8 C 98/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem titul Petrem Karáskem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce adresa žalobkyně – příjmení příjmení zastoupeného advokátem: titul titul . jméno příjmení jméno , se sídlem adresa žalobkyně , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného , o zaplacení 9 917 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení 9 917 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 9 917 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 437,54 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 729,95 Kč, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 6 603,87 Kč od 21.1.2020 až do zaplacení a úrokem ze stejné částky ve výši 19,98 % ročně od 21.1.2020 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 12.7.2013, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], jako věřitelem. Na základě smlouvy bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto žalovanému 20 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 16 721 Kč a spolu se smluvním úrokem rovněž shora specifikovaným pro případ, že úvěr nebude řádně splácen. Ke splatnosti dluhu jako celku došlo dle smluvních ujednání ke dni 5.9.2014. Ke dni podání žaloby zbývá uhradit na jistině a poplatku částku ve výši žalované jistiny, k nimž je požadován rovněž úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní úrok, obojí z neuhrazené jistiny. V souvislosti se smlouvou žalovaný uhradil celkem 26 804 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Při uzavírání předmětné smlouvy právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost, kdy s odbornou péčí zkoumal schopnosti žalovaného předmětnou zápůjčku splácet. Dále žalobce vyzdvihl, že žalovaný s odkazem na obchodní podmínky prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje, a že je schopen právnímu předchůdci žalobce za daných podmínek zápůjčku splatit.

2. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet předmětnou zápůjčku, zevrubně zopakoval shora uvedené, když především dále vyzdvihl informace zaznamenané v zákaznické kartě podepsané žalovaným, jíž doložil. Dále uvedl, že jeho právní předchůdce získal informace od žalovaného přímo při uzavírání smlouvy, kdy byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace pak ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a uvedeny v listině Zákaznická karta v části„ Ověřené dokumenty“. Dále žalobce vyzdvihl, že žalovaný s odkazem na obchodní podmínky prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje, a že je schopen právnímu předchůdci žalobce za daných podmínek zápůjčku splatit. Pokud by žalovaný konečně uvedl nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu, přičemž dle § 3030 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře. Dle rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31.7.2020 je z pohledu povinnosti zkoumat schopnost splácet úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru postačující, že poskytovatel úvěru měl listiny, z nichž vycházel, k dispozici v době uzavření smlouvy, pokud žalovaný svým podpisem stvrdil, že tyto poskytl.

3. Žalobce se z jednání soudu omluvil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný při jednání soudu uvedl, že si není vědom, že by s právním předchůdcem žalobce uzavřel smlouvu, podpis na listině nepoznává, náhradu nákladů řízení nepožaduje.

4. Ze smlouvy, kde jsou jako smluvní strany označeni právní předchůdce žalobce a žalovaný ze dne 12.7.2013 vyplynulo, že jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 16 721 Kč ve 60 týdenních splátkách po 613 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal.

5. Dále žalobce doložil zákaznickou kartu ze dne 12.7.2013, kde žalovaný oproti svému podpisu prohlásil údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že jeho mzda činí 9 000 Kč a další příjmy domácnosti pak 27 000 Kč (bez další specifikace). Ohledně měsíčních výdajů prohlásil, že nájem / inkaso činí 11 500 Kč, platby za telefon 300 Kč, výdaje na domácnost 13 500 Kč a splátky půjček 7 000 Kč, tedy celkem 32 300 Kč. Za žalobce tuto listinu podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovaným byly poskytnuty následující dokumenty: občanský průkaz, pracovní smlouva, výplatní pásky a doklad SIPO. Žalovaný zároveň uvedl, že co se týče druhu bydlení je nájemníkem.

6. Z oznámení ze dne 20.1.2020 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň jej informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalovanému odesláno dne 14.2.2020.

7. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 23.4.2020 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20.1.2020 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným.

9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smlouvy zabýval schopností žalovaného zápůjčku splácet způsobem, který zaznamenal v zákaznické kartě, jak je shora specifikována. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.

10. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25.2.2013 do 1.12.2016 (dále jen„ zákon o úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

11. Dle § 2 písm. e) zákona o úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období.

12. Dle § 9 odst. 1 zákona o úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalovaný předně popíral, že by smlouvu o zápůjčce podepsal. S ohledem na hospodárnost řízení se ale soud touto námitkou důkazně nezabýval, neboť shledal, že žaloba by nebyla důvodná ani, kdyby podpis smlouvy byl prokázán a s ním také předání 20 000 Kč žalovanému, neboť předmětnou smlouvu by stejně bylo nutno kvalifikovat jako neplatnou.

14. S ohledem na výši poskytnuté částky a povahu žalovaného a právního předchůdce žalobce na daný právní vztah dopadá zákon o úvěru (§ 1 a § 2 tohoto zákona), jenž ve znění účinném v době uzavření smlouvy pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru ukládal jeho poskytovateli, aby se zabýval schopností spotřebitele úvěr splácet.

15. Žalobce opakovaně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 9 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Drtivá většina příjmů („ další příjmy domácnosti“) nebyla doložena nijak a dokonce ani nijak blíže specifikována. Pokud pak žalovaný své výdaje vyčíslil na 32 300 Kč a zároveň doložil příjmy ze mzdy pouze ve výši 9 000 Kč, nelze rozhodně bez dalšího shledat, že by byl osobou schopnou k jakýmkoliv dalším závazkům finančního charakteru. S odkazem na výše uvedené a na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o úvěru je pak nutno smlouvu i bez ohledu na otázku jejího podpisu žalovaným shledat neplatnou. Za této situace by pak bylo nutné vzájemný vztah účastníků řízení vypořádat dle pravidel bezdůvodného obohacení s tím, že by byli povinni vrátit si vše, co na základě smlouvy obdrželi. Pokud pak ale žalobce tvrdil, že žalovaný obdržel 20 000 Kč a vrátil právními předchůdci žalobce 26 804 Kč, nemůže již být žalovaný povinován uhradit ničeho.

16. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný a měl by tak vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.