8 C 353/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa , právně zastoupeného Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované , o zaplacení 46 516,25 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 31 009 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 12.5.2023 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 15 507,25 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč, úroku ve výši 20 092,75 Kč, úroku z prodlení z částky 34 756,23 Kč za dobu od 8.10.2022 do 11.5.2023 a úroku z prodlení z částky 3 747,23 Kč za dobu od 12.5.2023 až do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit 46 516,25 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 092,75 Kč za dobu od 3.3.2022 do 7.10.2022, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč a úroky z prodlení v zákonné výši z částky 34 756,23 Kč za dobu od 8.10.2022 až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalované poskytl 35 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednaným úrokem ve třiceti měsíčních splátkách po 3 491 Kč počínaje 2.3.2022. Žalovaná uhradila celkem 3 491 Kč, své platební povinnosti neplnila řádně a včas. Žalobce tak využil svého práva sjednaného v úvěrové smlouvě a úvěr zesplatnil ke dni 7.10.2022. Dlužná jistina představuje částku 34 756,23 Kč, částku 11 760,02 Kč představuje sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně od 8.10.2022 do 27.8.2023 Částku 450 Kč pak představuje poplatek za upomínku. Žalovaná dluh nevyrovnala i přes zaslání předžalobní upomínky. Před uzavřením smlouvy se žalobce dostatečně zabýval schopností žalované splácet úvěr. Žalobce si prověřil údaje sdělené žalovanou v žádosti o úvěr, tyto srovnal s doloženými doklady a informací o příjmech žalované. Dále žalobce lustroval žalovanou ve veřejných registrech jako je registr exekucí a dlužníků.

2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (převzala osobně na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. V rámci omluvy z jednání právní zástupce žalobce dále doplnil, že žalobce učinil v rámci zkoumání úvěruschopnosti vše, co je po něm možno spravedlivě požadovat, žalovaná je svéprávná osoba a sama ve smlouvě potvrdila, že důsledně zvážila své možnosti. Dále připomněl, že na smlouvy je třeba pohlížet spíše jako na platné než neplatné 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] vyplynulo, že tuto uzavřela dne 2.2.2022 žalovaná s žalobcem. Předmětem úvěru bylo poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet, jak je shora uvedeno. K této žalobce rovněž doložil formulář s informacemi o tomto úvěru a Smluvní podmínky sjednané jako její součást. Z potvrzení o platbě ze dne 3.2.2022 vyplynulo, že žalobce zmíněného dne převedl 35 000 Kč na účet č. [bankovní účet] (označený ve shora uvedené smlouvě jako účet žalované). Z lustrace z evidence exekucí ze dne 2.2.2022 vyplynulo, že žalovaná touto neprochází. Z lustrace žalované ze stejného dne z evidence NRKI/BRKI vyplynulo, že tato má požádáno o 9 úvěrů, 2 aktuálně existují, 20 jich bylo odmítnuto a 6 ukončeno. Aktuálně splácí 7 855 Kč měsíčně. Dále žalobce doložil výpis z bankovního účtu žalované za listopad 2021, z nějž vyplynulo, že počáteční zůstatek na tomto účtu byl 204,31 EUR, následně žalovaná obdržela mzdu 1 500,68 EUR, k 30.11.2021 byl zůstatek na účtu - 3,04 EUR. Z výplatní pásky žalované za listopadu 2021 vyplynula čistá mzda ve výši 1 500,68 EUR. Dále žalobce doložil celkem tři upomínky a oznámení o zesplatnění předmětného úvěru, všechny tyto písemnosti adresované žalované bez dokladu jejich odeslání. Dále žalobce doložil předžalobní upomínku adresovanou žalované, která byla dle připojeného podacího archu žalované odeslána dne 5.5.2023.

4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela 35 000 Kč, žalovaná v této souvislosti splatila celkem 3 491 Kč. Žalobce se při uzavírání smlouvy zabýval schopností žalované úvěr splácet, když si opatřil potvrzení o příjmu žalované a provedl shora uvedené lustrace. Žalobce dne 5.5.2023 odeslal žalované předžalobní upomínku.

5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela celkem 35 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku (úvěr) poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

7. V daném případě žalobce spolehlivě ověřil příjem žalované, a to příjem poměrně obstojný ve výši zhruba 37 000 Kč. Žalobce si nicméně opatřil potvrzení o příjmu pouze za jeden měsíc, není tedy zřejmé, zda se nejednalo o exces. S ohledem na skutečnost, že mzdu vyplácela zahraniční společnost v zahraniční měně, je také otázkou, zda se žalovaná zdržovala v zahraničí a zde hradila náklady a v jaké výši, když daný příjem může být obstojný na poměry tuzemské, ale nikoli již na poměry v jiných zemích či krajích. Výdaje žalované pak vyjma zjištění stávajících úvěrů v poměrně značné výši zhruba 8 000 Kč měsíčně nebyly ověřeny nijak, přičemž z kusého výpisu ze zahraničního účtu žalované, rovněž za jeden měsíc, vyplynulo, že na tomto již poslední den v měsíci byla žalovaná v záporných hodnotách, ač mzdu obdržela v druhé polovině měsíce. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěrů nejsou zejména v oblasti objasnění výdajů bezbřehé, a že v zájmu úspěšného obchodování nemusí být vždy možnost činit sáhodlouhá šetření a kvalifikované analýzy poměrů klientů. Nelze ale na druhou stran připustit, aby poskytovatelé úvěrů na objektivní zjišťování poměrů klientů rezignovali zcela. Žalobci ničeho nebránilo, aby od žalované, a to i pomocí prostředků na dálku opatřil doklady o jejích příjmech za období několika měsíců a dále také výpisy z účtu za podobné období. Tyto by pak byly velmi spolehlivým podkladem pro závěr o poměrech žalované, díky dnes již naprosto běžnému internetovému bankovnictví lze takové doklady i ze strany spotřebitele opatřit v rámci jednotek minut. Žalobce a žalovaná nejsou v rámci vztahu spotřebitele a podnikatele v rovném postavení, jednostrannými prohlášeními na formulářích připravených žalobcem se nemůže žalobce zprostit svých povinností stanovených zákonem, nadto povinností stanovených na ochranu žalované jako slabší strany.

8. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku).

9. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalované nezabýval, když doložená zjištění byla až příliš kusá, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 86 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Svou neúčastí při jednání se žalobce vzdal možnosti být poučen dle §118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a důkazy. Pokud žalobce odkazuje na § 4 a § 6 občanského zákoníku, tak není zřejmé, v čem by měla spočívat nepoctivost na straně žalované, která jako spotřebitel není povinna sama hodnotit svou majetkovou situaci, navíc jakkoliv kvalifikovaně. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, nedošlo (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015).

10. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované 35 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno bez právního důvodu a je povinna takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z provedeného dokazování ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaná v souvislosti se smlouvou uhradila 3 491 Kč, zbývá tedy uhradit 31 009 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce dle doložených důkazů žalovanou vyzval k úhradě dluhu nejdříve v upomínce odeslané dne 5.5.2023, kterou má soud za doručenou třetí pracovní den, tedy dne 10.5.2023 (dle § 573 občanského zákoníku). Jelikož pak žalovaná bez zbytečného odkladu v následující den neplnila, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalované má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.

11. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná byla v řízení většinově úspěšná a měla by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.