8 C 288/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , Adresa zainteresované osoby 0/0 , proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 , Adresa zainteresované osoby 1/0 , o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví Anonymizováno

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k bytové jednotce č. , specifikace nemovitostí, , se zrušuje a nařizuje se prodej shora specifikovaných věcí s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky řízení rovným dílem.

II. Řízení se ohledně zaplacení 36 000 Kč zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 15.8.2023 domáhal zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem specifikovaným ve výroku č. I tohoto rozsudku (dále jen „předmětné nemovitosti“), a to v tom smyslu, že spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem bude zrušeno a nařízen jejich prodej. V odůvodnění uvedl, že s žalovanou stali spoluvlastníky na základě rozhodnutí notářky, kdy předmětné nemovitosti původně vlastnila jejich matka, která zemřela dne , datum, . Na základě pozůstalostního řízení se žalobce a žalovaná stali spoluvlastníky, když každý vlastní ideální polovinu předmětných nemovitostí. Žalovaná se svými dětmi předmětné nemovitosti užívala již v době života matky, od , datum, je již užívá se svými dětmi sama. Žalobce již nechce setrvávat ve spoluvlastnictví, žalovaná na jeho výzvy k vypořádání nereagovala. Předmětné nemovitosti nejdou rozdělit, jejich odhadovaná cena je 1 300 000 Kč a žalovaná nedisponuje finančními prostředky na výplatu přiměřené náhrady žalobci. Jelikož žalovaná užívá předmětné nemovitosti sama, požaduje žalobce též náhradu za nadužívání ve výši 3 000 Kč měsíčně, když obvyklé nájemné v daném místě a čase činí 6 000 Kč měsíčně, a to za dobu 12 měsíců od srpna 2022 do srpna 2023. Celkem tedy z daného titulu požaduje zaplacení 36 000 Kč.

2. Žalovaná na písemnou výzvu soudu k vyjádření k žalobě nereagovala. K prvnímu jednání soudu dne 5.1.2024 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač řádně a včas předvolána, soud tedy ve věci jednal s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v její nepřítomnosti. Ještě před zahájením jednání ve věci vzal žalobce žalobu zpět ohledně zaplacení 36 000 Kč s tím, že už žádnou náhradu za nadužívání předmětných nemovitostí nepožaduje. Žalobce při tomto jednání setrval na žalobě, co se týče vypořádání spoluvlastnictví. Dále uvedl, že on i žalovaná nemají finanční prostředky na to, aby jeden druhého vyplatili, rozdělení nepřipadá v úvahu, když předmětem spoluvlastnictví je běžně rozvržený byt o velikosti 3+1. Žalobce se zkoušel s žalovanou opakovaně domluvit na vyřešení celé situace, avšak marně, u bytu také dochází k jeho poškozování a žalovaná má rovněž problémy s hrazením finančních závazků s tím spojených. Následně žalobce souhlasil s procesním návrhem soudu, že s ohledem na závažnost věci, kdy se jedná o zajištění potřeb bydlení u žalované, bude tato ještě jednou předvolána k jednání.

3. Při jednání dne 9.2.2024 žalovaná uvedla, že je samoživitelka, splácela nějaké dluhy, chtěla by byt užívat i nadále, aby nemusela platit tržní nájemné. Žádné úspory nemá, její měsíční příjem činí 10 000 Kč až 15 000 Kč měsíčně. Dále žalovaná uvedla, že s ohledem na povahu bytu o velikosti 3+1 se rovněž domnívá, že tento rozdělit nelze. Dále žalovaná uvedla, že aktuálně má již dva měsíce přítele, který je velmi solventní, jistě by jí s tímto pomohl, je to vážný vztah, proběhla již i žádost k sňatku. Žalobce k tomu odvětil, že by tedy byl ochoten posečkat, pokud mu žalovaná vyplatí 500 000 Kč, tak se vzdá svého podílu. Soud následně účastníkům řízení sdělil, že další volný termín jednání je 5.4.2024 a do té doby poskytuje účastníků lhůtu k mimosoudnímu vyřešení věci. Pokud do daného data žalovaná, v případě, že nedojde k dohodě, neprokáže, že disponuje finančními prostředky k vyplacení vypořádacího podílu žalobce, bude ve věci rozhodnuto tak, že bude nařízen prodej předmětu spoluvlastnictví. K jednání dne 5.4.2024 se žalovaná nedostavila, žalobce při tomto jednání uvedl, že budou potřebovat s žalovanou ještě tak jeden či dva měsíce na finalizaci dohody. V podání došlém soudu dne 20.6.2024 žalobce uvedl, že se s žalovanou nedohodli. Při jednání soudu dne 19.7.2024, k němuž se žalovaná bez omluvy nedostavila, žalobce uvedl, že k mimosoudnímu vyřešení nedošlo, žalovaná pořád něco slibovala, ale nic nesplnila. Žalovaná již soud po skončení jednání dne 5.4.2024 s ničím nekontaktovala.

4. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Z usnesení zdejšího soudu – notářky , tituly před jménem, , Anonymizováno, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, vyplynulo, že tímto byla vypořádána pozůstalost po matce žalobce a žalované s tím, že žalobce a žalovaná se mj. stali spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to každý jedné ideální poloviny. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 20.6.2023 ohledně předmětných nemovitostí vyplynulo, že jako spoluvlastníci jsou zapsáni žalobce a žalovaná, a to každý ohledně jedné ideální poloviny. Dále žalobce doložil předžalobní výzvu, kterou žalované dne 24.2.2023 adresovala jeho tehdejší právní zástupkyně ohledně vypořádání předmětného spoluvlastnictví. Dle přiloženého podacího lístku byla daná písemnost žalované odeslána dne 6.3.2023.

