8 C 76/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně , zastoupeného advokátem JUDr. jméno příjmení , se sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného , o zaplacení 75 749,19 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 66 510,29 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 9.4.2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 9 239,10 Kč, úroku ve výši 3 755,31 Kč, úroku z prodlení ve výši 113,21 Kč, úroku z prodlení ve výši 442,50 Kč, úroku z prodlení z částky 9 375,53 Kč za dobu od 29.3.2020 do 8.4.2020, úroku z prodlení z částky 68 113,17 Kč za dobu od 29.3.2020 do 8.4.2020, úroku z prodlení z částky 10 978,41 Kč od 9.4.2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 18 445 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou došlou dne 21.4.2020 a nadále vedenou pod sp. zn. [spisová značka] domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 65 173,86 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 755,31 Kč za dobu od 28.3.2018 do 17.4.2019, spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 113,21 Kč za dobu od 18.4.2019 do 28.3.2020 a dále spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 68 113,17 Kč od 29.3.2022 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 28.3.2018 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytl 70 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem v měsíčních splátkách po 1 446,15 Kč. Jelikož žalovaný své platební povinnosti řádně neplnil, žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr prohlásil za splatný dopisem ze dne 17.4.2019. Dlužná nesplacená jistina k tomuto datu činila 64 357,86 Kč, dlužné poplatky pak 816 Kč. Žalovaný dluh neuhradil i přes upomínání žalobcem.

2. Žalobce se svou žalobou došlou dne 21.4.2020 a nadále vedenou pod sp. zn. [spisová značka] domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 10 575,53 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 442,5 Kč za dobu od 9.8.2019 do 28.3.2020 a dále spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 9 375,53 Kč od 29.3.2022 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 5.3.2014 smlouvu o bankovních produktech a službách, kde se zavázal pro žalovaného vést účet č. [bankovní účet] a poskytovat související služby, mj. i kontokorentní úvěr [anonymizováno] do výše 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a nepřekročit povolený limit. Žalovaný své povinnost řádně nesplnil, když zejména překračoval sjednaný limit. Žalobce tak využil svého práva sjednaného ve smlouvě a dne 5.4.2019 převedl aktuální záporný zůstatek ve výši 9 375,53 Kč na nově zřízený účet a ke dni 8.8.2019 jej prohlásil za splatný. Dlužná jistina činí 9 375,53 Kč, dlužné poplatky činí 1 200 Kč. Žalovaný dluh neuhradil i přes upomínání žalobcem.

3. S ohledem na skutečnost, že totožný žalobce podal proti totožnému žalovanému ve stejný den dvě žaloby s obdobným předmětem, tedy dluhu z úvěru, soud s odkazem na § 112 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) obě shora uvedené věci spojil ke společnému projednání.

4. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

6. Při jednání soudu dne 25.2.2022 soud žalobce poučil dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., nechť prohloubí tvrzení zda a jakým konkrétním způsobem se zabýval schopností žalovaného splácet úvěr a k prokázání těchto tvrzení nechť navrhne důkazy. Právní zástupkyně žalobce k tomu uvedla, že žalobce již v daném ohledu nic doplňovat nebude, neboť má za to, že dostatečně ověřil úvěruschopnost žalovaného, ověřil jeho příjem, zjistil pohyby na účtu, z nichž byl rovněž ověřen příjem žalovaného. Jednalo se o mzdu tak, jak ji žalovaný deklaroval v žádosti o jednotlivé úvěry. Žalobce pak rovněž dostatečně prokázal, že žalovaný obdržel finanční prostředky, které byly předmětem obou úvěrů a dále co se týče úvěru ve výši 70 000 Kč, žalovaný tento obdržel v březnu 2018, zavázal se jej splácet od následujícího měsíce, což činil až do ledna 2019. Pokud se u žalovaného poté změnily podmínky tak toto nelze klást k tíži žalobce, rozhodující je moment poskytnutí úvěru. Stejná situace byla i co se týče kontokorentu, který byl poskytnut v roce 2017 a žalovaný se dostal do problémů s jeho splácením až v roce 2019.

