8 C 339/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa, obec, právně zastoupeného Mgr. jméno jméno, advokátem se sídlem adresa, proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa, o zaplacení 92 612 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení 92 612 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení 92 612 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 92 612 Kč od 1.1.2020 do zaplacení a úrokem ve výši 10 % ročně z částky 70 822 Kč od 1.1.2020 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 2.7.2020 se společností s právnická osoba, IČO jako původním věřitelem a postupitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 6.2.2016 smlouvu o úvěru č. anonymizováno číslo, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 189 557 Kč na koupi motorového vozidla značka automobilu anonymizováno. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úroky ve výši 21,5323 % ročně v měsíčních splátkách po 5 527 Kč. Úvěr byl poskytnut a použit k úhradě kupní ceny předmětu financování, který žalovaný převzal dne 6.2.2016. Žalovaný své platební povinnosti řádně neplnil, právní předchůdce žalobce tak v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami, které byly součástí uzavřené smlouvy, uplatnil právo na okamžité zaplacení úvěru dopisem ze dne 15.7.2019. Následně také právní předchůdce žalobce odebral žalovanému předmět financování. Veškeré závazky byly žalovanému vyčísleny v protokolu o konečném vyrovnání, který mu byl doručen dne 20.11.2019, přičemž žalovaný byl vyzván k vyrovnání závazku do 14 dnů. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora) bez omluvy ani k jednomu ze dvou jednání soudu nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Právní zástupce žalobce k výzvě soudu ohledně zkoumání schopnosti žalovaného splácet předmětný úvěr uvedl, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že disponuje příjmem 50 000 Kč a vlastní nemovitost, právní předchůdce žalobce tedy neměl důvod pochybovat o jeho schopnosti předmětný úvěr splatit, vycházel z veřejně dostupných zdrojů, co se týče obecných informací o průměrných příjmech a výdajích a z těchto následně dospěl ke kvalifikovanému závěru o schopnostech žalovaného. Při jednání soudu dne datum soud s odkazem na § 118a odst. 3 o.s.ř. vyzval žalobce, nechť doplní důkazy k prokázání, že se jeho právní předchůdce dostatečně a kvalifikovaně zabýval schopností žalovaného splácet předmětný úvěr, dále nechť doplní důkazy k prokázání skutečnosti, že došlo k předání částky, která byla předmětem úvěru a dále nechť dle § 118a odst. 1 o.s.ř. doplní tvrzení v tom ohledu, kolik žalovaný v souvislosti s předmětným úvěrem právnímu předchůdci žalobce uhradil, když z dosud provedených důkazů soudu vyplývá, že byly uhrazeny všechny splátky až do června 2019.

4. V písemném vyjádření ze dne 29.12.2021 žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena právním předchůdcem žalobce v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., a to s péčí řádného hospodáře na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného. Na základě těchto bylo zjištěno, že při zohlednění všech těchto informací je možné, aby žalovaný pravidelně splácel sjednané splátky. Právní předchůdce žalobce tedy žalovanému poskytl úvěr, neboť nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet. Úvěruschopnost žalovaného byla konkrétně zjištěna z vyplněné žádosti o poskytnutí úvěru na dopravní techniku pro fyzické osoby nepodnikatele anonymizováno číslo, ve které žalovaný uvedl své zdroje příjmů, zaměstnavatele, čistý měsíční příjem, počet vyživovaných osob, dosažené vzdělání, svou profesi atd. Úvěruschopnost žalovaného byla dále posouzena průvodním listem leasingové smlouvy stejného čísla, z nějž je patrné, že došlo k podrobné lustraci žalovaného (příjmení, příjmení anonymizována dvě slova atd.), z níž dále vyplynulo, že žalovaný by měl být schopen plnit své závazky. Z kupní smlouvy k automobilu a faktury č. anonymizováno číslo vyplývá, že úvěr byl žalovanému poskytnut. Žalovaný splácel řádně a včas až do 6.6.2019, kdy neuhradil splátku dle splátkového kalendáře. Tato skutečnost byla žalovanému sdělena upomínkou. Žalovaný však neuhradil ani splátku předepsanou na 6.7.2019, na což byl rovněž upozorněn upomínkou. Žalovaný uhradil celkem 215 553 Kč.

