8 C 86/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČO: IČO žalobce A , se sídlem Adresa žalobce A , právně zastoupeného Jméno žalobce B , advokátkou se sídlem adresa , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , trvale bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 125 657,23 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 93 346 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 32 311,23 Kč a úroků z prodlení ve výši 12,75 ročně z částky 125 657,23 Kč za dobu od 21. 10. 2024 až do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 5 952 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 125 657,23 Kč spolu úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 21. 10. 2024 až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že dne 17. 5. 2024 žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „, právnická osoba, “), smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě Smlouvy poskytla , právnická osoba, žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku ve 49 měsíčních splátkách spolu s příslušenstvím, smluvním úrokem ve výši 77,60 % ročně, a to do data 15. 6. 2028. Smlouva byla sjednána prostřednictvím internetu. , právnická osoba, se před uzavřením dané smlouvy zabývala schopností žalovaného předmětný úvěr splácet, když měla k dispozici osobní doklad žalovaného, doklady o příjmu (výplatní listy či případně výpisy z bankovního účtu) a další doklady a informace nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti. Žalovaná také byla lustrována v registrech SOLUS a NRKI. Žalovaný úvěr řádně nehradil, , právnická osoba, tedy předmětný úvěr v souladu se smlouvou zesplatnila ke dni 20. 10. 2024. Žalovaný na předmětný dluh uhradil pouze 6 654 Kč, tento sestává z jistiny a kapitalizovaného úroku za dobu do 20. 10. 2024 ve výši 32 311,23 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, a žalobcem dne 12. 3. 2025 postoupena žalobci. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky.

2. Z jednání soudu se účastníci řízení omluvili, soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v jejich nepřítomnosti. Žalovaný ve věci uvedl, že si je vědom existence dluhu, ale nachází se ve finanční tísni, již dva roky se mu nedaří sehnat zaměstnání a je pod velkým tlakem věřitelů, který má zásadní dopad na jeho psychiku. Žalovaný žije na ubytovně a jeho příjmy spočívajíc pouze v životním minimu ve výši 4 800 Kč měsíčně.

3. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:

4. Ze smlouvy uzavřené mezi , právnická osoba, a žalovaným dne 17. 5. 2024 (ve znění dodatku ze dne 22. 3. 2024) vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ze strany , právnická osoba, , a to ve výši 100 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit ve 49 měsíčních splátkách po 6 654 Kč. Z předsmluvního formuláře vyplynulo, že tímto žalovaný obdržel zde uvedené informace o poskytovaném úvěru. Listiny neobsahují fyzický podpis žalovaného. Žalobce k tomuto doložil též fotografii občanského průkazu žalovaného.

5. Z dokladu z elektronického bankovnictví , právnická osoba, bylo zjištěno, že na bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě bylo dne 17. 5. 2024 odesláno 100 000 Kč.

6. Z listiny označené jako Karta klienta vyplynulo, že , právnická osoba, eviduje ve svém systému kontaktní údaje o žalovaném s tím, že tento na předmětný úvěr uhradil 6 654 Kč. Dále žalobce doložil Dohodu o rozvázání pracovního poměru ze dne 4. 7. 2024, kterou žalovaný jako zaměstnanec uzavřel se společností , právnická osoba, Z emailové žádosti ze dne 19. 7. 2024 vyplynulo, že tuto adresoval žalovaný , právnická osoba, s tím, že žádá o odklad splátek z důvodu , podezřelý výraz, stavu. Z dopisu ze dne 19. 7. 2024 vyplynulo, že tímto , právnická osoba, sdělila žalovanému, že na základě jeho žádosti tomuto zasílá nový splátkový kalendář.

7. Z výpisu z rejstříku NRKI ze dne 16. 5. 2024 vyplynulo, že žalovaný byl v tomto rejstříku lustrován s tím, že nemá dluhy po splatnosti, splácí celkem 837 422 Kč.

