8 C 332/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa , Polsko, podnikající v České republice prostřednictvím organizační složky název žalobkyně , organizační složka, IČO , se sídlem adresa , právně zastoupené advokátem JUDr. jméno příjmení , se sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované , v řízení o zaplacení 22 912,02 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 17 907,55 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 21.1.2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 5 004,47 Kč, úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 22 662,02 Kč za dobu od 21.1.2020 do zaplacená, úroku ve výši 578,61 Kč a úroku z prodlení z částky 5 004,47 Kč za dobu od 21.1.2020 až do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 8 014 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované povinnost uhradit 22 912,02 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 22 912,02 Kč od 21.1.2020 až do zaplacení, spolu se smluvním úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 22 662,02 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 578,61 Kč. V odůvodnění uvedl, že účastníci řízení uzavřeli dne 18.3.2018 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a sazebník. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků elektronické komunikace na dálku, proces uzavření smlouvy žalobce dále zevrubně popsal. Žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal schopnost žalované splácet úvěr, posuzoval výši příjmů žalované a dále evidence dlužníků, rovněž zohlednil případné náklady žalované na běžný život. Žalobce takto zaslal žalované na její konto 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu s poplatky a sjednaným úrokem v 60 měsíčních splátkách po 681,86 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná se dostala do prodlení s více než dvěma splátkami, žalobce využil svého práva sjednaného v předmětné smlouvě a od této ke dni 20.1.2020 odstoupil, k tomuto dni se tak stal splatným celý dluh ve výši 23 490,63 Kč. Žalovaná i přes vyrozumění žalobce a následnou předžalobní upomínku dluh nevyrovnala.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání soudu se nedostavila, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora a převzala osobně na adrese další), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

3. Při jednání soudu dne 7.12.2021 žalobce setrval na žalobce. Soud dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. vyzval žalobce, aby doplnil a prokázal, jakým způsobem zkoumal při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy schopnost žalované úvěr splácet.

4. Žalobce následně v podání ze dne 14.12.2021 doplnil, že schopnost žalované splácet zkoumal na základě informací poskytnutých žalovanou a rovněž dle pohybů na jejím účtu, sledovala pravidelné příjmy a výdaje. Dále zohlednil všechny interní i externí závazky žalované a prověřil veřejné registry a rejstříky, kdy byl prověřen insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, evidence dlužníků SOLUS, nebankovní registr klientských informací CBCB. Z žádného z těchto registrů nevyplývaly takové skutečnosti, které by odůvodňovaly to, aby žalobce žalované úvěr neposkytl, stejně tak nevyplývalo, že by žalovaná měla více dluhů, které není schopna splácet, či že její platební morálka neodpovídá požadavkům žalobce. Žalobce posoudil tyto skutečnosti individuálně, aktivně a s péčí řádného hospodáře. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že má průměrný měsíční čistý příjem 17 000 Kč, kde nic nenasvědčuje, že by sjednaným splátkám nemohla dostát, čemuž dále svědčilo také to, že žalovaná uvedla, že její pravidelné měsíční výdaje na domácnost činí 9 000 Kč. K osobním poměrům žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost k dítěti ani jiné osobě. Obligatorní součástí výše zmíněné žádosti o úvěr je i čestné prohlášení, kde žalovaná stvrdila, že jí uváděné údaje v žádosti o úvěr jsou pravdivé. Žalované také vyšlo pozitivní skóre pro poskytnutí daného úvěr v registru CBCB. Žalovaná byla před uzavřením předmětného smlouvy klientem žalobce, u něhož měla zřízen běžný bankovní účet, přičemž na tento účet přicházely žalované pravidelné měsíční výplaty mzdy. Žalobce při ověřování nespoléhal jen na informace mu poskytnuté žalovanou, ale úvěruschopnost žalované aktivně zjišťoval a poskytnuté informace ověřoval, čímž naplnil požadavky stanovené zákonem. Žalobce se rovněž domnívá, že pokud by žalované zda dané situace úvěr neposkytl, jednalo by se o diskriminační opatření, když vše nasvědčovalo tomu, že žalovaná bude schopna tento svůj závazek řádně splácet.

5. Při jednání soudu dne 15.2.2022 byl žalobce upozorněn, že doplněné tvrzení a dokazování není stále dostatečné pro kladný závěr o dostatečném zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobce již k výzvě soudu ničeho nedoplnil, závěrem navrhl žalobě vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení. <b>Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:</b> 6. Ze smlouvy o úvěru shora uvedeného čísla uzavřené dne 18.3.2018 mezi účastníky řízení vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru, k jehož splácení se žalovaná zavázala, jak je shora uvedeno. Smlouva neobsahuje podpis žalované, z výpisu ze systému žalobce vyplynulo, že došlo k jejímu uzavření prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Ke smlouvě žalobce dále doložil obchodní podmínky a sazebník, které byla sjednány jako součást dané smlouvy a dále upravovaly práva a povinnosti smluvních stran.