7. Závěrem právní zástupkyně žalobce navrhla žalobě vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení. Žalobce doložil veškerá svá tvrzení obsažení v žalobě s tím, že jeho nároky se tímto ukázaly jako oprávněné. Co se týče úvěruschopnosti, z předložených důkazů jednoznačně vyplynulo, že žalobce si ověřil příjmy a výdaje žalovaného, tento nevykazoval znaky předlužené osoby, neměl záporné zůstatky. Správnost postupu pramení také z toho, že žalovaný následně úvěr po dobu devíti měsíců, resp. dvou let, řádně splácel.

8. Ze smlouvy o úvěru ze dne 28.3.2018 vyplynulo, že tuto uzavřel žalobce s žalovaným, kdy předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 70 000 Kč, které se žalovaný zavázala splácet po 1 575,15 Kč měsíčně. Jako nedílná součást smlouvy byly sjednány též obchodní podmínky a sazebník poplatků, které žalobce rovněž doložil, žalovaný v tentýž den podepsal též formulář s informacemi o úvěru.

9. Z výpisu z úvěrového účtu vyplynulo, že žalovanému bylo poskytnuto 70 000 Kč, v souvislosti se smlouvou uhradil celkem 12 865,24 Kč.

10. Z listiny označené jako Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že zde zaměstnanec žalobce popsal proces zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s tím, že žalobce vycházel z žádosti o úvěr ze dne 28.3.2018, kontroloval veškeré dostupné informace v interních i externích rejstřících. Vypočetl disponibilní částku žalovaného odečtením výdajů od příjmů. Dále je zde uvedeno, že příjem žalovaného činí průměrně 29 496 Kč měsíčně, tento je svobodný, bydlí u rodičů, aktuálně splácí úvěry ve výši 9 155,60 Kč měsíčně, celkový příjem domácnosti činí 55 000 Kč.

11. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 22.3.2018 do 23.4.2018 vyplynuly následující skutečnosti. Žalovaný obdržel mzdu ve výši 17 813 Kč. Počáteční zůstatek na účtu činil 6 532,88 Kč, konečný pak - 1 454,14 Kč, obrat na účtu činil kredit 156 713,06 Kč, debet 164 700,08 Kč. Výpis obsahuje celkem 40 záporných položek ve smyslu převodů financí subjektu označenému jako [anonymizováno] [webová adresa]) v celkové výši 56 210 Kč. Žalovaný v daný měsíc rovněž obdržel 70 000 Kč od žalobce a dále 20 000 Kč od společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], která je využívána jako platební brána pro poskytovatele spotřebitelských úvěrů, což je soudu známo z jeho činnosti. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 24.1.2018 do 23.2.2018 vyplynuly následující skutečnosti. Žalovaný obdržel mzdu ve výši 48 848 Kč. Počáteční zůstatek na účtu činil 3 893,91 Kč, konečný pak 3 404,59 Kč, obrat na účtu činil kredit 139 680,03 Kč, debet 133 494,65 Kč. Výpis obsahuje celkem 30 záporných položek ve smyslu převodů financí subjektu označenému jako [anonymizováno] [webová adresa]) v celkové výši 23 698 Kč. Žalovaný v daný měsíc rovněž obdržel celkem 22 000 Kč od [právnická osoba] s.r.o., která se zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů, což je soudu známo z jeho činnosti. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 30.12.2017 do 23.1.2018 vyplynuly následující skutečnosti. Žalovaný obdržel mzdu ve výši 28 732 Kč. Počáteční zůstatek na účtu činil - 2 780,79 Kč, konečný pak 3 893,91 Kč, obrat na účtu činil kredit 48 732 Kč, debet 42 057,30 Kč. Výpis obsahuje celkem 20 záporných položek ve smyslu převodů financí subjektu označenému jako [anonymizováno] [webová adresa]) v celkové výši 17 000 Kč. Žalovaný v daný měsíc rovněž obdržel celkem 15 000 Kč od společnosti [právnická osoba], která se zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů, což je soudu známo z jeho činnosti. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 20.12.2017 do 31.12.2017 vyplynuly následující skutečnosti. Počáteční zůstatek na účtu činil 11 943,65 Kč, konečný pak - 2 780,79 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 30.11.2017 do 22.12.2017 vyplynuly následující skutečnosti. Žalovaný obdržel mzdu ve výši 30 331 Kč. Počáteční zůstatek na účtu činil - 4 403,43 Kč, konečný pak 11 943,65 Kč, obrat na účtu činil kredit 104 031 Kč, debet 87 683,94 Kč. Výpis obsahuje celkem 15 záporných položek ve smyslu převodů financí subjektu označenému jako [anonymizováno] [webová adresa]) v celkové výši 27 570 Kč.