8. Dále žalobce doložil výpis z bankovního účtu žalovaného. Z výpisu za období od 1. 1. 2024 do 31. 1. 2024 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil 3 445,55 Kč. Žalovaný v tomto období obdržel dvě příjmové platby, a sice 39 564 Kč od společnosti , právnická osoba, a 60 000 Kč a 1 687,83 Kč jako úvěr od , právnická osoba, . Z výpisu za období od 1. 2. 2024 do 29. 2. 2024 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil 2 861,32 Kč a konečný zůstatek 1 111,79 Kč. Žalovaný v tomto období obdržel dvě příjmové platby, a sice 40 665 Kč od společnosti , právnická osoba, a 15 000 Kč jako půjčku od společnosti , právnická osoba, . Z výpisu za období od 1. 3. 2024 do 31. 3. 2024 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil 1 111,79 Kč a konečný zůstatek 8 250,75 Kč. Žalovaný v tomto období obdržel příjmové platby, a sice 29 976 Kč od společnosti , právnická osoba, , 20 000 Kč jako půjčku od společnosti , právnická osoba, . a celkem 25 400 Kč žalovaný vložil na účet v hotovosti. Z výpisu za období od 1. 4. 2024 do 30. 4. 2024 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil 8 250,75 Kč a konečný zůstatek 423,99 Kč. Žalovaný v tomto období obdržel příjmové platby, a sice 42 822 Kč od společnosti , právnická osoba, a 8 000 Kč žalovaný vložil na účet v hotovosti.

9. Z oznámení ze dne 17. 5. 2024 vyplynulo, že , právnická osoba, tímto oznámila žalovanému, že schvaluje poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě shora. Z oznámení ze dne 20. 10. 2024 vyplynulo, že tímto oznámila , právnická osoba, žalovanému, že došlo k zesplatnění předmětného úvěru.

10. Žalobce rovněž doložil smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 uzavřenou mezi ním a , právnická osoba, , která svědčí o postoupení předmětné pohledávky žalobci. Z oznámení ze dne 5. 4. 2025 vyplynulo, že tímto bylo žalovanému oznámeno postoupení předmětné pohledávky, shodnou písemností byl zároveň vyzván k úhradě daného dluhu s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle připojeného podacího lístku byla tato písemnost dne 5. 4. 2025 odeslána.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: , právnická osoba, na základě úvěrové smlouvy uzavřené s žalovaným poskytla tomuto bezhotovostně 100 000 Kč, jak je shora uvedeno. Žalovaný v dané souvislosti uhradil 6 654 Kč. , právnická osoba, před uzavřením smlouvy lustrovala žalovaného v registru NRKI a obstarala si výpis z jeho bankovního účtu za období od 1. 1. 2024 do 30. 4. 2024. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, jak je shora uvedeno, což bylo žalovanému oznámeno a tento zároveň vyzván k úhradě předmětného dluhu s výstrahou jeho soudního vymáhání.

12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak velmi obecně argumentoval tím, že se , právnická osoba, schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala, tedy postupovala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP, čemuž ovšem soud nepřisvědčil. , právnická osoba, sice po formální stránce učinila některá zkoumání (šetření v registru NRKI a doložení bankovního účtu žalovaného) nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat.

