8 C 252/2020

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem titul Petrem Karáskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce a žalované , proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalobce a žalované , s adresou pro doručování adresa žalované , o zvýšení výživného pro zletilé dítě,

I. Žalovaná je povinna přispívat na výživu žalobce od 1. 7. 2020 ve výši 2 500 Kč měsíčně.

II. Nedoplatek na výživném za období od 1. 7. 2020 do 30. 4. 2020 pro žalobce ve výši 7 000 Kč je žalovaná povinna zaplatit v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci k rukám žalobce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Co do zbytku uplatněného návrhu se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 27.8.2020 ve znění jejího doplnění došlého dne 22.9.2020 domáhal proti žalované určení výživného ve výši 3 000 Kč měsíčně počínaje 1.7.2020. V odůvodnění uvedl, že žalovaná je jeho matkou, žalobce aktuálně studuje střední školu, konkrétně pak [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Měsíční náklady se studiem činí zhruba 1 000 Kč. Žalobce dochází na [anonymizováno] kroužek. Rodiče žalobce spolu nežijí, žalovaná se v současnosti rozvádí s nevlastním otcem žalobce, s nímž žalobce žije ve společné domácnosti, z níž se žalovaná odstěhovala k [datum]. Žalobce odmítl s matkou odejít. Nevlastní otec hradí náklady a potřeby žalobce, otec žalobce mu ničeho nepřispívá, stejně tak žalovaná. Žalovaná pracuje jako [anonymizováno] u společnosti [právnická osoba] s příjmem kolem 16 000 Kč měsíčně, o otci žalobce informace nemá. Matka má rovněž vyživovací povinnosti k dceři [jméno] [celé jméno žalované].

2. Žalobce při jednání soudu setrval na žalobě. Žalovaná ve věci uvedla, že s hrazením výživného nemá problém, je pravdou, že od [datum] opustila společnou domácnost, se synem se poté domluvili, že mu bude hradit výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně, což činí pravidelně od srpna loňského roku, je pravdou, že za červenec 2020 nic uhrazeno nebylo. Žalovaná závěrem navrhla, aby jí bylo určeno výživné ve výši 2 000 Kč, což odpovídá jejím majetkovým poměrům, pokud budou nějaké nahodilé výdaje, či bude mít vyšší příjmy, je připravena hradit více. Pokud by jí byla uložena úhrada nedoplatku na výživném, pokusila by se jej splatit co nejdříve alespoň po 1 000 Kč měsíčně. Žalobce se k závěrečnému jednání soudu nedostavil.

3. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že jeho studium stále trvá, výdaje se zdravotním stavem nemá, [anonymizována čtyři slova], v tomto ohledu jeho náklady činí zhruba 2 000 Kč až 3000 Kč ročně. Výdaje na studium žalobce činí asi 500 až 600 Kč měsíčně, 300 Kč dává za dojíždění do školy, za kartu na autobus. Žalobce žádné příjmy nemá, nevlastní ani majetek větší hodnoty. Žije ve společné domácnosti s nevlastním otcem, ten hradí jeho veškeré potřeby, jako jsou strava, ošacení, bydlení apod. Co se týče výdajů za záliby, tak žalobce platí zhruba 200 Kč měsíčně za [anonymizováno], jiné výdaje v daném ohledu jsou nepravidelné. Žalovaná má vyživovací povinnost k nezletilé sestře žalobce, které je [anonymizována dvě slova], a která žije ve společné domácnosti s žalobcem. Účastníci řízení v kontaktu nejsou. V době od [anonymizováno] [rok] žalovaná nějaké výživné uhradila, ale bylo to po opakovaných urgencích ze strany žalobce a nevlastního otce. Takto asi jeden nebo dva měsíce neuhradila ničeho, dále hradila 2 000 Kč měsíčně, což je ovšem pro pokrytí potřeb žalobce stále nedostačující. Otec žalobce nehradí na výživném ničeho.

