8 C 361/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , Adresa zainteresované osoby 0/0 , zastoupeného Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 advokátem Adresa zainteresované osoby 1/0 , proti žalované: Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 , Adresa zainteresované osoby 2/0 , o zaplacení 574 633 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 282 000 Kč, úrok z částky 1 500 000 Kč za dobu od 17.5.2022 do 1.12.2023 ve výši 163 562 Kč, úrok z prodlení z částky 1 500 000 Kč za dobu od 2.12.2022 do 7.6.2023 ve výši 115 890,41 Kč, úrok z prodlení z částky 500 000 Kč za dobu od 7.6.2023 do 9.6.2023 ve výši 410,96 Kč a dále úrok z prodlení z částky 545 Kč za dobu od 10.6.2023 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení úroků z prodlení z částky 163 562 Kč za dobu od 2.12.2022 až do zaplacení, úroků z prodlení z částky 128 526 Kč za dobu od 8.6.2023 až do zaplacení, úroků z prodlení z částky 545 Kč za dobu od 10.6.2023 až do zaplacení a úroků z prodlení za dobu od 2.12.2022 do 7.6.2023 ve výši 12 635,59 Kč a úroků z prodlení za dobu od 7.6.2023 do 9.6.2023 ve výši 134,04 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 54 029 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal zaplacení 282 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 545 Kč ve výši 15 % ročně za dobu od 10.6.2023 až do zaplacení, úroku ve výši 163 562 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 2.12.2022 až do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 128 526 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 8.6.2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 545 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 9.6.2023 až do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že dne 17.5.2022 uzavřel jako zapůjčitel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalované poskytl zápůjčku 1 500 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu se sjednaným úrokem do 1.12.2022. Smluvní úrok činil 20 % ročně, za dobu od 17.5.2022 do 1.12.2023 tedy činil 163 562 Kč. Jelikož žalovaná smluvní úrok neuhradila řádně a včas požaduje žalobce z dané částky od 2.12.2023 také úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaná na zápůjčku nejdříve dne 7.6.2023 vrátila žalobci 1 000 000 Kč, byla tedy se zaplacením 1 500 000 Kč v prodlení od 2.12.2022 do 7.6.2023, za tuto dobu pak zákonný úrok z prodlení odpovídá částce 128 526 Kč, kterou žalovaná neuhradila a rovněž z této pak žalobce od 8.6.2023 až do zaplacení požaduje zákonný úrok z prodlení. Žalovaná dále dne 9.6.2023 vrátila žalobci 500 000 Kč, byla tedy s prodlením se zaplacením 500 000 Kč za dobu od 7.6.2023 do 9.6.2023, tedy dva dny, za něž činí úrok z prodlení 545 Kč, který žalovaná neuhradila a žalobce požaduje z této částky úroky z prodlení v zákonné výši za dobu od 10.6.2023 až do zaplacení. Ve smlouvě byla rovněž pro případ prodlení sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tedy 1 500 Kč, za každý den prodlení. Žalovaná byla v prodlení od 2.12.2022 do 9.6.2023, tedy 188 dní a smluvní pokuta tedy činí 282 000 Kč. Žalovaná dluh neuhradila i přes upomínání ze strany žalobce.

2. Soud žalobě vyhověl vydáním platebního rozkazu, proti němuž žalovaná brojila včasným odporem. Následně ve svém vyjádření uvedla, že s žalobou nesouhlasí a tuto navrhuje zcela zamítnout. Mezi žalobcem a žalovanou byla dohoda, že při vrácení zápůjčky nebude žalobce již nad rámec sjednaného úroku požadovat ničeho. Bohužel si žalovaná nenechala tuto skutečnost potvrdit písemně, protože s žalobcem dříve udržovali velmi dobré přátelské vztahy. Žalobce požaduje své nároky duplicitně, nemůže požadovat smluvní pokutu a zároveň úroky z prodlení. Smluvní pokuta ve výši přesahující 30 % ročně je navíc nepřiměřeně vysoká. K úhradě smluvní pokuty nebyla žalovaná vyzvána a nemůže tak být s touto platbou v prodlení. Žalobce také nemůže požadovat úrok z prodlení z úroku z prodlení. Za prodlení žalované v délce zhruba šesti měsíců žalobce požaduje 410 000 Kč a úroky z prodlení, tedy 60 % z dlužné částky ročně.

