8 C 360/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem ulice a číslo , obec a číslo – část obce , zastoupeného advokátem anonymizováno jméno příjmení , se sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného , s adresou pro doručování adresa , o zaplacení 192 449,44 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 58 534,60 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 20.8.2022 až do zaplacení, to vše do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 133 914,84 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 526,71 Kč a 90 247,86 Kč a dále úroku z prodlení požadovaného nad rámec uvedený ve výroku č. I, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 28 581,76 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 8.6.2016 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 526,71 Kč a dále zaplacení 163 867,68 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 25.3.2020 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 90 247,86 Kč. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smluv o úvěru, které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO]. Dne 14.1.2013 byla takto uzavřena smlouva [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 29,99 % ročně při hotovostním čerpání a 25,08 % ročně při čerpání bezhotovostně. Z důvodu zahájení insolvenčního řízení na majetek žalovaného došlo k porušení podmínek smlouvy, k čemuž právní předchůdce žalobce využil svého práva a úvěr zesplatnil ke dni 8.5.2015, dlužná částka činila 30 109,24 Kč. Dále byla takto dne 17.5.2013 uzavřena úvěrová smlouva [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč, který se zavázal splatit po 6 335,39 Kč měsíčně spolu se sjednaným úrokem ve výši 18,2 % ročně. Ze shora uvedeného důvodu byl i tento úvěr zesplatněn, a to ke dni 30.4.2015, dlužná částka činila 265 637,94 Kč na jistině, 2 921,42 Kč na úroku, 3,23 Kč na úroku z prodlení a 382 Kč na poplatcích. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17.3.2016 byly obě zmíněné pohledávky postoupeny žalobci, což žalovanému právní předchůdce žalobce oznámil. Žalovaný po postoupení pohledávky uhradil na první jmenovaný úvěr 471,36 Kč, na druhý jmenovaný úvěr pak 94 863,90 Kč. Žalovaný již na oba dluhy ničeho neuhradil i přes zaslání předžalobní upomínky.

2. Soud následně vyzval žalobce, nechť doplní, zda a jakým způsobem se jeho právní předchůdce zabýval schopností žalovaného předmětné úvěry splácet. K úvěru ze dne 14.1.2013 žalobce písemně doplnil, že úvěruschopnost byla posuzována individuálně, právní předchůdce žalobce vycházel z žádosti o úvěr, kterou dále ověřoval prostřednictvím dostupných databází, zejména NRKI, databáze MVČR aj. Při výpočtu disponibilní částky byly od zjištěných příjmů odečteny splátkové a nesplátkové výdaje, bylo počítáno s částkou životního minima. Shodný postup pak byl přijat i u úvěru ze dne 17.5.2013, kdy poskytnutý úvěr představoval splátky 5 953,39 Kč měsíčně, čímž byly konsolidovány dosavadní závazky se splátkami 6 435,49 Kč měsíčně.

3. Žalovaný ve věci uvedl, že se nemá v úmyslu s žalobcem přít, dluh chce vyrovnat. Může si aktuálně od zaměstnavatele vzít jednorázovou bezúročnou půjčku až do výše 100 000 Kč, pokud by tedy dluh tuto částku nepřesáhl, byl schopen jej uhradit najednou. Soud následně poučil žalobce ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř.“), že ani po doplnění nelze uzavřít, že by se právní předchůdce žalobce zabýval úvěruschopností žalovaného dostatečně. Žalobce k tomuto sdělil, že již v daném ohledu žádnými důkazy nedisponuje, závěrem navrhl žalobě vyhovět.

4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet vyplynulo, že tuto uzavřel dne 17.5.2013 žalovaný s právním předchůdcem žalobce. Předmětem úvěru bylo poskytnutí 300 000 Kč, z nichž část měla být použita na konsolidaci dosavadních půjček žalovaného (účty č. [bankovní účet] a [číslo]) a zbytek neúčelově. Žalovaný se úvěr zavázal splácet po 5 953,59 Kč spolu s pojištěním ve výši 382 Kč měsíčně, tedy celkem po 6 335,39 Kč měsíčně. Z oznámení ze dne 30.4.2015 vyplynulo, že [právnická osoba] oznámila žalovanému, že prohlašuje úvěr ze dne 17.5.2013 za splatný ke dni 30.4.2015.

5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru vyplynulo, že tuto uzavřel dne 14.1.2013 žalovaný s právním předchůdcem žalobce. Předmětem úvěru bylo poskytnutí úvěru ke kreditní kartě. K této žalobce rovněž doložil formulář s informacemi o tomto úvěru, který dne 14.1.2013 podepsal žalovaný. Z oznámení ze dne 8.5.2015 vyplynulo, že [právnická osoba] oznámila žalovanému, že vypovídá smlouvu o úvěru ze dne 14.1.2013.

6. Dále žalobce doložil tabulky s číselnými údaji, z nichž vyplynula částečná specifikace předmětného dluhu.

7. Z usnesení [název soudu] č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] vyplynulo, že byl zjištěn úpadek žalovaného v insolvenčním řízení a povoleno jeho řešení oddlužením. Z usnesení stejného soudu č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] vyplynulo, že tímto bylo schválené oddlužení žalovaného zrušeno.

