8 C 310/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci Žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně, se sídlem Adresa žalobkyně, právně zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem Jméno advokáta adresa, proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, trvale bytem Adresa žalovaného, o zaplacení 54 000 Kč s příslušenstvím a vydání věci,

I. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni veškeré klíče od hlavních vstupních dveří do rodinného domu č. p. hodnota, stojícího na pozemku parc. č. hodnota, v katastrálním území adresa, obec adresa, zapsaného na LV č. hodnota u právnická osoba pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště adresa, a umožnit žalobkyni nerušené užívání uvedeného domu a pozemků parc. č. hodnota 1, parc. č. hodnota, parc. č. hodnota v katastrálním území adresa, obec adresa, zapsaných na LV č. hodnota u právnická osoba pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště adresa, a to v rozsahu odpovídajícímu spoluvlastnickému podílu žalobkyně.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 54 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,50 % ročně od 16. 11. 2025 až do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 26 517 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne 17. 12. 2025 domáhal plnění specifikovaných shora ve výroku č. I a II. tohoto rozsudku. V odůvodnění žaloby uvedla, že na základě usnesení o příklepu a následného zápisu do katastru nemovitostí je vlastníkem ideální ½ nemovitostí, a sice pozemku parc. č. hodnota to vše zapsáno na listu vlastnictví č. hodnota pro katastrální území adresa, obec adresa, u právnická osoba pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště adresa (dále jen „předmětné nemovitosti“). Zbývající spoluvlastnické podíly náleží žalovanému a jeho bratru jméno FO, kdy každý má ideální ¼. Žalovaný dlouhodobě užívá předmětné nemovitosti výlučně, kdy je má pod svým uzamčením, aniž by existovala jakákoliv dohoda o užívání. Žalobkyně je tímto zcela vyloučena z užívání společné věci, neboť nemá k dispozici klíče a žalovaný je odmítá vydat. Žalobkyni není za užívání jejího podílu vyplácena jakákoliv náhrada, přičemž zjistila, že tato v případě předmětných nemovitostí činí obvykle 18 000 Kč měsíčně, za polovinu tedy 9 000 Kč měsíčně. Žaloba se týká období od května 2025 do října 2025, kdy náhrada za těchto šest měsíců představuje celkem 54 000 Kč. Žalovaný byl k její úhradě do 15. 11. 2025 vyzván dopisem ze dne 27. 10. 2025. Za předcházející období již bylo žalobci vyhověno ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka. Soudní praxe i odborná literatura považuje předání klíčů od nemovitosti za základní a typický způsob předání držby a umožnění výkonu vlastnického práva. Odepření klíčů spoluvlastníkovi obydlí je v judikatuře vnímáno jako neoprávněný zásah do jeho práva k domu či bytu. Jelikož je žalobkyně zcela vyloučena z užívání společné nemovitosti, je na místě, aby soud vedle peněžitého plnění z titulu bezdůvodného obohacení uložil žalovanému i povinnost vydat žalobkyni klíče od domu a umožnit jí výkon spoluvlastnického práva.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, a to ani k výslovné výzvě soudu. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy ve věci jednal s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení.

3. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Z emailové výzvy ze dne 29. 10. 2025 vyplynulo, že žalovanému byla zaslána zde připojená předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně, kdy se tento s výstrahou soudního vymáhání dožaduje zpřístupnění předmětných nemovitostí a úhrady 54 000 Kč do 15. 11. 2025 jako náhradu za nadužívání předmětných nemovitostí žalovaným v době od května 2025 do října 2025. Dále žalobce doložil dodejku svědčící o tom, že shora uvedená písemnost byla ve sféře dispozice žalovaného na adrese jeho trvalého pobytu dne 4. 11. 2025. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 17. 12. 2025 vyplynulo, že žalobkyně je vlastníkem ½ předmětných nemovitostí, žalovaný vlastníkem ¼ předmětných nemovitostí a zbývající podíl o rozsahu ¼ vlastní jméno FO. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. spisová značka ze dne datum, jenž nabyl právní moci dne datum, vyplynulo, že se řízení týkalo týchž účastníků, přičemž žalovanému bylo uloženo uhradit žalobkyni 81 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za nadužívání předmětných nemovitostí v období od srpna 2024 do dubna 2025. Soud zde uzavřel skutkový stav mj. v tom, že ze souvisejících řízení vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka a spisová značka bylo zjištěno, že žalovaný v obou případech uzavřel s žalobkyní ohledně nároku za nadužívání smír, kde se zavázal nároky zaplatit a dále přislíbil, že bude s žalobkyní jednat a uzavře s ní dohodu. V rozhodné době však žádnou dohodu neuzavřel a předmětné nemovitosti nadále užívá v celém rozsahu sám. Soud dále provedl důkaz listinou připojenou ze zmíněné soudní věci, a sice Oceněním nájmu nemovitosti ze dne 1. 10. 2023 zpracovaného jméno FO (právnická osoba), IČO: IČO, představuje tržní nájemné bytů ve shora uvedeném domě 16 350 Kč měsíčně a 15 830 Kč měsíčně, tržní nájemné dvojgaráže pak činí 3 000 Kč měsíčně. V listině je dále uvedeno, že v předmětném domě se nacházejí dvě bytové jednotky o velikosti 4+1, které je možno užívat samostatně, každá má vlastní WC a koupelnu, jsou odděleny schodištěm. Součástí předmětných nemovitostí je také dvojgaráž.

