8 C 390/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa , právně zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované , o zaplacení 18 228,57 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 18 228,57 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 18 228,57 Kč ve výši 8,5 % ročně od 20.10.2021 až do zaplacení a dále spolu s úrokem z částky 18 228,57 Kč ve výši 8,25 % ročně od 20.10.2021, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně úroku ve výši 2 344,80 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 445,93 Kč a úroku ve výši 11,65 % ročně z částky 18 228,57 Kč za dobu od 20.10.2021 až do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 6 290 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované zaplatit 18 228,57 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 344,80 Kč za dobu od 8.1.2019 do 19.10.2021, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 445,93 Kč za dobu od 8.1.2019 do 19.10.2021, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 18 228,57 Kč od 20.10.2021 do zaplacení a úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 18 228,57 Kč od 20.10.2021 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že dne 8.1.2019 uzavřel žalobce se žalovanou Smlouvu o úvěru [číslo], na jejímž základě byla žalované vydána kreditní karta, prostřednictvím které mohla čerpat peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového limitu 15 000 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly obchodní podmínky. Kreditní karta je platební instrument, kterým klient čerpá úvěr. Kreditní kartu lze použít k platbám za zboží a služby, k výběrům hotovosti v síti bankomatů, na přepážkách bank a směnáren a na jiných místech poskytujících tuto službu. Kreditní kartu vydá žalobce klientovi a popřípadě osobám, pro které klient o vydání kreditní karty požádá. Na základě předmětné smlouvy byl žalované otevřen kartový úvěrový účet [číslo] z nějž mohla prostřednictvím kreditní karty čerpat peněžní prostředky. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet, a to jak jistinu úvěru, tak současně úroky a poplatky dle smlouvy, v měsíčních anuitních splátkách. Splátka byla splatná, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena, přičemž výše splátky závisela na výši čerpané částky dle odst. 5.1 a násl. podmínek: Poskytnuté peněžní prostředky včetně příslušenství klient splácí v pravidelných měsíčních splátkách. Minimální výše této měsíční splátky činí 5 % z vyčerpané částky úvěru ke dni vystavení výpisu, minimálně ve výši 500 Kč. Je-li čerpaná částka úvěru ke dni vystavení výpisu nižší než 500 Kč, je výše měsíční splátky shodná s výší čerpané částky. Před poskytnutím úvěru žalobce splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalované, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací CBCB / [příjmení], tak i kontrolou veřejných databází, jak vyplývá ze schvalovacího protokolu a protokolu z CBCB. Zkoumáním úvěruschopnosti žalované nebyla žalobcem zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Strany si dále sjednaly úrokovou sazbu poskytnutého úvěru ve výši 19,90 % ročně, přičemž žalobce byl oprávněn tuto sazbu písemným oznámením žalované tuto sazbu měnit, dle odst. 4.1 a násl. obchodních podmínek. Žalovaná svou povinnost nesplnila a nesplácela čerpané prostředky řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobce využil svého práva sjednaného v čl. 9 obchodních podmínek a dlužnou částku vzniklou z předmětné smlouvy dne 22.1.2021 dopisem doručeným žalované prohlásil za splatnou. Žalovaná žalobci dluží částku ve výši 22 019,30 Kč, tvořenou dluhem na jistině ve výši 18 228,57 Kč, smluvním úrokem zkapitalizovaným ke dni 19.10.2021 na částku 2 344,80 Kč, zákonným úrokem z prodlení zkapitalizovaným za období od prodlení dlužníka se splácením do dne 19.10.2021 na částku 1 445,93 Kč a dalším příslušenstvím shora specifikovaným.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k oběma jednáním soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Při jednání soudu dne 25.2.2022 soud žalobce poučil s odkazem na § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., aby doplnil tvrzení a důkazy k prokázání těchto tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované. Z dalšího jednání soudu se žalobce omluvil.

