 21.8.2019, zároveň také uplatnil právo na sjednanou smluvní pokutu ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po zesplatnění. Předmětná pohledávka byla výše uvedenou společností postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.8.2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dlužná jistina představuje částku 256 741,81 Kč, částku 2 344 Kč činí poplatky a smluvní pokuty.

2. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet předmětný úvěr, uvedl, že žalovaný doložil svůj příjem ve výši 18 420 Kč měsíčně a dále uvedl, že příjmy domácnosti činí 20 000 Kč, že bydlí v družstevním bytě a nemá vyživovací povinnosti. Dále právní předchůdce žalobce provedl lustraci žalovaného v dostupných veřejných registrech a v registrech interních, dále také porovnal příjem žalovaného se statistickými daty z ČSÚ, výpočtem pak dospěl k disponibilnímu zůstatku žalovaného, dále bylo z interního registru právního předchůdce zjištěno, že žalovaný již splácí tomuto subjektu 5 022,10 Kč měsíčně, v žádosti o úvěr žalovaný jiné závazky neuvedl. Dále žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského soud v Českých Budějovicích, č.j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, kde bylo shledáno, že pro posouzení úvěruschopnosti klienta není rozhodné, zda má poskytovatel dané osvědčující listiny fyzicky k dispozici, ale postačuje postup, kdy tyto listiny byly prověřeny v rámci uzavírání smlouvy, což následně obě smluvní strany stvrdily svým podpisem. Dle rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 12 Co 367/2020-170 ze dne 9.3.2021 pokud nejsou uvedeny výdaje spotřebitele, lze užít ekonomického modelu.

3. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu po seznámení s názorem soudu, že i přes doplnění žaloby je třeba mít otázku dostatečného zkoumání úvěruschopnosti za neprokázanou, žádné další důkazy nenavrhl, tvrzení nedoplnil. Závěrem navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. Ze smlouvy uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovaným dne 2.11.2016 vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 300 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet po 4 409,05 Kč měsíčně. Ke smlouvě žalobce rovněž doložil obchodní podmínky sjednané jako její nedílnou součást a formulář s informacemi o úvěru.

6. Z platební historie k předmětnému úvěru vyplynulo, že žalovaný takto celkem uhradil právnímu předchůdci žalobce 121 016,90 Kč.

7. Z výpisu z předmětného úvěrového účtu vyplynulo, že dlužná jistina k 20.8.2020 činila 256 741,81 Kč.

8. Z výpisu z interního registru právního předchůdce žalobce vyplynulo, že žalovaný v době uzavření smlouvy byl zavázán ke splátkám ve výši 5 022,10 Kč měsíčně.

9. Ze žádosti o úvěr podepsané žalovaným dne 2.11.2016 vyplynulo, že zde prohlásil údaje o svých poměrech s tím, že má jediný příjem, a to ze mzdy ve výši 18 420 Kč, je svobodný a žije v družstevním bytu, celkový příjem domácnosti činí 20 000 Kč, žalovaný nemá jiné měsíční splátky a vyživovací povinnosti.

10. Z čestného prohlášení žalovaného ze dne 2.11.2016 vyplynulo, že prohlásil, že jeho průměrná čistá mzda za období července až října 2016 činila 18 420 Kč.

11. Z dopisu ze dne 21.8.2019 vyplynulo, že právnická osoba oznámila žalovanému, že prohlašuje předmětný úvěr za splatný ke dni 19.8.2019.

12. Z oznámení ze dne 28.8.2020 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň jej informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána dne 10.9.2020.

13. Z předžalobní upomínky adresované žalované právním zástupcem žalobce dne 10.11.2020 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána před podáním žaloby.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19.8.2020 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným.

15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 300 000 Kč. Žalovaný v dané souvislosti uhradil celkem 121 016,90 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, když zjistil výši splátek žalovaného v době poskytnutí úvěru, opatřil si prohlášení o jeho příjmech, jak je shora specifikováno a nechal žalovaného vyplnit žádost o úvěr shora rovněž specifikovanou. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno, žalovanému byla také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.

16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

22. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25.2.2013 do 24.2.2013 (dále jen„ zákon o úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

23. Dle § 2 písm. e) zákona o úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období.

24. Dle § 9 odst. 1 zákona o úvěru ve znění účinném od 25.2.2013 do 1.12.2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

25. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 300 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

26. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 1 a § 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli přesahující 5 000 Kč. Žalobce pak argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 9 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil, resp. tato jsou zcela nedostatečná. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

27. Žalobce svým šetřením získal pouze dvě informace (soud zde pak skutečně pomíjí, že příjem byl ověřen pouze prohlášením žalovaného), a to o výši příjmů žalovaného v době poskytnutí úvěru, a to v nijak zásadní výši kolem 18 400 Kč měsíčně. Druhou jsou pak žalobcem deklarované výdaje na splátky závazků ve výši 5 022,10 Kč. Základním kamenem zkoumání schopnosti splácet úvěr je individuální přístup ke každému spotřebitel. Soud nemá k dispozici rozhodnutí Městského soudu v Praze, na nějž žalobce odkazuje, nicméně pokud by zde prezentované závěry nebyly vytrženy ze širšího rozhodnutí, jednalo by se o svého druhu judikatorní exces. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací ke zdejšímu soudu zastává stanovisko opačné, srov. např. rozsudek č.j. 12 Co 293/2020 – 76 ze dne 5.11.2021. Především pak ale je daný závěr v rozporu s judikaturou vyšších soudů. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Užití určitých ekonomickým modelů do jisté míry či v určitých případech samozřejmě nelze vyloučit, nicméně v daném případě nedošlo k žádnému deklarování výdajů, tím méně k jejich doložení. Není zřejmé, jaké jsou příjmy domácnosti a proč jsou vyšší, než mzda žalovaného, pokud tento uvádí, že je svobodný a má jediný příjem, ani tyto nejsou nijak doloženy. Žalovaný se uzavřením předmětné smlouvy v kombinaci s již stávajícími závazky zavázal hradit měsíčně částku zhruba 9 500 Kč měsíčně, tedy částku představující více než 50 % jeho příjmů, a to příjmů sice nikoli minimálních, ale také nijak závratně vysokých. Je tedy zřejmé, že žalovaný, jemuž po úhradě všech finančních závazků z úvěrů zůstalo necelých 9 000 Kč měsíčně na úhradu veškerého dalších živobytí, byl s ohledem na obvyklé náklady na bydlení a základní životní potřeby jednoznačně rizikovým klientem a jeho majetkové poměry měly být o to více podrobeny kvalifikovanému zkoumání. Již z povahy žalobce např. zjevně nic nebránilo opatřit si výpisy z bankovního účtu žalovaného a zjistit jeho platební bilanci za několik měsíců nazpět 28. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, když z provedeného šetření vyplynul závěr opačný, resp. žalobce tuto skutečnost i přes poučení soudem neprokázal, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 9 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 300 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobce ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvu uhradil 121 016,90 Kč, zbývá tedy uhradit 178 983,10 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném dne 10.9.2020. Tuto je třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručené třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 15.9.2020, jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu v následující den neplnil, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.

29. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy poměr úspěchu a neúspěchu byl na obou stranám sporu zhruba shodný (žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 197 176,17 Kč a žalovaný ohledně 190 283,23 Kč, procentuálně se tedy jednalo o poměr 50,90 x 49,10). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.