3. K jednání soudu dne 9.4.2024 se účastníci jednání bez omluvy nedostavili, soud tedy řízení přerušil. Následně k výzvě žalobce po uplynutí zákonné lhůty rozhodl o pokračování v řízení.

4. K jednání soudu dne , datum, se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač řádně a včas předvolána. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v její nepřítomnosti. Žalovaná se ve věci nad rámec výše uvedený již nijak nevyjádřila. Při jednání soudu dne , datum, právní zástupce žalobce setrval na žalobě a navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. K tomu soudem sděleno, že z důvodu závěru o neoprávněnosti části žaloby nebude tento vydán. Soudem bylo dále sděleno žalobci, že úroky z úroků bez dalšího není možné požadovat s tím, že kapitalizovaná výše úroků z prodlení neodpovídá jejich výši zákonné. Výše smluvní pokuty odpovídá částce 282 000 Kč, pokud bude požadována z jistiny 1 500 000 Kč za dobu od 2.12.2022 do 7.6.2023. Pokud by byla požadována za dobu do 9.6.2023, tak by za poslední dva dny mohla být požadována pouze z částky 500 000 Kč s ohledem na částečnou úhradu žalované. Žalobce k tomu odvětil, že pokud je v žalobě uvedeno, že smluvní pokuta je požadována za období od 2.12.2022 do 9.6.2023 v dané částce, tak v této výši ji za dané období požaduje, nebude již v daném ohledu žalobu rozšiřovat. Soud dále upozornil žalobce, že z částky 282 000 Kč, tedy požadované smluvní pokuty, jsou požadovány úroky z prodlení pouze z částky 545 Kč, mohlo by se tedy jednat o chybu v psaní. Právní zástupce žalobce k tomu odvětil, že se o chybu v psaní jedná, nicméně žalobce již nebude žalobu rozšiřovat a setrvává na ní v dané podobě. Závěrem právní zástupce žalobce navrhl žalobě vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši s tím, že se výslovně vzdává nákladů na cestovné.

5. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Z výzvy ze dne 13.3.2023 vyplynulo, že tuto adresoval právní zástupce žalobce žalované s tím, nechť žalovaná uhradí 1 500 000 Kč, úroky a úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 153 000 Kč, to vše do sedmi dnů s výstrahou soudního vymáhání dluhu. Dle připojené dodejky byla tato písemnost doručena žalované dne 16.3.2023. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi stranami sporu dne 17.5.2022 (žalovaná smlouvu uzavřela pod tehdejším příjmením , jméno FO, ) vyplynulo, že jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 1 500 000 Kč, přičemž žalovaná svým podpisem stvrdila, že danou částku při podpisu smlouvy převzala. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit do 1.12.2022 (čl. 5.1 smlouvy) spolu s úrokem ve výši 20 % ročně (čl. 4.1 smlouvy). Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně (čl. 6.1 smlouvy). V čl. 9.4 smlouvy bylo ujednáno, že smlouva může být měněna pouze písemnými dodatky. Z výpisu z bankovního účtu žalobce vyplynulo, že dne 17.5.2022 převedl na účet žalované 1 000 000 Kč a dne 23.5.2022 pak 500 000 Kč, dne 7.6.2023 pak od žalované obdržel 1 000 000 Kč a dne 9.6.2023 pak 500 000 Kč.

6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav: Účastníci řízení uzavřeli dne 17.5.2022 shora specifikovanou smlouvu, na jejímž základě žalovaná obdržela celkem 1 500 000 Kč, jak je shora uvedeno. Žalovaná se zavázala tyto vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 20 % ročně do 1.12.2022, což neučinila, když až dne 7.6.2023 vrátila žalobci 1 000 000 Kč a dne 9.6.2023 pak 500 000 Kč. Nad rámec těchto úhrad již pak v souvislosti s předmětnou smlouvou neuhradila ničeho i přes zaslání shora specifikované upomínky, která jí byla doručena dne 16.3.2023.

7. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1806 občanského zákoníku lze úroky z úroků požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu.

8. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak nikoli v celé šíři. Žalovaná uzavřela smlouvu o zápůjčce s žalobcem, na jejímž základě obdržela 320 000 Kč, které se zavázala vrátit do 1.12.2022. Žalovaná nepopírala, že by obdržela dané finanční prostředky a rovněž sama připouštěla, že tyto vrátila zhruba s půlročním zpožděním, když žalobce přesné vrácení financí doložil výpisem ze svého bankovního účtu. Žalovaná se kromě vrácení jistiny zápůjčky rovněž zavázala uhradit smluvní úroky ve výši 20 % ročně. Žalovaná nijak netvrdila a tím méně prokázala, že by žalobci jakékoliv smluvní úroky uhradila. Důkazní břemeno přitom bylo na její straně, když žalobce nemůže prokazovat negativní skutečnost spočívající v tom, že mu někdo něco nevrátil. Ač žalovaná sama připouštěla, že smluvní úroky byly sjednány s tím, že žalobce již neměl požadovat ničeho navíc, tak přesto navrhovala žalobu zcela zamítnout, tedy včetně smluvních úroků a v daném ohledu je tedy její jediné vyjádření ve věci vnitřně rozporné. Jelikož pak žalovaná svou smluvní povinnost k úhradě smluvní úroků nesplnila, uložil jí tuto s odkazem na výše uvedené a § 2390 občanského zákoníku soud. Žalobce požadoval smluvní úroky v kapitalizované výši 163 562 Kč za dobu od 17.5.2022 do 1.12.2023. Tato částka odpovídá sjednané míře 20 % ročně, když 20 % z částky 1 500 000 Kč představuje částku 300 000 Kč, která tedy odpovídá ročním úrokům, po vydělení počtu dní v roce (365) pak vychází, že smluvní úrok za den představuje částku 821,91 Kč. Za zmíněné období čítající 199 dní pak smluvní úrok představuje nárokovanou částku 163 562 Kč a žaloba je v daném ohledu oprávněná.

9. Co se týče požadovaných úroků z prodlení, tak žalovaná sama připouštěla, byť pouze obecně, že se do prodlení s úhradou dostala, dřívější úhradu než tvrdil a prokázal žalobce na základě svých výpisů z účtu, konečně ani netvrdila a tím méně pak samozřejmě prokázala. Žalovaná se k úhradě zápůjčky zavázala do 1.12.2022, jelikož tak v daný den neučinila, neučinila tak řádně a včas a byla tedy od následujícího dne s úhradou v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobci od daného dne náleží též úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. První úhradu na předmětný dluh žalovaná dle provedeného dokazování provedla až dne 7.6.2023 v částce 1 000 000 Kč. Za dobu od 2.12.2022 do 7.6.2023, tedy v období čítajícím 188 dní, byla s úhradou celého dluhu ve výši 1 500 000 Kč. Zákonné úroky z prodlení dle zmíněného nařízení k datu počátku prodlení činily 15 % ročně, z částky 1 500 000 Kč tedy 225 000 Kč za rok. Po vydělení počtu dní v roce (365) pak vychází, že zákonný úrok z prodlení za den představuje částku 616,43 Kč. Za zmíněné období čítající 188 dní pak zákonný úrok z prodlení představuje částku 115 890,41 Kč. Pokud žalobce za dané období na úrocích z prodlení požadoval 128 526 Kč, je žaloba důvodná pouze do částky 115 890,41 Kč s odkazem na výše uvedené a nad její rámec soud žalobu zamítl. Dne 9.6.2023 pak žalovaná uhradila zbývajících 500 000 Kč, s jejichž úhradou tedy byla po dobu dvou dní od 8.6.2023 do 9.6.2023. Z částky 500 000 Kč pak míra 15 % představuje částku 75 000 Kč. Po vydělení počtu dní v roce (365) pak vychází, že zákonný úrok z prodlení za den představuje v případě částky 500 000 Kč částku 205,47 Kč. Za zmíněné období čítající 2 dny pak zákonný úrok z prodlení představuje částku 410,96 Kč. Pokud žalobce za dané období na úrocích z prodlení požadoval 545 Kč, je žaloba důvodná pouze do částky 410,96 Kč s odkazem na výše uvedené a nad její rámec soud žalobu zamítl.