4. V podání ze dne 21.3.2022 žalobce k výzvě soudu doplnil následující. Žalobce před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o žalované, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. V případech, kdy je žalobce schopný určit výši příjmů a výdajů na základě oborné kontroly finančních toků na účtu klienta vedeném u žalobce a čestného prohlášení klienta o výši příjmů v žádosti o spotřebitelský úvěr, nevyžaduje žalobce zpravidla k posouzení úvěruschopnosti potvrzení o výši příjmů vystavené zaměstnavatelem klientů, jelikož toto potvrzení nepovažuje z dosavadní praxe za nejvhodnější objektivní zdroj informací a může být snadno předmětem podvodu. Potvrzení o výši příjmů lze vnímat jako náhradní podklad pro doložení příjmů v případech, kdy nelze doložit příjmy z bankovních účtů. Z výše uvedených důvodu se žalobce spoléhá, pokud je to jen možno, na skutečně materiální důkazy, což jsou právě informace z bankovních účtů za dostatečně dlouhou dobu, které jsou objektivně spolehlivější než potvrzení od zaměstnavatele, a plní tak nejvyšší možnou mírou kritérium spolehlivosti informací nutných pro posouzení úvěruschopnosti, za zachování kritéria přiměřenosti, které ohraničuje informace a podklady, které může ještě po klientech nebo potencionálních klientech požadovat. Úvěr byl schválen jako před schválený limit: Při posuzování bonity a úvěruschopnosti klienta byla během schvalování úvěru posuzována zejména:

1. Finanční situace: - před schválený limit klienta byl generován na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na účtu klienta, v rámci, kterého byl stanoven příjem na základě transakcí na účtu ve výši 19 230 Kč a výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity ve výši 12 895,99 Kč s platební kapacitou vytvořenou systémem ve výši 6 334,01 Kč, platební kapacita pro splátku ve výši 750 Kč (5 % z limitu) je tedy dostatečná. Co se týče zadluženosti klienta, tak tato bylo zjišťována z jeho transakcí a CBCB bez negativních informací. Rizikovost klienta byla na základě aplikačního skóre stanovena jako nízká (low), negativní pak byla lustrace při kontrole interních Blacklistů, Fraudlistů, Delikvencí, neplatných dokladů, Insolvencí apod. Dále bylo ověřeno, že klientův bankovní účet nevykazuje nestandardní transakce, které indikují zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům (např. z důvodu nedostatečných vlastních finančních zdrojů, možnosti rychlého předlužení apod.).

5. Z lustrace žalované z registru CBCB vyplynulo, že měla v minulosti tři úvěrové kontrakty, které již byla uzavřeny, aktuálně má další tři kontrakty se splátkami ve výši 3 373 Kč měsíčně.

6. Z listiny označené jako schvalovací protokol vyplynulo, že zde byly zaznamenány jednotlivé parametry předmětného úvěru, rizikovost žalované stanovena jako velmi nízká a dále také informace o úvěrech zaznamená v odstavci 5. tohoto rozsudku.

7. Ze žádosti o kreditní kartu a smlouvy o úvěru ke kreditní kartě shora uvedeného čísla vyplynulo následující. Tyto listiny podepsala dne 8.1.2019 žalovaná. V žádosti uvedla, že je svobodná, zaměstnaná a má bankovní účet. Ve smlouvě se pak zavázala úvěr poskytnutý do limitu 15 000 Kč splácet, jak je shora uvedeno, a to spolu s úrokem ve výši 19,9 % ročně. Jako nedílná součást smlouvy byly sjednány Obchodní podmínky pro kreditní karty a Sazebník, přičemž žalovaná se zavázala hradit poplatky dle sazebníku, obě zmíněné listiny žalobce rovněž doložil. V čl. 9 obchodních podmínek pak bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn v případě prodlení žalované se splněním závazků úvěr zesplatnit po poskytnutí dodatečné lhůty 30 dnů. Dále žalovaná podepsala též poskytnuté informace o úvěru.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 30.9.2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě žalobou následně uplatněného dluhu s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla tato písemnost žalované před podáním žaloby odeslána dne 30.9.2021.

