8 C 323/2020

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce adresa žalobkyně – příjmení příjmení zastoupeného advokátem: anonymizováno jméno příjmení jméno , se sídlem adresa žalobkyně , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného , o zaplacení 47 091 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 16 686 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 23.7.2019 až do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 30 405 Kč, úroku ve výši 12 820,80 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 26 940,70 Kč od 25.6.2019 až do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 3 642,07 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 10 254,70 Kč za dobu od 25.6.2019 až do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 16 686 Kč za dobu od 25.6.2019 do 22.7.2019 zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 47 091 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 820,80 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 642,07 Kč, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 26 940,70 Kč od 25.6.2019 až do zaplacení a úrokem ze stejné částky ve výši 28 % ročně od 25.6.2019 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 31.8.2016, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], [IČO], jako věřitelem. Na základě smlouvy bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto žalovanému 36 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 30 405 Kč a spolu se smluvním úrokem rovněž shora specifikovaným pro případ, že úvěr nebude řádně splácen. Ke splatnosti dluhu jako celku došlo dle smluvních ujednání ke dni 25.10.2017. Žalovaný v souvislosti se smlouvou uhradil celkem částku 19 314 Kč. Ke dni podání žaloby zbývá uhradit na jistině a poplatku částku ve výši žalované jistiny, k nimž je požadován rovněž úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní úrok, obojí z neuhrazené jistiny. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Při uzavírání předmětné smlouvy právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost, kdy s odbornou péčí zkoumal schopnosti žalovaného předmětnou zápůjčku splácet. Tyto informace právní předchůdce žalobce získal od žalovaného přímo při uzavírání smlouvy, kdy byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace pak ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a uvedeny v listině Zákaznická karta v části„ Ověřené dokumenty“. Dále žalobce vyzdvihl, že žalovaný s odkazem na obchodní podmínky prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje, a že je schopen právnímu předchůdci žalobce za daných podmínek zápůjčku splatit. Pokud by žalovaný konečně uvedl nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu, přičemž dle § 3030 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet předmětnou zápůjčku, zevrubně zopakoval shora uvedené, když především dále vyzdvihl informace zaznamenané v zákaznické kartě podepsané žalovaným, jíž doložil.

2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

3. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu uvedl, že jinými důkazy, než které již doložil, v otázce zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, nedisponuje.

4. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 31.8.2016 vyplynulo, že jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 36 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 30 405 Kč v 60 týdenních splátkách po 1 107 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal.

5. Dále žalobce předložil listinu označenou jako Tabulka umoření, kde jeho právní předchůdce evidoval úhrady žalovaného související se shora uvedenou smlouvou a z níž vyplynulo, že na jistině zbývá uhradit shora uvedenou částku.

6. Dále žalobce doložil zákaznickou kartu ze dne 31.8.2016, kde žalovaný oproti svému podpisu prohlásil údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že jeho čistý příjem činí 8 533 Kč z invalidního důchodu, další čisté příjmy domácnosti pak představují 15 443 Kč. Ohledně měsíčních výdajů prohlásil, že tyto činí 4 000 Kč, dále splácí 1 228 Kč měsíčně právnímu předchůdci žalobce. Za žalobce tuto listinu podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovaným byly poskytnuty následující dokumenty: výměr důchodu a tři výplatní pásky s poznámkou„ bratr“. Žalovaný zároveň uvedl, že co se týče druhu bydlení, je nájemníkem a je svobodný, kolonka spolubydlící zůstala nevyplněna.

7. Z oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 29.12.2015 vyplynulo, že žalovaný je příjemcem invalidního důchodu ve výši 8 533 Kč měsíčně.

8. Z výplatních pásek [jméno] [celé jméno žalovaného] u zaměstnavatele [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] vyplynulo, že v období od května do července 2016 pobíral čistou mzdu ve výši 14 548 Kč, 15 946 Kč, resp. 15 835 Kč.

9. Z oznámení ze dne 24.6.2019 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň jej informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalovanému odesláno dne 17.7.2019.

10. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 12.3.2020 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24.6.2019 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným.