12. Z žádosti o úvěr ze dne 28.3.2018 vyplynulo, že tuto podepsal žalovaný. Zde je dále uvedeno, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za poslední tři měsíce činí 29 496 Kč, čistý příjem domácnosti pak 55 000 Kč. Žalovaný má jeden zdroj příjmu a nemá vyživovací povinnost, nemá srážky ze mzdy a jiné měsíční splátky.

13. Z oznámení ze dne 18.4.2019 vyplynulo, že tímto žalobce oznámil žalovanému, že předmětný úvěr ve výši 70 000 Kč prohlašuje za splatný ke dni 17.4.2019. Dle přiloženého poštovního archu byla písemnost žalovanému odeslána (podací arch neobsahuje datum).

14. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 5.3.2014 a jejího dodatku ze dne 19.9.2017 vyplynulo, že žalobce se tímto zavázal žalovanému poskytnout kontokorentní úvěr do výše 5 000 Kč.

15. Z výpisu z úvěrového účtu vyplynulo, že žalovaný čerpal kontokorentní úvěr až do výše 9 375,53 Kč.

16. Z čestného prohlášení žalovaného ze dne 15.6.2017 vyplynulo, že tímto prohlásil, že jeho průměrná měsíční mzda činila za poslední čtyři měsíce 27 161 Kč čistého měsíčně.

17. Z listiny označené jako Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že zde zaměstnanec žalobce popsal proces zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s tím, že žalobce vycházel z žádosti o úvěr ze dne 15.6.2017, kontroloval veškeré dostupné informace v interních i externích rejstřících. Vypočetl disponibilní částku žalovaného odečtením výdajů od příjmů. Dále je zde uvedeno, že příjem žalovaného činí průměrně 27 161 Kč měsíčně, tento je svobodný, bydlí u rodičů, aktuálně splácí úvěry ve výši 4 300 Kč měsíčně, celkový příjem domácnosti činí 53 000 Kč.

18. Z žádosti o úvěr ze dne 15.6.2017 vyplynulo, že tuto podepsal žalovaný. Zde je dále uvedeno, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za poslední tři měsíce činí 27 161 Kč, čistý příjem domácnosti pak 53 000 Kč. Žalovaný má jeden zdroj příjmu a nemá vyživovací povinnost, nemá srážky ze mzdy a jiné měsíční splátky činí 2 500 Kč.

19. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 31.3.2017 do 23.4.2017 vyplynuly následující skutečnosti. Žalovaný obdržel mzdu ve výši 26 630 Kč. Počáteční zůstatek na účtu činil 205,96 Kč, konečný pak 1 500 Kč, obrat na účtu činil kredit 43 630,05 Kč, debet 42 336,01 Kč. Výpis obsahuje celkem 27 záporných položek ve smyslu převodů financí subjektu označenému jako [anonymizováno] [webová adresa]) v celkové výši 20 467 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 23.2.2017 do 18.3.2017 vyplynuly následující skutečnosti. Žalovaný obdržel mzdu ve výši 23 909 Kč. Počáteční zůstatek na účtu činil 3 400,90 Kč, konečný pak 205,96 Kč, obrat na účtu činil kredit 23 909,07 Kč, debet 27 104,01 Kč. Výpis obsahuje celkem 24 záporných položek ve smyslu převodů financí subjektu označenému jako [anonymizováno] [webová adresa]) v celkové výši 12 091 Kč.