5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav: Účastníci řízení jsou spoluvlastníci předmětných nemovitostí, jak je shora uvedeno, které nabyli na základě pozůstalostního řízení, přičemž se jedná o konvenční bytovou jednotku o velikosti 3+1. Žalovaná předmětné nemovitosti užívá, nemá žádné úspory a její příjmy odpovídají shora uvedené výši. Mezi účastníky nedošlo k dohodě o vypořádání jejich spoluvlastnictví.

6. Dle § 1115 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) jsou osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, spoluvlastníky. Dle § 1140 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Dle § 1143 občanského zákoníku nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Dle § 1144 odst. 1 občanského zákoníku je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Dle § 1147 občanského zákoníku, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

7. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Předně soud s odkazem na § 96 o.s.ř. a částečné zpětvzetí žaloby žalobcem řízení zastavil ohledně zaplacení částky 36 000 Kč, když předmětem řízení tedy nadále zůstává jen vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. Co se týče vypořádání spoluvlastnictví, tak dle § 1140 občanského zákoníku nemůže být nikdo nucen v setrvání ve spoluvlastnictví. Žalobce takovou vůli vyjádřil, dále uvedl, že o předmětné nemovitosti zájem nemá a nemá ani dostatek finančních prostředků na případný vypořádací podíl pro žalovanou. Jelikož mezi žalobcem a žalovanou k žádné dohodě o vypořádání nedošlo, rozhodl k návrhu žalobce ve věci soud (§ 1143 občanského zákoníku).

8. Jako primární způsob vypořádání spoluvlastnictví k věci zákon předpokládá její rozdělení (§ 1444 občanského zákoníku), nicméně toto rozdělení musí být možné a nesmí znamenat podstatné snížení hodnoty věci. V dané věci předmětné nemovitosti představují konvenční bytovou jednotku v bytovém domě o velikosti 3+1. Již z této skutečnosti je dle názoru soudu zřejmé, že předmět spoluvlastnictví není možné reálně rozdělit, neboť běžnou bytovou jednotku nelze rozdělit na dva díly tak, aby dostála svému účelu, např. kvůli absenci dvou toalet, dvou koupelen, dvou vchodů apod. Případné technicky a finančně výjimečně náročné rozdělení konvenční bytové jednotky by také znamenalo jednak neúměrně vysoké náklady na realizaci a za druhé také podstatné snížení ceny předmětu vypořádání. V dané věci pak nepřipadal v úvahu ani v pořadí druhý zákonem předpokládaný způsob vypořádání, a to přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu. Žalobce předmětné nemovitosti nechtěl a deklaroval, že ani nedisponuje dostatkem finančních prostředků na případnou výplatu náhrady žalované. Žalovaná tato tvrzení nijak nerozporovala a sama připustila, ač měla o předmětné nemovitosti zájem, že nemá žádné úspory a je matkou samoživitelkou s poměrně nízkými příjmy zmíněnými výše. Je obecně známo, i známo soudu z jeho činnosti, že ceny bytových jednotek jsou v době posledních několika let v místě působnosti soudu značně vysoké. I byty ve zhoršeném či původním stavu a v nikoli jednoznačně pozitivně hodnocených lokalitách se pohybují při dané velikosti v hodnotě jednoho či dokonce až dvou milionu korun. Je tedy zjevné, že žalovaná se svými předestřenými majetkovými poměry nemá možnost žalovanému vyplatit náhradu odpovídající jeho podílu a hodnotě předmětných nemovitostí či tak učinit v dohledné době. Finanční zajištění od partnera žalovaná k výzvě soudu nijak nedoložila, v řízení již nadále zůstala zcela pasivní. Za dané situace soudu nezbylo než s odkazem na § 1147 rozhodnout o vypořádání daného spoluvlastnictví prodejem a rozdělením výtěžku prodeje. Jelikož je poměr spoluvlastnictví u obou účastníků stejný, rozhodl soud o rozdělení výtěžku rovným dílem.

9. Pokud pak žalovaná argumentovala tím, že předmětné nemovitosti využívá k bydlení a chce tak činit nadále, tak tomuto jejímu zájmu předchází právo žalobce na nesetrvání ve spoluvlastnictví. Žalovaná navíc bytovou jednotku zjevně užívá dlouhodobě, aniž by žalobci vyplácela jakoukoliv náhradu a nutnosti vypořádání si žalovaná musí být vědoma minimálně již od doby konání pozůstalostního řízení, kde bylo rozhodnuto v červenci 2022. Pro žalovanou se tedy nejedná o nijak překvapivou či urychlenou záležitost, samotná žaloba byla podána bezmála rok před rozhodnutím soudu, této předcházela předžalobní výzva z února 2023 a žalobce i v rámci řízení činil ústupky s oddalováním rozhodnutí ve prospěch mimosoudní dohody. Žalovaná tedy měla dostatek času, kdy mohla a měla konsolidovat své majetkové či bytové potřeby. Dané řešení spoluvlastnictví navíc nenechává žalovanou bez prostředků a bez bydlení, ale i pro žalovanou představuje významný finanční zisk, který může umožnit nákup nemovitosti k bydlení, byť třeba bytové jednotky menší, případně znamená úhradu i tržního nájemného na mnoho let dopředu.

10. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť v daném případě nelze hovořit o úspěchu ve věci a rozhodnutí soudu bylo v zájmu obou účastníků řízení (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/22 ze dne 5.4.2022. Otázku, že předmětem řízení bylo původně i zaplacení 36 000 Kč soud považuje z pohledu nákladů řízení a celkové hodnoty předmětu řízení za marginální a do úvah o nákladech řízení ji tedy nezahrnul.