12. Dále žalobce předložil listinu označenou jako Tabulka umoření, kde jeho právní předchůdce evidoval úhrady žalovaného související se shora uvedenou smlouvou a z níž vyplynulo, že na jistině zbývá uhradit shora uvedenou částku.

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 36 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil pouze 19 314 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smlouvy zabýval schopností žalovaného zápůjčku splácet způsobem, který zaznamenal v zákaznické kartě, jak je shora specifikována. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.

14. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

15. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

20. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25.2.2013 do 1.12.2016 (dále jen„ zákon o úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

21. Dle § 2 písm. e) zákona o úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období.

22. Dle § 9 odst. 1 zákona o úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

23. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 36 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil pouze 19 314 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

24. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 1 a § 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku poskytnutou spotřebiteli přesahující 5 000 Kč uzavřené v době mezi 25.2.2013 do 1.12.2016. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 9 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je totiž zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Z doložených údajů o majetkové sféře žalovaného však dle názoru soudu naopak jednoznačně vyplývá, že podmínkám zápůjčky nebyl schopen dostát.

25. Dne 31.8.2016 žalovaný obdržel od žalobce 36 000 Kč, které se zavázal vracet po 230 Kč týdně, tedy zhruba po 4 428 Kč měsíčně (4 x 1 107). V zákaznické kartě pak žalovaný s právním předchůdcem žalobce uvedli, že žalovaný disponuje měsíčním příjmem celkem ve výši 23 976 Kč. Jediným skutečně doloženým příjmem žalovaného však byl výměr důchodu, který měl dle zákaznické karty a doloženého oznámení činit 8 533 Kč. Co se týče dalších příjmů, tak tyto sice byly doloženy, nicméně tyto se také týkají zcela jiné osoby než žalovaného. Z pohledu zkoumání úvěruschopnosti je pak nerozhodné, zda se jednalo o rodinného příslušníka žalovaného, i když tato otázka také nebyla postaveno najisto, když ze samotného faktu, že je někdo něčím sourozencem (poznámka„ bratr“ v zákaznické kartě) nelze dovodit, že tyto osoby společně hospodaří. Především pak ale nebyly nijak zkoumány výdaje této osoby a nelze tak shledat, že celý příjem třetí osoby byl použitelný pro žalovaného, který navíc uvedl, že je nájemníkem a nikoli spolubydlícím. Výdaje žalovaného pak nebyly zkoumány nijak a žalobce vyšel pouze z jeho jednostranného prohlášení. I kdyby soud tuto skutečnost pominul, a to i v té souvislosti, že není příliš pravděpodobné, že by výdaje osoby žijící v nájmu na celkové živobytí včetně nákladů na bydlení činily pouze 4 000 Kč, tak pokud vezme v potaz jediné doložené příjmy žalovaného ve výši 8 533 Kč měsíčně a tento zároveň sám tvrdí, že jeho výdaje činí 5 228 Kč měsíčně, tak jistě není osobou, která by se mohla zavázat ke splácení dalších 4 428 Kč měsíčně, když tyto částky v součtu jeho příjmy převyšují.

26. Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení. Pokud žalobce odkazuje na obecné zásady poctivosti v právním styku, tak v daném případě není objasněno za jakých okolností a z jakého důvodu má vyplněná zákaznická karta stávající podobu. Podstatné ale je, že poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015). Pro úplnost je také třeba zmínit, že Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv.

27. Jelikož tedy byla předmětem smluv zápůjčka poskytnutá spotřebiteli a výše zápůjčky přesáhla 5 000 Kč / § 2 písm. e) zákona o úvěru/ citovaný zákon na daný právní vztah jednoznačně dopadá. Dle § 9 odst. 1 zákona o úvěru má věřitel povinnost s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnost spotřebitele – dlužníka pod sankcí neplatnosti uzavřené smlouvy. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, když z provedeného šetření vyplynul závěr opačný, resp. řada údajů v zákaznické kartě byla nekonkrétní či nedoložená, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 9 odst. 1 zákona o úvěru neplatnou. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 36 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobce ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvu uhradil 19 314 Kč, zbývá tedy uhradit 16 686 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném dne 17.7.2019. Toto je třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 22.7.2019, jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu v tento den neplnil, je od následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.

28. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení většinově úspěšný a měl by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.