20. Z oznámení ze dne 9.8.2019 vyplynulo, že tímto žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětného konktokorentního úvěru.

21. Ze dvou předžalobních upomínek adresovaných žalovanému právním zástupcem žalobce dne 2.4.2020 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě obou předmětných dluhů s výstrahou jejich soudního vymáhání. Dle přiložených podacích archů byly tyto výzvy žalovanému odeslány před podáním žaloby shora uvedeného dne.

22. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovaným uzavřel smlouvy o úvěru, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaný obdržel 70 000 Kč, resp. 9 375,53 Kč. Žalovaný v dané souvislosti uhradil celkem 12 865,24 Kč. Žalobce se při uzavírání smluv zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, když si opatřil žádost o úvěr podepsanou žalovaným a výpisy z jeho bankovního účtu, jak jsou shora specifikovány. Dne 2.4.2020 žalobce odeslal žalovanému výzvy k úhradě předmětných dluhů s výstrahou jejich soudního vymáhání.

23. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

24. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřel smlouvy o úvěru, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaný obdržel celkem 79 375,53 Kč. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatnými, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

26. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku (úvěru) poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

27. V daném případě žalobce spolehlivě ověřil příjem žalovaného, a to příjem po většinu sledovaného období poměrně solidní. Při obvyklých výdajích na běžné životní potřeby by tento jistě byl dostatečný pro splácení předmětného úvěru. Žalobce si rovněž opatřil výpisy z bankovního účtu žalovaného za dobu několika měsíců před uzavřením smluv. Výpis z bankovního účtu je jistě velmi užitečným nástrojem pro zjištění majetkových poměrů zkoumaného subjektu, především pak pro zjištění bilance příjmů a výdajů a specifik těchto položek. Při kusém prozkoumání těchto listin pak bylo možno nabýt dojmu, že poskytnutí úvěru podporují, neboť žalovaný měl skoro každý měsíc kladnou bilanci. Při bližším ohledání těchto výpisů ovšem bylo nutné dospět k závěru opačnému.

28. Z výpisů z účtů jednoznačně plyne, že žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy, a to po delší dobu a kontinuálně, patologickým hráčem hazardních her a sázek. Je obecně známo, jakým předmětem činnosti se [právnická osoba] zabývá, přičemž žalovaný byl ve sledovaném období schopen činit mnoho sázek v obratu několika tisíc Kč za jediný den, prosázené částky za měsíc se pak přesahovaly jeho příjmy, či se jejich výši výrazně blížily či tvořily jejich výraznou část. Celkové obraty na účtu pak zjevně přesahovaly majetkové poměry žalovaného. Žalovaný pak dosahoval kladné bilance na svých účtech také opakovaným přijímáním úvěrů nejen od žalobce. Z výše uvedeného je naprosto zřejmé, že žalovaný nebyl v době uzavření předmětných úvěrových smluv z finančního pohledu důvěryhodnou osobou, když jeho hráčská vášeň zdaleka přesahovala bezpečné meze či meze drobného riskování či zábavy. Žalovaný tak rozhodně nebyl osobou, která by měla nést další finanční závazky. Jelikož pak žalobce žalovanému i přes výše uvedené úvěr poskytl, je zřejmé, že se řádně úvěruschopností žalovaného nezabýval. Ze samé skutečnosti, že spotřebitel po určitou dobu úvěr řádně splácí, nelze automaticky uzavřít, že úvěruschopnost byla řádně zkoumána. Tato musí být dána vždy v momentě poskytnutí úvěru a poskytovatel úvěru tuto náležitě zjistit. Není ani zřejmé, z jakého konkrétního důvodu žalovaný po určitý čas úvěr splácel, a jaké na toto využíval zdroje.

29. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku).

30. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, když z provedeného šetření vyplynul závěr opačný, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 86 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému 79 375,53 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z provedeného dokazování ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvu uhradil 12 865,24 Kč, zbývá tedy uhradit 66 510,29 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejdříve v předžalobní upomínce odeslané dne 2.4.2020. Tuto je třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručené třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 7.4.2020, jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu v následující den neplnil, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.

31. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a má tak dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, když žalobce zároveň prokázal splnění podmínek daných § 142a o.s.ř. Jak již bylo opakovaně judikováno mj. i Ústavním soudem a jak vyplývá i ze zákonného znění § 142 o.s.ř., tak pokud soud přiznává jednomu z účastníků řízení náhradu jeho nákladů, musí se jednat o náklady účelně vynaložené. Žalobci v daném případě nic nebránilo, aby dne 21.4.2020 podal žalobu jedinou. Žalobce je podnikající právnickou osobou (bankou) ve značném rozsahu, což je obecně známo, v obou spojených řízeních byl zastoupen totožným advokátem, lze tedy po něm spravedlivě požadovat, aby si počínal systematicky, efektivně a také hospodárně. Soud tedy s odkazem na výše uvedené přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši, jaké by odpovídala, pokud by dne 21.4.2020 podal žalobu jedinou o zaplacení 77 749,39 Kč.

32. V takovém případě by soudní poplatek za podání žaloby dle Položky 2 sazebníku soudních poplatků v zákoně č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění účinném k 21.4.2020 činil 4 % z nárokované částky zaokrouhlené na celé desítky Kč nahoru, tedy 3 110 Kč. Dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, by náležela advokátu v daném případě odměna ve výši 4 220 Kč (1 500 + 68 x 40) za jeden úkon právní služby, když by v případě podání jediné žaloby advokát vykonal čtyři tyto úkony (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva, účast při jednání soudu). Za každý úkon právní služby advokátu náleží rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží advokátu rovněž náhrada ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, kterou promeškal v souvislosti s cestou k jednání soudu. V daném případě se jednalo o cestu z [obec] (sídlo advokáta) do [obec] a zpět, za níž advokát nárokoval adekvátní náhradu v rozsahu osmi půlhodin (což je obecně známo), tedy za 800 Kč. Co se týče náhrady cestovného, advokát požadovala náhradu za zmíněnou cestu v adekvátní délce 218 km (rovněž obecně známo), k čemuž předložil technický průkaz použitého vozidla, z nějž vyplynulo, že vozidlo má průměrnou spotřebu 6,2 motorové nafty na 100 km. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb. činí náhrada za 1 km 4,70 Kč, dle § 4 písm. c) cit. vyhlášky činí průměrná cena motorové nafty 36,10 Kč. Jelikož došlo k významnému a skokovému zvýšení cen paliva, přiznal soud žalobci tuto náhradu v reálně uhrazené výši, jíž žalobce doložil, tedy v ceně 45,90 Kč za jeden litr. Za vykonanou cestu tedy advokátu náleží 218 x 4,7 + 6,2 x 45,90 x 218/100, tedy celkem 1 645 Kč Celkem tedy advokátu za ztrátu času a na náhradě cestovného náleží 2 445 Kč. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 4 311 Kč, když advokát doložil, že je plátcem DPH. Náhrada účelně vynaložených nákladů řízení na straně žalobce tedy činí celkem 27 946 Kč (3 110 + 4 x 4 220 + 4 x 300 + 2 445 + 4 311). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 66 510,29 Kč s příslušenstvím, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 80 309,27 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 9 239,10 Kč s příslušenstvím, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 16 045,79 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 96 355,06 Kč tak představuje úspěch žalobce 83 %, úspěch žalovaného 17 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 66 % svých nákladů, z částky 27 946 Kč tedy ve výši 18 445 Kč.