8. Z výpisu z úvěrového účtu a listiny označené jako Platební historie vyplynulo, že žalovaný v souvislosti s úvěrem ze dne 14.1.2013 čerpal celkem 105 084,54 Kč, v dané souvislosti pak právnímu předchůdci žalobce splatil 99 877,74 Kč. V souvislosti s úvěrem ze dne 17.5.2013 pak čerpal celkem 300 000 Kč, z toho 268 091,67 Kč na konsolidaci předchozích úvěrů a 31 908,33 Kč na svůj účet, jehož fragment svědčící o poskytnutí dané částky dne 17.5.2013 žalobce doložil, když anonymizoval veškeré další příjmy a výdaje na daném účtu. V dané souvislosti pak žalovaný uhradil celkem 151 336,94 Kč.

9. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 8.8.2022 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 7 dnů s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiložené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalovaného dne 12.8.2022.

10. Z listiny označené jako Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že zde zaměstnanec právního předchůdce žalobce popsal proces zkoumání úvěruschopnosti obdobným způsobem, jako je uvedeno ve vyjádření žalobce, a to ohledně smlouvy ze dne 14.1.2013. Dále jsou zde uvedeny údaje o žalovaném, konkrétně pak, že je rozvedený, žije ve vlastním bytě či domě, kde hradí 100 % nákladů na bydlení, jeho příjem činí 29 000 Kč měsíčně. Dále z listiny vyplynulo, že žalovaný splácí u právního předchůdce žalobce úvěry v celkové výši 6 625,13 Kč a dále externí úvěry ve výši 4 251 Kč. Výsledná další měsíční splátka má činit 600 Kč. U výdajů žalovaného je uvedeno 0 Kč. Z žádosti o úvěr ze dne 14.1.2013 vyplynulo, že tuto podepsal žalovaný, kde uvedl, že je rozvedený, bydlí ve vlastním bytě či domě, nemá vyživovací povinnosti a jiné měsíční splátky.

11. Z listiny označené jako Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že zde zaměstnanec právního předchůdce žalobce popsal proces zkoumání úvěruschopnosti obdobným způsobem, jako je uvedeno ve vyjádření žalobce, a to ohledně smlouvy ze dne 17.5.2013. Dále jsou zde uvedeny údaje o žalovaném, konkrétně pak, že je rozvedený, žije ve vlastním bytě či domě, kde hradí 100 % nákladů na bydlení, jeho příjem činí 35 000 Kč měsíčně. Dále z listiny vyplynulo, že žalovaný splácí u právního předchůdce žalobce úvěry v celkové výši 1 617,80 Kč a dále externí úvěry ve výši 2 581 Kč. Výsledná další měsíční splátka má činit 5 953,39 Kč. U výdajů žalovaného je uvedeno 0 Kč. Z žádosti o úvěr ze dne 17.5.2013 vyplynulo, že tuto podepsal žalovaný, kde uvedl, že je rozvedený, bydlí ve vlastním bytě či domě, nemá vyživovací povinnosti a jiné měsíční splátky.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 17.3.2016 mezi žalobcem a společností [právnická osoba] bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně obou předmětných pohledávek za žalovaným. Z oznámení ze dne 8.4.2016 vyplynulo, že tímto [právnická osoba] oznámila žalovanému, že došlo k postoupení obou předmětných pohledávek na žalobce.

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvy, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaný obdržel 105 084,54 Kč a 300 000 Kč, žalovaný v této souvislosti splatil celkem 99 877,74 Kč a 151 336,94 Kč do data postoupení pohledávky, poté pak 471,36 Kč, na druhý jmenovaný úvěr pak 94 863,90 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který byl zaznamenán v žádosti o úvěr a v listině Posouzení úvěruschopnosti klienta. Dopisem, který byl ve sféře dispozice žalovaného dne 12.8.2022, žalobce vyzval žalovaného k úhradě předmětného dluhu do sedmi dnů s výstrahou jeho soudního vymáhání. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.

14. Dle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 451 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění zákona [číslo] Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Dle § 559 odst. 2 občanského zákoníku musí být dluh splněn řádně a včas. Podle § 563 občanského zákoníku není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Podle § 517 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 2 písm. e) zákona o úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období. Dle § 9 odst. 1 zákona o úvěru ve znění účinném od 24.2.2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 9 odst. 1 zákona o úvěru ve znění účinném do 24.2.2013 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

15. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Předně soud konstatuje, že s odkazem na § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a dále s odkazem na datum uzavření obou úvěrových smluv, resp. datum poskytnutí finančních prostředků, ve věci aplikoval dosavadní právní předpisy, tedy obchodní a občanský zákoník, případně pak zákon o úvěru ve znění účinném v době uzavření obou úvěrových smluv. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvy o úvěru, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaný obdržel celkem 405 084,54 Kč. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatnými, dále se nezabýval jejich ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

16. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 1 a 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná u obou smluv o peněžitý úvěr poskytnutý spotřebiteli ve výši přesahující 5 000 Kč. Žalobce pak k výzvě soudu argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 9 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

