8 C 55/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce , se sídlem Adresa žalobce , právně zastoupené advokátem Jméno advokáta , se sídlem Adresa advokáta , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , trvale bytem Adresa žalovaného , v řízení o zaplacení 39 968,10 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 25 073 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 14 895,10 Kč a úroků z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 32 321,92 Kč od 21. 7. 2025 až do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 783 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit 39 968,10 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3 532,02 Kč od 21. 7. 2025 až do zaplacení a z částky 28 789,90 Kč od 21. 7. 2025 až do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovaným uzavřeli, a to na základě žádosti žalovaného o uzavření smlouvy o úvěru ze dne 1. 8. 2024, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Úvěr byl poskytnut ve výši 5 000 Kč, částka byla převedena na účet prodejce. Podle čl. 3. odst.

1. Podmínek a smlouvy bylo současně dohodnuto, že žalovaný má povinnost čerpanou částku splácet ve formě 12 pravidelných měsíčních splátek ve výši 511 Kč od 15. 9. 2024 splatných vždy k 15. dni příslušného měsíce, přičemž ve splátce je obsažena jistina a úrok. Žalovaný následně přestal hradit žalobci pravidelné splátky, a to od splátky splatné 15. 2. 2025. K úhradě dluhu byl žalovaný upomínán pod hrozbou ukončení a sesplatnění dané smlouvy, avšak bezvýsledně, proto žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr sesplatnil ke dni 16. 6. 2025 a vyzval žalovaného k úhradě dluhu, avšak opět bezvýsledně, k úhradě nevedla ani upomínka předžalobní. Dlužná částka představuje sumu 4 562,20 Kč, která kromě dlužných splátek ve výši 2 555 Kč a dlužné jistiny ve výši 977,02 Kč představuje smluvní pokutu za zrušení smlouvy ve výši 147,18 Kč, úrok z prodlení ve výši 80 Kč, náklady na odeslání upomínek ve výši 450 Kč, náklady na oznámení o splatnosti úvěru ve výši 200 Kč a smluvní pokutu za prodlení s jednotlivými splátkami ve výši 153 Kč. Dále účastníci uzavřeli, a to rovněž na základě žádosti žalovaného o uzavření smlouvy o úvěru ze dne 1. 8. 2024, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Úvěr byl poskytnut ve výši 26 990 Kč, částka byla převedena na účet prodejce. Podle čl. 3. odst.

1. Podmínek a smlouvy bylo současně dohodnuto, že žalovaný má povinnost čerpanou částku splácet ve formě 72 pravidelných měsíčních splátek ve výši 702 Kč od 15. 9. 2024 splatných vždy k 15. dni příslušného měsíce, přičemž ve splátce je obsažena jistina a úrok. Žalovaný následně přestal hradit žalobci pravidelné splátky, a to od splátky splatné 15. 2. 2025. K úhradě dluhu byl žalovaný upomínán pod hrozbou ukončení a sesplatnění dané smlouvy, avšak bezvýsledně, proto žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr sesplatnil ke dni 16. 6. 2025 a vyzval žalovaného k úhradě dluhu, avšak opět bezvýsledně, k úhradě nevedla ani upomínka předžalobní. Dlužná částka představuje sumu 35 405,90 Kč, která kromě dlužných splátek ve výši 3 510 Kč a dlužné jistiny ve výši 25 279,90 Kč představuje smluvní pokutu za zrušení smlouvy ve výši 5 645 Kč, úrok z prodlení ve výši 111 Kč, náklady na odeslání upomínek ve výši 450 Kč, náklady na oznámení o splatnosti úvěru ve výši 200 Kč a smluvní pokutu za prodlení s jednotlivými splátkami ve výši 210 Kč.

