8 C 368/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupeného advokátem: JUDr. Ing. jméno příjmení jméno , se sídlem adresa žalobkyně , proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované , o zaplacení 5 056 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se ohledně zaplacení 3 000 Kč zastavuje.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 2 056 Kč s příslušenstvím zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit 5 056 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 600,57 Kč a dále úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 5 056 Kč od 19.12.2020 až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 26.10.2007, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO]. Na základě smlouvy bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto žalované 6 000 Kč, které se zavázala uhradit ve splátkách spolu se smluvním úrokem a poplatky ve výši 4 176 Kč po 192 Kč týdně, když poslední splátka byla splatná dne 31.10.2008. Žalovaná své platební povinnost řádně neplnila, uhradila v souvislosti s předmětnou smlouvou pouze 5 120 Kč. Dlužná částka pak sestává z nezaplacené jistiny a poplatku. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s žalobcem dne 18.12.2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno, byla rovněž upomenuta k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně.

2. Žalobce vzal následně žalobu zpět ohledně zaplacení 1 500 Kč s tím, že žalovaná po podání žaloby tuto částku uhradila ve třech splátkách po 500 Kč, žalobce tedy nadále požaduje zaplacení 3 556 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem zmíněným výše, úrokem z prodlení za dobu od 19.12.2020 do 18.10.2021 ve výši 321,40 Kč a dále spolu s úrokem z prodlení z částky 3 556 Kč od 19.10.2021 do zaplacení.

3. Při jednání soudu dne [datum] žalovaná uvedla, že uhradila dalších 1 500 Kč, žalobce k tomu odvětil, že tedy bere žalobu ohledně zaplacení dalších 1 500 Kč zpět s ohledem na platby žalované v měsících listopadu 2021, prosinci 2021 a lednu 2022. Žalobce k výzvě soudu nedoplnil již žádné důkazy k prokázání skutečnosti, že se jeho právní předchůdce zabýval schopností žalované splácet úvěr, závěrem navrhl žalobě vyhovět.

4. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 26.10.2007 vyplynulo, že jejím předmětem byla půjčka ve výši 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem shora uvedeným v 50 týdenních splátkách po 192 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzala.

5. Z oznámení ze dne 6.1.2021 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], oznámila žalované, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň ji informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalované odesláno dne 1.2.2021.

6. Z předžalobní upomínky adresované žalované právním zástupcem žalobce dne 29.7.2021 vyplynulo, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalované odeslána.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18.12.2020 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným.

8. Dále žalobce doložil kartu zákazníka ze dne 26.10.2007, kde žalovaná oproti svému podpisu prohlásila údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že je nezaměstnaní s podporou ve výši 15 000 Kč, další příjmy domácnosti činí 12 000 Kč. Výdaje pak činí 17 500 Kč, žalovaná žije jako nájemník, má již jiné půjčky od právního předchůdce žalobce, vychovává tři nezletilé děti. Za žalobce tuto listinu podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovanou byly poskytnuty následující dokumenty: výměr podpory, nájemní smlouva a doklad SIPO.

9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela 6 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila pouze 5 120 Kč, dalších 3 000 Kč uhradila po podání žaloby. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná vyrozuměna a následně jí také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.

10. Dle § 657 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění zákona č. 509/1991 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) se smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

11. Dle § 451 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

12. Dle § 559 odst. 2 občanského zákoníku musí být dluh splněn řádně a včas. Podle § 563 občanského zákoníku není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

13. Podle § 517 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení.

14. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o půjčce, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela 6 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila pouze 5 120 Kč, po podání žaloby uhradila dalších 3 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

15. S odkazem na § 96 o.s.ř. a částečné zpětvzetí žaloby soud řízení v daném rozsahu zastavil, čemuž odpovídá výrok č. I tohoto rozsudku.

16. Předně soud konstatuje, že s ohledem na § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a s ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy, resp. na datum vzniku bezdůvodného obohacení, posoudil věc dle občanského zákoníku.

17. Závěr o neplatnosti smlouvy vychází ze skutečnosti, že žalobce nijak netvrdil a tím méně prokázal, že by se jeho právní předchůdce zabýval schopností žalovaného splácet předmětnou půjčku. V daném případě je nepochybné, že právní vztah mezi právním předchůdcem a žalovaným naplňuje parametry spotřebitelského úvěru (§ 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru). Povinnost zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr sice do českého právního řádu v době uzavření nebyla implementována, nicméně tato však na právního předchůdce žalobce dopadala i bez ohledu na zákonnou úpravu, když Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Takovou smlouvu je pak třeba shledat neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. S odkazem na výše uvedené tedy soud smlouvu shledal neplatnou. Pokud pak žalobce doložil zákaznickou kartu, tak této nepředcházela žádná relevantní tvrzení. Především však ale nebyly doloženy všechny deklarované příjmy žalované, ani nijak dále specifikovány (další příjmy domácnosti ve výši 12 000 Kč měsíčně) a za tohoto stavu tak deklarované výdaje značně převýšily potvrzené a deklarované příjmy. Nelze tedy shledat, že úvěruschopnost byla zkoumána dostatečně, resp. s odpovídajícím výsledkem.

18. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalované 6 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno bez právního důvodu a je povinna takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobce ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvu uhradila 5 120 Kč, zbývá tedy uhradit 890 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 559 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce dle doložených důkazů žalovanou vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném dne 1.2.2021. Toto je třeba považovat dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku za doručené třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 4.2.2021, jelikož pak žalovaná bez zbytečného odkladu v následující den neplnila, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 517 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalované má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 517 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobci by tedy náleželo přiznání 890 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 6.2.2021 až do zaplacení. Jelikož pak pro zjednodušení tyto úroky až do data vyhlášení tohoto rozsudku činí 69,80 Kč, je zřejmé, že žalovaná již žalobci dlužnou částku přeplatila, proto soud ve zbytku žalobu zamítl.

19. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná byla v řízení většinově úspěšná a měla by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.