9 C 12/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený: JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 39 161 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 39 161 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 39 161 Kč od 1.8.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 16 669 Kč splatnou k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku uvedenou ve výroku tohoto rozsudku s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný byl v rozhodném období členem Společenství vlastníků [ulice a číslo], [číslo], [číslo] v [obec], a to vlastníkem bytu [číslo] v domě [adresa] v ul. [ulice] v [obec] a podílu na společných částech domu a pozemků ve výši [číslo] vzhledem k celku. V této souvislosti byl povinen hradit žalobci měsíčně stanovené příspěvky na výdaje spojené se správou domu a pozemku, příspěvky na opravy, zálohy za služby a nedoplatky vyplývající z vyúčtování. Žalovaný své povinnosti neplnil, když žalobci neuhradil za období od 1.1.2020 do 31.12.2020 platby na fond oprav a zálohy služeb ve výši 46 716 Kč minus vyúčtování záloh za rok 2020 (- 5 408 Kč) se započtením přeplatku za rok 2019 ve výši 2 147, tedy celkem 39 161 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 9.3.2022. Žalovanému bylo dne 15.2.2022 do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.

4. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s § 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí.

5. V posuzované věci se jedná o spor z titulu neuhrazených plateb do fondu oprav a záloh služeb za rok 2020 (§ 15 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb.). Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalovaného, jež mu vnikly z uvedeného titulu.

6. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 669 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 567 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 161 Kč sestávající z částky 2 700 Kč za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis návrhu, předžalobní výzva k plnění a účast u jednání soudu dne 9.3.2022), včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrady za promeškaný čas ve výši 2 půlhodin po 100 Kč, celkem 200 Kč dle § 14 odst. 3 a.t., cestovného ve výši 281 Kč z [obec] do [obec] a zpět k jednání soudu dne 9.3.2022, osobním automobilem tov. značky Hyundai, [registrační značka], při vzdálenosti 44 km (6,4 Kč/km) a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad ve výši 2 621 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobce. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.