2. Žalobce následně ve svém podání došlém soudu dne 5. 5. 2026 doplnil, že u obou smluv řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce provedl lustraci osoby žalovaného v interních i veřejných registrech, které nevedly k negativním poznatkům. Dále žalobce zohlednil příjem žalovaného ve výši 40 000 Kč měsíčně a celkové příjmy domácnosti žalovaného ve výši 60 000 Kč měsíčně. Žalovaný při sjednávání úvěru uvedl, že bydlí v nájemním bydlení s náklady 10 000 Kč měsíčně a nesplácí jiné úvěry, jeho jiné výdaje činí 1 000 Kč měsíčně a má jednu vyživovací povinnost. Žalobce výdaje na bydlení stanovil na 12 000 Kč, k těmto připočetl konstantu výživného ve výši 3 010 Kč, životní minimum 8 510 Kč. Po odečtení výsledného součtu od příjmů žalovaného vyplynulo, že má dostatečný zůstatek pro splácení obou úvěrů. V podání ze dne 18. 5. 2026 žalobce sdělil, že co se týče proplacení obou úvěrů, tak vůči prodejci žalobce provedl jednostranný zápočet, když si započetl nárok na 53 190 Kč, z toho v případě daných smluv 26 200 Kč a 5 000 Kč, zbylých 790 Kč žalobce prodejci uhradil.

3. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se k jednání soudu, ač řádně a včas předvolán, nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

4. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 29. 7. 2021 vyplynulo, že tato byla uzavřena mezi žalobcem a , jméno FO, , IČO: , IČO, , přičemž předmětem smlouvy byla specifika spolupráce ohledně financování nákupu zboží nabízeného zmíněnou osobou prostřednictvím žalobce.

5. Ze smlouvy ze dne 1. 8. 2024 č. , hodnota, vyplynulo, že tuto uzavřel žalovaný s žalobcem prostřednictvím shora uvedené osoby ohledně úvěru na nákup zboží u shora uvedené osoby. Předmětem smlouvy je úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit po 511 Kč měsíčně po dobu 12 měsíců bezhotovostně. Ve smlouvě jsou dále uvedeny údaje o poměrech žalovaného s tím, že tento je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, nesplácí žádné úvěry, jeho výdaje na bydlení činí 10 000 Kč a ostatní výdaje 1 000 Kč, příjem žalovaného je 40 000 Kč měsíčně ze mzdy, celkové příjmy domácnosti jsou 60 000 Kč měsíčně. Ze smlouvy ze dne 1. 8. 2024 č. , hodnota, vyplynulo, že tuto uzavřel žalovaný s žalobcem prostřednictvím shora uvedené osoby ohledně úvěru na nákup zboží u shora uvedené osoby. Předmětem smlouvy je úvěr ve výši 26 990 Kč, který se žalovaný zavázal splatit po 702 Kč měsíčně po dobu 72 měsíců bezhotovostně. Ve smlouvě jsou dále uvedeny údaje o poměrech žalovaného s tím, že tento je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, nesplácí žádné úvěry, jeho výdaje na bydlení činí 10 000 Kč a ostatní výdaje 1 000 Kč, příjem žalovaného je 40 000 Kč měsíčně ze mzdy, celkové příjmy domácnosti jsou 60 000 Kč měsíčně. Ke smlouvám žalobce dále doložil listiny sjednané jako jejich součást, a sice sazebník a úvěrové podmínky a dále také formulář s informacemi o úvěru.

6. Dále žalobce doložil dva výpisy ze svého interního systému, z nichž je patrno, že dne 29. 7. 2024, resp. dne 1. 8. 2024, provedl lustrace žalovaného ve zde uvedených registrech s výsledkem „OK“.

7. Dále žalobce doložil dvě tabulky, v nichž jsou specifikovány splátky žalovaného na předmětný dluh včetně jejich další položkové specifikace. Z těchto vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se shora uvedenými úvěry splatil 2 961 Kč, resp. 3 956 Kč, tedy celkem 6 917 Kč.

8. Z výpisu z bankovní účtu žalobce je zřejmé, že shora uvedené osobě dne 2. 8. 2024 uhradil celkem 790 Kč. Z listiny označené jako Jednostranné započtení vzájemných pohledávek vyplynulo, že žalobce deklaroval pohledávky za shora zmíněným , jméno FO, s tím, že započetl na své pohledávky v souvislosti se shora uvedenými smlouvami 26 200 Kč a 5 000 Kč, částku 790 Kč zmíněné osobě uhradí.

9. Dále žalobce doložil dvě oznámení adresované žalovanému, kde tomuto oznamuje, že z důvodu porušení povinností ze strany žalovaného zesplatňuje předmětné úvěry a vyzývá žalovaného k úhradě daného dluhu. Dle připojených dodejek byly tyto písemnosti ve sféře dispozice žalovaného dne 7. 7. 2025. Dále žalobce doložil předžalobní upomínku adresovanou žalovanému, jež byla dle připojené podacího archu žalovanému odeslána.