7. Z dopisu ze dne 17.12.2019 vyplynulo, že tento adresoval žalobce žalované s tím, že odstupuje od předmětné smlouvy a žalovanou vyzývá k úhradě dluhu do sedmi dnů. Dle připojené dodejky vyplynulo, že zásilka byla ve sféře dispozice žalované dne 8.1.2020.

8. Z předžalobní upomínky adresované žalované právním zástupcem žalobce dne 14.9.2020 vyplynulo, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalované odeslána.

9. Z výpisu z historie předmětného úvěru vyplynulo, že dne 18.3.2018 byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč. V souvislosti s úvěrem bylo žalovanou uhrazeno v době od 17.5.2018 do 20.1.2020 uhrazeno celkem 12 092,45 Kč.

10. Z nedatované žádosti o úvěr vyplynulo, že žalovaná měla prohlásit, že její čistý měsíční příjem činí 17 400 Kč, pravidelné měsíční výdaje na domácnost pak 9 000 Kč, dále, že je svobodná a bezdětná. Z nedatovaného výpisu z obratového limitu předloženého žalobcem vyplynulo, že průměrný příjem blíže neurčené osoby za poslední tři měsíce činil 33 378 Kč, za posledních šest měsíců pak 39 468,67 Kč. Z výpisu z registru CBCB ze dne 18.3.2018 vyplynulo, že blíže neurčená osoba zde neprochází jako dlužník úvěrů.

11. Dále žalobce doložil výpis z účtu žalované za období od 31.3.2016 do 31.7.2020. Z výpisu mj. vyplynulo, že ke dni 1.12.2017 činil zůstatek na tomto účtu 780,02 Kč, ke dni 1.1.2018 činil zůstatek na účtu částku 106,94 Kč, ke dni 29.1.2018 činil zůstatek 0,45 Kč, ke dni 27.2.18 pak činil zůstatek na účtu 2 241,05 Kč, i přes přijetí úvěru ve výši 20 000 Kč dne 8.2.2018. Ke dni 1.3.2018 činil zůstatek na účtu 143,45 Kč, dne 28.3.2018 činil zůstatek na účtu 541,69 Kč i přes poskytnutí úvěru 30 000 Kč žalobcem dne 18.3.2018. Co se týče příjmové části, tak v prosinci 2017 žalovaná obdržela dne 6.12.2017 platbu od [právnická osoba] ve výši 11 540 Kč, zůstatek na účtu v době přijetí činil již od 3.12.2018 částku 0,92 Kč. Dále obdržela dne 7.12.2017 od Úřadu práce v [obec] 7 105 Kč, dne 11.12.2017 pak obdržela od společnosti Krajská majetková 11 914 Kč. Dne 19.12.2017 pak částku 8 891 Kč od společnosti [právnická osoba] V lednu 2018 žalovaná obdržela dne 5.1.2018 platbu od [právnická osoba] ve výši 11 662 Kč, zůstatek na účtu v době přijetí činil již od 2.1.2018 částku 17,44 Kč. Dále obdržela dne 8.1.2018 od Úřadu práce v [obec] 7 105 Kč, dne 11.1.2018 pak obdržela od společnosti Krajská majetková 12 279 Kč. Dne 18.1.2018 pak částku 8 517 Kč od společnosti [právnická osoba] Co se týče února 2018 pak žalovaná obdržela dne 6.2.2018 částku 11 520 Kč od [právnická osoba], zůstatek na účtu v době přijetí činil již od 29.1.2018 částku 0,45 Kč dne 7.2.2018 částku 2 286 Kč od Úřadu práce v [obec], dne 9.2.2018 částku 12 455 Kč od společnosti Krajská majetková a dne 14.2.2018 částku 15 500 Kč od [jméno] [příjmení], dne 20.2.2018 pak částku 9 211 Kč od společnosti [právnická osoba] V březnu 2018 žalovaná obdržela dne 6.3.2018 částku 11 642 Kč od [právnická osoba], zůstatek na účtu v době přijetí činil již od 1.3.2018 částku 143,45 Kč, dne 8.2.2018 pak 4 966 Kč od Úřadu práce v [obec]. Dne 15.3.2018 pak částku 13 600 Kč od [jméno] [příjmení]. V průběhu období od prosince 2017 do února 2018 také vyplývají pravidelné měsíční platby ve výši 9 000 Kč třetí osobě s poznámkou„ [anonymizováno 5 slov] [číslo]“.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela celkem 30 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila před podáním žaloby žalobci 12 092,45 Kč. Žalobce se při uzavírání předmětné smlouvy zabýval schopností žalované úvěr splácet, a to tak, že zhodnotil výpisy z jejího bankovního účtu, provedl lustraci ve shora uvedeném registru a disponoval žádostí o úvěr shora specifikovanou. Dne 8.1.2020 byla ve sféře dispozice žalované písemnost, jíž žalobce odstoupil od smlouvy a vyzval žalovanou k zaplacení do jednoho týdne. Žalobce odeslal žalované předžalobní výzvu k plnění.