10. Co se týče smluvní pokuty, tak žalobce požadoval její úhradu ve výši 282 000 Kč. Smluvní pokuta byla sjednána pro případ prodlení žalované se zaplacením dluhu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, z částky 1 500 000 Kč tedy představuje 1 500 Kč za den. Doba prodlení žalované s úhradou částky 1 500 000 Kč jako celku trvala od 2.12.2022 do 7.6.2023, tedy 188 dní, jak je již uvedeno výše a sjednaná smluvní pokuta tedy při vynásobení denní sazby počtem dnů odpovídá nárokované částce 282 000 Kč, kterou soud s odkazem na výše uvedené a § 2048 občanského zákoníku žalované uložil k úhradě. Žalovaná namítala, že žalobce ji k úhradě smluvní pokuty nevyzval a není tedy v prodlení, čemuž soud nepřisvědčil, když žalovaná byla k úhradě smluvní pokuty, tehdy ve výši 153 000 Kč, vyzvána upomínkou doručenou dne 16.3.2023 s tím, nechť tak učiní do 7 dnů. Jelikož tak žalovaná s odkazem na danou výzvu a § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neučinila, je nepochybně od data 10.6.2023 s úhradou smluvní pokuty ve výši 153 000 Kč v prodlení, přičemž žalobce v daném ohledu požadoval úrok z prodlení v zákonné výši pouze z částky 545 Kč, když připustil, že se jednalo o chybu, kterou již nicméně nehodlal procesně zhojovat rozšířením žaloby.

11. Pokud žalovaná namítala, že žalobce nemůže požadovat úroky z úroků, ať již smluvních či zákonných z prodlení, tak zde se soud s žalovanou ztotožnil. Daný nárok vylučuje § 1806 občanského zákoníku, přičemž uzavřená smlouva o zápůjčce žádné ujednání ve smyslu oprávněnosti takového požadavku neobsahuje. Soud tedy žalobu, co se týče úroků z prodlení požadovaných z částky 163 562 Kč, z částky 128 526 Kč a z částky 545 Kč, zamítl, když dané částky představovaly kapitalizované smluvní úroky či úroky z prodlení, které nemohly být v daném případě dále úročeny.

12. Pokud žalovaná namítala, že dané nároky žalobce vedle sebe neobstojí, soud neshledal tuto námitku důvodnou. Smluvní pokuta, smluvní úroky a úroky z prodlení jsou tři zcela odlišné právní instituty, které mají odlišnou povahu, funkce či důvod vzniku. Smluvní úroky nejsou sankčním prostředkem, jedná se o cenu peněz a o svého druhu odměnu zapůjčitele za zapůjčení financí, případně oboustranně sjednanou satisfakci za to, že se svými prostředky nebude moci po určitou dobu dobrovolně disponovat. Lze samozřejmě vést bohaté diskuze z pohledu filosofie a dalších společenských věd, zda je půjčování peněz s úrokem žádoucí či vhodné, nicméně jeho přípustnost je dlouhodobě a konstantně vyjádřena v tuzemském právním řádu a konečně i v celém evropském právním okruhu. Výše sjednaných úroků je v daném případě poměrně nízká, je významně nižší než u nebankovních spotřebitelských úvěrů, ale také nižší než u řady úvěrů bankovních, což je soudu známo z jeho činnosti. Úroky z prodlení a smluvní pokuta jsou instituty v mnohém velmi podobné, když oba mají preventivní funkci a zároveň představují svého druhu sankci za porušení práva, resp. satisfakci za toto porušení pro oprávněného, jemuž tímto mohou krom jiného suplovat škodu, která mu neoprávněným jednáním druhé smluvní strany vznikla. Úroky z prodlení jsou nicméně nárokem pramenícím přímo ze zákona, na něž má oprávněný při prodlení povinného nárok vždy, zatímco smluvní pokuta představuje institut smluvní, který může preventivní, sankční a reparační funkci úroků z prodlení ještě více prohloubit a je v obecné rovině na svobodné vůli smluvních stran, zda tento institut do smlouvy začlení. Pokud by tyto dva instituty vedle sebe neměly obstát, tak by smluvní pokuta nemohla být pro oblast finančních závazků sjednána nikdy, neboť porušením smlouvy o finančním závazku bude z drtivé většiny právě nezaplacení řádně a včas a smluvní pokuta by se při automatickém nároku na úroky z prodlení tedy nikdy oprávněně nesjednala, resp. neuplatnila. Tomuto však neodpovídá jak vůle zákonodárce obsažená v občanském zákoníku (např. vyjádřením přípustnosti smluvní pokuty jen pro nefinanční závazky, kde je vyloučen úrok z prodlení) a souvisejících ustanoveních, tak tomu neodpovídají žádné závěry odborné literatury či judikatury.