5. Při jednání soudu dne datum bylo soudem právním zástupci žalobce sděleno, že žalobce sice určité důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti doložil, nicméně na jejich základě stále nejde uzavřít, že jeho právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumal. Právní zástupce žalobce k tomu uvedl, že žalobce již jiné důkazy k dispozici nemá, dále uvedl, že již ze samotné skutečnosti, že žalovaný předmětný úvěr řádně po dobu zhruba tří a půl let splácel, je zřejmé, že úvěruschopný byl. Pokud by pak soud i přes tuto skutečnost shledal opak, jednalo by se o přepjatý formalismus. Právní zástupce žalobce závěrem navrhl žalobě vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení. Dále odkázal na již učiněná vyjádření s tím, že pokud by žalovaný konečně uvedl nějaké nepravdivé informace v žádosti o úvěr či jiných souvisejících listinách, bylo by nutné uvažovat o jeho trestně právní odpovědnosti.

6. Žalobce doložil předžalobní upomínku ze dne 27.1.2021, kde vyzval žalovaného k úhradě předmětného dluhu s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle přiložené dodejky byla tato písemnost žalovanému odeslána.

7. Z oznámení ze dne 10.8.2020 vyplynulo, že tímto právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobce.

8. Z kupní smlouvy uzavřené mezi žalovaným jako kupujícím a společností právnická osoba dne 6.2.2016 vyplynulo, že jejím předmětem byla koupě shora uvedeného vozidla registrační značka za 224 457 Kč, stranami bylo potvrzeno převzetí vozu, resp. kupní ceny.

9. Z oznámení ze dne 15.7.2019 vyplynulo, že toto adresoval právní předchůdce žalobce žalovanému s tím, že s ohledem na jeho prodlení se splátkami z předmětné úvěrové smlouvy splatnými ve dnech 6.6.2019 a 6.7.2019, uplatňuje právo na okamžité zaplacení úvěru a vydání předmětu financování. Dle připojené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalovaného dne 18.7.2019.

10. Z protokolu o konečném vyrovnání ze dne 28.11.2019 vyplynulo, že tento vyhotovil právní předchůdce žalobce s tím, že předmětné vozidlo prodal za 60 000 Kč, celkem dluh žalovaného pak činí 110 484 Kč. Dle připojené dodejky bylo písemnost ve sféře dispozice žalovaného dne 3.12.2019.

11. Z protokolu o odebrání a převzetí vozidla ze dne 26.9.2019 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce k tomuto dni převzal předmětné vozidlo shora specifikované.

12. Z protokolu ze dne 6.2.2016 vyplynulo, že žalovaný převzal předmětné vozidlo.

13. Ze smlouvy o převodu vybraného portfolia pohledávek a movitých věcí uzavřené dne 25.6.2020 mezi žalobcem a společností s právnická osoba vyplynulo, že na jejím základě došlo k postoupení pohledávek na žalobce, mj. i předmětné pohledávky za žalovaným.

14. Ze smlouvy o úvěru č. spisová značka ze dne 6.2.2016 vyplynulo, že tato byla uzavřena mezi žalovaným jako úvěrovaným a právním předchůdcem žalobce jako úvěrujícím. Předmětem úvěru byla částka 189 557 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem v 84 měsíčních splátkách po 5 527 Kč. Úvěr byl poskytnut na koupi shora uvedeného vozidla. Jako nedílná součást smlouvy byla sjednány obchodní podmínky, které žalobce rovněž doložil. Žalovaný pak ve stejný den též podepsal listinu obsahující informace o předmětném úvěru.

15. Dále žalobce předložil žádost o úvěr podepsanou dne 6.2.2016 žalovaným, kde tento prohlásil určité údaje o svých poměrech, konkrétně pak, že je podnikatel, jeho průměrný příjem činí 50 000 Kč měsíčně, nemá žádné závazky, příjmy partnera či partnerky byly nevyplněny. Dále uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastním domě/bytu a nemá nařízen soudní výkon rozhodnutí.

16. Z průvodního listu leasingové smlouvy ze dne 6.2.2016 vyplynulo, že tuto vyhotovil právní předchůdce žalobce. Zde uvedl, že domácí rozpočet žalovaného je 40 347 Kč a dále zde byly zaznamenány výsledky„ automatických a poloautomatických kontrol“, přičemž se jednalo o výčet položek (parametrů) týkajících se osoby žalovaného. Dále žalobce doložil výpis z registru ekonomických subjektů (ARES) ze stejného dne, z nějž vyplynulo, že žalovaný je evidován jako podnikající fyzická osoba, stejně tak v rejstříku živnostenském. Z výpisu z databáze Credit report ze dne 6.2.2016 vyplynulo, že žalovaný touto neprochází. Z výpisu z databáze AML rizikových subjektů vyplynulo, že touto byl vylustrován jméno příjmení (anonymizováno 10 slov).

17. Z faktury ze dne 8.1.2016 vyplynulo, že touto vyúčtovala právnická osoba právnická osoba žalovanému 899,85 Kč za služby spojené s mobilním telefonem.