9. Z oznámení ze dne 28.5.2020 vyplynulo, že žalovaná oznámila žalobci změnu své doručovací adresy.

10. Z výpisu z bankovního účtu žalované vyplynulo, že několik měsíců před poskytnutím úvěru tato pravidelně obdržela příjem ve výši kolem 23 000 Kč, zůstatek žalované na účtu nebyl nikdy záporný, ve většině času se pohyboval v rozpětí nižších jednotek tisíc Kč. Z výpisu z úvěrového účtu žalované vyplynulo, že záporný zůstatek na tomto účtu činil od 20.6.2020 dále částku ve výši žalované jistiny. Z výpisu z úvěrového účtu je dále patrno, že žalovaná zasílala pravidelné splátky úvěru od doby uzavření smlouvy až do prosince 2019, v lednu 2020 absentuje splátka, v únoru 2020 je zaslána splátka ve výši přes 10 % dlužné jistiny, v březnu 2020 pak splátka ve výši přes 13 % dlužné jistiny. Od června 2020 pak žalovaná úvěr nesplácí.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala bezhotovostně až do záporného zůstatku ve výši žalované částky, které se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 19,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách a poplatky. Žalovaná od června 2020 přestala hradit splátky. Dne 30.9.2021 žalobce odeslal žalované předžalobní upomínku shora uvedenou. Před uzavřením smlouvy se žalobce zabýval schopností žalované splácet úvěr shora uvedeným.

12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle § 122 odst. 4 zákona o SP, ve znění zákona č. 186/2020 Sb. účinném od 24.4.2020, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Dle Čl. II. odst. 1 přechodných ustanovení zákona č. 186/2020 Sb. dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

16. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je většinově důvodná. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovanou uzavřely dle § 2395 občanského zákoníku smlouvu o úvěru. Dle názoru soudu žalobce dostatečně doložil, že se kvalifikovaně zabýval schopností žalované splácet předmětný úvěr. V daném ohledu soud zejména vycházel z výpisů z bankovního účtu žalované, z nějž vyplynulo, že žalovaná měla pravidelný poměrně obstojný příjem a zbýval jí na bankovním účtu dostatek financí na úhrady splátek, k nimž se zavázala.

17. Žalovaná se zavázala uhradit průběžně čerpanou částku žalobci spolu s úrokem a poplatky, jak je shora uvedeno. Žalovaná čerpala a nesplatil částku ve výši žalované částky, což soud zjistil z výpisů z úvěrových účtů. Žalovaná netvrdila a tím méně prokázala, že by žalobci uhradila více, než žalobce tvrdí, přičemž důkazní břemeno bylo v daném ohledu na její straně, soud tedy žalobě ohledně zaplacení 18 228,57 Kč vyhověl s odkazem na uzavřenou smlouvu a § 2395 občanského zákoníku.

18. Co se týče příslušenství, dospěl soud k následujícím závěrům. Pokud žalobce požadoval kapitalizované úroky a kapitalizované úroky z prodlení, u těchto pouze obecně uvedl, za jaké paušální období tyto požaduje (od 8.1.2019 do 19.10.2021). Z žalobních tvrzení ovšem není zřejmé, z jakých konkrétních částek a za jaká konkrétní období mají být úroky požadovány. Žalovaná se nepochybně do určitého prodlení dostala, nejpozději od června 2020, kdy již splátky nehradila, soud nicméně nemůže dovozovat chybějící tvrzení z předložených důkazů. Svou neúčastí při jednání se žalobce vzdal možnosti být dále poučen dle § 118a odst. 1 o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). K tomuto soud dále dodává, že žalobce nevyzval k tomuto doplnění při prvním jednání, když bylo nutné primárně v ohledu tvrzení a důkazů vyřešit otázku zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalované, která má vliv na samou platnost smlouvy a pokud by žalobce toto doplnění dostatečně neprovedl, otázka přiznání úroků či úroků z prodlení za dobu před říjnem 2021 by ani nepřicházela v úvahu, neboť žalobci by byl přiznán pouze ekvivalent bezdůvodného obohacení. První doloženou výzvou k zaplacení je pak až předžalobní upomínka shora specifikovaná. Žalobce nedoložil, že došlo k zesplatnění úvěru, za tento úkon tak lze dle soudu kvalifikovat právě až tuto upomínku, kde se o zesplatnění hovoří.

