8 C 362/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně , právně zastoupený anonymizováno jméno příjmení jméno , advokátem se sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného , o zaplacení 122 491,24 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 101 123,84 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 25.7.2023 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 21 367,40 Kč, úroku ve výši 20 885,71 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 120 000 Kč od 10.10.2023 až do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 367,40 Kč za dobu od 25.7.2023 až do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 14 928 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 122 491,24 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 859,32 Kč od 25.7.2023 do 9.10.2023, dále spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 122 491,24 Kč od 10.10.2023 až do zaplacení, dále spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 120 000 Kč od 10.10.2023 do zaplacení a spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 885,71 Kč. V odůvodnění uvedl, že uzavřel s žalovaným dne 10.8.2022 úvěrovou smlouvu [číslo] (dále jen„ ÚS“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen„ ÚP“). Před uzavřením smlouvy žalobce řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaný prostřednictvím úvěru čerpal 122 821,84 Kč, které se zavázal splatit v měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil 21 698 Kč, splátky nehradil řádně a včas, proto žalobce úvěr zesplatnil ke dni 10.7.2023. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 120 000 Kč, poplatků ve výši 891,24 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč.

2. V doplnění žaloby ze dne 2.1.2024 žalobce zevrubně specifikoval, jak dospěl k závěru o tom, že je žalovaný schopen splácet předmětný úvěr s tím, že vychází ze statistického modelu a z údajů zjištěných od klienta. Pokud pak zohlednil, že žalovaný má příjem 23 000 Kč, tak po odečtení statisticky daných nákladů na živobytí a bydlení, případně částek zjištěných, pokud byly vyšší, vyšlo, že žalovanému, resp. jeho domácnosti zbývá měsíčně 13 418 Kč, žalovaný je tedy předmětný úvěr se splátkami 2 782 Kč měsíčně schopen splácet. Dále žalobce uvedl, že žalovaného lustroval v příslušných registrech a vyžádal si výpis z jeho bankovního účtu. Závěrem pak žalobce s odkazem na judikaturu uzavřel, že nelze vyloučit užívání statistických modelů při zkoumání úvěruschopnosti, stejně tak lze vycházet z údajů sdělených spotřebitelem.

3. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese jeho trvalého pobytu shora), soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Žalobce při jednání k výzvě soudu dle § 118a o.s.ř. nechť doplní tvrzení a důkazy k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované uvedl, že již v daném ohledu i přes výstrahu neúspěchu ve věci ničeho doplňovat nebude a závěrem navrhl žalobě vyhovět.

4. Žalobce předložil ÚS ze dne 10.8.2022 uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným, jejímž předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru žalovanému ve výši 100 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet minimálně po 2 782 Kč měsíčně. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních i údaje o poměrech žalovaného, a to že je svobodný, a že je zaměstnán s měsíčním příjmem 23 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 9 000 Kč. K této žalobce zároveň doložil ÚP.

5. Z listiny označené jako„ Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ vyplynulo, že byla provedena lustrace žalovaného v interních registrech žalobce a dále v registru NRKI, CEE, ISIR a MVCR. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má příjmy ve výši 23 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 0 Kč a výdaje domácnosti pak 15 800 Kč. V listině označené jako„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“ žalobce představuje svou metodiku hodnocení úvěruschopnosti klientů, když zejména uvádí, že používá statistický model, jehož užití zevrubně obhajuje, dále uvádí, že používá lustrace v příslušných registrech a dále zde upozornil, že žádný právní předpis nestanoví konkrétní postup při zkoumání úvěruschopnosti. Dále žalobce doložil listinu označenou jako Úvěrová zpráva, kde byly uvedeny osobní údaje žalovaného a údaje o čerpání úvěrů z jeho strany s tím, že v minulosti již čerpal 5 úvěrů, které jsou ukončené.

6. Z výpisu čerpání a splátek žalovaného vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou od žalobce čerpal celkem 122 821,84 Kč a uhradil zpět 21 698 Kč, a to ve splátkách v období od 9.9.2022 do 20.3.2023.

7. Dále žalobce doložil výzvu ke splacení úvěru adresovanou žalovanému ze dne 10.7.2023, kde jej vyzývá k doplacení dluhu do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána dne 11.7.2023. V předžalobní výzvě ze dne 27.7.2023 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost odeslána dne 28.7.2023.

8. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného [číslo] – [bankovní účet] za období od 24.5.2022 do 9.8.2022 vyplynulo, že zde byla připsána aktiva ve výši 11 553,12 Kč (z toho 2 045,12 Kč z úvěru a 9 492 Kč vkládal přímo žalovaný) a odepsána pasiva ve výši 9 962,40 Kč. Z výpisu bankovního účtu žalovaného [číslo] – [bankovní účet] za období od 16.5.2022 do 10.8.2022 vyplynulo, že žalovaný zde připsal aktiva ve výši 82 018 Kč (tedy 20 504,50 Kč měsíčně) a odečetl pasiva ve výši 89 890,20 Kč (tedy 22 472,55 Kč měsíčně). Ze záznamu hovoru s žalovaným vyplynulo, že pracovnice žalobce se jej dotázala na totožnost a následně na pravidelné měsíční výdaje domácnosti žalovaného. Žalovaný k tomu sdělil, že 12 800 Kč vynaloží na bydlení a 3 000 Kč na jiné výdaje, k dalšímu dotazu sdělil, že nemá vyživovací povinnosti.