13. Soud by měl vždy přihlédnout ke všem individuálním skutkovým okolnostem věci. Lze si tedy představit, že při určité kombinaci událostí, povahy a poměrů účastníků, výše sjednané pokuty či úroků by bylo nutno uzavřít, že ten či onen nárok neobstojí z pohledu dobrých mravů. Žalovaná však žádné pro věc významné okolnosti netvrdila, její námitky se nesly pouze v obecném duchu, k jednáním soudu se nedostavila. Svou neúčastí se také vzdala případného poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. k prokázání tvrzení, že se žalobce měl vzdát části svých nároků, k čemuž soud připomíná, že strany si ve smlouvě ujednaly, že tato může být měněna pouze písemně. Co se týče výše sjednané smluvní pokuty, tak tato je v obecné rovině při absenci jakýchkoliv jiných argumentů či skutkových okolností přijatelná, když judikatura obecně připouští jako přijatelnou smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně, tedy v několikanásobné výši než v daném případě (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007), přičemž nepřiměřenost smluvní pokuty nevyjadřuje její celková kapitalizovaná výše, která pouze odráží délku prodlení dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3622/2011 ze dne 18.12.2012).

14. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal soud žalobci, který byl ve věci většinově úspěšný a doložil splnění podmínek daných § 142a o.s.ř. (zaslání předžalobní výzvy), právo na náhradu nákladů řízení, a to za uhrazený soudní poplatek ve výši 28 732 Kč a v nákladech na právní zastoupení. Dle § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) činí v daném řízení odměna advokáta za jeden úkon právní služby 10 620 Kč. Právní zástupce žalobce v řízení účelně vykonal čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva a účast při jednání soudu). Dle § 13 odst. 3 tarifu pak advokátu náleží paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby. Dle § 14 odst. 3 tarifu náleží advokátu dále náhrada za promeškaný čas, který ztratil cestou k soudnímu jednání, a to ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu. Za cestu z , adresa, a zpět soud přiznal náhradu v délce 6 půlhodin, když délka této cesty v rozsahu zhruba hodiny a půl při použití osobního vozidla je obecně známa. Nákladů na cestovné se právní zástupce žalobce výslovně vzdal. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 73 012 Kč (28 732 + 4 x 10 620 + 4 x 300 + 6 x 100). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 282 000 Kč a samostatně požadovaného příslušenství specifikovaného ve výroku č. I tohoto rozsudku, tedy celkem ohledně 561 970,71 Kč. Žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení částek a příslušenství vyjádřených ve výroku č. II tohoto rozsudku, tedy ohledně zaplacení 83 281,28 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 645 251,99 Kč tak představuje úspěch žalobce 87 %, úspěch žalované 13 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 74 % svých nákladů, z částky 73 012 Kč tedy ve výši 54 029 Kč.