8 C 45/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČO: IČO žalobce A , se sídlem Adresa žalobce A , právně zastoupeného Jméno žalobce B , advokátem se sídlem adresa , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , trvale bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 25 450 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 25 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 450 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, úroku za dobu od 16. 8. 2025 do 13. 11. 2025 ve výši 3 574,73 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28 574,73 Kč za dobu od 6. 12. 2025 až do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 1 792 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 25 450 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 28 574,73 Kč za dobu od 6. 12. 2025 do zaplacení, dále spolu s kapitalizovaným úrokem 3 574,73 Kč za dobu od 16. 8. 2025 do 13. 11. 2025 a spolu s náklady na uplatnění ve výši 1 000 Kč. V odůvodnění uvedl, že dne 19. 7. 2025 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , která byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku v elektronické formě. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč ze strany žalobce. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, když neuhradil hned první splátku splatnou dne 15. 8. 2025. Žalovaný ničeho neuhradil i přes upomínání ze strany žalobce včetně upomínky předžalobní, dluh se tak stal splatným jako celek ke dni 21. 11. 2025. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu úvěru ve výši 25 000 Kč a dále 450 Kč jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do dne sepsání žaloby. Částka 1 000 Kč představuje náklady na upomínkování.

2. V doplnění ze dne 31. 3. 2026 žalobce uvedl, že se řádně zabýval schopností žalovaného předmětný úvěr splácet, v daném ohledu především rozsáhle odkázal na níže uvedené hodnoty a závěry obsažené v samotné smlouvě o spotřebitelském úvěru. Žalobce také dokázal na pokročilé statistické modely, kterých využívá, stejně jako na šetření na bankovním účtu žalovaného. Dále žalobce upozornil, že žalovaný proti závěrům o úvěruschopnosti a jednotlivým zjištěním nevznesl žádnou námitku.

3. Žalobce se z jednání omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o úvěru (včetně předsmluvních informací a zásad o zpracování osobních údajů) shora uvedeného čísla vyplynulo, že tuto uzavřeli účastníci řízení, když jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 57,99 % ročně. Součástí smlouvy je též pasáž označená jako Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zde je uvedeno, že příjem žalovaného činí 40 000 Kč, náklady na bydlení 8 000 Kč, náklady domácnosti 2 000 Kč, nemá finanční závazky. Na účtu žalovaného byl nalezen příjem 62 669 Kč, náklady na bydlení 9 510 Kč a náklady domácnosti 2 919 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je svobodný, a že lustrace v databázích CEE, SOLUS a z interní databáze žalobce svědčily poskytnutí úvěru. Dále je jsou zde obsaženy podrobné výpočty žalovaného, na jejichž základě dospěl po šetření poměrů žalovaného k závěru, že tomuto zbývá k volnému užití 23 094 Kč měsíčně. K tomu žalobce dále doložil výpis ze svého interního systému svědčící provedení shora uvedených lustrací žalovaného a kopii občanského a řidičského průkazu žalovaného. Z potvrzení o platbě vyplynulo, že žalobce dne 20. 7. 2025 odeslal na bankovní účet č. , č. účtu, částku 25 000 Kč, ze stejného účtu mi v předcházející den přišla 1 Kč s označením jména a příjmení žalovaného. Dále žalobce doložil výpis z bankovního účtu žalovaného shora uvedeného čísla, a to za období od 26. 3. 2025 do 19. 7. 2025. Z tohoto vyplynulo, že žalovaný vždy každý sledovaný měsíc kolem 10. dne v měsíci obdržel od společnosti , právnická osoba, částku kolem 40 000 Kč. Za období od 26. 3. 2025 do 7. 4. 2025 není znám počáteční zůstatek, soud tedy vychází z počátečního zůstatku 0 Kč, resp. vychází jen z obdržených a odečtených plateb, kdy tedy k 7. 4. 2025 činil konečný zůstatek 63,02 Kč. Následují den žalovaný obdržel 40 779 Kč, nicméně již dne 11. 4. 2025 činil zůstatek pouze 32,40 Kč, ke dni 12. 5. 2025 činila bilance -342,25 Kč. Ve stejný den žalovaný obdržel 52 118 Kč od shora uvedené společnosti, již k 15. 5. 2025 činila bilance -1 565,98 Kč, ke dni 9. 6. 2025 činila bilance -13 012,24 Kč. Dne 9. 6. 2026 žalovaný obdržel od shora uvedené společnosti 32 306 Kč, ke dni 8. 7. 2025 činila bilance 2 785,18 Kč. Dne 8. 7. 2025 žalovaný obdržel od shora uvedené společnosti 40 200 Kč, k 19. 7. 2025 činila bilance 7 330,12 Kč s tím, že žalovaný nad rámec uvedené platby obdržel 30 000 Kč přes platební bránu ThePay, a.s. a 20 000 Kč bez uvedení jakéhokoliv v zdroje. Dále je nutno uvést, že po celé sledované období žalovaný pravidelně dostával ve větším množství drobné platby od fyzických osob (nejčastěji od , jméno FO, ) v řádech jednotek tisíc Kč. Dále žalobce předložil dvě upomínky ze dnů 20. 8. 2025 a 5. 9. 2025, které adresoval emailem žalovanému ohledně dlužných splátek z předmětné úvěrové smlouvy. Posledním důkazem pak byla předžalobní výzva ze dne 21. 11. 2025 adresovaná žalovanému, jež byla dle podacího lístku žalovanému odeslána stejného dne.