9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobcem shora specifikovanou smlouvu. Žalobce poskytl žalovanému v této souvislosti celkem 122 821,84 Kč, žalovaný žalobci v této souvislosti uhradil celkem 21 698 Kč. Žalobce zaslal žalovanému výzvy shora uvedené.

10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli dle § 2395 občanského zákoníku smlouvu o úvěru shora specifikovanou, kde se žalobce zavázal žalovanému poskytnout revolvingový úvěr ve výši 100 000 Kč, což dle výpisu čerpání učinil v při opakovaném čerpání až do výše 122 821,84 Kč a žalovaný zaslal žalobci v této souvislosti celkem 21 698 Kč. Jednotlivými ujednáními z úvěrové smlouvy se ovšem soud dále nezabýval, protože tuto neshledal platnou s odkazem na skutečnost, že žalobce nedoložil, že by se řádně zabýval schopností žalovaného úvěr splácet. Z doložených listin pouze vyplývá, že v podepsané smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný a jeho příjem činí 23 000 Kč měsíčně, další příjem domácnosti je pak 9 000 Kč. Je zřejmé, že z holého údaje o příjmu žalovaného (otázka příjmů domácnosti je v listinách žalobce rozporná, když z listiny Potvrzení o ověření bonity klienta vyplývají další příjmy domácnosti ve výši 0 Kč), ne zcela věrohodného odhadu výdajů a informace o tom, že je svobodný a příjmů blíže nespecifikovaných dalších členů domácnosti, rozhodně nelze uzavřít ani velmi hrubý závěr o poměrech žalovaného a tedy také jeho schopnosti splácet úvěr. Jakýkoliv závěr o úvěruschopnosti žalovaného je také v ostrém rozporu s jediným objektivním důkazem o jeho poměrech, a sice výpisem z bankovního účtu. Z tohoto vyplývá, že příjmy žalovaného byly nižší, než je deklarováno v listinách žalobce (23 000 Kč x 20 500 Kč), ale především, že žalovaný byla zjevně osobou finančně nezodpovědnou, neboť jeden jeho účet vykazoval záporný zůstatek a výdaje přesahující příjmy doložené a dosahující příjmů deklarovaných (výdaje zhruba 22 500 Kč měsíčně). Druhý účet sice vykazoval aktivní zůstatek, ale pouze ve výši zhruba 1 500 Kč na ploše několika měsíců. Jelikož se jednalo o výpisy za období zhruba čtyř měsíců, je zřejmé, že se jednalo o trend a nikoli o exces. Za dané situace i při užití jakkoliv sofistikovaných modelů nemohlo být zodpovědně dospěno k závěru, že žalovaný je osobou úvěruschopnou, když z jediného objektivního důkazu o jeho poměrech vyplývá pravý opak, a to poměrně výrazně. Skutečnost, že žalovaný byl po určitou dobu schopen úvěr splácet nebo zkrátka byla ve výsledku úvěruschopný, předně nijak nezbavuje žalobce povinnosti úvěruschopnost zkoumat, přičemž není v daném případě vůbec zřejmé, z jakého důvodu byl žalovaný těchto splátek schopen.

12. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku).

13. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalovanému 122 821,84 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobce ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvu uhradil 21 698 Kč, zbývá tedy uhradit rozdíl v obou částkách ve výši 101 123,84 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož tak žalovaný k doloženým upomínkám žalobce (první odeslaná dne 11.7.2023 a tedy dle § 573 občanského zákoníku doručená třetí pracovní den po odeslání) bezodkladně neučinil, je nepochybně od data 25.7.2023 v prodlení s úhradou dluhu. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 101 123,84 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.

14. Žalobce byl ve věci většinově úspěšný a má tak vůči žalované právo na poměrnou část svých nákladů (§ 142 odst. 2 o.s.ř.), když zároveň doložil splnění podmínek daných § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 6 125 Kč a nákladech na právní zastoupení. Dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) náleží advokátu v daném případě odměna ve výši 6 020 Kč za jeden úkon právní služby, přičemž byly účelně vykonány čtyři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby a účast při jednání soudu). Doplnění žaloby soud nepovažuje za účelně vykonané, když žalobci ničeho nebránilo otázku zkoumání úvěruschopnosti obšírněji rozvést již v žalobě a daným doplněním nereagoval na protistranu. Dle § 13 odst. 3 tarifu advokátu dále náleží paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby. Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z [obec] do [obec] a zpět, za níž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu šesti půlhodin (což je obecně známo), tedy za 600 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadoval náhradu za cestu z [obec] do [obec] a zpět v adekvátní délce 200 km (rovněž obecně známo), k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z nějž vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 5,2 l motorové nafty na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 398/2023 Sb. činí náhrada za 1 km 5,60 Kč, dle § 4 písm. a) činí průměrná motorové nafty 38,70 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 200 x 5,6 + 5,2 x 38,70 x [číslo], tedy celkem 1 523 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 5 755 Kč, když soud ověřil, že advokátka je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 39 283 Kč (6 125 + 4 x 6 020 + 4 x 300 + 6 x 100 + 1 523 + 5 755). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 101 123,84 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 108 436,19 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 21 367,40 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. II tohoto rozsudku, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 48 678,24 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 157 114,43 Kč tak představuje úspěch žalobce 69 %, úspěch žalovaného 31 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 38 % svých nákladů, z částky 39 283 Kč tedy ve výši 14 928 Kč.