10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovaným uzavřel smlouvy o úvěru, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaný obdržel celkem 31 990 Kč, resp. tyto finance byly v souladu se smlouvou proplaceny třetí osobě ve formě bankovního převodu, resp. jednostranného zápočtu, jako úhrada kupní ceny zboží zakoupeného žalovaným. Žalovaný na základě těchto smluv uhradil pouze 6 917 Kč. Žalobce před uzavřením předmětných smluv lustroval žalovaného v interních a externích registrech, v uzavřených smlouvách byly uvedeny údaje o poměrech žalovaného, jak jsou shora specifikovány. Žalobce odeslal žalovanému předžalobní výzvu.

11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvy o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikované, na jejichž základě žalovaný obdržel 31 990 Kč a splatil pouze 6 917 Kč. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatnými, dále se nezabýval jejich ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle § 87 zákona o SP.

13. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jednalo o úvěry poskytnuté spotřebiteli. Žalobce argumentoval tím, že se úvěruschopností žalovaného dostatečně zabýval, ale tomuto závěru soud nepřisvědčil. Jistě nelze paušálně odmítnout užití různých statistických a ekonomických modelů, nicméně zde je nutné přihlédnout k povaze a důvěryhodnosti vstupních dat a ve výsledku také posoudit relevantnost výsledků takové činnosti. V daném případě žalobce nedisponoval jediným objektivním důkazem o poměrech žalovaného. Dle provedeného dokazování neučinil ani to minimu, aby si od žalovaného opatřil doklad o jeho příjmech, případě i výpis z bankovního účtu, který je jistě poměrně komplexním a spolehlivým zdrojem informací o poměrech každé osoby. Údaje uvedené v obou smlouvách jsou nevěrohodné, sám žalobce dle svého modelu uvedené náklady na bydlení navyšoval, přičemž je zcela nepravděpodobné, že by veškeré další výdaje žalovaného činily pouhých 1 000 Kč měsíčně. Statistický údaj o minimálních nákladech na živobytí není zcela bez hodnoty, nicméně reálně za tuto částku málokdo vyžije, což soud považuje za obecně známé. V kontextu shora uvedeného tak danou statistickou operaci nelze shledat za dostatečnou. Dále se nabízí otázka, proč měl žalovaný, jemuž mělo po úhradě veškerých deklarovaných výdajů zbývat k volné úhradě 29 000 Kč měsíčně, potřebu si za daných poměrně nevýhodných podmínek, měl potřebu si půjčovat peníze na nákup spotřebního zboží. Pokud tedy soud uzavře, že údaje o poměrech žalovaného z úvěrových smluv nejsou věrohodné a žalobce neměl kromě jednoduché, a ne zcela dostatečné, matematické operace žádné objektivní podklady o poměrech žalovaného (typicky výplatní pásky, výpis z účtu), nelze shledat, že v daných dvou případech byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.

14. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit 31 990 Kč ponížených o již provedené úhrady ve výši 6 917 Kč na výsledných 25 073 Kč. Soud pak ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotných neplatných smluv žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musel být vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, zaslání upomínek).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, který zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 989 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 3. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 700 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 2 400 Kč (3 x 700 + 3 x 100). Co se týče doplnění žaloby ohledně zkoumání úvěruschopnosti, tak žalobci ničeho nebránilo splnění této zákonné povinnosti deklarovat již v podané žalobě, přičemž z daného podání ani nevyplynulo, že by bylo činěno právním zástupcem, spíše se jeví jako podání žalobce právním zástupcem pouze přeposlané. Pokud žalobce doplňoval žalobu ohledně specifikace poskytnutí úvěru, tak tuto základní skutkovou okolnost opět měl a mohl osvětlit již v podané žalobě a nelze klást k tíži žalovaného v podobě navýšení nákladů řízení, že toto žalobce činil až dodatečně k výzvě soudu v zájmu svého úspěchu ve věci. Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 504 Kč. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 4 893 Kč (1 989 + 2 400 + 504). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 25 703 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 18 153,86 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 43 226,86 Kč tak představuje úspěch žalobce 58 %, úspěch žalovaného 42 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 16 % svých nákladů, z částky 4 893 Kč tedy ve výši 783 Kč.