9 C 130/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 191 627,86 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 191 627,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 189 321,86 Kč od 26.4.2025 do zaplacení, úrok 8,05% ročně z částky 189 321,86 Kč od 26.4.2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 236,21 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 17 254,41 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 52 339,2 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 16.5.2025, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 191 627,86 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 25.10.2023 uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o úvěru č. hodnota. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet. V případě, kdy je žalobkyně schopna určit výši příjmů a výdajů na základě odborné kontroly finančních toků na běžném (případně i jiném) účtu klienta vedeném u žalobkyně a čestného prohlášení žalovaného o výši příjmů v žádosti o spotřebitelský úvěr, nevyžaduje žalobkyně zpravidla k posouzení úvěruschopnosti potvrzení o výši příjmů vystavené zaměstnavatelem klientů. Žalobkyně se tak spoléhá na informace z bankovních účtů za dostatečně dlouhou dobu, které jsou objektivně spolehlivější než potvrzení od zaměstnavatele. Žalobkyně vycházela z finanční situace žalovaného, kdy příjem byl zjištěn v průměrné výši 24 000 Kč, výdaje pak byly stanoveny ve výši 17 703 Kč (jsou představovány životními náklady: pravidelné výdaje v období pěti měsíců, tj. inkaso, SIPO, trvalé příkazy, pravidelné jednorázové příkazy a nepravidelné výdaje jako transakce debetní kartou, výběry z bankomatů a náklady na úvěrové služby: interní (ČSOB + HB), ostatní úvěry jsou zjišťovány z CB registrů. Průměrné výdaje domácnosti byly stanoveny dle dat ČSÚ na částku 13 565,75 Kč. Platební kapacita vypočítaná systémem činila 6 297 Kč, kdy platební kapacita pro splátku ve výši 3 828 Kč byla shledána jako dostatečná. Zadluženost žalovaného byla negativní a rizikovost klienta nízká, nebylo tedy indikováno zvýšené riziko žalovaného nedostát svým závazkům. Žalobkyně má za to, že žalovaný tak byl v době uzavření úvěru úvěruschopným. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč na účet žalovaného a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných 96měsíčních splátkách ve výši 3 828 Kč, splatných k 20 dni v měsíci. Žalovaný porušil svůj závazek uhradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a tak žalobkyně využila svého práva a celý úvěr ke dni 20.1.2025 zesplatnila. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k uhrazení celého zesplatněného úvěru. Žalobkyně požaduje po žalovaném uhrazení pohledávky ve výši 191 627,86 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny a příslušenství. Právní zástupce žalobkyně žalovanému zaslal předžalobní výzvu, žalovaný však na tuto výzvu nereagoval a ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 25.10.2023 soud zjistil, že žalovaný žádal o poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 200 000 Kč. Datum čerpání úvěru bylo stanoveno od 25.10.2023, datum první splátky 20.11.2023, počet splátek 96, způsob čerpání na účet žadatele. V žádosti jsou dále uvedeny poměry žalovaného, kdy tento byl v době žádosti zaměstnanec s čistým měsíčním příjmem ve výši 24 000 Kč s pravidelnými měsíčními výdaji bez splátek úvěrů 11 000 Kč, se splátkami úvěrů (bez kreditních karet a kontokorentů) ve výši 2 650 Kč. Žalovaný žádal, aby žalobkyně použila data z jeho běžného platebního účtu týkající se jeho příjmů a výdajů k vyhodnocení úvěruschopnosti k jeho žádosti.

5. Z předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru byly zjištěny základní vlastnosti spotřebitelského úvěru, kdy se mělo jednat o neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 200 000 Kč, finanční prostředky měly být poskytnuty na účet žalovaného, s dobou trvání úvěru do 20.10.2031, s výší splátky 3 828 Kč (poslední splátka 3 737,06 Kč), počet splátek 96 (měsíční splátek), celková částka k uhrazení 367 397,06 Kč. Úroková sazba měla být pevná ve výši 17,10%, RPSN 18,50%, se souvisejícími náklady v podobě pojištěné ve výši 253 Kč (pojištění úvěru ve variantě Pro práci).

6. Z dat o žádosti soud zjistil, že žalovaný podal dne 25.10.2023 žádost o spotřebitelský úvěr ve výši 200 000 Kč, který by byl splácen v 96 anuitních splátkách ve výši 3 828 Kč. Žalovaný uvedl, že je zaměstnanec. Žalobkyně ze strany žalovaného nevyžadovala doložit příjmy. Žádost byla schválena. V žádosti byly uvedeny příjmy žalovaného ve výši 24 000 Kč měsíčně, výdaje bez splátek úvěrů 11 000 Kč, se splátkami úvěrů (bez kreditních karet a kontokorentů) ve výši 2 650 Kč.

7. Z informace z Credit Bureau soud zjistil, že žalovaný měl v době vyhotovení těchto informací 2 existující splátkové kontrakty (celková měsíční splátka 1 243 Kč, nesplacená jistina 7 397 Kč).

8. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že dne 25.10.2023 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výše 200 000 Kč. Úvěr byl sjednán jako neúčelový. Strany si dohodly úrok ve výši 17,10 % ročně s celkovou částkou, kterou je potřeba zaplatit 367 397,06 Kč s RPSN 18,50 %. Úvěr mohl být čerpán jednorázově ke dni 25.10.2023 na účet žalovaného (č. účtu). Žalovaný se zavázal splácet úroky a jistinu úvěru v 96měsíčních splátkách vždy 20. dne v měsíci ve výši 3 828 Kč (s pojištěním 4 081 Kč). První splátka bude splatná dne 20.11.2023 a poslední splátka 20.10.2031. Strany si dále sjednaly náklady vyplývající ze smlouvy, a to pojištění úvěru ve variantě Pro práci v částce 253 Kč a náklady v případě opožděných plateb poplatek za upomínku ve výši 300 Kč a poplatek za výzvu ve výši 500 Kč.

9. Podle výpisu z účtu za období od 25.10.2023 do 31.10.2023 žalovaný čerpal úvěr ve výši 200 000 Kč bezhotovostně, kdy dne 25.10.2023 byla na účet č. č. účtu převedena částka 200 000 Kč.

10. Z dopisu označeného jako 1. upomínka bylo zjištěno, že žalobkyně sdělovala žalovanému, že z důvodu nedostatku peněz na jeho účtu neproběhla v plné výši pravidelná splátka úvěru, a proto se žalovaný dostal k 29.8.2024 do prodlení s částkou 4 384 Kč.

11. Z dopisu označeného jako opakovaná výzva k zaplacení dluhu bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalovanému, že i přes předchozí výzvu je žalovaný v prodlení se splacením úvěru. Ke dni 29.9.2024 se jedná o částku 9 481,67 Kč. Žalovaný byl upozorněn na úročení dluhu úrokem z prodlení, a to až do jeho uhrazení.

12. Z dopisu ze dne 31.10.2024 označeného jako poslední výzva k zaplacení dluhu žalobkyně sdělila žalovanému, že i přes předchozí výzvy je žalovaný v prodlení se splacením úvěru. Ke dni 30.10.2024 se jedná o částku 12 971,38 Kč. Současně byl žalovaný upozorněn, že v případě, kdy svůj dluh neprodleně nevyrovná, má žalobkyně právo prohlásit všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné. Dále mu bylo sděleno, že výzva je zpoplatněna částkou 500 Kč, kdy poplatek je již zahrnut do dlužné částky.

13. Z dopisu ze dne 22.1.2025 označeném jako oznámení o zesplatnění úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že prohlašuje k 21.1.2025 celou svou pohledávku z poskytnutého úvěru za splatnou a zároveň se žalovanému zamezuje další čerpání prostředků z úvěrového účtu. Současně jej žalobkyně vyzvala k zaplacení celého dluhu, který činí ke dni 21.1.2025 částku 205 192,07 Kč. Výzvu si žalovaný osobně nepřevzal.

14. Z výzvy ze dne 30.4 2025 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 213 534,47 Kč do 7.5.2025. Dle poštovního podacího archu byl dopis odeslán dne 30.4. 2025.

15. Z obchodních podmínek, všeobecných pojistných podmínek, zvláštních pojistných podmínek a sazebníku soud pro níže vyložený závěr žádná skutková zjištění nečinil.

16. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný načerpal na účet žalovaného č. č. účtu dne 25.10.2023 částku 200 000 Kč. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil, z toho důvodu žalobkyně, po předchozích výzvách, dopisem ze dne 22.1.2025 úvěr zesplatnila. Úvěr se tak stal splatný ke dni 21.1.2025. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k uhrazení dluhu.

17. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

22. V projednávané věci uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

23. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Schopnost žalovaného úvěr splácet žalobkyně dle svých tvrzení prověřila na základě informací získaných žalobkyní z bankovního účtu žalovaného, kdy úvěr byl žalovanému poskytnut. Úvěr byl schválen, kdy příjem byl ve výši 24 000 Kč, výdaje pak byly stanoveny ve výši 11 000 Kč se splátkami úvěrů (bez kreditních karet a kontokorentů) ve výši 2 650 Kč. Platební kapacita vypočítaná systémem činila 6 297 Kč a splátka ve výši 3 828 Kč měsíčně tak byla dle názoru žalobkyně adekvátní k tomu, aby žalovaný mohl předmětný závazek řádně splácet. Žalovaný žádal, aby žalobkyně použila data z jeho běžného účtu týkající se jeho příjmů a výdajů k vyhodnocení úvěruschopnosti. Žalobkyně předložila soudu výpisy z účtu žalovaného. Žalobkyně tak po formální stránce učinila určitá zkoumání (šetření v uvedených registrech a zkoumání z výpisů z bankovního účtu žalovaného), která následně vyhodnotila. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a rozhodl, jak je uvedeno ve výrocích rozsudku, když částka 189 321,86 Kč představuje nesplacenou jistinu, částka 17 254,41 Kč představuje kapitalizovaný smluvní úrok do 25.4.2025, částka 4 236,21 Kč představuje kapitalizovaný úrok z prodlení do 25.4.2024 a částka 2 306 Kč dlužné poplatky.

25. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 52 339,2 Kč, Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 666 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 191 627,86 Kč sestávající z částky 8 780 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 36 920 Kč ve výši 7 735,2 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.

26. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.