4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav: Účastníci řízení jsou spoluvlastníci předmětných nemovitostí, jak je shora uvedeno. Žalovaný v rozhodné době od května 2025 do října 2025 užívá předmětné nemovitosti zcela sám, k výzvě žalobkyně této neumožnil přístup a nereagoval ani na její výzvy ohledně vyplacení náhrady za nadužívání, jak je shora uvedeno.

5. Dle § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. Dle § 1115 odst. 1 občanského zákoníku jsou osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, spoluvlastníky. Dle § 1117 občanského zákoníku má každý spoluvlastník právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka. Dle § 1118 občanského zákoníku spoluvlastníku náleží vyúčtování, jak bylo se společnou věcí nakládáno, i podíl z plodů a užitků ze společné věci. Dle § 1126 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku je každý ze spoluvlastníků oprávněn k účasti na správě společné věci. Při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů.

6. Dle § 1140 občanského zákoníku kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

7. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2999 odst. 1 věta první občanského zákoníku, není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

8. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že účastníci řízení jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí, ze závěrů předchozích soudních řízení je patrno, že tomu tak bylo již před dobou posuzovanou v této věci. Co se týče nadužívání předmětných nemovitostí žalovaným, tedy jednáním v rozporu § 1117 a násl. občanského zákoníku, soud vycházel z tvrzení žalobkyně a rovněž závěrů předchozích soudních řízení, když žalovaný v nyní posuzované věci zůstal zcela pasivní, argumentům žalobkyně nijak nečelil, netvrdil a tím méně prokázal, že by žalobkyni užívání společné věci k její doložené výzvě umožnil, resp. této vyplatil jakoukoliv náhradu za užívání či zadržování podílu žalobkyně. Žalobkyně má dle § 1140 občanského zákoníku právo na vydání zadržované věci, v případě uzamčené nemovitosti je pak možno toto právo realizovat právě předáním klíčů a tím odstraněním překážky vstupu a tedy užívání. Proto soud žalobě v daném ohledu vyhověl. Užíváním věci nad rámec svého podílu se žalovaný bezdůvodně obohacuje na úkor ostatních spoluvlastníků, tedy i žalobkyně, ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, když její podíl užívá bez relevantního právního důvodu. Případnou existenci takového titulu, typicky dohody spoluvlastníků, žalovaný netvrdil, tím méně opět prokázal. S ohledem na povahu obohacení není možné v daném případě toto jako takové vydat, žalovaný je tak povinen vydat náhradu ve výši obvyklé ceny dle § 2999 odst. 1 občanského zákoníku. Co se týče výše obohacení, soud vycházel z doloženého ocenění, které je sice kusým dokladem, nicméně při pasivitě žalovaného by další zkoumání nebylo hospodárné, žalobkyně navíc požaduje méně, než z daného ocenění vyplývá. Pro úplnost soud dodává, že ocenění svým datem sice předchází rozhodnému období, nicméně je obecně známo, že ceny nemovitostí a jejich nájmy v průběhu času spíše rostly nebo minimálně stagnovaly. S ohledem na celkový kontext řízení tak ani z tohoto důvodu soud neshledal nutné dokazování v daném ohledu prohlubovat. S ohledem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl i ohledně platebního nároku žalobkyně, když shledal, že bezdůvodné obohacení za neoprávněné užívání předmětných nemovitostí za období šesti měsíců v době od května 2025 do října 2025 činí částku 54 000 Kč. Ohledně úroků z prodlení soud shledal, že doba plnění nebyla mezi účastníky řízení dohodnuta a žalovaný tak měl plnit bez zbytečného odkladu, kdy byl žalobkyní požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož tak žalovaný k výzvě žalobkyně, jež byla ve sféře jeho dispozice dne 4. 11. 2025, neučinil, nesplnil tím dluh řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobci rovněž náleží úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku), tedy dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na skutečnost, že žalobě bylo možno vyhovět již pouze na základě shora uvedených důkazů, soud další důkazní návrhy žalobkyně na podporu jejího nároku zamítl (účastnické výslechy apod.).

9. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží žalobkyni, jež měla ve věci plný úspěch, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalovanému, když zároveň doložila splnění podmínek daných § 142a o.s.ř. (zaslání předžalobní výzvy). V této věci spočívají náklady řízení v uhrazeném soudním poplatku ve výši 4 700 Kč a v nákladech na právní zastoupení. Advokátu tak dle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 1 cit. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „tarif“), náleží odměna ve výši 3 260 Kč (za nárok na zaplacení 54 000 Kč s příslušenstvím) a 2 300 Kč (za nárok na vydání věci – klíčů), tedy celkem 5 560 Kč za jeden úkon v této věci, když v daném případě advokát vykonal tři tyto úkony (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva). Za úkony právní služby advokátu náleží rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 450 Kč za každý úkon dle § 13 odst. 4 tarifu. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 3 787 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 26 517 Kč (4 700 + 3 x 5 560 + 3 x 450 + 3 787). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.