4. Žalovaná ve své účastnické výpovědi uvedla, že v době od [anonymizováno] [rok] až doposud byla zaměstnána u [právnická osoba] s.r.o., jiné příjmy nemá, rovněž nevlastní majetek vyšší hodnoty. Co se týče domácnosti žalované, žije od [anonymizováno] [rok], kdy opustila společnou domácnost s žalobcem, sama. Kromě žalobce mám vyživovací povinnost k nezletilé [jméno] [celé jméno žalované], které bude patnáct let, tato žije ve společné domácnosti se svým otcem a s žalobcem. [příjmení] [jméno] bylo žalované určeno výživné soudem ve výši 1 500 Kč měsíčně, a to zpětně k červenci 2020. Žalovaná žije v nájemním bytě, za nájemné a další náklady související s bydlením vynaloží zhruba 7 500 Kč měsíčně. Zvýšené výdaje se zdravotním stavem nemá, [anonymizována tři slova], které si kupuje jednou za rok či dva, zde vynaloží zhruba 5 000 Kč. Jiné nutné výdaje kromě obvyklých žalovaná nemá. S žalobcem jsou v kontaktu, běžně spolu komunikují a navštěvují se, nad rámec výživného, které hradí ve výši 2 000 Kč měsíčně, od srpna 2020 ve smyslu financí nehradí ničeho, ale samozřejmě, pokud se navštíví, tak přinesu něco dobrého apod. O svátcích u žalované také žalobce dva týdny bydlel. Samozřejmě mu žalovaná dává dárky k narozeninám, Vánocům apod.

5. Z rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve znění opravného usnesení č.j. [spisová značka], jenž nabyl právní moci dne 9.4.2004, vyplynulo, že žalobce byl svěřen do péče své matky, žalované, a otci žalobce bylo určeno výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně.

6. Z rodného listu žalobce soud zjistil, že žalovaná je jeho matkou.

7. Z potvrzení o studiu ze dne [datum] vystaveného [anonymizováno 12 slov], [obec], příspěvkovou organizací soud zjistil, že žalobce je v době od 1.9.2020 do 31.8.2021 studentem druhého ročníku této školy.

8. Z potvrzení [právnická osoba] s.r.o. soud zjistil, že žalovaná je zaměstnancem této společnosti, v době od července do prosince 2020 činil její průměrný čistý měsíční příjem 15 566 Kč, v lednu 2021 žalovaná obdržela čistou mzdu ve výši 16 093 Kč.

9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: V rozhodném období (tedy od 1.7.2020 do současnosti) byl žalobce studentem střední školy, náklady se studiem včetně dojíždění činí u žalobce 800 až 900 Kč měsíčně. Žalobce také pravidelně vynakládá 200 Kč na kroužek, výdaje se zdravotním stavem nemá, [anonymizováno 5 slov]. Žalobce nemá žádné příjmy. Účastníci řízení nežijí ve společné domácnosti. Žalovaná je matkou žalobce, má jediné příjmy ze mzdy, a to ve výši zhruba 15 800 Kč měsíčně. Žalovaná vynaloží na bydlení zhruba 7 500 Kč měsíčně, kromě žalobce má vyživovací povinnost také k nezletilé dceři, na níž hradí výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně. Žalovaná nevlastní majetek vyšší hodnoty, žije sama, kromě [anonymizováno] nemá pravidelné výdaje spojené se zdravotním stavem. Od srpna 2020 až doposud žalovaná hradí žalobci na výživném 2 000 Kč měsíčně.

10. Dle § 910 odst. 1 až odst. 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník) mají předci a potomci vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit bližší příbuzní. Nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost potomků vyživovací povinnosti předků. Dle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle § 913 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Dle § 922 odst. 1 občanského zákoníku lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

11. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V dané věci je zřejmé, že žalobce ve věku blízkém samotné zletilosti jakožto student prezenčního studia střední školy není osobou schopnou se samostatně živit, neboť se studiem připravuje na budoucí povolání. Jedná se tedy o situaci, jíž předvídá § 911 občanského zákoníku jakožto předpoklad pro přiznání výživného, a to ve vztahu k osobám s vyživovací povinností, jimiž jsou rodiče žalovaného, tedy i žalovaná (§ 910 občanského zákoníku). Žalovaná konečně ani svou vyživovací povinnost nepopírala, mezi stranami byl spor v podstatě pouze o výši výživného, když žalobce navrhoval částku 3 000 Kč měsíčně a žalovaná částku 2 000 Kč měsíčně.