17. Listiny doložené žalobcem ke zkoumání tzv. úvěruschopnosti jsou velmi kusé a s velmi nízkou výpovědní hodnotou. Nebylo nijak doloženo, že by byl příjem žalovaného jakkoliv ověřen. Výdaje pak žalovaný ani nedeklaroval, tím méně pak byly v řízení jakkoliv doloženy. Je zcela nemyslitelné, že by žalovaný neměl žádné výdaje kromě splátek úvěrů, když v této položce bylo u obou vyjádření k procesu úvěruschopnosti uvedeno 0 Kč. Deklarovaný příjem žalovaného byl poměrně obstojný, nicméně k tomu je také nutné podotknout, že žalovaný již v lednu 2013 před poskytnutím prvního z úvěrů splácel bezmála 11 000 Kč, tedy více než jednu třetinu svých příjmů. Konsolidace úvěrů v květnu 2013 pak reálně menší splátkové zatížení žalovaného neznamenala, když spolu se splátkami pojistného činily výsledné měsíční daného okruhu úvěrů 6 335,39 Kč měsíčně. Žalovaný dále deklaroval vlastní bydlení, ale takové samozřejmě neznamená nulové náklady, ať se již jedná o příspěvky do fondu oprav, udržovací náklady, daň z nemovitostí, tak obvyklé náklady spojené s bydlením jako jsou teplo, voda, plyn, elektřina, internet, TV apod. I když soud pomine, že příjem žalovaného nebyl nikterak doložen, tak stále platí, že žalovanému jen po splacení úvěrů muselo zbýt zhruba 18 000 Kč, resp. 23 000 Kč. Jedná se samozřejmě o částku, která obvykle stačí k zajištění živobytí, nicméně na druhou stranu se nejedná o částku, jíž by nebylo možno za běžné výdaje velmi snadno spotřebovat při znalosti obvyklých cen v době poskytnutí úvěru (bydlení, strava, koníčky, jiné závazky apod.). Za situace, kdy žalovaný měl uvádět zcela nepravděpodobné výdaje ve výši 0 Kč, měl právní předchůdce žalobce postupovat velmi obezřetně a s přihlédnutím ke shora uvedenému se na výdaje žalovaného zvláště zaměřit. Využití statistických a matematických modelů při zkoumání úvěruschopnosti jistě nelze paušálně vyloučit, nicméně nelze připustit, aby jejich výstupy byly zcela nepravděpodobné. Nahradit tedy jakékoliv zkoumání výdajů konstatováním životního minima, je nepřípustné, když je obecně známo, že z této částky čítající nižší jednotky tisíc Kč reálně v podstatě nikdo nevyžije. Je zřejmé, že např. výdaje jsou na rozdíl od příjmů komplikovaněji doložitelné, nicméně žalobci ničeho nebránilo se na tyto žalovaného alespoň dotázat a především pak podrobit alespoň základní analýze jeho bankovní účet, který je nepochybně poměrně spolehlivým nástrojem pro zjištění bilance příjmů a výdajů určité osoby. S ohledem na výše uvedené soud nemohl shledat, že se právní předchůdce žalobce schopností žalovaného splácet úvěr dostatečně zabýval. Skutečnost, že žalovaný byl po určitou dobu schopen úvěr splácet nebo zkrátka byl ve výsledku úvěruschopný, nijak nezbavuje žalobce povinnosti úvěruschopnost zkoumat, stejně tak jako skutečnost, zda nově uzavřená konsolidační smlouva přinese či nepřinese vyšší splátkové zatížení, neboť je třeba objasnit aktuální poměry úvěrované osoby.

18. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, dále nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Zatímco v době uzavření smlouvy ze dne 17.5.2013 již zákon o úvěru stanovil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy při absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti, tak v době uzavření smlouvy ze dne 14.1.2013 pouze stanovil danou povinnost, ale bez zřejmého následku v podobě neplatnosti smlouvy. Ústavní soud nicméně ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 9 odst. 1 zákona o úvěru, tak pro rozpor s dobrými mravy dle § 3 odst. 1 občanského zákoníku).

19. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, resp. tuto skutečnost neprokázal, shledal soud uzavřené smlouvy s odkazem na § 9 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnými. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 405 084,54 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích vydat (§ 451 občanského zákoníku). Z provedeného dokazování ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti s oběma smlouvami postupně uhradil, ať již před či po postoupení pohledávky, celkem 346 549,94 Kč, zbývá tedy uhradit 58 534,60 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 563 občanského zákoníku). Žalobce dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejdříve v předžalobní upomínce doručené dne 12.8.2022, kde vyzval žalovaného k zaplacení do sedmi dnů, tedy do 19.8.2022. Od následujícího dne je tedy žalovaný v prodlení a žalobci rovněž náleží úroky z prodlení v zákonné výši (§ 517 občanského zákoníku). Výše přiznaných úroků odpovídá míře požadované v žalobě, ač je míra zákonných úroků k datu prodlení vyšší, když soud nemůže překročit žalobní návrh.

20. Žalovaný byl v řízení většinově úspěšný a měl by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.