14. Dle doloženého výpisu z účtu měl žalovaný ve sledovaném období čtyř měsíců poměrně solidní příjmy v průměrné výši kolem 38 000 Kč. Tento údaje však nelze vnímat izolovaně, když z výpisu z účtu je zároveň patrno, že žalovaný dosahoval pouze minimálních zůstatků na účtu, když pouze na počátku dubna 2024 měl na účtu dostatek finančních prostředků na splátky předmětného úvěru, ostatní zůstatky byly nižší, a to výrazně. To vše za situace, kdy žalovaný ve sledovaném období čerpal úvěry ve výši bezmála 100 000 Kč a žalobcem bylo zjištěno, že žalovaný splácí úvěry ve výši přesahující 800 000 Kč. Z těchto kusých údajů o poměrech žalovaného rozhodně nelze shledat, že byl osobou, která by byla schopna splácet jakékoliv další úvěry, zvláště pak úvěr předmětný se splátkou ve výši 6 654 Kč měsíčně. S ohledem na výše uvedené sodu shledal, že žalobce nedoložil, že by se jeho právní předchůdce dostatečně zabýval schopností žalovaného předmětný úvěr splácet, když z doložených důkazů vyplývá negativní závěr o úvěruschopnosti žalovaného. Svou neúčastí u jednání se žalobce vzdal možnosti být v daném ohledu poučen o nutnosti dále doplnit tvrzení a důkazy dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne 23. 5. 2012).

15. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 100 000 Kč poníženou o již dosavadní splátky ve výši 6 654 Kč na výsledných 93 346 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný avizoval, že v současnosti nemá dostatečné příjmy na jakékoliv splátky a k jednání se nedostavil, soud dále nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musel být vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru a zaslání upomínek). Pokud žalovaný nesplní svou povinnost, což zjevně není v jeho možnostech, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí.

16. Pro úplnost soud uvádí, že vyjádření žalovaného ve věci by bylo možno kvalifikovat jako uznání nároku uplatněného žalobou, když žalovaný uvedl, že si je existence dluhu vědom a proti žalobě žádné skutkové či právní námitky neměl. Zde soud nicméně shledal, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání a tím vyhovění žalobě v celém rozsahu, nejsou dány. Dle § 99 odst. 1 věta první o.s.ř., připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Dle § 99 odst. 2 věta první o.s.ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. Dle § 153a odst. 2 o.s.ř. nelze rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. Soud s odkazem na § 153a odst. 2 o.s.ř. a § 99 odst. 2 o.s.ř. shledal, že v tomto případě by vydání rozsudku pro uznání bylo v rozporu s právními předpisy. Důvodem pro daný závěr byl procesní stav, kdy žalobce nedoložil řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a tedy neprokázal platnost předmětné úvěrové smlouvy, jak je shora podrobně uvedeno a případné plné vyhovění žalobě prostřednictvím rozsudku pro uznání by bylo v rozporu s hmotným právem, konkrétně pak s § 86 a 87 zákona o SP. Vydání rozsudku pro uznání by bylo v hrubém nepoměru s případným nekontumačním rozhodnutím soudu vedeného shora uvedenými závěry, a to výrazně v neprospěch žalovaného, což je dále akcentováno tím, že žalobce je obchodní společností zastoupenou advokátem a žalovaný je spotřebitel. Pokud by žalovaný v řízení zůstal pasivní, mělo by meritorní rozhodnutí soudu stávající podobu a žalovaný by tak byl svým způsobem znevýhodněn za svou aktivitu ve vztahu k dluhu, což odporuje obecným zásadám spravedlivého uspořádání.

17. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce. Náklady řízení na straně žalobce spočívaly v uhrazeném soudním poplatku ve výši 5 027 Kč a dále v nákladech na právní zastoupení. Dle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „tarif“) činí v daném řízení odměna advokáta za jeden úkon právní služby 6 140 Kč. Právní zástupce žalobce v daném řízení účelně vykonal tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé – předžalobní výzva a žaloba). Dle § 13 odst. 4 tarifu pak advokátu náleží paušální náhrada výdajů ve výši 450 Kč za každý úkon právní služby. Náhrada nákladů řízení na straně žalobce tedy činí celkem 24 797 Kč (5 027 + 3 x 6 140 + 3 x 450). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 93 346 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně částek vyjádřených ve výrok č. II tohoto rozsudku, v kapitalizované výši tyto činí 56 663,75 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 150 009,75 Kč tak představuje úspěch žalobce 62 %, úspěch žalovaného 38 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 24 % svých nákladů, z částky 24 797 Kč tedy ve výši 5 952 Kč.