12. Při určení výše výživného soud v souladu s § 913 občanského zákoníku zohlednil potřeby žalobce a majetkové poměry žalované. Konkrétně pak soud především zohlednil, že žalobce nemá žádné zvýšené výdaje (zdravotní stav, nákladné koníčky apod.) kromě výdajů obvyklých, přičemž i náklady na studium žalobce jsou poměrně nízké s ohledem na typ studia a skutečnost, že navštěvuje školu v místě svého bydliště. Žalovaná pak disponuje sice pravidelným a stálým příjmem, tento je nicméně spíše nízký, oscilující mezi 15 000 Kč až 16 000 Kč měsíčně.„ Doporučené výchozí rozmezí pro stanovení výše výživného za účelem sjednocení rozhodovací praxe soudů v otázkách výživného na nezaopatřené děti“ publikované v roce 2010 Ministerstvem spravedlnosti ČR pak s ohledem na věk žalobce (18 a více let) doporučuje stanovit výživné ve výši 19 % až 25 % příjmu povinného. V tomto ohledu soud shledal, že je nutné uvažovat o spodní hranici tohoto rozpětí, právě s ohledem na výše uvedené potřeby žalobce, které nijak nevybočují z potřeba a výdajů obvyklých. Vyšší míry daného rozpětí lze následně užít při ještě vyšším věku oprávněných, nákladného studia s dojížděním, zvýšených potřeb v jiných oblastech apod. [jméno] spodní hranice daného rozpětí pak představuje částku žalobcem požadovanou, tedy zhruba 3 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že v daném případě skutkové okolnosti odůvodňují prolomení této hranice a přiznal žalobci výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně, tedy zhruba v míře 16 % příjmu žalované. Pravidelné výdaje žalobce na studium a kroužek činí zhruba 1 000 Kč měsíčně. Daná doporučující rozmezí nejsou pro soud závazná, přičemž žádný právní předpis výživné nestanovuje právě proto, aby soudy mohly při jeho určení zohlednit všechny skutkové okolnosti. Těmito je pak pro soud v daném případě již zmiňovaná výše příjmů žalované a její výdaje. Žalovaná vynaloží za bydlení bezmála polovinu svého příjmu, dále hradí výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně na nezletilou dceru. Je zřejmé, že kdyby žalovaná disponovala příjmem řádově vyšším, např. dvojnásobným, bylo by možno z doporučeného rozpětí bez dalšího vycházet, protože daná výše výživného by neohrozila samotnou možnost obživy žalované. V případě těchto konkrétních příjmů, ale žalovaná vynaloží za bydlení a výživné určené soudem včetně této věci zhruba tři čtvrtiny svých příjmů (11 500 Kč) a přiznání výživného v míře vyšší by již dle názoru soudu ohrozilo možnost uspokojení základních potřeb žalované, což jistě není a nemůže být efektem vyživovací povinnosti.

13. Pro úplnost soud dodává, že je zřejmé, že člověk ve věku žalobce má jistě celou řadu potřeb mimo potřeby základní a výdaje pravidelné, jako je nahodilé kulturní, sportovní či jiné společenské vyžití a jistě by využil při obvyklých cenách služeb částku vyšší než je mu soudem přiznána. Na druhou stranu ale vyživovací povinnost musí odpovídat majetkovým poměrům povinného a dítě v daném ohledu sdílí majetkovou úroveň rodiče. V neposlední řadě je nutno připomenout, že vyživovací povinnost k žalobci má rovněž jeho otec a nemůže jít k tíži žalované, že tento tuto povinnost dle všeho řádně neplní.

14. Co se týče počátku vyživovací povinnosti žalované, tak se účastníci řízení shodovali, že žalovaná opustila společnou domácnost k 1.7.2020, nadále se tedy fakticky nepodílela na péči o žalobce (který uvedl, že s žalovanou odmítl odejít), soud tedy výživné určil od tohoto data, když výživné pro dítě lze přiznat i za dobu tří let zpětně od podání žaloby (§ 922 odst. 1 občanského zákoníku). Z vyjádření obou účastníků řízení vyplynulo, že žalovaná kromě měsíce července hradila až do doby vyhlášení rozsudku výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně. Za období července 2020 tedy žalovaná dluží na výživném 2 500 Kč, za období následující od srpna 2020 do dubna 2021 čítající devět měsíců činí nedoplatek 500 Kč měsíčně, tedy celkem 4 500 Kč. Celkový nedoplatek na výživném ve výši 7 000 Kč pak soud uložil žalované uhradit ve splátkách, odpovídajícím jejím poměrům shora zmíněným.

15. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), kdy měl žalobce ve věci většinový úspěch a měl by tak právo na poměrnou část nákladů řízení. Žalobce však žádné náklady řízení neuplatnil, proto soud rozhodl o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.