13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <b>20. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.</b> 21. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovanou uzavřeli smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná čerpala 30 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

22. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku poskytnutou spotřebiteli. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

23. Listiny doložené žalobcem ke zkoumání tvz. úvěruschopnosti jsou kusé, neurčité a vzájemně protichůdné, tím také částečně nevěrohodné. Na jednu stranu žalobce vychází z nepodepsané žádosti o úvěr, která ovšem uvádí zcela jiné příjmy, než vyplývají z výpisu z účtu a výpisu obratů. Příjem žalované uvedený v žádosti o úvěr není průměrný, jak uvádí žalobce, ale v dané době již spíše nižší či poměrně nízký, což je obecně známo. Je zřejmé, že„ výdaje na domácnost“ v této listině jsou značně podhodnocené, pokud je tedy žalobce kvalifikuje jako veškeré výdaje žalované a uvádí, že této po úhradě těchto výdajů ve výši 9 000 Kč zbývá žalované k volnému užití 8 000 Kč a je tedy schopna platit sjednané splátky. Z výpisu z účtu žalované ovšem vyplývá, že 9 000 Kč činí pouze nájemné, přičemž se samotným bydlením se pojí další nemalé náklady, ještě větší pak s kompletním živobytím. Z výpisu z účtu žalované sice vyplývá, že její pravidelné měsíční příjmy za období několik měsíců (jak je podrobně uvedeno výše) byly poměrně obstojné (nebyla zcela prokázána povaha těchto pravidelných plateb), nicméně ze stejného výpisu zároveň vyplývá, že hospodaření žalované splácení žádného úvěru neodpovídalo. Zůstatek na účtu žalované byl vždy ke konci měsíce v podstatě nulový, a to i přesto, že v polovině měsíce vždy obdržela obstojné platby a dokonce i dva úvěry v celkové výši 50 000 Kč. Chronologicky prvním měsíčním příjmem žalované byla vždy (zřejmě) mzda vyplácená [právnická osoba] okolo 5. dne v měsíci. V té době měla žalovaná již i přes výše uvedené několik dní nulový zůstatek na účtu. Z listin předložených žalobcem tak spíše vyplývá, že úvěr neměl být poskytnut, neboť žalovaná ve sledovaném období nebyla dobře hospodařící osobou, která by unesla jakékoliv další splátky. Další důkazy žalobce ani k výzvě soudu nedoložil.

24. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo.

25. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku).

26. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalované nezabýval, když z provedeného šetření vyplynul závěr opačný, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 86 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalované 30 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno bez právního důvodu a je povinna takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z provedených důkazů ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaná v souvislosti se smlouvou uhradila 12 092,45 Kč, zbývá tedy uhradit 17 907,55 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce dle doložených důkazů žalovanou vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o odstoupení od smlouvy, které bylo žalované doručeno dne 8.1.2020. Jelikož pak žalovaná do jednoho týdne, jak zněla výzva žalobce, neplnila, je nepochybně od 21.1.2020, což je počáteční datum požadovaných úroků z prodlení, s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalované má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.

27. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 917 Kč a náklady na právní zastoupení. Dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“), náleží advokátu v daném případě odměna ve výši 2 020 Kč za jeden úkon právní služby, když v daném případě advokát vykonal šest těchto úkonů (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání ve věci samé – žaloba, doplnění žaloby a dvě účasti při jednání soudu). Za každý úkon právní služby advokátu náleží rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o dvě cesty z [obec] do [obec] a zpět, za něž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu šesti půlhodin za každou cestu, což je obecně známo, tedy za 600 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za danou cestu rovněž v obecně známé adekvátní délce 220 km, k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z nějž vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 3,4 motorové nafty na 100 km. Co se týče jednání konaného v roce 2021, tak dle § 1 písm. b) vyhl. č. 589/2020 Sb. činí náhrada za 1 km 4,40 Kč, dle § 4 písm. c) činí průměrná cena motorové nafty 27,20 Kč. Za vykonanou cestu v roce 2021 tedy advokátu náleží 220 x 4,4 + 3,7 x 27,20 x [číslo], tedy celkem 1 190 Kč. Co se týče jednání konaného v roce 2022, tak dle § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb. činí náhrada za 1 km 4,70 Kč, dle § 4 písm. c) činí průměrná cena motorové nafty 36,10 Kč. Za vykonanou cestu v roce 2022 tedy advokátu náleží 220 x 4,7 + 3,7 x 36,10 x [číslo], tedy celkem 1 328 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 3 704 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobce tedy činí celkem 22 259 Kč (917 + 6 x 2 020 + 6 x 300 + 12 x 100 + 1 190 + 1 328 + 3 704). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 17 907,55 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 21 616,89 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 5 004,47 Kč s příslušenstvím, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 10 328,10 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 31 944,99 Kč tak představuje úspěch žalobce 68 %, úspěch žalované 32 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 36 % svých nákladů, z částky 22 259 Kč tedy ve výši 8 014 Kč.