19. Pokud pak žalobce požadoval smluvní úroky a úroky z prodlení z žalované jistiny od 20.10.2021 je zřejmé, že k tomuto datu již žalovaná danou částku neuhradila řádně a včas a žalobci tedy s odkazem na § 1968 a § 1970 občanského zákoníku od daného data přiznal úroky z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., resp. smluvní úroky s odkazem na uzavřenou smlouvu a § 2395 občanského zákoníku. Co se týče výše smluvních úroků, tak si smluvní strany sice sjednaly míru úroků ve výši 19,9 % ročně, nicméně žalovaná se dostala do prodlení delšího než 90 dnů až po účinnosti zákona č. 186/2020 Sb. Žalobci tak s odkazem na § 122 odst. 4 zákona o SP a přechodných ustanovení zmíněné novely náleží úroky pouze ve výši repo sazby ČNB zvýšené o osm procentních bodů k prvnímu dni prodlení. Žalovaná se dostala do prodlení v červnu 2020, kdy repo sazba ČNB činila 0,25 %, žalobci tedy náleží úroky ve výši 8,25 % a ve zbytku soud žalobu pro rozpor s daným právním předpisem zamítl.

20. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když byl žalobce v řízení většinově úspěšný a zároveň doložil splnění podmínek daných § 142a o.s.ř. (zaslání výzvy s výstrahou soudního vymáhání). Náklady řízení na straně žalobce spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladech na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 2 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon, a to do podání žaloby včetně. V daném případě byly vykonány tři takové úkony, a to příprava a převzetí zastoupení a písemné podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva. Dalším úkonem právní služby byla účast při jednání soudu a písemné doplnění žaloby, na něž je třeba již aplikovat obecná ustanovení tarifu (§ 14b odst. 3 tarifu). Dle § 7 bod 5 tarifu, náleží advokátu v daném případě odměna ve výši 1 860 Kč za jeden úkon právní služby a rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z [obec] do [obec] a zpět, za níž soud přiznal žalobci náhradu v rozsahu šesti půlhodin, tedy za 600 Kč, když bere za obecně známé, že daná trasa představuje zhruba tři hodiny času. Co se týče náhrady cestovného, tak za stejnou trasu soud považoval za optimální míru 250 km, rovněž obecně známou. Právní zástupce žalobce nedoložil technický průkaz použitého vozidla, nicméně soudu je spotřeba a technická specifika daného vozu známa z řady jiných řízení, kde právní zástupce zastupuje (např. sp. zn. [spisová značka]), když tato činí průměrnou spotřebu 6 l motorové nafty na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb. činí náhrada za 1 km 4,70 Kč, dle § 4 písm. c) činí průměrná cena motorové nafty 36,10 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 250 x 4,7 + 6 x 36,10 x [číslo], tedy celkem 1 717 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 1 646 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobce tedy činí celkem 10 483 Kč (1 000 + 3 x 300 + 3 x 100 + 2 x 1 860 + 2 x 300 + 6 x 100 + 1 717 + 1 646). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 18 228,57 Kč s příslušenstvím shora specifikovaným ve výroku č. I rozsudku, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 18 891,92 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně příslušenství specifikovaného ve výroku č. II rozsudku, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku toto 4 727,45 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 23 619,37 Kč tak představuje úspěch žalobce 80 %, úspěch žalované 20 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 60 % svých nákladů, z částky 10 483 Kč tedy ve výši 6 290 Kč. Pro úplnost soud ohledně kvalifikace nákladů na právní zastoupení dle § 14b tarifu uvádí, že žalobce podal žalobu prakticky totožného znění např. ve věcech vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] či [spisová značka].