5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce zaslal dne 20. 7. 2025 na bankovní účet žalovaného 25 000 Kč na základě smlouvy uzavřené elektronicky mezi stranami sporu. Žalobce před uzavřením smlouvy šetřil bankovní účet žalovaného a lustroval jej v registrech, jak je shora podrobně uvedeno. Žalovaný na předmětný úvěr ničeho nesplatil, žalobce zaslal žalovanému dvě emailové upomínky a upomínku předžalobní.

6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

7. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

8. Jediným objektivním důkazem o konkrétních poměrech žalovaného, který si žalobce opatřil, byl výpis z jeho bankovního účtu, tento nicméně poskytnutí úvěr nijak nesvědčí. Výpis z bankovního účtu za několik měsíců zpětně je jistě velmi spolehlivým dokladem o poměrech každé osoby, který poskytuje poměrně komplexní obrázek o bilanci příjmů a výdajů a také o jejich povaze. Z doloženého výpis z účtu za období necelých čtyř měsíců vyplývají poměrně solidní příjmy žalovaného ze mzdy kolem 40 000 Kč měsíčně. Účet obsahuje další příjmové platby, u nichž ovšem není nijak, ani ve formě jednostranné deklarace žalovaného osvětlen jejich původ a nelze tak uzavřít, že mají být bez dalšího započteny do poměrů žalovaného v rámci zkoumání jeho finanční kondice. U plateb ve výši 20 000 Kč není vůbec uveden jejich důvod, platební bránu společnosti , právnická osoba, . (platba ve výši 30 000 Kč) využívají poskytovatelé úvěrů, což je soudu známo z jeho činnosti. Žalobce tak rozhodně za dané situace nepostupoval odpovědně, pokud tyto příjmy do svých výpočtů bez dalšího započetl, když pokud tyto byly, byť částečně z úvěrů, jsou rizikovým faktorem a nikoli faktorem, který má poskytnutí dalšího úvěru podpořit. Podstatné ale především je, že z účtu vyplývá, že žalovaný tvořil naprosto minimální zůstatky, které ve většině případů nepostačovaly ani na splácení předmětného úvěru, žalovaný pravidelně před obdržením mzdy neměl na účtu již delší dobu v podstatě žádné finanční prostředky, mzdu spotřeboval i v řádu jednotek dní. Využití statistických modelů jistě nelze paušálně vyloučit, ale tyto musí operovat s věrohodnými či objektivními daty a jejich použití musí být důvodné v celkovém kontextu, tedy nikoli u zjevně výrazně rizikového klienta, jehož příjmy a zjištěné výdaje zakládají zásadní pochybnosti o jeho schopnosti dostát již stávajícím finančním závazkům. Statisticky zjištěné údaje rovněž nemohou být ve zjevném rozporu s objektivními podklady, v daném případě s výpisem z účtu. Pokud žalobce vycházel ze závěru, že žalovanému má zbývat k volnému užití 23 094 Kč měsíčně, pak je samozřejmě na místě si klást poměrně zásadní otázku, jakou by měl žalovaný motivaci si brát za poměrně dosti nevýhodných podmínek úvěr ve výši 25 000 Kč. Na základě výše uvedeného soud nemohl shledat, že žalobce prokázal splnění své povinnosti ohledně zkoumání úvěruschopnosti, svou neúčastí u jednání se žalobce vzdal možnosti být v daném ohledu dále poučen dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit v daném ohledu tvrzení a důkazy.

9. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 25 000 Kč. Ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o úvěru spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musel být vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, datum zaslání předžalobní upomínky).

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 273 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen tarif) náleží odměna ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 500 Kč (3 x 400 + 3 x 100). Doplnění žaloby spočívající v rozvinutí otázky zkoumání úvěruschopnosti soud neshledává jako účelně vykonané, když žalobci ničeho nebránilo, aby tyto uvedl již v podané žalobě, kde se splnění této zákonné povinnosti žalobce vůbec nevěnoval. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 315 Kč, když soud ověřil, že advokát žalobce je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobce tedy činí celkem 3 088 Kč (1 273 + 3 x 400 + 3 x 100 + 315). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 25 000 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 450 Kč a příslušenství specifikovaného shora ve výroku č. II tohoto rozsudku, jistina s příslušenstvím na jeho straně činí celkem 6 699,29 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 31 699,29 Kč tak představuje úspěch žalobce 79 %, úspěch žalovaného 21 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 58 % svých nákladů, z částky 3 088 Kč tedy ve výši 1 792 Kč.