18. Z faktury č. anonymizováno číslo vyplynulo, že touto společnost právnická osoba fakturovala žalovanému kupní cenu za předmětné vozidlo.

19. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Společnost s právnická osoba poskytla žalovanému na základě shora specifikované smlouvy o úvěru úvěr ve výši 189 557 Kč na nákup vozidla, jak je shora uvedeno, které žalovaný dne 6.2.2016 převzal. Žalovaný v souvislosti s předmětnou smlouvu uhradil celkem 215 553 Kč. Při uzavírání smlouvy si právní předchůdce žalobce opatřil listiny specifikované v odstavci 15. – 17. tohoto rozsudku. Dne 18.7.2019 právní předchůdce žalobce žalovanému doručil výzvu k okamžitému zaplacení nesplaceného zbytku sjednaného úvěru. Právní předchůdce žalobce následně prodal předmětné vozidlo za 60 000 Kč, jak je shora uvedeno. Pohledávku za žalovaným postoupila zmíněná společnost žalobci, jak je shora uvedeno, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný již ničeho navíc neuhradil i přes zaslání předžalobní upomínky.

20. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25.2.2013 do 1.12.2016 (dále jen„ zákon o úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

23. Dle § 2 písm. e) zákona o úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období.

24. Dle § 9 odst. 1 zákona o úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

25. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému prostřednictvím smlouvy o úvěru 189 557 Kč, žalovaný na základě této smlouvy uhradil 215 553 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

26. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 1 a § 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku poskytnutou spotřebiteli přesahující 5 000 Kč. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 9 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil a tato byla nedostatečná. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

27. Právní předchůdce žalobce disponuje pouze jedinou listinou, která skutečně dokládá určitý výsek majetkových poměrů žalovaného, a to fakturou za služby mobilního telefonu. Jiné údaje ověřeny nebyly, případně se jednalo o jednostranná vyjádření žalovaného. Listiny jsou i vnitřně rozporné, když žalovaný na jednu stranu žije sám, ale na druhou stranu disponuje příjmem domácnosti, který je nižší než jeho deklarovaný osobní příjem. Pokud by žalovaný skutečně disponoval daným příjmem (50 000 Kč), jistě by bylo možné uvažovat, že obvyklé běžné výdaje každého člověka takový příjem pokryjí, právní předchůdce žalobce ovšem příjem nijak neověřil. Zcela nepravděpodobné pak je, že žalovaný uvádí, že nemá žádné závazky (když je minimálně zavázán k uvedeným platbám za telefon), o výdajích obecně žádná z listin nehovoří. Je jistě problematické zjistit zcela spolehlivě majetkové poměry určité osoby, zvláště pak co se týče výdajů. Na druhou stranu právní předchůdce žalobce kromě lustrací v určitých registrech dlužníků, insolvencí apod. žádná šetření neprovedl. Není jistě nijak zásadně problematické si ověřit příjmy určité osoby (daňové přiznání, výpis z účtu, výplatní pásky atp.) a alespoň i rámcově výdaje (výpis z účtu, nájemní smlouva, výdaje za energie) a zvláště s ohledem na povahu žalobce jakožto podnikající právnické osoby lze po něm takové šetření spravedlivě požadovat. Smlouva byla navíc uzavřena v době, kdy poskytovatele úvěrů stíhala hrozba absolutní neplatnosti smlouvy v případě nedostatečného zkoumání. Skutečnost, že žalovaný po určitou dobu předmětný úvěr splácel, pak poskytovatele úvěru dané povinnosti nijak nezbavuje, přičemž není dále zřejmé, z jakého zdroje žalovaný v daném ohledu čerpal.

28. Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení. I pokud by žalobce odkázal na obecné zásady poctivosti v právním styku, tak v daném případě není objasněno za jakých okolností a z jakého důvodu má vyplněná žádost o úvěr stávající podobu. Podstatné ale je, že poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě nedošlo, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015).

29. Zákon o úvěru ve znění účinném v době uzavření smlouvy pak v § 9 odst. 1 stanovil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, pokud poskytovatel úvěru nedostatečně zkoumá schopnost úvěrovaného splácet úvěr. Ze shora uvedeného se pak podává, že k takové situaci došlo v daném případě, když žalobce danou okolnost neprokázal. Soud dále připomíná, že Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv.

30. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalované nezabýval, resp. tuto skutečnost i přes poučení soudu neprokázal, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 9 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 189 557 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobce ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvou uhradil 215 553 Kč, nezbývá již tedy z daného titulu uhradit ničeho a soud žalobu zamítl jako celek.

31. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný a měl by tak vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího.