8 C 87/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., IČO: IČO žalobce A, se sídlem Adresa žalobce A, právně zastoupeného Jméno žalobce B, advokátem se sídlem adresa proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované, trvale bytem Adresa žalované, o zaplacení 190 840,55 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 158 415,38 Kč a na náhradě nákladů řízení 19 736 Kč, to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci předem k rukám žalobce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 32 425,17 Kč, úroku ve výši 13 210,97 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 925,29 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 189 040,55 Kč za dobu od 25. 2. 2026 až do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 190 840,55 Kč za dobu od 25. 2. 2026 až do zaplacení, zamítá.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit 190 840,55 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 210,97 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 925,29 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 190 840,55 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení a úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 189 040,55 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že dne 19. 6. 2024 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem ve 120 měsíčních splátkách po 3 137 Kč. Žalovaná své platební povinnosti řádně neplnila, žalobce tedy využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr zesplatnil ke dni 14. 1. 2026. Dlužná jistina činí 189 040,55 Kč na jistině a 1 800 Kč představují poplatky v podobě 300 Kč za upomínku a dále třikrát 500 Kč za další upomínky. Žalovaná dluh nevyrovnala i přes zaslání předžalobní upomínky.

2. V podání ze dne 2. 6. 2026 žalobce doplnil, že úroky a úroky z prodlení byly kapitalizovány za dobu do 24. 2. 2026. Dále žalobce uvedl, že se zabýval schopností žalované splácet úvěr, a to odborně a řádně s kladným výsledkem. Žalobce provedl šetření na bankovním účtu žalované, z nějž zjistil, že její průměrný měsíční příjem činil za dobu od ledna do května 2024 částku 53 042,92 Kč, její průměrné výdaje činily 24 140,52 Kč. Žalovaná tak měla dostatečnou platební kapacitu ke splácení předmětného úvěru po 3 137 Kč měsíčně. Žalovaná byla lustrována v registru CBCB bez negativních informací, její rizikovost byla celkově stanovena jako velmi nízká, rovněž na základě lustrací v registrech NRKI a BRKI. Žalobce vzal též v potaz statistiku průměrných výdajů domácnosti na osobu, které v roce 2023 činily 17 152,83 Kč. Žalovaná na předmětný úvěr celkem uhradila 41 584,62 Kč.

3. Žalobce se z jednání soudu omluvil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaná ve věci uvedla, že se dostala do finančních obtíží, přišla předloni o zaměstnání a zemřela jí matka, po níž nakonec ničeho nedědila. Současné zaměstnání žalované je nejisté, pobírá asi 24 500 Kč měsíčně, ale splácí celou řadu úvěrů, již teď splácí asi 10 000 Kč měsíčně, bydlení jí vyjde na 5 000 Kč měsíčně, předmětný dluh by mohla splácet po 2 000 Kč měsíčně.

4. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 19. 6. 2024 mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou vyplynulo, že jejím předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalované úvěr ve výši 200 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v měsíčních splátkách po 3 137 Kč v době od 14. 7. 2024 do 14. 6. 2034. Dle výpisu z interního systému žalobce byla tato listina elektronicky podepsána. Jako nedílná součást smlouvy byly sjednány obchodní podmínky a sazebník, které žalobce všechny doložil. Stejně tak formulář s informacemi o předmětném úvěru. Dále žalobce doložil dohodu ze dne 18. 1. 2017, kterou s žalovanou uzavřel ohledně služeb elektronického bankovnictví k bankovnímu účtu žalované, který žalobce pro žalovanou vedl.

5. Dále žalobce doložil tři upomínky, které adresoval žalované v souvislosti s prodlením se splácením předmětného úvěru, všechny bez dokladu jejich odeslání. Žalobce rovněž doložil upomínku ze dne 23. 10. 2025, kde žalovanou vyzývá k úhradě dluhu z předmětného úvěru s výstrahou jeho zesplatnění a oznámení o zesplatnění předmětného úvěru ze dne 16. 1. 2026. Poslední dvě zmíněné listiny byly dle doložených potvrzení žalované odeslány. Dále žalobce doložil předžalobní upomínku ze dne 3. 3. 2026, jež byla dle připojeného podacího archu žalované odeslána právním zástupcem žalobce před podáním žaloby v této věci.

6. Z výpisu z úvěrového účtu předloženého žalobcem ve dvou verzích vyplynulo, že žalovaná čerpala úvěr ve výši 200 000 Kč, celkem na dluh uhradila 41 584,62 Kč. Čerpání úvěru žalobce doložil též výpisem z bankovního účtu žalované, který pro žalovanou vedl, a to za dobu od 10. 6. 2024 do 30. 6. 2024. Počáteční zůstatek na účtu činil 583,33 Kč, konečný zůstatek pak 1 244,23 Kč, dne 10. 6. 2024 žalovaná obdržela mzdu ve výši 39 780 Kč.

