8 C 410/2023
č. j. 8 C 410/2023-41
V PLATNOSTICitované zákony (4)
- ze dne 13. července 1999 o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), 168/1999 Sb. — § 1
- Vyhláška Ministerstva financí, kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), 205/1999 Sb. — § 2
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1968
- Vyhláška o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2024, 398/2023 Sb. — § 1
Plný text
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobkyně: právnická osoba , IČO: Anonymizováno , se sídlem Anonymizováno , právně zastoupené Anonymizováno , advokátkou se sídlem Anonymizováno , proti žalovanému: jméno FO , narozený dne Anonymizováno , trvale bytem Anonymizováno , o zaplacení 11 050 Kč s příslušenstvím,
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 11 050 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 10 750 Kč ve výši 15 % ročně od 24.5.2023 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 9 897 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení 11 050 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jak je shora specifikován. V odůvodnění žalobkyně uvedla, že žalovaný je provozovatelem vozidla RZ , SPZ, , číslo technického průkazu , Anonymizováno, – nákladního vozidla do 3 500 kg a neměl od 9.9.2022 do 11.1.2023 k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Tím žalovaný porušil § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., kdy vozidlo nebylo pojištěno 125 dní a žalobkyni dle § 4 zmíněného zákona tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení příspěvku dle tohoto zákona. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku do 30 dnů od doručení výzvy k úhradě, a to výzvou doručenou žalovanému dne 24.3.2023, splatnost příspěvku tak nastala v den předcházející dni, od nějž žalobkyně požaduje úhradu úroků z prodlení. Nároková částka pak sestává z příspěvku a paušální náhrady nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky, obojí ve výši dle vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaný ničeho neuhradil i přes předžalobní upomínku zaslanou mu žalobkyní. V doplnění ze dne 29.1.2024 žalobkyně zevrubně rozvedla žalobní tvrzení a doložila další listiny k důkazu.Žalovaný při jednání soudu dne 30.1.2024 uvedl, že předmětné vozidlo asi týden po jeho zakoupení prodal, toto také bylo po celou dobu řádně pojištěno. Soud žalovaného poučil dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), nechť k prokázání svých tvrzení navrhne důkazy, a to ve lhůtě jednoho měsíce od konání jednání s výstrahou neúspěchu ve věci. K jednání nařízenému na den 5.3.2024 se již žalovaný bez omluvy nedostavil, ač řádně a včas předvolán (bral na vědomí osobně při předchozím jednání). Soud tedy věc rozhodl a projednal v jeho nepřítomnosti s odkazem na § 101 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně závěrem navrhla žalobě vyhovět a přiznat žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši.Žalobkyně doložila výzvu k úhradě dlužného příspěvku, jak je shora specifikován, adresovanou žalovanému s tím, nechť tak žalovaný učiní do 60 dnů od doručení této výzvy. Z poštovního archu vyplynulo a potvrzení pošty vyplynulo, že výzva byla žalovanému doručena dne 13.3.2023. Dále žalobkyně doložila upomínku adresovanou žalovanému, bez dokladu jejího odeslání a dále upomínku obsahující výstrahu soudního vymáhání dluhu, jež byla dle připojené dodejky žalovanému doručena dne 23.11.2022. Dále žalobkyně doložila předžalobní upomínku, jež byla dle výpisu z pošty žalovanému zaslána před podáním žaloby právní zástupkyní žalobkyně. Z výpisu z registru vozidel vyplynulo, že shora uvedené vozidlo se shora uvedeným objemem motoru je evidováno jako provozované, a to žalovaným od 7.2.2022 až doposud.Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalovaný provozoval shora specifikované vozidlo ve shora specifikovaném období bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku výzvou doručenou dne 13.3.2023, následně žalovaného k úhradě upomínala s výstrahou soudního vymáhání dluhu.Dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném od 1.1.2018 (dále jen „zákon“), nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.Dle § 4 odst. 1 zákona jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle § 4 odst. 2 zákona při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.Dle § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 zákona je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.Dle § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., ve znění účinném od 1.1.2018, činí denní sazba příspěvku u vozidla s objemem válců motoru shora specifikovaným částku 86 Kč. Dle § 2a cit. vyhlášky činí výše nákladů , právnická osoba, spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla 300 Kč.Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má za prokázané, že žalovaný jako provozovatel vozidla specifikovaného shora ve výše zmíněném období neměl k tomuto vozu sjednané pojištění odpovědnosti z provozu. Žalovaný sice uváděl zásadní okolnosti na svou obranu, tedy, že již v rozhodné době vlastníkem předmětného vozidla nebyl, resp. toto bylo pojištěno, nicméně k výzvě soudu žádné důkazy nedoložil, v řízení již zůstal pasivní. Soud tak s ohledem na uvedené vycházel z tvrzení a především pak důkazů doložených žalobkyní, zejména pak z výpisu z registru silničních vozidel, z nějž vyplynul opak tvrzení žalobce a v takovém případě platí vyvratitelná právní domněnka, že žalovaný byl skutečně vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla (§ 4 odst. 2 zákona). Vzhledem ke shora uvedeným závěrům má tedy žalobkyně právo na úhradu příspěvku dle § 4 zákona. Za dané období čítající 125 dní po 86 Kč (§ 2 odst. 1 shora cit. vyhlášky) tedy v celkové výši 10 750 Kč, žalobkyně má pak rovněž právo na paušální náhradu svých výdajů dle § 4 odst. 4 zákona, které dle § 2a shora cit. vyhlášky činí 300 Kč. Celkem tedy v součtu dlužná částka odpovídá žalobnímu nároku. Žalovaný byl dle § 4 zákona povinen plnit k výzvě žalobkyně, jelikož tak v dané lhůtě řádně a včas neučinil, je od následujícího dne v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobkyni náleží rovněž úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci plný úspěch a zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokátka v daném případě účelně vykonala tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a písemné podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží jí tak odměna a náhrady v celkové výši 1 200 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Co se týče doplnění žaloby ze dne 29.1.2024, tak žalobkyni ničeho nebránilo, aby dané listiny a tvrzení uvedla již v žalobě, nereagovala tak na protistranu či obdobný procesní vývoj ve věci. Dalšími úkony právní služby byly dvě účasti při jednání soudu, na něž je třeba již aplikovat obecná ustanovení tarifu (§ 14b odst. 3 tarifu). Dle § 7 bod 5 tarifu, náleží advokátu v daném případě odměna ve výši 1 580 Kč za jeden úkon právní služby a rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V případě jednání dne 30.1.2024 se jednalo o cestu z , adresa, a zpět, za níž advokátka nárokovala adekvátní náhradu v rozsahu šesti půlhodin (což je obecně známo), tedy za 600 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokátka požadovala náhradu za cestu z , adresa, a zpět v adekvátní délce 219 km (rovněž obecně známo), k čemuž předložila technický průkaz použitého vozidla, z nějž vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 5,8 l benzinu 95 oktanů na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 398/2023 Sb. činí náhrada za 1 km 5,60 Kč, dle § 4 písm. a) činí průměrná cena benzinu 95 oktanů 38,20 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátce náleží 219 x 5,6 + 5,8 x 38,20 x 219/100, tedy celkem 1 712 Kč. Jelikož se právní zástupkyně za žalobkyni účastnila v předmětný den u zdejšího soudu celkem šesti jednání, je třeba náklady na cestovné a za promeškaný čas v celkové výši 2 312 Kč (600 + 1 712) přiznat v jednotlivých věcech v rozsahu jedné šestiny, tedy ve výši 386 Kč. V případě jednání dne 5.3.2024 se jednalo o cestu z , adresa, a zpět, za níž advokátka (jiný substituent než v předchozím případě) nárokovala adekvátní náhradu v rozsahu sedmi půlhodin (což je obecně známo), tedy za 700 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokátka požadovala náhradu za cestu z , adresa, a zpět v adekvátní délce 202 km (rovněž obecně známo), k čemuž předložila technický průkaz použitého vozidla, z nějž vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 5,63 l motorové nafty na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 398/2023 Sb. činí náhrada za 1 km 5,60 Kč, dle § 4 písm. c) činí průměrná cena motorové nafty 38,70 Kč. Za vykonanou cestu tedy advokátce náleží 202 x 5,6 + 5,63 x 38,70 x 202/100, tedy celkem 1 572 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 1 579 Kč, když soud ověřil, že advokátka je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 9 897 Kč (800 + 3 x 300 + 3 x 100 + 2 x 1 580 + 2 x 300 + 386 + 600 + 1 572 + 1 579).
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.