7. Z žádosti o úvěr ze dne 19. 6. 2024 vyplynulo, že v této jsou uvedeny kontaktní údaje žalované s tím, že tato má čistý měsíční příjem 27 880 Kč, měsíční výdaje mimo úvěry 12 000 Kč a výdaje na úvěry bez kreditních karet a kontokorentů ve výši 9 300 Kč. Dle výpisu z interního systému žalobce byla tato listina elektronicky podepsána.

8. Z výpisu z registru CBCB vyplynulo, že žalovaná splácí úvěr ve stávající výši 1 104 677 Kč po 9 283 Kč měsíčně. Dále žalobce doložil statistiku obvyklých výdajů domácnosti v ČR, kde jsou zaznamenány hodnoty jednotlivých výdajů domácností na stravu, bydlení a další složky živobytí. Z výpis z interního systému žalobce vyplynulo, že po zhodnocení dat zjištěných od žalované a dat statistických, byl úvěr schválen s tím, že žalovaná má dostatečnou platební kapacitu na jeho splácení. Dále žalobce doložil přehled příjmových plateb na účtu žalované v době od 17. 1. 2024 do 10. 5. 2024 s tím, že dne 17. 1. 2024 žalovaná obdržela 762,58 Kč, dne 13. 2. 2024 obdržela 26 633 Kč, dne 11. 3. 2024 obdržela 26 981 Kč, dne 14. 3. 2024 obdržela 120 000 Kč, dne 12. 4. 2024 obdržela 35 944 Kč, dne 16. 4. 2024 obdržela 533 000 Kč a dne 10. 5. 2024 obdržela 26 219 Kč. K 17. 1. 2024 činil zůstatek 28 844,70 Kč, k 10. 5. 2024 činil 36 276,73 Kč. Z dalšího výpisu příjmových plateb na shodném účtu žalované, tentokrát z období od 10. 1. 2024 do 31. 5. 2024, vyplynulo, že počáteční zůstatek činil 32 266,92 Kč a konečný zůstatek 583,33 Kč. Nad rámec shora uvedených plateb žalovaná dne 10. 1. 2024 obdržela 28 675 Kč, dne 18. 1. 2024 obdržela 20 000 Kč, dne 19. 2. 2024 obdržela 24 000 Kč, dne 12. 3. 2024 obdržela 22 000 Kč, dne 14. 3. 2024 obdržela 120 000 Kč, dne 15. 3. 2024 obdržela 120 000 Kč, dne 15. 4. 2024 obdržela 14 000 Kč, dne 22. 4. 2024 obdržela 300 000 Kč, dne 22. 4. 2024 obdržela 150 000 Kč, dne 23. 4. 2024 obdržela 80 000 Kč a dne 22. 5. 2024 obdržela 9 283 Kč. Dále žalovaná v daném období obdržela 47 dalších plateb v řádu jednotek Kč až nižších jednotek tisíc Kč, v celkovém objemu 37 790,95 Kč.

9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala bezhotovostně 200 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách po 3 137 Kč. Žalovaná v dané souvislosti uhradila celkem 41 584,62 Kč, pravidelné splátky nicméně řádně a včas nehradil, žalobce po zaslání upomínky shora specifikované žalované zaslal oznámení o zesplatnění úvěru, jak je shora rovněž uvedeno. Žalobce před uzavřením smlouvy lustroval žalovanou v registru CBCB, měl k dispozici výpisy z jejího účtu ohledně příjmů zmíněných v předchozím odstavci tohoto rozsudku a dále disponoval žádostí o úvěr shora rovněž specifikovanou.

10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitý úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

12. Jediným objektivním důkazem o konkrétních poměrech žalované, který si žalobce opatřil, byl výpis z jejího bankovního účtu, tento nicméně obsahoval jen příjmové platby, ač žalobci musely být známy veškeré informace z účtu žalované, kterou pro ni sám vedl. Příjmové platby osvědčily skutečnosti uvedené v žádosti o úvěr stran příjmů žalované ze mzdy v průměrné výši kolem 28 000 Kč měsíčně. Takový příjem je již jistě poměrně solidní a s ohledem na sledované období zhruba pěti měsíců je možno jej kvalifikovat i jako stabilní. Na druhou stranu tento příjem je stále spíše příjmem nižším, pod celostátním průměrem, což je obecně známo. Pokud žalobce operoval s příjmy žalované kolem 53 000 Kč měsíčně, tak pouze mechanicky převzal příjmové platby, aniž by se zabýval jejich povahou. Z doložených důkazů není vůbec zřejmé, že by žalovaná měla mít jakýkoliv příjem nad rámec jí samotnou deklarované mzdy, nadto dodatečný příjem bezmála ve výši samotné měsíční mzdy. Z celkového kontextu, zaokrouhlené výše částek, i jejich výše samotné (jednorázová platba 530 000 Kč, 300 000 Kč apod.) a dále z šetření z CBCB (žalovaná splácí úvěry ve výši přes 1 100 000 Kč) je spíše pravděpodobné, že významné příjmové položky byly tvořeny dalšími úvěry. Bez další specifikace příjmových plateb nelze tedy tyto bez dalšího započítávat k pozitivnímu skóre poměrů žalované. Z účtu navíc dále vyplývá, že žalovaná i přes přijetí značných finančních částek, včetně předmětného úvěru, nebyla schopna na účtu dosahovat jakkoliv významných zůstatků, a to ani ve výši sjednaných splátek předmětného úvěru. Žalovaná tak byla výrazně rizikovou klientkou, kde měl žalobce postupovat pečlivě než obvykle. Pokud byl na jisto zjištěn jediný příjem žalované ve výši kolem 28 000 Kč s tím, že žalovaná již zhruba třetinu tohoto nepříliš vysokého příjmu vynakládá na stávající úvěry, tak již tato skutečnost vytváří zásadní pochybnosti o její úvěruschopnosti, které dále prohlubují nedostatečné zůstatky na jejím účtu. V tomto pohledu je nutno dále akcentovat, že celkové deklarované výdaje žalované ve výši 12 000 Kč předně nejsou bez dalšího šetření zcela pravděpodobné, když jen náklady na nájemní bydlení dosahují běžně takové výše i částek vyšších. Závěr o výdajích ve výši 12 000 Kč je pak také v rozporu s výpisy z účtu, když jejich výdajovou složku žalobce nedoložil, nicméně celkové výdaje jsou zřejmé ze zůstatků. Využití statistických modelů jistě nelze paušálně vyloučit, ale tyto musí operovat s věrohodnými či objektivními daty a jejich použití musí být důvodné v celkovém kontextu, tedy nikoli u zjevně výrazně rizikového klienta, jehož příjmy a zjištěné výdaje zakládají zásadní pochybnosti o jeho schopnosti dostát již stávajícím finančním závazkům. V neposlední řadě je nutné vyzdvihnout, že předmětný úvěr znamenal s ohledem na zjištěné poměry další významný zásah do výdajové stránky poměrů žalované. Na základě výše uvedeného soud nemohl shledat, že žalobce prokázal splnění své povinnosti ohledně zkoumání úvěruschopnosti, svou neúčastí u jednání se žalobce vzdal možnosti být v daném ohledu dále poučen dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a důkazy.

13. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinna vrátit částku 200 000 Kč poníženou o již provedené úhrady ve výši 41 584,62 Kč na výsledných 158 415,38 Kč. Ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o úvěru spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. S ohledem na výše uvedené a předestření poměrů žalované, soud této uložil dluh uhradit dle § 160 odst. 1 o.s.ř. ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, když vzal dále v potaz, že je mu z jeho činnosti známo, že žalovaná má další významné dluhy po splatnosti.

14. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobce byl v řízení většinově úspěšný a má tak vůči žalované právo na poměrnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce spočívají v nákladech na uhrazený soudní poplatek (9 543 Kč) a nákladech na právní zastoupení. Dle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „tarif“), náleží advokátu v daném případě odměna ve výši 8 740 Kč za jeden úkon právní služby, když v daném případě advokát vykonal účelně tři tyto úkony (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání ve věci samé – žaloba). Doplnění žaloby soud neshledal jako účelně vykonané, když žalobci ničeho nebránilo, aby skutečnosti o zkoumání úvěruschopnosti, tedy splnění elementární zákonné povinnosti, deklaroval již v samotné žalobě, kde tuto okolnost zcela pominul. Za každý úkon právní služby advokátu náleží rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 tarifu. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 5 790 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobce tedy činí celkem 42 903 Kč (9 543 + 3 x 8 740 + 3 x 450 + 5 790). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 158 415,38 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 57 845,28 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 216 260,66 Kč tak představuje úspěch žalobce 73 %, úspěch žalované 27 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 46 % svých nákladů, z částky 42 903 Kč tedy ve výši 19 736 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.